Pohlednice z kavárny
Lenka Horňáková-Civade
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278180/mid_pohlednice-z-kavarny-rVx-278180.jpg
4
35
35
Další z milých knížek Lenky Horňákové Civade nás tentokrát zavede na terasy kaváren, s výhledem i bez, kde: „Nejste ani venku ani uvnitř, tak někde mezi. Sedíte a nemáte nic na práci, ale nemůžete říct, že neděláte nic. Děje se tu spousta věcí, dají se zde potkat zajímavé osoby, příběhy a situace.“ A právě o tu spoustu věcí se s námi rozhodla podělit nejen slovem, ale i vlastním obrazovým doprovodem. Nechme se tedy vtáhnout do atmosféry francouzských kaváren a užijme si chvilku pozorováním, co se kolem nás děje… Ti, kteří znají Provence, vědí, že jeden z nejkrásnějších pohledů na ni, jeden z okamžiků, kdy si ji užíváme nejlépe, je od kavárenského stolku. Ti, kdo zde nikdy nebyli, snad přijmou pozvání na kávu, na skleničku, na některou z oněch provensálských teras, plných inspirace. Sedím na terase a píšu pár pohlednic…... celý text
Přidat komentář
Prolistováno, nedočteno. Asi nejsem správný kavárenský povaleč, knihu s radostí pošlu dál do světa.
Četla jsem Provence ..., Lanýže a teď Pohlednice ..., první se mi líbila, druhou jsem nedočetla a Pohlednice jsem sice přečetla, ale s přeskakováním – některé kapitoly se mi líbily, ale většinu jsem musela přeskočit (plácání o ničem). Jsem zklamaná, další knihy od autorky zkoušet nebudu, ale nikoho neodrazuji, třeba je chyba ve mně. Dnes jen 3 hvězdy.
Není to četba ani dramatická, ani překvapující, ani napínavá. Krátké „pohlednice“ jsou skutečně psány v duchu voňavé, tu slunečné, tu deštěm zalévané, ale většinou zcela poklidné Provence, kam se rodačka z Prostějova přestěhovala a kde již dlouhá léta se svou rodinou žije, píše a maluje.
Určitě nebude lahodit těm, kteří (dosud) nenašli zalíbení v posedávání v kavárnách, tichém pozorování okolí a přemýšlení - jak říkával můj dědeček - „nad nesmrtelností chrousta“. Určitě uchvátí ty, kteří již Provence navštívili a alespoň ve vzpomínkách se tam rádi vrací, a ty, kteří si touží přivonět k tamní levanduli.
Přemýšlím, jak to říct a neurazit...Styl autorky prostě není pro mě. Tohle byla druhá kniha, kterou jsem od ní četla, a mohu odpřisáhnout, že je zároveň i poslední. Já nevím, v Grófce jsem ke konci nějaké to zalíbení našla, Pohlednice z kavárny pro mě však byly velkým zklamáním. Jsou to prostě takové "kecy", které ve mně nevyvolávaly žádné emoce. Chápu, že to má asi nějak odrážet poklidnou chvíli u kávy, ale z toho prostě přímo odkapávala nuda. Říkala jsem si, že by ve mně kniha mohla alespoň vyvolat chuť navštívit Provence, bohužel ani to se nekonalo. Ale tak za tu snahu 2*.
V Provence jsem bohužel nikdy nebyla a navštívila jsem jen Paříž a její kavárničky. Tu knížku pana Horníčka miluji a útlá knížka paní Lenky je též milé čtivo. Přečetla jsem jí rychle, ale určitě se k ní budu ráda vracet. Knížka je nejen milá, ale je v ní i spousta ,,moudra,, která si člověk v běžném životě ani neuvědomuje
Nádhera!!!! Takhle pohodovou knížku jsem dlouho nečetla :)) Úplně jsem se viděla v některé kavárně,popíjím si kafíčko a a kochám se tou okolní nádherou. Četla jsem ji dlouho a pomaličku,abych si to všechno užila :))))
Výborně Lenko, úplně se vidím, jak sedím v pekárně, místním bistru nebo jiné malé kavárničce či na terase v některé z kamenných vesniček vypínajících se nad levandulovými poli. Lenčina Provence není jen o kavárnách, je taky o vůni levandule, rozmarýnu o namodralých olivovnících, kamenných chaloupkách, kvetoucích polích vlčích máků a cikádách, které snad nikdy nespí..
Po knize jsem sáhla, protože autorka je prostějovačka, už jsem od ní něco četla i slyšela a Provence mám ráda. Kniha je inspirována Horníčkovými Listy z Provence a je psána podobným stylem, něco málo společné má i s knihami Petera Mayle. Prostě taková malá provensálská zamyšlení, ke kterým asi krása Provence přivede každého. Na autorce obdivuji, že to své "just do it" dokázala uskutečnit, žije a maluje své obrazy v překrásné krajině Provence. Svými obrázky knihu i ilustrovala. Pro milovníky Provence milé přenesení do letní atmosféry tamějších kaváren. Některá popisovaná místa znám a ráda jsem se do nich v duchu vrátila.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Marie a Magdalény |
| 2019 |  Grófka |
| 2010 | Provence jako sen |
| 2020 | Symfonie o novém světě |
| 2011 | Lanýže |
Některé pohledy zdařile navozují atmosféru pohodové siesty. Jsou však smíchány sw záběry šedě nezajímavými. U kavárenského stolku lze tedy přemítat, co těm nepovedeným chybí.