Podle skutečného příběhu
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296357/bmid_podle-skutecneho-pribehu-1KD-296357.jpg
4
317
317
Fakt, že česky vychází již čtvrtá próza Delphine de Vigan, znamená, že tato francouzská autorka si u nás našla svoje početné věrné publikum. Vždy si však pro ně připraví nové překvapení: tentokrát je to román Podle skutečného příběhu, dramaticky gradující líčení vztahu dvou žen, které se postupně mění v opravdový psychologický thriller. Tajemná L., která razantně vstoupí do života spisovatelky, má všechny parametry, aby sklízela obdiv, zároveň však „je typem osoby, kterou by žádný spisovatel neměl nikdy potkat“. A ač se to zprvu nezdá, v tomto případě je to vážně nebezpečné - jde totiž o život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Odeon
Originální název:
D'après une histoire vraie, 2015
více info...
Přidat komentář
Četle, četla.... nedočetla.... prostě se to vleklo, až jsem to odvlekla zpátky do knihovny.
no toto není kniha pro každého a její pochopení vyžaduje určité životní prožitky...i přes tu její specifickou zvláštnost se mi líbila
Skvělá kniha, která mě nepustila od začátku do konce. Celý příběh je velmi dobře napsaný, propracovaný a moc se mi líbil! Vřele doporučuji!
"Ctenar odjakziva podleha rad iluzi a vnima fikci jako realitu. Ctenar dokaze necemu naprosto verit a pritom vedet, ze to neexistuje. Veri tomu, jako by to byla pravda, i kdyz si je vedom, ze je to vymyslene." A jak to tedy vlastne bylo? Je tenhle pribeh pravdivy, z casti pravdivy, nebo uplne smysleny? Na to si bude muste prijit kazdy sam. Originalne propracovany roman o romanu plny protichudnych stretu - fikce versus skutecnost, az chorobna laska a nenavist, pratelstvi az za hrob nebo pronasledovani hranicici se stalkerstvim? Nekdy je ta hranice opravdu tenka...
Na teto knize je videt posedlost autorky vlastni osobou, sebestredne zamerena kniha, ktera popisuje autorcin zivot, tezkosti pri psani knih, ale neda se ji uprit inteligentni obsah a to, ze autorka skutecne psat umi. Nicmene kniha je az prilis popisna a jakekoli tisnive napeti postrada. Zklamani. Zejmena obsahove.
skvela autofikcia na pomedzi roznych zanrov, ktora bavi i mrazi, neuchyluje sa k samoucelnosti a je i zaujimavou sondou /verim, ze z velkej casti pravdivou/ do autorkinho sveta po Rien ne s´oppose a la nuit....
Kniha mě zaujala od první stránky. Autorka má dar stupňovat napětí zdánlivě nenápadnými prostředky, a tak je čtenář stále v očekávání, co přijde. Dobrých psychothrillerů je sice dost, ale takových které vás i literárně vzdělají zase tak moc není. Rozhodně doporučuji těm, kteří mají raději příběhy, které jen naznačují... Strhující drama o tom, co všechno se může stát, když nám do života vstoupí někdo, kdo je podezřele ochotný a zatím má zájem nás jen využít k vlastní realizaci, je skutečnou literaturou v tom nejlepším slova smyslu.
Zvláštní, velmi zvláštní. Tentokrát jsem moc nepochopila, co tím Vigan chtěla říct. Ze všech předchozích jejích knížek, jsem byla nadšená. Trošku mně to přišlo, že jí došla řeč, ale chtěla něco napsat. Ale možná je to jen můj pocit, nebo jsme se jen v této knize nesešly. Trošku ji zachránila až druhá polovina.
Musím říct, že mě autorka nadchla. Její styl je nezaměnitelný a zatím jsem se s ničím podobným nesetkala. Knihu jsem hltala řádek po řádku, a i když jsem právě nečetla, přemýšlela jsem, jak bude příběh pokračovat, vyvíjet se. Jak skončí. Měla jsem tolik vizí, jak by mohl skončit. A málem jsem se na konci hystericky rozesmála. A měla jsem i vztek. Zkrátka se to ve mně pěkně mlelo. Ten konec je opravdu velmi překvapivý. Alespoň pro mě byl. Nic takového jsem já osobně nečekala.
Divná, mnohomluvná a namyšlená knížka, ve které chybí děj, logika i sympatie k postavám.
Hodně divný příběh... neustále jen čekáte, že se něco stane a říkáte si... tak teď... teď už se to musí zvrhnout... teď... teď... prosím teeeeď... dokonce se přichytíte při modlitbě, ať se to celé někam posune... nechcete číst ty zbytečný písmenka, bylo vám přeci slíbeno napětí alá King... a najednou je konec.... a ono se vlastně vůbec nic nestalo... tedy krom skutečnosti, že si připadáte ošizení a tak trochu hloupí... ehm... jak jsem řekla, hodně divný příběh...
Naštěstí jsem od této knihy moc neočekávala, nicméně i tak jsem zklamaná a frustrovaná. Jedno musím uznat - autorka popisuje skutečnost. Nemá o čem psát a z toho se zrodila tato kniha. Zřejmě má být důkazem, že po románu "Noc nic nezadrží" se dá vytvořit paralela, vylíčit své pocity po obrovském vzrůstu zájmu o osobu D. de Vigan.
Ke knize samotné bych snad jen dodala, že souhlasím, že čtenáři (někteří) vyžadují pravdu a D. de Vigan už těžko může napsat smyšlený příběh a pitvat se nadále ve svém životě by bylo "tahání z paty". Noc nic nezadrží znamenala jakýsi průlom a bohužel již není cesty zpět.
Zda se jedná o fikci, či ne, zda L. existovala, je nepodstatné.
Oceňuji prostor věnovaný "syndromu prázdného hnízda", byť byl jen okrajově vylíčen - byl popis velmi zdařilý. Věčné téma složitého životního období, kdy končí jedna krásná etapa života a je jen na nás vytvořit si život dle svých představ a naplnit ho tím, co jsme dosud nemohli, je vždy vděčným tématem.
Zřejmě nejsem ten příklad literárního labužníka, který by si, podle autorky doslovu,měl tuto knihu náležitě užít, protože mě poslední román de Vigan absolutně neoslovil.
Bohužel nic z toho, co je na knize vyzdvihováno, mě nezaujalo.Nedokázal jsem přistoupit na to, že by ona tajemná „L“ měla být fyzicky skutečná,protože ta rychlost a především ten způsob a rozsah, jakým si hlavní hrdinka nechá L vstoupit do života a všechno a všechny ostatní z něj vytěsnit, mi přišla opravdu těžko uvěřitelná. Takže je L důsledek vzrůstající deprese hrdinky? Pokud na to ale přistoupím, tak už jenom těžko mohu ocenit tu údajnou hru se čtenářem,kdy mám být neustále na pochybách, co je a není „fikce“, co je a není „skutečné“.
Kniha má být, i mimo jiné,mrazivým hororem a vynikajícím psychologickým thrillerem a údajně čtenáře a kritiky napadají dvě jména:Hitchcock a King.Minimálně v případě S.Kinga, přestože je autorkou v knize dvakrát citován, se jedná,podle mě, o srovnání, které hodně „kulhá“. Seriál Policie Modrava není opravdu něco jako Temný případ.
Věřím, že po vydání úspěšné knihy, je těžké přijít s něčím novým, lepším, že je těžké nezklamat očekávání čtenářů a nakladatelů, ale mám problém přistoupit na „fňukání“ románové Delphiny nad ztrátou inspirace (pokud nemáš co sdělit Delphino, tak nepiš !) a nad další tvrdou životní zkouškou v podobě odchodu dětí z domova.
A jedna věc mě na knize až iritovala.Ten v románu opakovaně kladený důraz na to, že čtenáři vyžadují především „pravdu“, to, že kniha získává na síle především tím, že je autentická, že je psaná podle skutečného příběhu.
Mě konkrétně zajímá především příběh a způsob jeho podání a ten se, podle mě, autorce tentokrát moc nepovedl.
Fantastická kniha, stejně jako všechny ostatní od Delphine de Vigan. Čtení této knihy pro mě bylo jako magnet. Nedokázala jsem ji na chvíli odložit. Pro mě je Delphine de Vigan TOP spisovatelka.
Klobouk dolů (a nejlépe rovnou dva) před autorkou. Velice přesvědčivý, působivý a propracovaný román. Dokonalá ukázka "střetu" fikce a skutečnosti.
Ačkoli mě kniha hodně zasáhla (hlavně závěrem), s hodnocením jsem váhala - spíš 90 než 100%. Přitom je skvěle vymyšlená a předkládá řadu otázek. Z minulých knih, které jsem od DV četla, jsem si o autorce vytvořila názor a najednou - pokud bych se měla ztotožnit s jednou verzí pohledu či výkladu příběhu - by se její obraz výrazně proměnil. To mi vadilo, stejně jako příliš depresivní tón valné části knihy. Nicméně je na každém, čemu (= jakému vysvětlení) v závěru knihy dá přednost... právě tahle nejednoznačnost je podle mě mistrovský tah, a tak jsem nakonec ťukla i na pátou hvězdu :-)
Dokonalé! Příběh o patologickém přátelství dvou žen, který vám celou dobu vrtá v hlavě, i když zrovna nečtete (a ještě dlouho po dočtení). Do toho spousta úvah a zajímavých myšlenek k zamyšlení. Celou dobu nevíte: píše vážně o sobě, nebo si vše vymyslela? Ve druhé půlce knihy jsem chvílemi měla dojem, že jsem záměr autorky prohlédla, ale ne. A úplný konec mě dostal. Ten všechno dosavadní znovu postaví na hlavu a nechá v hlavě spoustu otázek. Tahle autorka FAKT umí.
Tak tohle teda byla hra s čtenářem, jak se patří! Co je pravda, a co ne? Je to, co Delphine de Vigan napsala, opravdu dle skutečnosti? Aspoň trochu inspirováno, nebo úplně vymyšleno? Proč vlastně čtenáře či diváky tak moc fascinují příběhy založené na skutečnosti? Jsou lepší než ty zcela vyfabulované? Miliony otázek zanechá v hlavě próza mé oblíbené autorky. Chvílemi jsem si říkala, hmm tady už to teda přehání, tady to je trochu moc, načež ona zasadila zase další úder, který vše převrátil jinam. De Vigan píše výtečně, střídá žánry, v rámci jedné knížky esej, thriller, podobenství, mystifikace. Prostě - zase mě dostala, i když jsem po přečtení měla pocit klubíčka, s kterým si ta kočka pohrávala docela divoce.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Horší knihu jsem už hodně dlouho nečetla. Neskutečně slabá a naivní hlavní hrdinka, zápletka byla velmi předvídatelná, konec byl pro mě vysvobozením. Dočteno jen proto, že jsem chtěla vědět, proč je ta kniha tak populární. Nezjistila jsem to :D