Pole šťastných náhod
Ondřej Neff
Ústředním bodem knihy je superpočítač EC 1047, který se nachází ve výpočetním středisku UNITA. Právě tento počítač je zde pokládán za jakéhosi tajemného boha a to zvlášť potom, co se ukáže, že v jeho okolí se skutečně něco děje. Generuje se zde tzv. Pole šťastných náhod a kdo se do tohoto pole dostane má štěstí a vše se mu daří. Jako protiklad, z důvodu zachování rovnováhy, však vzniká i Pole nešťastných náhod. Navíc sám počítač je obdařen určitou inteligencí a pole šťastných náhod využívá ke svým výpočtům.... celý text
Přidat komentář
Od Neffa jsem četla první knížku a nevěděla úplně co čekat, respektive jsem vsázela na nějaké hodně vymyšlené sci-fi, které mi nebude dávat smysl. Překvapilo mě ale, ze je to romaneto a příběh je celkem oddechový. Určitě si přečtu i něco dalšího.
V knize je strašně moc balastu - zajímavých bylo asi jen cca 50 stránek. Hlavně úvod je velice zdlouhavý a zabere vlastně čtyři pětiny knihy. Neff se zde ztrácí v odbočkách, zbytečně vyšroubovaných popisech a vysvětlení naprosto banálních pojmů a situací (nehledě k tomu, že neznámé zkratky a názvy ponechává bez poznámky).
Postavy také nejsou ze skupiny těch, které bych si oblíbil. Nehledě k tomu, že hlavní hrdina je blbec.
Zároveň je znát, že kniha rychle zestárla. Autor zde dopodrobna popisuje atributy počítače, přičemž jako "vizionáři" mu muselo být jasné, že v krátké době to bude spíše k smíchu.
Do velké míry se tak jedná spíše o jakousi sondu do (z hlediska techniky) prehistorických výpočetních možností a fungování socialistického zřízení. Což ovšem není to, co bych od této knihy očekával.
Je to pohádka pro dospělé. Ale moc dobře se čte a není povrchní ani hloupá. Jako výborné oddychové čtení s lehkou exkurzí do dob pozdního komunismu rozhodně doporučuji.
Co se týče vypravěčského stylu, je kniha celkem čtivá, ale co se týče příběhu jako takového, moc mě neuspokojila. Děj se točí hned kolem několika postav, ale přitom nedospěl k žádnému pořádnému vypointování (alespoň já tam tedy žádné nenašel). Celé to téma mi prostě přišlo dobře nakousnuté, ale nevyužité. Bavilo mě to především z toho historického pohledu - jakože jak kdysi fungovaly počítače (děrné štítky, terminály, "abend" - tomu už se ani nechce věřit ;)) a k čemu se používaly...
Na knihu jsem si vzpomněl při sestavování darlingtonova obvodu, detektor záporných iontů mě ještě čeká..
S tak úžasnými přístroji se nedá dělat nic jiného než vyrazit na vlastní výzkumy (na vyzkoušení druhého obvodu zabavím ženě iontový kartáč na vlasy, stačí ho jenom vysušit po mlaďáskovo experimentech s archimedovými zákony), rozjet ezo-byznys, nebo se o tu krásu podělit příběhem (u obou posledně řečených variant je třeba přidat nějakou legendu, suché konstatování, že se všude povalují chuchvalce odpadní energie je nuda)..
Autorovy další knížky
| 1998 |  Tma |
| 2007 | Tma |
| 1989 |  3x Kája Saudek |
| 1988 | Měsíc mého života |
| 2007 | Jeruzalémský masakr motorovou pilou |
Několik zajímavých okamžiků v poli banalit a předvídatelností :-). Ale jinak jo, jako oddechovka, která zabaví na pár hodin, se to dalo.