Pokus o záchranu Čuňáka Sneeda

Pokus o záchranu Čuňáka Sneeda – moc hezká povídka, ve které nám Irving poví něco o svém dětství a rodině. A taky nám řekne jak spisovatelé pracují s detaily, kde se zrodila první myšlenka, že se bude živit jako spisovatel. Povídka má moc údernou pointu. 7/10

Vnitřní prostor – tohle mi dost sedlo. Při čtení této povídky jsem si hodně často v hlavě říkal, že si dovedu představit, že bych ve společnosti George a Kity strávil více času. Irving napsal sympatické postavy, které jsem si hned oblíbil a jejich boj za záchranu starého ořešáku, dobré pověsti Margaret Brantové a posledního přání Herr Keslera mi přišel sympatický a lidský. 8/10

Málem až v Iowě – zvláštní povídka, která je prostě jiná. Trvalo mi, než jsem se začetl a do půlky povídky, jsem nechápal, co autor touhle povídkou chce říci. Pak přijde hlavní zvrat a nějaké vysvětlení a některé věci začnou dávat mnohem větší smysl. Není to špatné, ale to není, tak dobré jako první dvě. 6/10

Unavený svět – pěkně napsaná povídka, která má zajímavé postavy, jenž jsou komplikovanější. Čte se to dobře, bavilo mě to a znovu jsem si říkal, že by mi nevadilo kdyby samotná povídka měla více stránek a pořádně by se rozjela nějaká zápletka nebo nějaký hlavní motiv. 7,5/10

Brennbarovy bláboly – chytrá, zábavná a inteligentní jednohubka. 7,5/10

Sny jiných lidí – dovedu si představit tuhle zápletku roztaženou na celou knihu, kde by se něco řešilo a hlavní hrdina by ve snech cizích lidí hledal jisté odpovědi o smyslu života. Toho se v této jednohubce nedočkáme, přesto má zajímavou myšlenku, a nečekané momenty. 7,5/10

Penzion Grillparzer – tady vidím všechny typické prvky, které se nachází napříč Irvingovy tvorby. Zahraničí, medvěd, absurdita, náhody a dobře odvyprávěný příběh. Je to pěkná povídka, která má silné momenty, ale místy jsem měl pocit, že by mohla být ještě o trochu lepší. Někomu to nesedne, ale já si jí svým způsobem užil. 7,5/10

Král románu – suprová věc, která má jedinou chybu a tou je, že mi koncepčně nesedí do složení této knihy povídek. Už podruhé za poslední měsíc čtu, jak nějaký světový autor vzdává hlubokou poklonu Charlesi Dickensonovi a jeho stěžejnímu dílu - Nadějné vyhlídky. Je to výborný rozbor knihy, Dickense, motivů, a samozřejmě proč ho Irving, tak moc obdivuje, a co pro něho znamená kniha a samotný autor. Není to jednoduché čtení, a pokud nemáte rádi Dickense a Nadějné vyhlídky, tak vám to dá zabrat. Já Nadějné vyhlídky mám moc rád, a tento rozbor mi je ukázal zase v trochu jiném světle a nabídl mi nový úhel pohledu jak na ně koukat. Z celého textu je krásně vidět, že Irving o příběhu přemýšlí do hloubky a má knihu opravdu rád. Moc hezký rozbor, po kterém mám velkou chuť si knihu po letech přečíst znovu. 8/10

Irvinga mám moc ráda a tak jsem sáhla i po jeho povídkové knize..

A tady je pár mých zamyšlení k jednotlivým povídkám:

- Pokus o záchranu Čuňáka Sneeda - povídka o tom, jak se prý z Irvinga stal spisovatel, ale také o Sneedovi..přiznejme se, kdo se někdy někomu neposmíval, nebo nebyl tím, komu se posmívali ( myslím, že na té či oné straně byl každý z nás..) a mě bylo Sneeda opravdu líto, ..a jeho konec mě vskutku rozesmutněl.. Škoda, že smyšlenka útěku Sneeda do Evropy nebyla skutečnost...to by byl skvělý konec... Bohužel...

- Vnitřní prostor - jak vaše práce a prostředí v němž bydlíte dokáže ovlivnit váš život?.. Hodně.. a což teprve, když se k tomu přidá jeden strom..

- Malém až v Iowě - nasednout do auta a jet.. pryč, od všeho a všech... všímat si jen cesty a dojet tam, kde jste ještě nikdy nebyli... kdo by to občas nechtěl taky udělat... Jenže co pak.. opravdu se dá utéct od všeho, aniž by nás to uvnitř nezžíralo...

- Unavený svět - občas si něco přejeme a ono se to výplní, ale pak jsou z toho jen problémy a nakonec se vrátíme tam kde jsme začali, nebo ještě níž..o tom ví své i Minna z této povídky..

- Brennbbarovy bláboly - každý máme v sobě zakořeněnou nějakou větší či menší křivdu, ale co když vyjde najevo, dokážeme se obhájit?..

- Sny jiných lidí - představte si že máte schopnost, aby se vám zdáli sny jiných lidí - vašich nejbližších.. jak by vám to změnilo život?

- Penzion Grillparzer - tato povídka je velice známá (objevila se již v Garpovi).. mystická a trochu mrazivá a přesto dokáže člověka přitáhnout do podivného penzionu k vykladači snů, vysloužilém medvědovi, člověku jenž chodí po rukou a pěvci s maďarskými písněmi...

- Král románu - jediná povídka, která mě opravdu zklamala, takové sáhodlouhé povídání o Dickinsonovi, jeho díle a úvahách o něm mě přišlo dosti nudné a vůbec mě to nebavilo..

Takže podtrženo - sečteno, nebylo to špatné jako doplněk k Irvingovým románům, které jsou skvělé, ale nebrala bych ji jako první knihu od autora, pokud s ním chcete začít... Já jsem však spokojená..

Jak mám ráda Irvinga, tak tahle kniha se mi ale fakt nelíbila. Určitě nedoporučuji jako první setkání s jeho dílem, zbytečně by čtenáře od tohoto skvělého autora odradila.

Mnohí tu spomenuli ošemetnosť zbierok poviedok, čo sa potvrdilo aj tu. Okrem geniálnych kusov ako Brennbarovy bláboly a titulnej Pokus o záchranu... sa tu vyskytli aj dobré veci, no ale hlavne dosť vaty. Nepochopil som zaradenie Penzionu Grillparzer, podľa mňa bol aj ako súčasť Garpa práve tým slabším momentom.
Minimálne kvôli tým dvom vyššie spomenutým poviedkam sa však oplatilo prečítať ju, no myslím, že moc často už po nej nesiahnem.

Tahle Irvingovka je podle mě docela propadák. Z celé knihy mě trochu zaujaly dvě povídky.

Povídková kniha, u kterých už to tak často bývá, že nás některé povídky osloví více, některé méně. Ani tento počin není výjimkou.

Nejvíce mě zaujaly povídky: Pokus o záchranu Čuňáka Sneeda a Brennbarovy bláboly .. Král románu jsem nedočetla.

Doporučuji Brennbarovy bláboly. Kouzelné. Jinak se tady napříč povídkami tolik projevuje Irvingův typický humor a styl vyprávění. Není to autorova topka, ale stojí za přečtení!

Irvinga mam velmi rád a fandím mu, bohužel od této knihy jsem čekal trochu více.

Na základě zkušeností jsem od Irvinga v nové roli - "povídkáře" moc nečekal. A dobře jsem udělal, jelikož povídky jsou velmi sympatické, každá má trochu jinou tvář a tempo, což ale není na závadu, spíše naopak. Celkově mě knížka velmi překvapila. Na nejvyšší úroveň řadím několikrát komentovaný Penzion Grillparzer a ještě o stupínek výš řadím Brennbarovy bláboly. Tam autor jednak mistrně psal z pohledu ženy a jednak je to dle mého povídka, které nelze nic vytknout. Zaměřuje se na vztah dvou postarších manželů a přestože se v textu hodně pije, kouří a krká, působí na mě příběh až dojemně. S jakou něhou přemítá žena o svém sice trochu podnapilém, ale velmi sečtělém manželovi... Působivé !
Ani Irving - "povídkář" - nezklamal.

Víceméně průměrné povídky, na které rychle zapomenete...Výrazněji se mi líbil pouze Penzion Grillparzer, který už ale známe z Garpa, nicméně i tak jsem si ho ráda připomněla.

pěkná knížka a dobré povídky, mně se líbily

Velice rozmanité povídky, které mě převážně bavily.. Velmi dobrá knížečka..

Fajn knížka, naprosto ideální jako oddychová a nenáročná četba například právě mezi zkouškami, kdy člověk nutně potřebuje "přepnout" úplně někam jinam. Penzion Grillparzer jsem si připomněla ráda a mimo něj se i některé další povídky ukázaly jako nápadité, třeba Prostor pro život.
Zkrátka dobrá a odpočinková záležitost.

Hezká kniha, ale četla jsem od něj i lepší :-)

Je pravda, že touto knihou ma Irving nenadchol. Poviedky síce pekné, určite stoja za prečítanie, ale jeho románom sa to nevyrovná.

Ne, neni to uplny brak, ale je to pod jistym standardem, ktery sam sobe J. Irving nastavil.
Ano, jsem lehce zklaman.
Povidka Penzion Grillparzer se navic nachazela uz v jine knize, myslim v Svet podle Garpa, a ani tam me neoslnila.
Naopak povidky, ktere stoji za precteni jsou: "V kralovstvi apatie", "Brennbarovy bláboly", "Sny jinych lidi" a prevdevsim "Prostor k zivotu" - tam by take clovek asi nejsnadneji nasel tolik charakteristickeho Irvinga. Brennbarovy bláboly, coz pro me svym zpusobem byla asi nejzajimavejsi cast knihy, jsou totiz neco noveho neco, co jsem od tohto autora jeste nevidel, ikdyz to mozna byl jen pocit.

Tato kniha mě prostě nijak výrazně nezaujala, bylo to nenáročné oddechové čtení, z kterého jsem si nic neodnesla. Asi to nebyla nejlépe zvolená kniha pro první seznámení s p. Irvingem, takže příště si vezmu jednu z těch nejznámějších, rozhodně to s ním po této zkušenosti nevzdám. Prostě nejsem moc povídkový typ, potřebuji dlouhé příběhy...

I pan Irving si občas potřebuje oddechnout od náročnosti svých románů.... :-)