Pomluva
Rosa Ventrella
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440440/bmid_pomluva-jH6-440440.jpg
4
40
40
Teresa a Angelina jsou dvě sestry, které nemůžou být odlišnější. Jedna jemná, plachá a tichá, druhá živá a zvídavá. Jsme na začátku čtyřicátých let minulého století na italském jihu v Apulii. Kraji stejně tak krásném, jako chudém. Obyčejní venkované svádějí marný boj s bohatou šlechtou, která je vykořisťuje. Když otec odejde od rodiny do války, matka Caterina zůstane sama s krásnými dcerami a dává se do služeb bohatého barona. Od té doby se do osudu celé rodiny jako jed vpíjí hanba a pomluvy a drží se jí jako klíště. Ostuda se ještě více prohlubuje, když se Angelina zamiluje do baronova syna a uteče z domu. Silný příběh o hanbě jedné rodiny se prolíná s dějinami Itálie a je podpořen vynikajícím evokativním a sugestivním psaním.... celý text
Přidat komentář
Knížka se mi moc líbila, byla přesně taková, jakou jsem ji čekala. Pro mě i se spoustou situací k zamyšlení.
Krásný příběh sesterství s velkým vnitřním napětím na pozadí dramatických dějin a společenských zvratů. Ne nepodobné duchu Eleny Ferrante.
Nádherný příběh, který nás zavede do válečné a poválečné Itálie, do nelehkého života tamních rolníků. Paní Ventrella se může postavit po bok Ferrante. Díky Argo, že pro nás objevuješ výborné spisovatele.
Tak s touto knihou jsem se zcela minula. Tak jako píše Atuin a petaSK, příběh klouže po povrchu, je rádoby nabitý emocemi, autorka často volí neobvyklé slovní formulace, ale vlastně to na mě působí moc šroubovaně, povrchně a k příběhu odehrávajícím se v chudé vesnické rodině se jazyk vůbec nehodí.
Rodinné drama se má prolínat s dějinami Itálie, ale skutečné historie je tam tak zoufale málo, že jsem se v porovnání s jinými knihami nic nedozvěděla.
Pokud román odhalím na kostru: dvě sestry, jedná krásná, druhá mlčenlivá, chudba, bohatý a krutý baron, vykořisťovaný lid, nešťastná láska napříč sociálními vrstvami - tak zůstane již mnohokrát použitý scénář a ani pokus o "evokativní a sugestivní psaní" (jak praví anotace) z něj nevykřeše něco víc.
Rodinné drama z jihu Itálie.... doba války, vyobrazení sociálních rozdílů , chudoba ....
A hlavně životy obyvatel - venkovské rodiny a jejich dvou dcer, tak odlišných .... a kolem spousta pomluv a předsudků
Citlivá Teresa a krásná Angelina - snící o tom, že krása bude její vstupenkou do světa bohatých ....
A jak autorka uvádí - i kus biografie ... pro nás už vzdálené ....
Sestry Teresa a Angelina vyrůstají v malém městečku v jižní Itálii. Sledujeme jejich život během války a hlavně po válce, kdy se mění zavedené pořádky (Itálie byla zřejmě dost levicová). A právě dech beroucí krása Angeliny je i jejím prokletím.
Nebylo to úplně špatné, ale něco málo k dokonalosti vyprávění chybělo. Úplně jsem se nedokázala do sester, jejich prožitků a citů, vcítit.
Už předchozí kniha na mě nikterak zvláště nezapůsobila, letmotiv sester je dnes používaný a využívaný dost často, ale tady jaksi je to dost povrchní. Autorka nevytváří atmosféru, pouze popisuje a to mi dost vadí, ukazuje slovy na to a tamto, místo aby vás ta slova otočila kolem vás bez toho aniž by je třeba konkrétně vyslovila ( tím že by použila hlubší ponor). 3/5. Do další knihy už nepůjdu.
Když jsem v knihovně mezi novinkami objevila tuhle knihu, upoutalo mě okamžitě slovo sága, to má na mě přímo magický účinek... Bohužel, sága v pravém slova smyslu to není, nepopisuje historii nějakého rodu v několika generacích, věnuje se pouze jedné venkovské italské rodině od 40. let do současnosti. Té současnosti je tam však hodně pomálu, neboť román de facto líčí příběh dvou sester, tiché a introvertní Terese a impulzivní a snílkovské Angeliny, v období jejich pozdějšího dětství a mládí. Musím říct, že mě ani tak nezaujal samotný příběh (ten mi ničím moc jedinečný nepřipadal) jako poetický a sugestivní způsob psaní. Věty krásně plynou, často jsou metaforické, vykreslují nelehký život na italském venkově, přičemž autorce věříte všechny emoce, jež popisuje, a máte opravdu moc hezký prožitek ze čtení jako takového.
Pomluva byla pro mne jednou z nejočekávanějších knih tohoto roku a jsem moc ráda, že mne kniha nezklamala. Naopak! Dostala jsem víceméně to, v co jsem doufala.
Jedná se o silný příběh dvou sester, rozdílných jako den a noc, ale přitom spoutaných silným poutem sesterské lásky. Kniha se mi trefila svojí atmosférou do mého momentálního rozpoložení, což jsem si vlastně užila, byť se nejedná o zrovna o veselé čtení. Pomluva je hodně sladkobolné a melancholické čtení, ale přitom vlastně svým způsobem krásné - nejen jazykově a stylově, ale tím svým melancholickým podtónem, který jsem jako silně melancholicky naladěný člověk nasávala jako houba.
Kniha zobrazuje hlubokou propast mezi dvěma světy, které stojí proti sobě a jejichž rozdíly nelze překlenout. Svět bohatých a chudých, kteří si nerozumí a ani snad o to nestojí. Opovržení, odtažitost a pocit nadřazenosti na straně jedné, svět strádání, špíny a chudoby na straně druhé.
Nejsilněji jsem tu ale vnímala bolestnou a zoufalou touhu vymanit se z nechtěné životní situace a o to bolestnější prozření, že tato touha zůstane nenaplněná, nesplněná. Nemožnost uniknout a dosáhnout svého vysněného života tu je hmatatelná. Stejně tak zklamání, nenaplněná láska, bolest, ztráta.
Nakonec dávám 4,5 hvězdy. Něco mi bránilo si knihu užít na 100 % - neumím přesně definovat, co. Každopádně kniha rozhodně za přečtení stojí a já ji moc doporučuji.
Krásná kniha z pro mě naprosto neznámého prostředí - italský venkov v době světové války. Chudý kraj pod nadvládou bohatého barona, dennodenní boj o přežití. Otec ve válce, ženy zůstaly doma a musí se postarat. Lidská závist, pomluvy, klepy. Krásný příběh o dvou sestrách, které ač naprosto rozdílné, milují se a respektují odlišné touhy a sny. Velice doporučuji.
Kniha o dvou mladých sestrách v chudém jihu Itálie v 50. letech.
Kniha je psaná krásným, velmi poetickým jazykem, vyprávěný jednou ze sester, Teresou. Povahy obou sester jsou definovány hlavně tím, jak Teresa vidí svou krásnou mladší sestru Angelinu. Sice zde je spousta emocí, ale ty se dusí pod vrstvou krásných slov, podobných jimiž bychom obdivně popisovali úchvatnou bouřkovou krajinu. Pokud Teresa svou sestru dokáže popsat jen tímhle způsobem, nedozvím se nic ani o Terese, ani o Angelině.
Příběh je potom banální a působí generickým dojmem. Autorka, se prý nechala inspirovat svou babičkou a její sestrou. Jak moc, to nevím. Je ale možné, že pro ni má ten příběh velký význam a přistupuje k němu s takovou úctou, jako kdyby se jednalo o umělecké dílo. Bohužel na mě potom Pomluva působila chladným a umělým dojmem bez života, ačkoliv se strašně snaží působit opačně.
Krásně napsaná kniha, plná emocí, vášní a nádherných obrazů, ale taky lidské malosti, zoufalství a bídy. Přečteno jedním dechem.