Pohádky (201 pohádek)

Pohádky (201 pohádek)
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64060/bmid_pohadky-X1z-64060.jpg 4 41 41

Soubor krátkých pohádek, které se staly proslulými po celém světě. Jsou půvabné svým kouzlem, motivy komunikace mezi lidmi a zvířaty a morálním patosem boje dobra se zlem. Najdete zde mnoho známých i méně známých pohádek, které později inspirovaly také české pohádkáře (K.J. Erben; B. Němcová)

Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Kinder- und Hausmärchen, 1980


více info...

Přidat komentář

annes
15.11.2023 4 z 5

Kniha od dvou autorů do čtenářské výzvy a malé dítě doma - super kombinace tohle vytáhnout. Kromě známých klasik jsem našla i dobré nové příběhy na vyprávění, ale teda ty pohádky se zvířaty mě fakt nechytly. Některé mi zase připadaly až moc hloupé a nebo moc přehnané/nedomyšlené, ale to asi pohádky můžou být, protože v nich se může stát cokoliv.
Pro zájemce doporučuju něco přeskočit a nebo zvolit jiné vydání s méně pohádkami, tohle už bylo hodně.

Skodinka89
10.10.2021 2 z 5

Jak už tu někdo psal: je dáno pár témat a ty se pak jen různě obměňují - což mě moc neoslovilo. Raději méně pohádek, než "němá dívka, kterou najde král na stromě" v několik různých příbězích.


hannah2000
20.08.2019 4 z 5

Komentář k vydání z roku 1961:
Tyto pohádky-příběhy jsou trošku jiné než v novějších dětských knihách. Takové míň pohádkové, víc poučné. Na konci se píše, že jde o překlad originálu Kinder und Hausmärchen z roku 1957, a kniha vyšla v edici Klasické sbírky světového folklóru. Začíná úvodem o klasické sbírce německých pohádek, informacemi o historii německé lidové slovesnosti i o tom, jak tvorba bratří Grimmů vznikala. Také se tam píše, že toto vydání z roku 1961 je první úplný překlad Pohádek do češtiny. Pak následuje 200 "pohádek", kdy většina je dlouhá jen 1/2 - 2 stránky, jen pár je delších jak 3 stránky, námět se občas opakuje, jen je to vyprávěno trochu jinak. Na konci je ještě kapitola, která tvorbu Grimmů shrnuje a v závěru docela podrobná "Poznámka překladatele", že nebylo úplně jednoduché přeložit do češtiny texty psané nářečím a cizí jména, a to tak, aby to bylo srozumitelné, a že se nakonec překladatelka Helena Helceletová rozhodla pro překlad a ne pro převyprávění, aby lépe zachovala, pokud možno věrně, způsob originálu.
V této knize je spousta "pohádek", o kterých jsem nikde neslyšela žádnou zmínku, a knihu jsem si vyhledala na popud pohádek, které vysílá TV Nova v neděli dopoledne - např. mě zaujala pro mě neznámá Paní Zima. V knize ale tyto pohádky končí jinak, jak už jsem psala, míň pohádkově víc poučně. O to zajímavější ale kniha je. Jen nevím, zda by zaujala malé děti a zda by je některé pohádky trochu neděsily.

A přidám jednu kraťoučkou pro ukázku:
190. DROBEČKY NA STOLE
Kohout povídá jednou svým slípkám: „Honem si pospěšte nahoru do komory sezobat drobečky se stolu. Naše panímáma si vyšla někam na návštěvu.“ Ale slípky řekly: „Ne ne, my nepůjdeme. Víš přece, jak se na nás panímáma vždycky potom zlobí.“ Ale kohout na to: „Vždyť o tom přece neví, jen pojďte, stejně nám nikdy nic dobrého nedá.“ Tu řekly zase slípky: „Ne ne, už jsme řekly, nahoru my nepůjdeme.“
Ale kohout jim nedal a nedal pokoj, až konečně šly, vyskočily na stůl a všechny drobečky tam do posledního sezobaly. A jako z udělání tam zrovna v tu chvíli vešla panímáma, popadla hůl, sehnala je dolů a zle jim zatopila. A když zas byli všichni dole před domem, tu řekly slípky kohoutovi: „Tak tak tak, tak to vidíš!“ Ale kohout se dal do smíchu a povídá jen: „He he he, copak jsem to nevěděl?“ A tak jim nezbylo než jít po svých.

IrisPiris
23.11.2018 1 z 5

Zajimave,ale detem bych to necetla,spise hororove,nekdy me pobavily pohadky.Je videt ze ve 40letech je chapu jinak nez deti

vitavita
12.03.2012

Jako dítě jsem trávil řadu při čtení těchto klasických pohádek - doporučuji.

eraserhead
17.12.2011 3 z 5

Já vám nevím, jestli jsem náhodou nečekal trošku něco více. Jako soubor rovné dvoustovky pohádek to vypadá celkem fajn, jenže při aritmetickém čtení (od první k poslední) se nakonec ukáže, že originálních jich je pouhá třetina a zbytek jsou jen různé variace, kombinace a převyprávění pořád se opakujících témat. Má neochota při čtení přeskakovat odstavce, potažmo celé souvislé celky, docela trpěla. Když už jsem asi po desáté četl o slečně, na níž zapomněl její milý, hodlal se oženit s jinou a ona po tři noci výměnou za krásné šaty chodila do jeho pokoje a snažila se ho ukecat, aby si na ni vzpoměl, měl jsem chuť knihu zavřít a zahodit. Ale nakonec jsem to dočetl. Ta třetina originality a náznakové brutality stála za to, stejně tak i závěrečné pojednání (překvapivě na svou dobu jen lehce tendenčně ideologicky zabarvené) o pohádce v moderním věku. Jako celek však kniha trochu pokulhává díky přílišnému opakování a variování několika základních témat pořád dokola. Ale i o tom pohádky byly a jsou. Navíc, ani ty ilustrace nejsou nic moc.