Pokus o uchopení vánku
Roman Cílek
Zkušený autor si pro svou novou knihu překvapivě vybral název, který se vymyká z běžných pojmů, s nimiž se v tomto žánru setkáváme. Jistě tak neučinil svévolně, a přesvědčit nás o tom může závěr titulní povídky: „...Skončili – a šli potom k autům přes dvůr. Drobně mžilo. V poručíku Krestovi to vyvolalo vzpomínku na chvíle, kdy s tímhle zatraceně...... celý text
Přidat komentář
Soubor detektivních povídek, které jsou snad malinko jiné, než ty běžné. Autor se asi opravdu snažil uchopit vánek, který vzniká kolem zločinu a pátrání po jeho pachateli. Já to oceňuji, ale možná jiní mohou leccos i kritizovat. Na to však nemám chuť, pro mne převažuje to dobré, nevšední.
V této knize si cením autorovy snahy najít jinou formu uchopení detektivních povídek. Je pravda, že naprostá většina knih cyklu Původní česká detektivka je na jedno použití. Přečteš, odložíš a za týden nevíš, o čem to bylo. Cílkovy povídky v této knize mají alespoň standardní povídkovou formu. Použitý vzletný jazyk mi zpočátku připadal fajn, od třetí povídky mi začal vadit.
Povídky sice detektivní, ale i postižený "hrdina" ukáže část své duše, o níž je přesvědčen, že je dobrá. To si vlastně myslíme většinou i my o sobě. Trochu rozporuplná kniha.