Polednice
Jiří Březina
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309098/bmid_polednice-BYT-309098.jpg
4
625
625
Policista Tomáš Volf série
< 2. díl >
Podporučík Tomáš Volf a jeho kolegyně řeší první společný případ Mrtvá dívka nalezená na sídlišti na okraji vedry sužovaného města. Měl to být rutinní případ, při kterém se nováček Tomáš Volf zaběhne do kriminalistické práce. Spolu se stejně nezkušenou parťačkou Evou Černou však rychle zjišťuje, že tato výzva bude mnohem náročnější. Mezi bloky panelových domů obchází vrah, který své oběti napadá za bílého dne a ke kterému nevedou žádné stopy. Od novinářů si vyslouží přezdívku Polednice. Tomáš ví, že musí napnout všechny síly, aby v nové roli obstál. Musí se při tom vypořádat se svéhlavou kolegyní i nadřízenými a přežít pekelné červencové horko. Hlavně ale musí najít Polednici. Dřív, než na rozpálený chodník dopadne další mrtvé tělo. Detektivní příběh nositele ceny Jiřího Marka za úspěšnou prvotinu Na kopci.... celý text
Přidat komentář
Polednice je prvním dílem ze série s vyšetřovatelem Tomášem Volfem, a jelikož jsem měla tu čest číst jako první díl s názvem Nalezení, musela jsem si nutně doplnit celou sérii a dát si ji pěkně od začátku!
Mladá a trochu nesourodá dvojice začínajících vyšetřovatelů Tomáš Volf a Eva Černá dostanou první případ - na sídlišti je nalezena mrtvá dívka. Vrah si své oběti vybírá za bílého dne, možná proto dostal přezdívku Polednice.
Tomáš s Evou musí ve svých nových rolích uspět nejen před nadřízenými, ale také sami před sebou, i když to každý bere tak trochu po svém. Podaří se jim nakonec odhalit tajemného pachatele?
Příběh mě hned vtáhl do děje a skvěle se mi četl, líbilo se mi i prostředí rozpáleného panelového sídliště se záhadným padouchem (a dokonce jsem ho i sama odhalila, což se mi většinou moc nedaří). Charaktery obou vyšetřovatelů se časem vybrousí, teď jsou to oba taková mladá policajtská ucha, ale víme, že máme před sebou ještě pár pěkných dílů, na které se už teď moc těším!
(SPOILER)
Velmi rychlá a jednohubková záležitost a první mé setkání s autorovou tvorbou, které asi nebude poslední, jelikož jeho styl mi sedl a možná, že se k této sérii vrátím, s Naprostou jistotou to říct, ale nemůžu jelikož zas až tak moc mě první díl nepřesvědčil...každopádně...
Jak už jsem naznačila k největším přednostem knihy patří její svižnost, čtivost...jedná se o opravdu jednoduchý předvídatelný příběh, který dokáže být místy atmosferický, ale jinak se jedná o trošku zaměnitelnější příběh, který si docela užijete jednou, ale znovu už se k němu asi nevrátíte. Další velké plus vidím u postav. Ústřední duo je výrazné a odlišitelné, netlačí se tam na pilu s romantickou linkou, líbí se mi, že jsou postavy své a svérázné, nejsou ani vysloveně sympatické, ale ani nesympatické, takže zůstávají docela lidské.
Detektivní linka určitě není špatné, ale je velmi jednoduchá, předvídatelná, v podstatě působí spíše jako druhé housle příběhu, a přitom se to okolo ní celé točí. Nápad je dobrý, ale název asi zbytečně hodně prozrazuje, hlavně závěr...a opět jako v jiných českých detektivkách mi přijde spíš na efekt, než že by ten název měl nějaké větší opodstatnění. Jinými slovy by se našel asi trefnější název, ale pořád se to nějak okecat dá. Nejvíc mě tedy bavily postavy a dynamika mezi nimi, ale vypadá to, že v dalších dílech už bude jenom jeden z policistů, takže moje motivace je přečíst o něco klesla.
Závěr mi asi nepřišel tak uspokojivý, scházelo i vysvětlení činu nebo nějaká snaha o větší psychologizaci, ale do hloubky se tu nešlo v ničem, takže to sedí do toho konceptu celého příběhu.
Je to fajn detektivka pro nenáročné čtenáře.
Moje druhá kniha Jiřího Březiny, musím říct, že Promlčení mě asi oslovilo trochu víc. Ale ani s touto knihou nejsem nespokojený, dobře se četla a zápletka byla dost originální. Oba hlavní hrdinové, hodně mladí vyšetřovatelé Tomáš a Eva, se chovají na policisty poněkud nestandardně, takže jejich nadřízení s nimi mají oprávněné problémy. Závěr byl na mě dost drastický, ale vzhledem k okolnostem lidí s hodně nízkým IQ, kteří v příběhu vystupují, uvěřitelný.
Paní knihovnice mi knihu přiřadila, když čtu ty detektivky. Já byla ráda, že mám štěstí a začínám prvním dílem série. Krátké kapitoly, příběh měl spád, vhodné prokládání děje osudem Marty. Neříkám, že příběh byl špatný. Chyba byla, že jsem knihu začala číst hned po přečtení detektivky D. Urbana Deja´Vu. A tak mi Polednice přišla jako slabé kafe oproti Urbanovi, který mi ještě dozníval v hlavě. Budu muset detektivky prokládat nějakou ne příliš sladkou červenou knihovnou.
České detektivky mám ráda, ale tohle bylo prostě směšné. Tomáš byl vyhulená metalová mánička, Eva nadržená mlátička, blbá jak tágo, oba ale měli ego, že s ním sotva prošli dveřmi. Připadali mi jako dva puberťáci, kteří viděli v televizi až moc amerických akčních seriálů a teď si hráli na poldy. Zmrvili, co mohli, a žádná sebereflexe. Ne, prostě ne. Sotva jsem to dočetla.
Oddechovka na jeden večer. Dva v podstatě paralelní příběhy, které se nakonec samozřejmě spojí do vcelku zajímavého rozuzlení. Kniha se odehrává v depresivním prostředí, těžko říct, jestli by to v reálném životě mohlo celé roky zacházet až takhle daleko.
První případ mladých vyšetřovatelů a hned se jedná o vraždu. Hlavní postavy nenadchnou, ani neurazí.
Detektivní příběh z rozpáleného sídliště mě zrovna moc nerozhicoval. Dvojice detektivů, která si spíše překáží než vyhoví, mi k srdci příliš nepřirostla. Již tak strohá zápletka překvapivě nevygraduje ani v závěru, škoda.
Celkem nenáročné čtení. Zápletka je lehce čitelná. Jediné oživení je linka s retardovanou Martou. Černá mi k srdci nepřirostla, její spojení s Volfem
v nesourodou vyšetřující dvojici nezaujalo. Chronologicky díl patří před Promlčení, ve kterém jsou na něj odkazy. Takže jak to s Volfem a jeho revoltou proti nadřízeným dopadne už člověk dopředu ví. Pokud hledáte nenáročnou četbu na jedno propršené víkendové odpoledne, rozsahem a obsahem to splňuje požadavky. Víc nečekejte.
Kniha se mi líbila. Vyšetřování celkem svižně plynulo a myslím, že se vše hodně blížilo realitě. Hlavně systém, kdo vše odpracoval a kdo slíznul smetanu. Dvojice byla možná nesourodá, ale mně sympatická. A četla se mi díky krátkým kapitolám dobře. Za mě 4*
(10/23)
Taková nenáročná jednohubka. Nic z čeho by se dostavil wow efekt, ale čtení bylo příjemné.
Jak píše knihomolkadorfa pode mnou,tohle bylo dost naivní. Dialogy nepřesvědčivé,vyšetřování nevyšetřování a vyřešení případu byla už spíš parodie.
Takové lehce naivní, trochu nereálné. Ale linka s Martou byla zajímavá. Nenáročná četba.
Mě se to líbilo, kniha rychle ubíhala, a i když jsem odhalila vraha, nijak mi to nevadilo.
Jen se přikláním k názoru, že je divné, jak si nikdo nevšiml vraždy za bílého dne na sídlišti.
Jdu na další díly.
Mám problém s knihami, které jsou nějak oceněné. Neocením je já. Za mě průměrná detektivka a táhlo mě hlavně jen 224 stran.
(SPOILER) Detektivka roku? Bohužel jedno velké zklamání. Celý příběh je postaven na náhodě, vymyslí se laciný trik s parukou a hned na první pokus se,,rybička" chytí... O jazykové úrovni ani nemluvím, ta dosahuje výšky maturitní slohovky. A výskyt slova ,,pot" ve všech různých pádech byl skoro k nesnesení. Jedna hvězdička za snahu a investovaný čas autora.
Zatím nejslabší z autorových knih, které jsem přečetla. Vyšetřování-nevyšetřování. Naivní příběh i chování mladých kriminalistů. Postavy vykresleny povrchně, dialogy jak z jiného světa vůbec neodpovídají realitě.
Asi tak 3,5 *. Sice v sérii dvojka, ale chronologicky 1. Takhle bych to doporučoval číst, jinak je ten závěr nezajímavý, protože znáte další Tomášovu karieru a v Promlčení jsou odkazy na Polednici. Nevím, kdo může za tento nelogický mišmaš. Zápletka žádný zázrak. Co mi je sympatické, je boj mladých inteligentních elévů se systémem starých zkušených praktiků. To je denní realita ve většině zaměstnání. Až najdou kompromis, vyrostou všichni.
POLEDNICE je knížka do vlaku, letadla nebo autobusu. Dobře se čte, protože autor využívá jen několik postav a nepouští se do žádných převratných obratů a zápletek. Jde tak udržet pozornost i v rušivém okolním prostředí. Děj jsem si užil, ale Volf a Černá mi k srdci nepřirostli. Autor vraha nijak netajil, a proto se nemohlo odehrát žádné závěrečné překvapení či odhalení. Pasáže s Martou děj zajímavě obohatili. Jinak nevěřím, že by si nikdo na velkém sídlišti nevšiml vražd za bílého dne.
Průměr - 3*
Bavil mě příběh i dvojice vyšetřovatelů. Mám ráda detektivky z našeho prostředí, protože si všechno lépe představím.