Pohádka
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517228/bmid_pohadka-Xi8-517228.jpg
4
928
928
Charlie Reade potká Howarda Bowditche, samotáře z domu na vysokém kopci. Na zahradě za domem stojí zamčená kůlna, z níž se linou příšerné zvuky. Pan Bowditch umírá a Charlie zjišťuje, že mu dům odkázal – spolu s tajemstvím, které bude zatraceně těžkým břemenem. V kůlně je totiž portál do jiného světa. Ten jiný svět je v ohrožení a spolu s ním i ten náš. V paralelním vesmíru jsou honosné paláce s vysokými věžemi, zatuchlé podzemní kobky a magické hodiny, které umí vrátit čas.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2023
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
Fairy Tale, 2022
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Neskutečně moc jsem se těšila a SK mě nezklamal, ale i tak nemohu dát 5*. Minimálně do 3/4 jsem knihu hltala a četla každou možnou chvilku, ale pak přešel děj do "podhradí" a já jsem se nemohla začíst, nebavili mě tyto pasáže a začetla jsem se opět, až ke konci. Asi je zbytečné se více rozepisovat, neboť spousta komentářů pode mnou vystihuje i moje pocity a postřehy.
Je to takový typický King...nejdřív jsem ho sice moc nepoznávala,ale zhruba od 200. stránky už to tam opět sypal, ale tak nějak milejším stylem. Díky pár odkazům na aktuální věci je prostě znát, že jde s dobou a rozhodně nezůstává pozadu. Vyplatilo se počkat si na tento překlad do češtiny a za mě moc povedená kniha.
Wow... Nic přesnějšího snad ani nemůžu vyjádřit. Byl to naprosto nádherný, silný a neskutečný příběh. Od začátku do konce napínavý, kniha se vůbec nedala odložit, vychutnala jsem si každičkou stránku knihy. Přiznávám, že na konci knihy ukápla i slza dojetí. Tohle je typ knihy, po jejímž dočtení už nikdy nechci číst jinou knihu. Už od začátku jsem se zamilovala do fenky Radar a litovala, že sluneční hodiny neexistují i reálně. Empis je úchvatný svět plný magie a Charlie je silný, statečný člověk se srdcem na pravém místě.
Pohádka se vlastně opírala o několik různých pohádek, překvapilo mě, jak krásně to všechno do sebe zapadalo. Bylo velmi osvěžující a překvapivé, přečíst si od Kinga naprosto žánrově odlišnou knihu od jeho běžné tvorby.
Vzhledem k tomu, že kniha vyšla na mé třicáté narozeniny, považuji to za dokonalý dárek :-)
(SPOILER)
Pokiaľ by Stephen King napísal telefónny zoznam,prečítam si ho tak ako všetko, čo doposiaľ napísal. Priviedol ma k láske k hororu a prečítala som všetky jeho knihy,ktoré vyšli v češtine a slovenčine. Pohádku som si preto nemohla nechať ujsť.
Prvých asi dvesto strán sa točí okolo zvláštneho priateľstva,ktoré vzniklo medzi mladým Charliem a starým pánom Bowditchom. Aj keď bol starý pán nevrlý, miloval svojho psa a už len preto som si ho obľúbila. Po jeho smrti Charlie príde na tajomstvo,ktoré mu zmení život a zistí,že existujú aj iné svety ako je tento. A v tom druhom svete môže predĺžiť psovi, ktorého si obľúbil, život. Radar, nemecký ovčiak, je dôvod, pre ktorý sa tam vydá. A ostáva napokon omnoho dlhšie,ako predpokladal.
Pohádka nie je klasická rozprávka, aj keď tu nájdete mnoho rozprávok. Je to iné ako väčšina Kingových kníh, no čítalo sa to veľmi dobre. Miestami mi kniha prišla zbytočne dlhá, ale zasa, to je King,majster rozprávania a bezchybného opisu. Čaká vás viac ako 700 strán s peknými kresbami na začiatku kapitol.
Pohádka nie je len o šťastnom konci. Je o sile, nádeji a poznaní seba samého. O dobrote i zle, ktoré môže byť v každom z nás. O priateľstve, zrade a nenávisti. Skrátka o živote, ktorý žijeme všetci, iba bez mágie a rozprávkových postavičiek.
Jsem naprosto uchvácena, tohle bylo něco úžasného. 715 stran, kdy mě bavila opravdu každá strana. Máme tu opravdu pohádku z jiného světa, kde se střídá jedna emoce za druhou, děj běží a najednou je konec a vám se stýská po hlavních hrdinech. Víme že Kingovo knihy jsou těžší na čtení, ale u téhle jsem měla pocity, jako snad ještě u žádné jeho knihy. A to jsem myslela že Billyho S. z těch posledních novějších knih nic nepřekoná, no stalo se. Každá pohádka co známe má i svou temnou verzi a King nám ukázal jak moc temné to může být. Fantastické dílo.
Co dodat? Nebudu znovu dlouze vypisovat, jak mě dílo uchvátilo. Souhlasím se všemi, co dali plný počet... Pohádkově snové, divnofantasy ... je to prostě pro fajnšmekry Kinga, kteří za ty roky znají jeho styl, upovídanost - hraničící s roztahaností. Dokonce bych si troufla říci, co jej už čtvrt století sleduji a čtu " starý dobrý King". Doporučuji !!! :)
Zaujalo mě
(i když ne tak docela překvapilo),
že většina pohádek,
které jsem znal z dětství,
má temnější verzi.
Mozek tvého otce požírá sám sebe.
Mistr Král se vydal do pohádky. Vytvořil prince a poslal ho zachránit království. Pravdou však je fakt, že se dokáže o některých věcech dost rozepsat. A tak na prvních dvěstě stranách příběhu sledujeme kterak se jeden teenager (budoucí princ), stará o starého nevrlého důchodce (možná Rampelnika), který spadl ze žebříku. Trochu jsem přemýšlel, proč na ten žebřík vůbec lez. Barák neudržovaný, okna leta nemytá, kůlna zamknutá, vstupní branka nejde ani otevřít a celkově barák chřadne. Tak proč se zmiňovaný A. Bowditch vůbec rozhodl vylézt na žebřík čistit listí v okapu? Jasně, účel světí prostředky, tak to nechme plavat, tempus fugit.
Citát: Obři nikdy nezpívají, když to potřebujete.
A pak, když už v tomhle máme jasno vydáme se na cestu. Dalších asi čtyři sta stran jdeme, jdeme, a pak zase zpět. A při té chůzi jsou nám podávány původní drsnější verze pohádek. Nejvíc mě zaujala ta o Rampelníkovi. Jeho sebevražda, když uhádnete jeho jméno, je fakt efektní. Ale jsou tu i jiné kořeny zla původních verzí některých pohádek. Jsou krvavé. A protože mě tyto staré legendy baví, celou cestu tam i zpět, jsem si užíval. Píšu o tom proto, že je to zajímavé a některé verze i překvapivé. Další nádhernou věcí při putování tímto příběhem jsou kresby. Najdete je vždy na začátku kapitol. Je jich 31 plus Epilog. Těch třicet dva obrázků nakreslil Gabriel Rodriguez, dvorní kreslíř u Kingů. A že je na co koukat. Zpříjemní vám to cestu.
Malá ochutnávka:
Můj pokoj byl v pohodě, i když jediná stojací lampa vrhala na strop strašidelné stíny a dům neustále povrzával, jak jsem ostatně předem tušil. Zapojil jsem svůj hotspot a šel na internet. Přemýšlel jsem o tom, jak jsem vezl na zádech to zlato a jak jsem si při tom vzpomněl na pohádku, kterou mi četla máma. Namlouval jsem si, že jen zabíjím čas, ale dnes si nejsem jistý. Myslím, že někdy víme, kam směřujeme, i když se domníváme, že ne.
Ale zpět k původnímu příběhu. Pohádka je dlouhá, některé fráze se i dost opakují a jsou čtenáři stále připomínány. Ale i přes všechnu tu vrstvu slov, je tohle nádherný příběh a čas, který věnujete jeho čtení vám rychle uteče. Ještě, že je na konci cesty jeden zvláštní předmět, který s tím časem něco dokáže udělat. A že se časy mění je poznat i na tvůrcově malé změně. V knize jsem našel tři vtipně vypointované kapitoly. Až jsem si říkal, kde to ten King vzal? Kde je to a bude hůř, nebo - už jsem ho nikdy neviděl a další fráze, které divákovi naznačí, že bude ještě zle. Ano, ony tu jsou, ale ty tři vtipné pointy vás upozorní na to, že i King se dokáže odvázat.
Citát. To není vznešená odpověď, ale kdo odpovídá vznešeně, ten většinou umírá mladý s nadílkou v kalhotách! Dáš si pivo!
Myslím, že v hloubi duše jsem tušil, jak to celé dopadne. Nejspíš by to bylo něco podivného, jako když slzy Lociky magicky vyléčily slepotu, ale zároveň přijatelného pro čtenáře, který touží po šťastném konci, i kdyby si ho měl vypravěč vycucat z prstu. Při čtení jsem se pomalu stával součástí příběhu a bál jsem se nejen o Radar, (Radar je pes hybatel) ale i sám o sebe. Nakonec jsem byl rád, že byl konec. A jaký, že to byl konec? Inu, pohádkový. Bylo nebylo. Deset půlek Hetešovo Monarchů sedlo na stoprocentní spokojenost.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )
Citát: Nikdy nevyslovuj jeho jméno, nechceš-li urychlit jeho probuzení.
Moje první Kingovka. Upřímně jsem čekala, že se jí stane Osvícení, které mi na polici leží už pár let, ale jsem ráda, že se k mému srdci propracovala až Pohádka.
Protože tohle bylo hafo hustý, jak by řekl Charlie.
Já miluji pohádky, ať už patří Bratří Grimmů či Andersenovi, či Disneymu. Sem s pohádkami, sem s nimi v ryzí verzi, bez přikrášlení. A přesně to dokázal King. Na zlatém podnose nám přinesl pokroucenou pohádku plnou dobrodružných výprav, přátelské lásky, zoufalství, děsu, zármutku a hrdinství hodné prince.
Podpisuji se pod komentář Lenka.Vilka
Můžete Kingovi i něco vyčítat ale srdce , srdce v tom prostě nechal, budete čichat člověčinu a magická zadání na každé stránce. Čtení jako by vyšil zlatou nití, čtení které vás zapouzdří do velkého srdce, stanete se hvězdou, jež se sype trychtýřem do netušených hlubin příběhové frajdy....
Je jen otázka zůstanete li knize věrní až do samého konce a zda se sami obtisknete na stránkách jež budete otáčet.
Začala bych celkovým designem. Pohádka je pořádná bichle, má přes sedmset stran. Ale zároveň je trochu jiná než ostatní knihy vydavatele. Jiný font a řádkování. Písmo je roztaženější a mezery mezi řádky jsou větší. Nejsou to tedy tedy žádné nahuštěné blešky, které mohou kazit dojem ze čtení. Ano, trochu to nafoukne knihu, ale to nevadí. Kniha je "kingovsky" rozdělena do kapitol, které obsahují číselné oddělení do podkapitolek. Navíc každá kapitola obsahuje vždy slovní spojení (tři až šest), které vám zhruba shrnou, co se v kapitole stane (a je to vybrané tak dobře, že se nic nedozvíte dřív, než máte, Stevie přece není žádný nemotora). Pokud si pamatujete, na co to má odkazovat v rámci literární historie, užijete si v knize ještě spoustu dalších věcí. Ale o tom později. A pokud si to nepamatujete, nic tolik vážného se zase neděje. Děj to neovlivňuje. Naopak, nemusíte si říkat: "Já jsem fakt starej!".
Rozhodla jsem se, že nebudu zmiňovat "hon za devatenáctkou" a různé odkazy do jiných děl autora. To nechám na každém čtenáři, ať si hledá a hraje sám. Přesto bych ráda zmínila, že podobně jako v Prokletí Salemu, kde svým pojetím vzdává King poctu Shirley Jackson, tady se vydal ještě o trochu hlouběji. Tak hluboko, až za Lovecraftem, kterého autor počítá mezi své nejoblíbenější (a spoustu dalších autorů, na které doslova odkazuje) a několikrát se pokusil i o podobné útvary. Kde nejvíc asi vyčnívá kniha Z Buicku 8, povídka Ve vysoké trávě, kterou napsal s Joe Hillem a Prokletí Jeruzalémské. Ale v Pohádce se King utrhnul ze řetězu. Protože svět Empis není žádné pohádkové místo. Je to drsný svět, který nedá nikomu nic zadarmo. Natož Charlimu Readovi. Ale co s tím vším má společného Howard Bowditch...
Co je ale na Pohádce hodně fajn, jsou ilustrace. Ilustrací na skoro celou stránku začíná každá hlavní kapitola. A proč to zmiňuji? Protože tyhle ilustrace mají na svědomí pánové Nicolas Delort a Gabriel Rodriguez. Přičemž druhý zmínění je českému čtenáři víc než známý svou prací na komiksové sérii Zámek a klíč od Joe Hilla. Pohádka má navíc krásnou obálku, která vás nutí stále se dívat. A kdo ví, možná právě proto sejdete ty schody do jiné říše a ani nebudete vědět, jak se to stalo. A jaká je Pohádka, když po těch schodek v kůlně sejdete dolů?
"Chtěl jsem najít sluneční hodiny a podívat se, zda skutečně dokážou to, co pan Bowitch tvrdil. A nesmíte zapomínat, že mi bylo sedmnáct, což je ten správný věk pro dobrodružství a nerozumná rozhodnutí."
Hned na začátku bych chtěla upozornit, že je kniha spíš pro ty, kdo už mají Kinga načteného a ví, jak příběhově přemýšlí. Nebo pro hodně trpělivého nové čtenáře. Ano, k užití si příběhu musíte mít pouze otevřenou mysl a užít si to. Protože první třetina je pouze o poznávání Charlieho a proč mu nedělá problém sejít po schodech dolů do nebezpečí a všechno riskovat. Kvůli nejlepšímu příteli. Kvůli psovi. Tedy feně, nesmím být drzá, nebo si mě Radar podá. Celou dobu s jemnými náznaky ze strany autora. Protože čtenář je právě v té první třetině informačně hodně před Charliem. Přesto je to strašně napínavé a stránky mizí a mizí. A když se Charlie rozhodne, že to musí udělat, budete mu držet pěsti a přát štěstí. Bude ho potřebovat. Hodně.
Jenže potom se to všechno otočí a King začne vyprávět příběh, který je napínavý, dobrodružný a je v něm mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Přeci jen...Charlie není jenom kluk, který chtěl zachránit svého přítele. Charlie je kluk, který chce zachránit všechny. A kdo ví, možná je Charlie právě ten, kdo přivede zpátky všechny motýly...
Pohádka je plná magických věcí a magických odkazů do jiných knih. Je plná mouder a poučení. Navíc způsobem zvoleného vyprávění dovoluje hrát si s textem i čtenářem různými vsuvkami a myšlenkami Charlieho. A pokud máte srdce, které se nestydíte použít, bude se vám to líbit :)
Je to roztáhlé, děsivě dlouhé, ne pro každého čtenáře.
Je to v podobném nádechu, jako Temná věž- masterpiece Kinga. A jak jsem tuto skutečnost nasála a podvolila se tomu tempu a rozplzlosti knihy, málem mi to podlomilo kolena.
V mém okruhu málo lidí četlo sedmidílnou sérii mistra střídající žánry od westernu k fantasy a tvářící se spíš jako osobní zpověď, ve které k hororu moc nečichnete.
Toto je tak podobné v té ukecanosti a v potřebě naladit se na autora.
Já si netroufám říct, jak se to bude líbit tobě, protože King je pro mě moc osobní a nedokážu se na jeho knížky dívat jinýma očima a ani nechci :-D
Je to o vztahu dospívajícího amerického kluka (Charles) se starým morousovým sousedem z ulice, jehož hlavním jmenovatelem je starý pes.
Je to knížka plná tajemtví, nelehkých začátků, lásky ke zvířatům a schopnosti lidské mysli otevřít se pohádkám a uvěřit na ně.
Jestli tě nalákalo něco z výše jmenovaných a nebojíš se 700 stran, tak doporučuju.
Mini výtka putuje k zbytečnému opakování některých informací a drsné mluvě ke konci. Ale to je vše.
Já si to dávám do poličky vedle Temné věže, zaslouží si navzájem dělat společnost. Krása!!!
Říkám díky, sai Kingu, říkám díky, Ka-tet
Pamatuji, jak kdysi Stephen King rval věty na kusy a skládal z nich zprávy o rozbitých světech, objektivních či vnitřních. Tady zvolil styl, ke kterému se dopracoval - hladký, splývající, přesto o nic méně emocionálně působivý. Záleží na každém čtenáři, co má radši... - Je skvělé, že pohádky jako téma zpracovává přiznaně. Většina motivů se u něj už objevila (ne, nemyslím zrovna na Dračí oči, ty zajímavější jsou v těch, co se tváří střízlivě), vypadá to, jako by jejich výhonky chytil, přeručkoval po nich až ke kořenům a vzájemně je propojil - a napojil. Aby vzniklo něco nového, přitom povědomého, soustředěného, přitom rozbíhavě inspirativního. - "Myslím, že každý v sobě má temnou studnu, která nikdy nevysychá. Pít z ní je ale nebezpečné. Voda je jedovatá." (s. 547) - Jako by se spojil Nadaný žák (tentokrát do plusu, nikoli mínusu) a Talisman (ten oproti Pohádce působí sakra nepovedeně) s poctou bratřím Grimmům, Ostrovu pokladů, Tomu Sawyerovi, Spartakovi a (jak jinak) Lovecraftovi. Pes a zlaté hodiny jako motivace jsou bonus. Tedy - dva. - Nemohla jsem se odtrhnout. Na druhou stranu, o dvě stě stran méně a byla bych nadšená. Takhle jsem "jen" spokojená. - Dívejte se pod nohy i na oblohu. Budete-li mít štěstí (nebo tu správně napsanou větu v osudu), ten vchod do jiného světa tam někde najdete. Ale pozor - ne vždycky je to dobře.
(SPOILER) Tak tato kniha byla pro me bohuzel rozcarovani. Cekal jsem " pohadkove fantasy" ve stylu Dracich oci a dostal jsem zcela neco jineho. Po prokleti Salemu jde o druhou nejmene oblibenou knihu od Stephena a dle meho by se nemel poustet do "fantasy" pribehu, pokud nema z moderniho zanru alespon neco nacteno. Kniha je napsana velice dobre, remeslo je stale kvalitni, ale aby byla tretina knihy jen pokec s ne uplne sympatickym duchodcem a zbytek variace na Jacka a fazolku pretrenou sedym nadechem, to jsem necekal...
V istom zmysle je to presne kniha, ktorú som chcel, aby King napísal. Také to úplné popustenie uzdy fantázie ako pri Temnej Veži. Plné podivuhodností, kúziel, hororu (ako inak), ale aj dobrodružstva, napätia, priateľstva a šťastných koncov. V nejakom rozhovore King povedal, že by rád napísal pokračovanie Temnej Veže, no nevie nájsť ten správny spôsob. Nuž, za mňa ho našiel. Možno to nieje úplne to, čo sme v tomto smere čakali, ale o to bol ten zážitok krajší. Aspoň za mňa. Pretože sú i iné svety, než tento.
Tak čtivého Kinga jsem snad ještě nečetla ! Ani na chvíli jsem se nenudila a těžko se s příběhem loučila.(A to se mi nestává.) K tomu ilustrace na začátku každé kapitoly tomu dávají tu třešničku na dortu.
Ze začátku se příběh vypráví v našem světě, kde se podle Kingova zvyku, který nikdy neomrzí, buduje vztah mezi mladým klukem a starým pánem. Je až reálně vystižen. Pan Bowditch jako asociální a nevrlý děda versus mladý Charlie plný života a elánu. Jejich vzájemné popichování a ironie byly osvěžující.
A když jsem četla o vztahu Charlieho a feny Radar, často jsem myslela na svou zesnulou psí kámošku...
Charlie je typický hrdina. Obětavý, dobrosrdečný, a jeho vztah s otcem je hrozně milý. Zažil si toho dost a to ho posílilo. Líbil se mi jeho vyvíjející se charakter. Jak se měnil vzhledem k událostem a úkolům, které se naskytly.
V příběhu se často naráží na pohádky (překvapivě dle názvu...). Ať jde jen o člověka, který až děsivě připomíná Charliemu nějakou pohádkovou postavu nebo samotné bytosti či prostředí Empisu.
Ale nenechte se zmást. Nejsou to ty roztomilé pohádky, které vždy dopadnou dobře s duhou na konci. King poukazuje na pohádky bratří Grimmů, které také všichni známe, ale málokdo si na ně vzpomene. Temné, morbidní a tajemné. To jsou pohádky dle Kingova gusta.
Shrnula bych to tak, že to byla jízda. Mám parádní zážitek z četby, jaký jsem už dlouho nezažila a je vidět, že starý King to stále umí!
Pohádka je příběh o vztazích, kletbě, šířící se chorobě, dobru a zlu, nemrtvích, mrtvých, temném městu, odvaze a lásce ke svým blízkým.
Doporučuji těm, kteří mají rádi fantasy a chtěli by si od Kinga něco přečíst.
P.S. Nehleďte na počet stran, čte se to samo!