Mabie
komentáře u knih
Sídlo Blackmoore
Julianne Donaldson
To období kdy jsem hltala knihy ve stylu Večerů pod lampou už je dávno pryč. A i když tato romantická kniha je jakousi erotičtější variantou knihy Pýcha a předsudek, je to jen varianta (originál je zkrátka originál).
Stručně shrnuto: neurazí, nenadchne.
Správce Impéria: Vrah
Raymond E. Feist
Sága o impériu je fascinující příběh intrik, lásky a cti ze světa, inspirovaného starobylým Japonskem. Kelewan je vykreslen tak realisticky, jako kdyby říše Tsuranů skutečně existovala - exotická kultura, formálnost při styku osob z různých společenských vrstev a důraz na čest jsou sugestivní esencí zkostnatělých tradic a nepochopitelných zvyklostí. Jejich porušování je nemyslitelné a trestá se smrtí.
To tentokrát pozná i Mara z Acoma, která balancuje na pokraji starých pravidel a svým přístupem boří zavedené pořádky. Získává si řadu nepřátel, proti jejichž vražedným útokům se snaží hájit svůj život i osud svého domu a při hledání nových spojenců se neváhá vydat až za hranice císařství.
Tak jako i předchozí díly byl i tento předposlední nabitý akcí a plně si zaslouží nejvyšší ocenění.
Zpěv drozda
Walter Tevis
(SPOILER) I přesto, že byla kniha napsaná před tolika lety, je Zpěv drozda silná, sugestivní kniha, která věrně popisuje vliv přetechnizovaného prostředí na lidstvo a přináší neuvěřitelné množství velkých pravd, myšlenek a citů. Čtenářům se nabízí vizionářský pohled na svět, který se rozpadá a na lidi, kteří ztratili svou lidskou podstatu a dávno už nejsou "člověkem moudrým", protože jen vegetují obluzení drogami, duševně manipulovaní, bez povinností, bez normálních prožitků a bez smyslu života.
Ve světě, kde jsou zákony a pravidla zdeformované vládou počítačů, rozehrávají hlavní hrdinové Paul a Mary Lou svou partii, kdy se snaží vymanit z područí robotů i svých předsudků. Postupně poznávají normální lidské pocity jako jsou smutek, zoufalství, radost, naděje, víra a nebo láska. Jejich protihráčem je robot deváté kategorie Bob Spofforth, nejvyšší článek technického vývoje, který svými pravomocemi už po staletí ovládá lidstvo. Přestože má neomezenou moc, jediné co nemůže získat a po čem opravdu touží, je vlastní smrt. V mnoha směrech má v sobě ale více lidskosti než zfetovaní lidé.
Autor dokázal svým románem pozoruhodně přesvědčivě varovat před zneužitím vědy a techniky, ale současně ponechat i naději, že lidé znovu najdou zdravý rozum a zvrátí své sebezničení.
"Co z toho? Pořád je lepší žít naplno než jako - jako robot".
Holly
Stephen King
"Zrovna když si myslíš, že jsi viděla to nejhorší, co lidské bytosti dokážou vymyslet, zjistíš, že ses mýlila. Zlo nemá konce." V tomto duchu je krimithriller z pera Stephena Kinga, do jehož děje se silně promítá jak období Covid-19, tak problematika Black Lives Matter. Řada komentářů si na přílišné zdůrazňování Covidu stěžuje, ale zřejmě už zapomněli jak to tenkrát probíhalo, kolik lidí zemřelo a kolika to omezovalo běžný život.
Holly Gibneyová ušla dlouhou cestu od doby, kdy pod vedením Billa Hodgese začala vyšetřovat pro detektivní agenturu Právo nálezce a i tentokrát je to temný a zlověstný příběh, kde se detektivní zápletka postupně prolíná s hororem. Nic pro slabé povahy.
Třebaže je příběh značně zvrácený, s velkým množstvím silně nechutných popisů, je skvěle vystavěný a líbil se mi.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Peter Wohlleben v souladu se svým jménem v knize řeší dobrý život stromů a živočichů a potažmo i nás lidí. Knihu člení do srozumitelných kapitol, uvádí různé zajímavosti a popisuje rostlinstvo jako dynamický systém, schopný spolupracovat, komunikovat, bránit se, vnímat a dokonce i pomáhat slabším.
Jeho závěry a teorie vychází z dlouholeté praxe lesníka a svým nadšením přenáší do knihy spoustu pozitivní energie. Ve vyprávění převládají spíše emoce nad vědeckým přístupem, přesto mne řada informací zaujala a toto je jen malý výčet těch méně známých:
- padlé stromy v lese jsou zásobárnou vody,
- houby si od stromů berou cukry a na oplátku propojují kořeny stromů navzájem na stovky km,
- sousedící stromy si v nouzi pomáhají a přes kořeny si předávají živiny,
- prostřednictvím lesů putuje voda hluboko do vnitrozemí,
- třebaže je neslyšíme, stromy křičí i pláčou,
- strom si předává varování z jedné části do druhé elektrickým impulzem o rychlosti 1 cm za minutu,
- do dolních pater stromů pronikají jen 3% světla,
- kořeny stromu ve volné přírodě mohou přesáhnout 700 metrů čtverečních,
- na kmen vzrostlého stromu, kterým cloumá vítr nad 100 km/h, působí síla, odpovídající váze 200 tun a více,
- listy na stromech průměrně tvoří plochu okolo 1200 čtverečních metrů,
- 20% živočichů a rostlin je odkázáno na odumřelé dřevo.
I přes množství statistických údajů knihu nevnímám jako vědecké pojednání nebo naučnou literaturu, ale spíše jako okouzlující fantasy příběh (kde je hlavním hrdinou ohromný organismus s vlastní "wood wide web" informační sítí), protože na mne zde bylo příliš mnoho odhadů a spekulací. I přesto budu ale v budoucnu ke stromům a lesu přistupovat s větší pozorností i pokorou.
Závan klíčovou dírkou
Stephen King
(SPOILER) "Čas je klíčová dírka" pomyslel si, když tak hleděl vzhůru na hvězdy. "Ano, tak to podle mě je, občas se shýbneme a nakoukneme do ní. A závan, který při tom ucítíme na tváři, závan větru, který tou klíčovou dírkou fouká, je dech celého živého všehomíra."
Na rozdíl od ostatních dílů Temné věže jsem tento "čtyřapůltý" díl poslouchala jako audio a i když vůbec nevadilo, že jsem se vracela doprostřed už dočtené série, audio se mi nelíbilo a hlas Libora Terše se mi ke knize nehodil.
V knize jsou tři samostatné příběhy, šikovně propletené do sebe (nejméně zásadní je samotný příběh o ka-tet, když kvůli děsivé bouři na krátkou chvíli přeruší cestu k Temné věži). Druhé dva jsou příběhy dvou různých chlapců, příběhy, které lze označit za ty, které obvykle začínají "kdysi dávno, než se narodil děd tvého děda" a v zásadě víc než v ostatních dílech platí, že cesta tu znamená víc než cíl.
Kniha nebyla nejlepší ze série, ale bylo velice příjemné se na skok vrátil na cestu Paprsku někam mezi Zelený palác a Calla Bryn Sturgis, a poslechnout si Pistolníkovo vyprávění. Protože jak přímo v knize zaznělo: "Nikdo není nikdy na pohádky moc starý... Žijeme pro ně."
Pohádka
Stephen King
Bylo, nebylo… aneb jak to vypadá, když pohádku vypráví Stephen King? Je temná, plná barvitých popisů, zvláštních osob i magických světů. Navíc se tentokrát otevřeně inspiruje příběhy jiných autorů a ať už jsou předobrazem klasické pohádky, Nekonečný příběh, Tři prasátka nebo díla H.P. Lovecrafta, Lewis Carrola, Ray Bradburyho, J.R.R. Tolkiena nebo J.R.R. Martina, vypráví King příběh svým neopakovatelným stylem velice poutavě.
Ta dokonalá směsice, převážně ponurých pohádkových motivů, z nichž Kingův román vychází, jsou příběhy, které jsme kdysi četli a už si je možná úplně nepamatujeme a některé jsou nám naopak důvěrně známé. Každopádně je to vyprávění o hrdinství, přátelství a lásce, o překonávání překážek a také o svědomí. A samozřejmě to nejdůležitější je, že příběh obsahuje i velkou dávku ponaučení …zkrátka tak, jak to má ve správné pohádce být.
Atmosféra, která nás po celou dobu provází, nejvíce připomíná atmosféru pohádek bratří Grimmů, pohádek temných a děsivých, kde většinou ne vše dopadne dobře. Ty pohádky moc ráda nemám, ale Kingova verze se mi líbila, stejně jako se mi líbilo i množství odkazů na jiné knihy.
Poslouchala jsem audio verzi a moc jsem si užila Matouše Rumla. Jeho projev byl, jako ostatně vždy, vynikající.
Mám ráda jak pohádky, tak Kinga jako vypravěče, proto jsem si příběh užila a doporučuji ho i vám.
Konečná diagnóza
Arthur Hailey
Poprvé jsem knihu četla kdysi v době dávno minulé, kdy se na dobrou literaturu každý čtvrtek stály fronty. Dodnes pro mne zůstal Arthur Hailey moderním, resp. nadčasovým autorem a okouzluje mne jeho výborné zmapování popisovaného prostředí i dar přesvědčivě vykreslit postavy. A třebaže od prvního vydání Konečné diagnózy uplynulo mnoho desetiletí, stále je to velmi čtivý příběh.
V románu se průsečíkem všech drobných i větších nemocničních střetů stává oddělení patologie, kde je nejvýraznější postavou hlavní patolog doktor Pearson - starý a zkušený, ale současně unavený, většinou nepříjemný lékař, který k velkému objemu své denní práce už nezvládá sledovat aktuální vývoj medicíny.
Ve vyprávění figuruje spousta drobných statistů, kteří jsou v nemocnici zaměstnaní a nebo se tam objevují jako pacienti, ale ústředním tématem je hlavně názorový střet mezi starými zkušenými lékaři a těmi mladými, kteří mají sice málo praxe, ale jsou ještě plní nových poznatků ze škol …a také nadšení, které už ti staří ztratili. Z pohledu dnešní doby jsou popisované léčebné a laboratorní metody možná zastaralé, ale střet dravého mládí a zkušeného stáří je stále aktuální a Arthur Hailey podal svůj příběh mistrovsky.
I dnes se mi kniha líbila a doporučuji ji.
1984
George Orwell (p)
Jak mi jednou řekl jeden můj přítel: "Kult ještě neznamená kvalitu", a s tím jsem ke knize přistupovala. Po přečtení ale musím konstatovat, že tento temný příběh je nejen kultovní, ale i velmi současný. Orwell, jako skutečný vizionář, pochopil už před desetiletími, že totalita z lidí kromě svobody ždímá i lidskost.
Kniha, svým rozsahem průměrná a s nijak převratným dějem, popisuje děsivě zrůdné prostředí. Připomnělo mi to roky strávené na Kubě - prostředí, kde Strana všem vymývá mozky; kde jednání všech je stále přezkoumávané a hodnocené; kde jsou všichni a všude monitorovaní; kde se udávají lidé v rámci přátel, sousedů i rodiny. Naprostá, neustálá kontrola všeho a všech, všude hesla a neustálá agitace.
Kniha je nadčasovým, hrozivým a velmi reálným poselstvím pro nás všechny a stejně tak, jako některé věci v životě doceníme, až když o ně přijdeme, ani svobodu bychom neměli vnímat jako samozřejmost.
Knihu jednoznačně doporučuji.
Spasitel
Andy Weir
Andy Weir svým románem přináší inteligentní, napínavý a vtipný příběh o vesmíru, vědě a hlavně o přátelství. Přírodní vědy jsem vždy řešila jen okrajově a fyzika, biologie a podobné obory na té úrovni, kterou ovládá hlavní hrdina, pro mne byla vždycky "Terra incognita". A přesto se příběh odvíjí tak, že odbornost není důležitá a vy si své obzory nenásilně rozšíříte a získáte povědomí o věcech, o nichž jste do té doby nepřemýšleli.
Příběh má dvě roviny, které se logicky proplétají: v té první je hlavní hrdina s amnézií v kosmické lodi a neví nejen co tam dělá, ale zpočátku dokonce ani jak se jmenuje. V té druhé se formou záblesků paměti vrací do minulosti na Zemi, rozpomíná se nejen kdo je a proč je ve vesmíru, ale také jaký tam má úkol.
Autor zmiňuje spoustu technických vymožeností, vědeckých teorií a předvádí neuvěřitelná cvičení (někdy skoro kotrmelce) v logice a to vše umocňuje inteligentním humorem. Několik let jsem nečetla tak výbornou knihu!
"Děje se něco zajímavého.
Ťuk, ťuk, ťuk.
Ne, vůbec to není strašidelné. Být v kosmické lodi dvanáct světelných let od domova a slyšet jak někdo klepe na dveře je naprosto normální."
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Toto je moje třetí kniha od autorky a dvě předchozí se mi vůbec nelíbily. Vzhledem k dobrému hodnocení jsem tomu ale "do třetice" dala ještě jednu šanci.
Kniha řeší půlrok v životě rodičů a jejich dvou pubertálních dětí, když zemře babička a je nutné se postarat o osamělého dědu. Je to depresivní nálož vztahů, okořeněná nesnesitelným sebestředným chováním stárnoucích rodičů, konfrontací názorů na výchovu, alkoholismem, depresí a šikanou. Příběh plný absurdity rodinných bitev, v nichž nikdo nevyhrává a zůstává po nich mnoho zraněných.
Zhruba do poloviny knihy jsem si myslela, že příběh nedočtu, ale poté se přeci jenom trochu rozhýbal (hlavně díky opravdu dobře vykreslené hlavní postavě matky) a skončil s náznakem pozitivity. Přesto naprosto nechápu, co se na těchto příbězích lidem líbí a když v komentářích čtu, že se příběh "četl velmi lehce a rychle", říkám si - to jako opravdu?
Celkový dojem vyjádřený jedním slovem je "depresivní". Knihu znovu číst určitě nebudu.
Za soumraku
Stephen King
Kvalita povídek je v tomto souboru dost nevyrovnaná, ale najdou se tu i dobré, kvůli kterým stojí za to si knihu přečíst.
Mě se nejvíce líbila "Věci, které po nich zůstaly", "Utíkej, Káčo, utíkej", "Němý" a "Harveyho sen".
Poslední povídka "V úzkých" je opravdu nechutná, tu si měl autor odpustit. Opět ale přesvědčil, že dokáže psát velmi sugestivně o čemkoliv …i o hovně.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
(SPOILER) Tato kniha je svého druhu psychologicko-sociologickou úvahou. Ústřední postava je laskavý prosťáček s IQ 60, který je přátelský a touží po tom, aby ho lidé měli rádi a aby byl chytřejší. Po experimentální operaci u něj dojde k neuvěřitelnému nárůstu intelektu, ale současně se projeví jeho emocionální nevyspělost. Postupně se mu vybavují vzpomínky na dětství, které jsou ale převážně o nefungující rodině, takže se vysoká inteligence stává pro jeho citový život devastující.
Toto emocionálně náročné vyprávění je kromě jiného o lidskosti i její absenci, o schopnosti zvládání emocí a schopnosti ocenit ostatní i sebe. V zásadě je tedy o tom všem, co je důležitější než inteligenční kvocient (jak jsem si našla na webu, na úspěšnosti člověka se IQ podílí pouze z 20%).
Třebaže je to příběh "jen" o retardovaném člověku, kterému operativně zvýšili IQ, je to kniha nesmírně silná, dojemná a budu ji dlouho zpracovávat.
Podle skutečného příběhu
Delphine de Vigan
Knihu jsem si vybrala na základě doporučení paní knihovnice, že se jedná o dobrý thriller. No, možná by se to utrpení, které jsem zažívala při čtení, dalo vzít jako definice pro thriller, ale… zvládla jsem stěží 120 stránek a myslím, že na konci základky jsem psala lepší slohová cvičení. Takže za mne určitě ne.
Konec hlídky
Stephen King
(SPOILER) Konec hlídky je naprosto jiný žánr než předchozí dva díly - dalo by se říci, že tentokrát je to fantasy thriller, kterému vládne telekineze, ovládání myšlenek a přesun mysli do jiné osoby. Manipulace přes počítačové hry má svůj reálný základ i v našem "nefantasy" světě, kde dostáváme podprahové signály ve filmech, vídáme podprahové reklamy a v některých hudebních nahrávkách nacházíme skryté vzkazy, ale v tomto příběhu je nějak příliš mnoho náhod a bleskurychlých dedukcí. A autor při své cestě po paranormální dráze značně ohýbá realitu, že skrz podvědomí je snazší lidmi manipulovat. Kniha díky tomu doteku skutečnosti vyznívá ještě věrohodněji, ale i znepokojivěji.
Hodges, Holly i Jerome jsou postavy, kterým autor dokázal vdechnout život a zrůda Brady je také zatrpaceně dobře napsaná figura. Přestože to není to nejlepší co jsem od autora četla, bylo to dobré a je mi líto, že to byla Hodgesova poslední hlídka.
"Když ti život podá citrony, udělej z nich citronádu!"
Mezi dvěma ohni
Martin Goffa
Autentická detektivka z českého prostředí, podaná velmi neokázale, se znalostí problematiky, bez zbytečného patosu, s přesvědčivými reáliemi, zkrátka tak, jak to Goffa umí.
Hlavní postava Miko je sympatickým vypravěčem neveselého příběhu o hledání okolností, které dohnaly k sebevraždě jeho starého kamaráda. Ve vyprávění se tu střídají témata vydírání, lobbingu a vlivu na politiky, zneužívání svěřené pravomoci a "podnikatelů z devadesátek". Příběhem se prolíná i začátek vztahu Mika s Terezou a velmi milým je svérázné osvojení opuštěného psa.
Třebaže ze závěru dýchá beznaděj, je vše o to realističtější, čtivější. Celkově jsou knihy s Miko Syrovým ze života.
Stráže! Stráže!
Terry Pratchett
Tato kniha je sice fantasy detektivka, ale v reálu je to absurdně vtipná burleska, která musí okouzlit každého, kdo má v sobě alespoň pár molekul smyslu pro ironii a nadsázku. Výborná zápletka, cynické vtípky, perfektní rozuzlení a hlavně ty neskutečné postavy s detailně propracovaným charakterem! Parodií drsného vyšetřovatele je ústřední hrdina - kapitán Elanius a jeho mužstvo. V geniální frašce, parodující nejrůznější lidské slabosti, se představují seržant Tračník, desátník Nóblhóch alias Noby a svobodník-čekatel Karotka Rudykopalson. Jako bych viděla naši politickou scénu v plné zbroji!
Nelze samozřejmě nezmínit celou řadu dalších nezapomenutelných figurek, jako je třeba lady Berankinová s jejími bahenními dráčky, "obchodník" Kolík Aťsepicnu nebo knihovník, jenž se nedopatřením změnil na lidoopa. Ook!
Stylově bych tento geniálně namíchaný koktejl z nadsázky a ironie shrnula jako: úžo žůžo dobrodrůžo.
"Tenhle kšeft s mystikou, to je něco úžasného. Řeknete jim lež a když už ji nepotřebujete, řeknete jim jinou a pochválíte je, jak skvěle pokračují po cestě moudrosti. Místo, aby se vám vysmáli, jdou za vámi jako ovce…"
„Ser že lafém!“
"Asi by si nepřál, abychom se potulovali po okolí a mordovali jeho vlastní rod. Co myslíš?"
"No, pane, lidi to tak ale dělaj", řekl gardista umíněně.
"Jo ták" řekl kapitán "no to je ale něco jinýho" a poklepal si významně na stranu své helmy. "To je proto, že jsme inteligentní".
„...opodál se válela uzenka z výroby Kolíka Aťsepicnu. Někdo ji tam odhodil, protože už po prvním ukousnutí zjistil, že vlastně až takový hlad nemá.“
P.S.
To si prostě musíte přečíst!
(Za)chraňte své střevo - i játra, žlučník a pankreas
Igor Bukovský
S touto knihou jsem se potýkala neskutečně dlouho, ale přiznávám, že je to spíše z důvodu encyklopedických informací, které přináší, než že by cokoliv bylo špatně.
Úvod se věnuje obecně trávení a následně má každá specifická nemoc svou vlastní kapitolu, kde jsou shrnuté jak základní postupy, tak i různé zkušenosti, triky a speciální stravování nebo potravinové doplňky.
Dodnes jsem knihu do hloubky nepřečetla, ale nabízí se zde řešení nejčastějších onemocnění trávicího systému a různé úpravy stravy, takže předpokládám, že se k ní budu i v budoucnu vracet. Množství informací je extrémní, ale vůbec to není snadné čtení.
Právo nálezce
Stephen King
Zřejmě každý z nás byl někdy naštvaný, pokud autor naši oblíbenou postavu nechal jednat jinak, než jak jsme si představovali a King na tom tentokrát postavil celou svou knihu, když Morris, posedlý literární postavou až k zešílení, autora zavraždí.
První díl z této série jsem četla před delší dobou a vlastně jsem zapomněla o co přesně v něm šlo. Ale toto je nový detektivní příběh, přináší novou zápletku i nové hrdiny a detektiv Bill Hodges se svou partičkou už není tak docela hlavní postavou. V zásadě by se asi nic nestalo, kdyby v příběhu vůbec nefiguroval.
Jako téměř každý Kingův román i tento má pomalejší rozjezd, ale formou prolínání časů, střídání hrdinů, bravurních popisů i skvěle vykreslených postav se rychle dostanete do správné atmosféry. Psychologie jednotlivých postav je jako obvykle neuvěřitelně dobře rozpracovaná a vyčetla bych snad jen velké množství náhod. Knize samotné pak vyčítám neodpustitelné množství překlepů. Copak už neexistují korektoři? Ale jinak se to četlo výborně.
V závěru se párkrát objeví vrah Brady, tentokrát "telekinetický", takže v třetím dílu se Bill Hodges a jeho přátelé téměř jistě budou potýkat s tímto hnusným psychopatem. Takže jdu shánět Konec hlídky.
Muž s unavenýma očima
Martin Goffa
Kniha se věnuje únosu "bílého koně", do něhož se zaplete i bývalý detektiv Miko. Je to sympaťák, myslí mu to a i když své osobní démony občas řeší alkoholem, má výborné postřehy a hláškami je trochu jak hrdina od Štěpána Kopřivy.
Je to první díl série s Mikem Syrovým, kterou jsem sice četla až jako několikátou v pořadí, ale vůbec to nevadilo. Tentokrát se jedná spíš o kriminální thriller než o detektivku a některé pasáže jsou hodně drsné.
Příběh je uvěřitelný, postavy věrohodné a styl vyprávění je i přes drsné téma občas velmi vtipný. Autor střídá ich a er formu, což podle mě příběhu sedlo. Zápletka mi sice přišla trochu nereálná (i když kvůli dvěma milionům odměny to pro policajta s jeho platem asi tak úplně mimo mísu není), ale její vyústění bylo logické. Celkově povedené čtení, na prvotinu dokonce výborné.
