Pohádky (26 pohádek)
Hans Christian Andersen
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152603/bmid_pohadky-rdT-152603.jpg
4
272
272
Pohádka života (předmluva), Křesadlo, Slavík, Pastýřka a kominíček, Sněhová královna, Smrček, Starý dům, Čarovná truhlice, Statečný cínový vojáček, Dva přátelé, Malenka, Bezová matička, Divoké labutě, Sviňáček, Šťastná rodinka, Císařovy nové šaty, Ropucha, Uspávač, Mořská ženka, Hloupý Honza, O princezně na hrášku, Ošklivé káčátko, Stříbrňák, Kdo skočí nejvýš, Pět hrášků v jednom lusku, Pokladnička, Helenčiny květiny. 13-127-KMČ-90... celý text
Přidat komentář
Další z knih, které čekají v naší rodinné knihovně, až doroste další generace do správného věku pro tyto pohádky.
Nádherné pohádky dánského mistra, z nichž některé připomínají spíše horor a člověka až mrazí ...
Návrat do dětství. Kniha byla na půdě a nějak se minula s mými dětmi....teď už je bohužel nebaví. Mě ale pořád ano .
Nádherné pohádky mého dětství a rok vydání je rokem mého narození. Ikdyž jsem staršího věku :)miluju pohádky. Tato kniha patří k mým krásným vzpomínkám.
Krásné pohádky, trošku jsem se vydala do dětství. Je fakt, jak už někdo poznamenal níže v komentářích, že české pohádky jsou prostě nejhezčí. Ale čtenář trochu pochopí mentalitu severských národů právě i z těchto pohádek...
Krásná kniha plná známých pohádek od Hanse Christiana Andersena. Jako dítě jsem tyto příběhy moc ráda neměla, byly na můj vkus moc smutné a taky často končily nehezky. Na druhé straně, když se na to podívám z dnešního pohledu, jedná se spíš o pohádky reálné, protože život není jen veselý a šťastný. Kniha je hezky napsaná, vytříbeným jazykem, (nejen) proto si určitě pozornost zaslouží, přestože by ji mohl ocenit - a docenit - možná až dospělý čtenář? Já jsem ji četla v rámci Čtenářské výzvy a mám sama radost, že se mi dostala do rukou aspoň takto. Jinak bych se s ní totiž pravděpodobně i minula - a to by byla opravdu velká škoda...
Pohádky se mi líbily. Jsou vhodné pro děti i dospělé. Některé pohádky jsou krátké, jiné delší. Pohádky jsou poučné, prolíná se v nich svět přírody a svět lidí, nacházíme v nich i všední věci. Líbily se mi např. tyto pohádky: Císařovy nové šaty, Ošklivé káčátko, Smrček, Starý dům, Mořská ženka aj.
V úvodu knihy se píše:
V čem je jejich půvab a cena? Co jim zaručuje jejich nesmrtelnost? Je to především jedinečné vyprávěcí umění Andersonovo. Do prostého, ale velmi poutavého vyprávění vkládá Andersen svou životní moudrost a vede čtenáře k správnému názoru na život a lidi. Učí je rozumět duši lidské, nalézat v ní skryté krásy a tak si uchovávat lásku k lidem, zvláště k utlačovaným a poníženým.
Skutečná velikost totiž - tak učí Andersen - je v srdci, v lásce k člověku, v poctivé práci a ušlechtilé snaze konat dobro a být užitečným svému okolí a všemu lidstvu. Prostá upřímnost povahy vítězí nad veškerou falší a dobrý člověk stojí ve své prostotě mnohem výše než všichni ti vládcové, mající v rukou moc a bohatství.
S předchozími citacemi z úvodu knihy se ztotožňuji, lépe bych je nevyjádřil. Kniha má nádherné ilustrace.
Citáty z pohádky Mořská ženka:
Lidé však mají duši, která žije stále, žije, i když se tělo proměnilo v zem. Tato duše vystoupí nahoru jasným vzduchem ke všem zářícím hvězdám. Jako my se vynořujeme z moře a díváme se na lidské země, tak oni se povznášejí k neznámým, krásným místům, která my nikdy nespatříme.
Níže v komentech byly zmiňovány pohádky Látací jehla a Cestující z dostavníku, ale ty jsem ve vydání, které jsem teď, naposledy četla, nenašla. Stejně tak mi tam chybělo Děvčátko se sirkami. A Malá mořská víla! I když... Chybělo... Holkám jsem předčítala redukovaně, ne, že bych před nimi chtěla ukrývat smrt, ale na noc jim číst slova jako "pohřeb" a "umřít" nemůžu, jsou poslední dobou na tahle slova nějak přecitlivělé :-D
Jako dítěti se mi Andersenovy pohádky líbily víc. Jakože ty jeho popisy jsem asi žrala, jsou moc hezké a fantazii podněcující. Ale jako dospělá, která to má jako četbu na uspávání, to už spíš beru jako rozvleklé. Možná je to tou uspěchanější dobou, že se chci rychleji a nedočkavěji dobrat konce, ale naopak – šťouravá – třeba u Divokých labutí mi tam úplně chyběl dovětek, co se stalo s macechou, která začarovala nevlastní syny do labutí a vyhnala nevlastní dceru. Tam evidentně nebylo potrestané zlo (příp. aspoň mělo být zmíněno, že zlo si vesele škodí dál). Ale to fakt jen hnidopiším.
Ale i přes negativnější vyznění mého komentu považuji Andersenovy pohádky za klasiku, která neomrzí. A Trnkovy obrázky jsou dalším megaplusovým bodem.
Tento soubor pohádek se mi líbil, i když ne všechny končí šťastně. Všechny pohádky nejsou stejně dobré, ale to vyvažují moc krásné ilustrace.
Jedny z nejznámějších a nejklasičtějších pohádek na světě, které napsal člověk, který považoval pohádky za podřadné, nevážil si jich a sám sebe považoval za zneuznaného básníka a dramatika. Pohádky samotné se musely proslavit nejprve v zahraniční, než dobyly rodné Dánsko. Pro mne krásné, temné, nostalgické, melancholické a první, které ne vždy končí klasickým happy endem. A když se k tomu přidají ilustrace Jiřího Trnky, pak už není co dodat.
Andersenovy Pohádky se mi líbily více než Pohádky bratří Grimmů. Tyto pohádky se tolik nepodobaly jedna druhé a nebylo jich zbytečně mnoho. Některé pohádky jsem neznala, některé jsem znala v intencionálnější verzi - Ošklivé kačátko, opravdu se člověk dokáže u pohádky rozbrečet. Jsou to klasické příběhy, které přinášejí ponaučení ale i pravdy a nutnosti života, možná i uvědomění. Také se mi líbilo, že pohádky jsou jakýmsi nevyřčeným způsobem propleteny. Tato knížka je opravdu kouzelná, i přesto, že se to nemusí zdát, přečetla bych je i dítěti.
Četla jsem v květnu 2007. Podle mých poznámek:
Pohádky nejsou jen o pohádkových bytostech, nebo o lidech, ale často o věcech. Některé jsou spíš pro dospělé, některých jsem se jako dítě bála.
Knihu jsme dostala už jako dítě, ale vždy jsem zvládla přečíst jen jednotlivé pohádky. Téměř pravidelně jsem si před vánočními svátky četla pohádku Strom a několikrát i křesadlo. Až letos jsem sáhla po knize a přečetla ji od začátku do konce. Jsem za to ráda, protože mi doposud unikly pohádky Sněhová královna, Mořská ženka, Císařovy nové šaty nebo Ošklivé kačátko. Znala jsem je jen z vyprávění, nebo zfilmované, ale musím říci, že se mi v knize líbily mnohem více.
Štítky knihy
pohádky dánská literatura hračky nešťastná láska
Část díla
- Bezová matička / Bezová maminka / Bezinka / Dryáda
- Kdo skočí nejvýš / Skokalíci / Závody ve skoku 1845
- Květiny malé Idy / Helenčiny květiny / Květiny Boženčiny / Květiny malé Růženky / Iduščiny květiny 1835
- Malá mořská víla / Mořská ženka / Mořská víla / Malá morská panna 1837
- O hloupém Honzovi / Hloupý Honza / O hlúpom Jankovi / Hlúpy Jano 1855
Autorovy další knížky
| 2000 |  Pohádky Hanse Christiana Andersena (41 pohádek) |
| 1979 | Sněhová královna |
| 1956 | Pohádky a povídky 1 |
| 1969 | Flétnové hodiny |
| 2000 | Sněhová královna a jiné pohádky |
Náročné pohádky spíš pro dospělé. Moje dcera knihu absolutně odmítla. Pohádky jsou dlouhé a smutné. Toto vydání je navíc málo ilustrované. Celkově spíš depresivní kniha. Některé klasické pohádky jsem poznávala z dětství, jiné pro mě byli úplná novinka. Věděla jsem, že Andersen je známý pohádkami končícími špatně a kniha v tomto ohledu nesklamala. Pohádky jsou ještě smutnější než jsem čekala a na to prostě nejsem zvyklá. Nesedlo mi to!