Pomazáni olejem radosti
Jorge Mario Bergoglio
Sedm promluv papeže Františka při mších se svěcením olejů, pronesených v Římě. „Missa chrismatis je slavnostním okamžikem v životě místní církve. Biskup při ní na Zelený čtvrtek za účasti věřících žehná oleje katechumenů a nemocných a světí křižmo. Všechny tři oleje se pak používají ve svátostném životě církve. Je to i chvíle mimořádného společenství a setkání biskupa s jeho kněžími. Ti obnovují závazek, který složili v den svěcení: že přijmou odpovědnost spojenou s kněžstvím a budou věrnými služebníky Božích tajemství. Biskup prosí kněze i věřící, aby se za něj modlili, a on tak mohl věrně zastávat úřad, který mu byl svěřen. Papež slaví missu chrismatis v bazilice sv. Petra. Setkává se tu se svými spolupracovníky na vinici Páně a modlí se spolu s nimi i za ně.“ Charles D. Balvo, apoštolský nuncius... celý text
Náboženství
Vydáno: 2020 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Nostra fatica è preziosa per Gesù, 2019
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2015 | Laudato si´ |
2013 | O nebi a zemi |
2018 | Bůh je mladý |
2013 | Papež František: Rozhovor s Jorgem Bergogliem |
2014 | Evangelii gaudium – Radost evangelia |
Kniha shrnuje všech dosavadních sedm promluv papeže Františka při mších se svěcením olejů (z let 2013–2019).
Předmluvu a krátké komentáře k promluvám doplnil Charles Daniel Balvo, apoštolský nuncius v České republice.
Papež František se ve svých promluvách přirozeně obrací především ke kněžím. Při čtení těchto promluv máme tak mnoho příležitostí zamýšlet se nad „krásou kněžského poslání“. Zároveň také ale jako pokřtění máme účast na všeobecném kněžství, a tak i v těchto slovech můžeme hledat inspiraci pro službu bližním. Mnohé starosti a radosti jsou však všeobecně lidské, a tak mohou oslovit všechny bez rozdílu.
Vybírám úryvek z promluvy papeže Františka na Misse chrismatis v jubilejním Roce milosrdenství (24. března 2016):
"V podobenství o milosrdném otci (marnotratném synu) jsme zaskočeni mužem, který dojat běží vstříc svému synu, aby jej objal. Vidíme, jak jej obejme, políbí, dbá, aby mu navlékli prsten, který mu dodá pocit rovnosti, a obuli sandály, jaké nosí syn, nikoli nádeník. Potom otec všechny vybídne, aby se dali do práce, a přikazuje připravit hostinu. Když rozjímáme, udiveni touto překypující radostí otce, kterému návrat syna umožnil svobodně, bez zdráhání a odtažitosti projevit lásku, nemusíme se obávat, že to při svém děkování přeženeme. Správnému postoji se můžeme naučit od onoho malomocného ubožáka, který když spatřil, že je uzdraven, zanechal svých devět druhů, kteří šli vykonat, co jim Ježíš poručil, a vrátil se, aby poklekl u Pánových nohou, velebil Boha a mocným hlasem Bohu děkoval.
Milosrdenství všechno obnovuje a navrací lidem jejich původní důstojnost."