Pohádky (201 pohádek) přehled

20.08.2019

Komentář k vydání z roku 1961:
Tyto pohádky-příběhy jsou trošku jiné než v novějších dětských knihách. Takové míň pohádkové, víc poučné. Na konci se píše, že jde o překlad originálu Kinder und Hausmärchen z roku 1957, a kniha vyšla v edici Klasické sbírky světového folklóru. Začíná úvodem o klasické sbírce německých pohádek, informacemi o historii německé lidové slovesnosti i o tom, jak tvorba bratří Grimmů vznikala. Také se tam píše, že toto vydání z roku 1961 je první úplný překlad Pohádek do češtiny. Pak následuje 200 "pohádek", kdy většina je dlouhá jen 1/2 - 2 stránky, jen pár je delších jak 3 stránky, námět se občas opakuje, jen je to vyprávěno trochu jinak. Na konci je ještě kapitola, která tvorbu Grimmů shrnuje a v závěru docela podrobná "Poznámka překladatele", že nebylo úplně jednoduché přeložit do češtiny texty psané nářečím a cizí jména, a to tak, aby to bylo srozumitelné, a že se nakonec překladatelka Helena Helceletová rozhodla pro překlad a ne pro převyprávění, aby lépe zachovala, pokud možno věrně, způsob originálu.
V této knize je spousta "pohádek", o kterých jsem nikde neslyšela žádnou zmínku, a knihu jsem si vyhledala na popud pohádek, které vysílá TV Nova v neděli dopoledne - např. mě zaujala pro mě neznámá Paní Zima. V knize ale tyto pohádky končí jinak, jak už jsem psala, míň pohádkově víc poučně. O to zajímavější ale kniha je. Jen nevím, zda by zaujala malé děti a zda by je některé pohádky trochu neděsily.

A přidám jednu kraťoučkou pro ukázku:
190. DROBEČKY NA STOLE
Kohout povídá jednou svým slípkám: „Honem si pospěšte nahoru do komory sezobat drobečky se stolu. Naše panímáma si vyšla někam na návštěvu.“ Ale slípky řekly: „Ne ne, my nepůjdeme. Víš přece, jak se na nás panímáma vždycky potom zlobí.“ Ale kohout na to: „Vždyť o tom přece neví, jen pojďte, stejně nám nikdy nic dobrého nedá.“ Tu řekly zase slípky: „Ne ne, už jsme řekly, nahoru my nepůjdeme.“
Ale kohout jim nedal a nedal pokoj, až konečně šly, vyskočily na stůl a všechny drobečky tam do posledního sezobaly. A jako z udělání tam zrovna v tu chvíli vešla panímáma, popadla hůl, sehnala je dolů a zle jim zatopila. A když zas byli všichni dole před domem, tu řekly slípky kohoutovi: „Tak tak tak, tak to vidíš!“ Ale kohout se dal do smíchu a povídá jen: „He he he, copak jsem to nevěděl?“ A tak jim nezbylo než jít po svých.