Podle skutečného příběhu
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296357/bmid_podle-skutecneho-pribehu-1KD-296357.jpg
4
317
317
Fakt, že česky vychází již čtvrtá próza Delphine de Vigan, znamená, že tato francouzská autorka si u nás našla svoje početné věrné publikum. Vždy si však pro ně připraví nové překvapení: tentokrát je to román Podle skutečného příběhu, dramaticky gradující líčení vztahu dvou žen, které se postupně mění v opravdový psychologický thriller. Tajemná L., která razantně vstoupí do života spisovatelky, má všechny parametry, aby sklízela obdiv, zároveň však „je typem osoby, kterou by žádný spisovatel neměl nikdy potkat“. A ač se to zprvu nezdá, v tomto případě je to vážně nebezpečné - jde totiž o život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Odeon
Originální název:
D'après une histoire vraie, 2015
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si vybrala na základě doporučení paní knihovnice, že se jedná o dobrý thriller. No, možná by se to utrpení, které jsem zažívala při čtení, dalo vzít jako definice pro thriller, ale… zvládla jsem stěží 120 stránek a myslím, že na konci základky jsem psala lepší slohová cvičení. Takže za mne určitě ne.
Podle skutečného příběhu ...
Věřte - nevěřte a nebo nechte bejt.
Jste vrženi do kůže spisovatelky a ta je mimochodem momentálně kapánek v prdeli.Jen se nebát,jde jenom o zvyk.
Závislost a manipulace jeden na druhého.
Vlastnit a mít.Fixace vztahu.Román v románu.Fikce s neuchopitelností reality.
Napěchovaný,vícevrstevnatý děj,no a vážně,je toho spousty.
Misery v kostce,autobiografické prvky,a proč ne,něco z talentovaného pana Ripleyho a zároven změnou identity,jistě nechá vzpomenout na vertigo.
Něco od autorky,co již známe a zároven něco jiného.
Delphine úsporně o to vtahující,splétá nitky paranoidních stavů,samoty a vyprázdněnosti.Mix různých vlivů,kde jde především o stěžejní označení psychothriller.Jak od Polanského - Nájemník,Rosemary,Hnus atd.
Viděli jste někdy podobnou přítelkyni hlavní postavy,tajemnou L. ?
Kdo by nechtěl stejně takovou.Dokonalou kamarádku.Doplnující,inspirativní a skvělou kamarádku do deště.Šílenství takovou nemít :)
Úzká hranice mezi realitou a fikcí.
Propojenéné hranice mezi knižním světem a filmovými krajinami lidské duše.
Vigan opět překvapuje.Zaujme,ohromí,vyflusne.
A pak taky kapánek celkově natahované.Zamotané v kruhu.Opakující se fráze.Pár stránek,imaginární nůžky a šmik-fik.
Jinak kvalitní,na úrovni,propracované,se spousty narážek a věcí,které na první dobrou,nejsou patrné.
Ostatně,tahle spisovatelka nás přesvědčuje tradičně ve své každé knížce.
Delphine mě zase dostala. Co je/neni pravda? Čemu/komu můžeme věřit? Co je fikce a co skutečnost? Samé otázky.
Autorka umí zcela bezesporu psát zajímavě, chytlavě.... až se začtete, nebudete moci přestat. A bude vám pořád vrtat hlavou... bylo to tak?
Vím, že ať sem napíšu cokoliv, nebude to plně odpovídat poryvům mé mysli. Přijde mi zbytečné mé pocity z knihy vyjadřovat chabými slovy, nicméně na každou přečtenou knihu si tu prostřednictvím komentáře nechávám vzpomínku, a i když je výzva napsat cokoliv k "tomuhle", prostě to udělat musím.
Tohle je jedna z nejlepších knih vůbec.
Jde tu o tu vrstevnatost. O ty řádky za řádky.
O tu hádanku. Ten hlavolam.
O otázky, které se množí. Které se překrývají.
Jde o tu hru. O to svedení čtenáře autorem. O Delphininu moc. O to, že se čtenář rád stane její obětí. Že ho baví nevědět, být klamán, neustále se dohadovat a už na začátku knihy zjistí, že skutečnou pravdu vlastně znát nechce. Protože právě v "tomhle" je kouzlo literatury.
Napsala jsem sem nějaká slova, ale ve skutečnosti věta "nemám slov" sedí na to, co cítím, jak poklice na hrnec. Mám mozek na kaši a přesto cítím hluboké čtenářské uspokojení a pocit, že "tohle je ono".
Tahle kniha se dá chápat asi tak miliony možnými způsoby. Co čtenář, to jiné vyznění. A ti, co ji odloží či zavrhnou si snad ani nemohou říkat čtenáři, protože tahle kniha je pro každého labužníka slov tím největším možným dárkem - tím, na co celý svůj literární život čekali...
Tentokrát som bola sklamaná. Od ostatnych autorkinych knih som sa nevedela odtrhnúť a teraz som sa nútila do čítania. Nezaujala táto téma.
Lidem se asi tato kniha tolik nelíbí, jako ostatní, ale mě se líbila. Je taková zajímavá. Dobrý nápad, skvěle napsané
Přesně to vystihla Kramver: Dokázala bych od ní číst i nákupní seznam a měla z toho povznášející pocit. U DdV nejde jen o příběh, který píše, ale jak ho píše. Mistrovský způsob. Hlubokou stopu zanechává.
Kdo je tajemná L.? Je skutečná? Je skutečný ten příběh nebo je to celé fikce?
Delphine si se čtenáři celou dobu hraje. Vtahuje nás do příběhu, který se zdá být syrovou autobiografií, aby nám zakrátko došlo, že je to přeci jenom fikce, nebo se to opravdu stalo? Myslím, že přesto, že tato kniha není tak čtivá, jako jiné autorčiny knihy, je to pozoruhodný námět, kdy podrobuje čtenáře otázce, jak moc touží po autentičnosti oproti fikci. Co je to, co nás vtahuje do příběhu a zanechává v nás nesmazatelné stopy? Tento literární rozpor sledujeme díky dialogům L. a hlavní postavy. Je tedy L. jenom jakési Delphinino alter ego (mockrát jsem měla při čtení před očima Klub rváčů) nebo mistrná manipulátorka, která vede Delphine k stále většímu rozkladu? Názor si udělejte sami. Mě kniha bavila díky mistrovskému stylu DdV. Dokázala bych od ní číst i nákupní seznam a měla z toho povznášející pocit. Jen škoda, že jsem zatím nečetla Noc nic nezadrží, na kterou příběh často odkazuje, ale aspoň vím, na jakou knihu se vrhnu příště.
Přiznávám, že jsem měla prvních 150 stran nutkání knihu odložit. Od začátku je jasné, že jde o toxické přátelství mezi dvěmi ženami, kdy jedna je neuvěřitelně mistrná manipulátorka. Nicméně popisy tvůrčí krize, neustálé se točení v kruhu a opakování toho samého mě zmáhalo a kolikrát jsem si říkala, že by nikdo nebyl tak naivní.
Přestože jsem první půlku louskala několik dní, tu druhou jsem už zvládla za jedno odpoledne. Vyprávění se více dostává do dramatu, psychologické hrátky beru, a konec? Skvělý.
A že je to inteligentní psaní s úžasným slohem, to nemá cenu u DdV řešit.
Tuto knihu nezařadím mezi nejlepší, co autorka napsala, ale rozhodně stoji za přečtení. Téma tvůrčí krize, vyvádění potomků z hnízda, přátelství a manipulace, stalkingu a psychických poruch je těžké a autorka vymyslela dobrou zápletku (i když zdaleka ne originální). Co moje hodnocení snižuje, je přemíra opakování stejného a hrabání se stále ve stejných pocitech, které už hraničilo s nudou. Líbilo se mi matení čtenáře a v podstatě otevřené zakončení typu "vyberte si".
Jinak se ztotožňuji s komentářem mé oblíbené knižní přítelkyně Delly111, nedokázala bych napsat tak krásný komentář, takže děkuji!
Jsem trochu zklamaná, což bylo zřejmě dáno očekáváním. Autorka umí úžasně vtáhnout do svého vnitřního světa, ale přijde mi, že je toho až vnitřního světa nakonec až nějak moc a po čase zjistíte, že se to nikam neposouvá. Všechno, co zavání zajímavou zápletkou je na vodě a jski nereálné a utopené ve vnitřním ustrnutí spisovatelské krize. Pořád jsem celou dobu čekala na ten psychický teror a propletenec, ale nijak to nepřišlo. Uznávám, že autorka umí barvitě pracovat s jazykem, metafory a různé obrazy jsou velmi intenzivní, což mě pořád udržovalo u čtení. Ale čím dál častěji jsem si opakovala - hm, a o čem to vlastně je? A můj zájem chladl a chlad. Takže mi to přijde trochu zoufalá knížka, jako by autorka musela něco napsat...
Poslední kniha DdV (vydaná u nás) , kterou jsem od autorky neměla přečtenou. A neustále mě překvapuje. Psychologický rozbor "přátelství", lépe řečeno až nebezpečné manipulace ve vztahu dvou lidí. Popis až patologického vztahu mě bavil a vývoj jsem čekala takový jaký byl.
Každá kniha Delphine de Vigan ve mně zanechá nevšední čtenářský zážitek.
Tento příběh je založený na skutečných událostech. Tento příběh není pravdivý. Je to autobiografická zpověď. Je to mystifikační próza. Můžete si vybrat...
Autorka si tady pohrála nejen s literárními postavami, ale i se čtenáři ;-).
Ačkoli má hlavní hrdinka se spisovatelkou některé věci společné - vzhled, profesi i něco z rodinného zázemí, já si rozhodně vybrala tu druhou variantu, fikci.
V této knize je myšlenka, zda jsou lepší a pro čtenáře zajímavější příběhy, které vychází ze skutečných událostí nebo ty fiktivní, pro autorku zásadní. Pro mne je tohle celkem zbytečná otázka a mám na ni jasnou a jednoduchou odpověď - nejlepší jsou ty, které jsou výborně napsané :-).
Podle skutečného příběhu je román o spisovatelce, která dobrovolně postupně předá své nové kamarádce veškerou moc a kontrolu nad svým profesním a částečně i nad osobním životem, protože potřebuje mít chvíli klid. Vždyť její kamarádka se jí ve všem tolik podobá, takže proč to nevyužít...
Zpočátku nevinný děj se postupně mění v hodně emotivní a napínavý příběh.
Tato kniha je o přátelství, o stalkingu, o ovládání, o paranoii. Je to psychologické drama s mrazivým koncem.
Celé je to jako číst deník o jednom zvláštním přátelství a mně nějakou dobu trvalo než jsem se začetla. Nebavilo mě to hned od začátku, tomuhle vyprávění jsem přicházela na chuť postupně, pomalu, a proto hodnotím na 70%. Za přečtení tento příběh ovšem stojí.
Horor? Jak nám podsouvá doslov. Nevím, nejsem si jist. Závěr směřuje k něčemu jinému... V každém případě zajímavá sonda do tvůrčí krize. To základní dilema, jaký román, jaké psaní je v dnešní době, v době reality show, očekáváno od náročných čtenářů, se odráží i v názvu knihy.
Ovšem román je vždycky román, Delphine (i ta druhá) je vždycky románová postava. Vždycky. Umělecká pravda je jiná než skutečnost...
Úvodní charakteristika spisovatelčiny nesmělosti mi připomněla Osamělost prvočísel, styl psaní dlouho spíš McEwana . . .
"Scházet se s ostatními mě zajímá až od jistého stupně blízkosti."
"Jen málo lidí klade opravdové otázky, takové, na nichž záleží."
Opět se úplně neumím rozhodnout zda chci přistoupit na hru autorky, která je z literárního hlediska určitě geniální a na plný počet, jak zmiňují Jizi, karol.cadex nebo elevant.
Chápu směřování k totálnímu znejištění, rozmazání až smáznutí veškerých kontur a zrcadlení současnosti jako prostoru bez záchytných bodů, zejména v umělecké a kreativní sféře. Ztvárnění patologického vztahu, hravost, tápání ve vyústění i finále mě bavilo. Přesto bych si asi přála větší vytříbenost s jasnější konturou v lehce kratším textu.
Jdu v protisměru tvorby Delphine - 'Pouta' mi přišla dusivější a víc temná, ještě asi zkusím realitu předchozí 'Noc nic nezadrží' k ucelenějšímu pohledu :o)
3/4
Autorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
S knihou jsem měla od začátku problém. Narozdíl od ostatních knih Delphine jsem se nemohla začíst, ke knize se mi nechtělo vůbec vracet. Vyústění jsem asi v půli odhadla… mám smíšené pocity, takže 3/5*