Pomněnkové matky
Lenka Chalupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222970/bmid_pomnenkove-matky.png
4
327
327
Čeho všeho je schopna žena drasticky toužící po dítěti? Matka, která přišla za podivných okolností o svého potomka? Zubařka Šárka Jordanová, jejíž dcera Iglika zmizela beze stopy v roce 2004, se snaží bolest z její ztráty přebít dalším mateřstvím, dosaženým díky anonymním „samcům“ z internetových seznamek. Důležité pro ni je, aby neměli jméno, příjmení ani tvář. Jenže Šárka je schopna i jiných, ještě bizarnějších věcí… A kam zmizela v roce 1968 pětiletá Zuzana Mádlová? Kdo měl zájem na tom, aby byl její smutný osud zapomenut? Nitky obou příběhů se proplétají, ačkoli nás zavedou tu na Vysočinu, tu do Buenos Aires… a nakonec přinesou nečekané rozuzlení. Detektivně-psychologická novela Lenky Chalupové je věnována rodičům, jejichž „pomněnkové děti“ zmizely beze stopy a pro které je dvacátý pátý květen, „Pomněnkový den“, nejen připomínkou jejich bolesti, ale hlavně výzvou, aby neztráceli naději.... celý text
Přidat komentář
Velmi silné a velmi smutné téma. Noční můra všech rodičů. Ztratit dítě a nevědět PROČ JAK ani KDE je. Nikdo si nedokáže představit, co rodiče ztracených dětí musí prožívat. Autorka se snaží tuto problematiku přiblížit čtenářům příběhem hned několika lidí. Je docela komplikovaný když přihlédnu k poměrně malému počtu stránek. Ale pro moje emoce jich bylo tak akorát.
Kniha se četla téměř sama, trvalo mi to 2 dny . Autorka píše výborně, už jsem od ní přečetla 3 jiné knihy a vždy byly zajímavé. Na tuto nezapomenu, hluboce se mě dotkla, jakmile jde o děti, vždy mě to zasáhne.
(SPOILER) Velmi dobře se to četlo, ale celým příběhem, vlastně příběhy, se mi jako nit linul pocit marnosti. Což je vzhledem k tématu asi správně. Nechtěla bych se ocitnout v kůži takového rodiče. A ani v rukách rodiče, jako je bývalý partner zubařky Šárky. Tohle se mi nestává často, ale i když je kniha napsána dobře, byla jsem ráda, že jsem ji dočetla, vlastně mě tohle čtení fyzicky trápilo.
Tohle byla síla… ze začátku jsem se hodně ztrácela v postavách, kdo kdy vlastně k tomu Čeňkovi patřil. Ale zápletka mě fakt dostala, hodně smutný příběh.
Precteno za dva vecery, rychlovka. Smutne,tak nejak jsem porad doufala ve stastny konec? :(
Tak nějak jsem doufala ve šťastný konec, ale tohle? Autorka mi teda dala hřebík do hlavy. Smutné, ale přesto se to reálně děje.
Krásně napsané, ale hodně smutné. Vůbec jsem netušila, že takové společenství vůbec existuje a o to je to všechno ještě smutnější.
Tak do půlky knížky jsem se snažil zorientovat v postavách, a do konce knihy mi některé ještě unikaly. Konec tak trochu otevřený, smutný, ale nejsmutnější je, že se takové příběhy v životě dějou a co vše může způsobit sobectví. Ale jinak opět skvěle napsané, děj má spád, žádná prázdná místa.
Velmi silná kniha. Bez happy endu, což mě velmi mrzelo. Ale takový je život...
Jakože wauu... Na začátku jsem se ztrácela v postavách. Ale i tak příběh utíkal. Ke konci jsem četla pomaleji. Cítila jsem, že konec nebude hezký. On nebyl hezky, on byl přímo brutální.
Nádherná kniha plná emocí, beznaděje a mateřské lásky.
(SPOILER)
Uff, přiznávám, nejspíš jsem bedna zabedněná - ale o tomto tématu jsem nevěděla zhola nic, téma mne zcela minulo. Ano, jsem šťastná žena, pod šťastnou hvězdou narozená. Ve (vybavených) kalendářích je 25. květen skutečně označen jako Mezinárodní den ztracených dětí…
Tak velmi jsem si zde přála dobrý konec, ale byl takový, jaký může být v životě samém. Totiž, že zrovna nepřišel.
Autorčin styl je zcela věrohodný, nekrkolomný. Příběh, tedy příběhy, se čtou dobře. Ale nenechají vás v klidu. To je, myslím, známka toho, že jsou dobře napsané. Myslím, že literatura má smysl, pokud vzbuzuje nějaké emoce, když čtenář není unuděný nebo netečný, zaujímá stanoviska a hloubá o dalším směrování postav.
Dosud jsem se nesetkala s termínem Pomněnkové matky a o to víc mě kniha lákala. Je to zajímavé, ale bohužel smutné čtení o to víc, že se tak děje i skutečně v životě. Konec mě tedy šokoval, takový jsem nečekala...
4. autorčina kniha, kterou jsem přečetl a po čtvrté absolutní spokojenost. Trochu složitější čtení pro chlapa, přece jen ta ženská psychologie jde často mimo nás. Ale i tak si to dokážu vychutnat. Pokud mám srovnávat jednotlivé její knihy, připadá mi, že zraje jak dobré víno. Zatím jednoznačně vyhrávají Kyselé třešně. Ale znovu opakuji: pohybujeme se v hodnocení mezi výborným a vynikajícím. Až mám strach, zda dokáže Páté jablko tuhle laťku udržet.
Ze začátku se mi trochu pletly postavy.
Kniha je čtivá i když smutná.
Konec odpovídá autorcinu stylu psani a tak mě konec moc nepřekvapil.
Opět krásná kniha od mé oblíbené spisovatelky
Na čtení nebylo moc času a tak jsem se v počátku v postavách ztrácela. Velmi smutné téma, zajímavé bylo rozplétání osudu a vlastně nejsmutnější na tom bylo jeho opakování. Konec mě překvapil, doufala jsem k alespoň v nějaký happy end, protože k němu bylo už tak blízko.
Čtivé, zajímavé téma, autorka mě opět nezklamala. Dlouho to vypadalo na 4*, ale ten konec! Kniha, která nezapadne a děj si budu pamatovat.
25. květen je mezinárodní den pohřešovaných dětí. Jeho symbolem je květina pomněnka - Nezapomeň na mě. Proto Pomněnkové matky a Pomněnkové děti
Autorka na tohle silné a neznámé téma napsala tenhle příběh. Trochu jsem měla opět zmatek v postavách, hlavně ze začátku. Konec teda hrozný a přitom stačilo tak málo......
Na konci pěkné slovo ředitelky Nadace Naše dítě
Určitě doporučuji !!!
Docela drsný příběh. Čím déle čtete, tím víc se vám nechce věřit. Nebo doufáte, že se to nějak spraví. Jenže ono ne. Konec je tedy brutální.
Po Kyselých třešních moje druhá kniha od LCH a opět super. Smutné čtení, propletené lidské osudy, náhody, rodinná tajemství, naděje.... A ten konec, ten jsem tedy nečekala.
Štítky knihy
únosy dětí zmizení dětí české novely
Autorovy další knížky
| 2020 |  Kyselé třešně |
| 2022 | Páté jablko |
| 2014 | Pomněnkové matky |
| 2023 | Svatojánské ořechy |
| 2016 |  Tyrkysové oko |
Od autorky jsem četla sérii Kyselé třešně, která mě nadchla. Autorka pro mě píše stylem, že knihu musím rychle přečíst, ať vím, jak to dopadne, ale zároveň se snažím číst pomalu, protože kniha skončí a já budu litovat.
Téma je velice zajímavé. Postav je docela dost, takže se člověk musí trochu zamyslet nad tím, kdo je kdo. Ale i když jsem knihu přečetla před pár hodinami pořád mě nutí přemýšlet nad dějem.
Musím říct, že jsem asi nepochopila, jak mohla udělat Šárka, to co na konci knihy udělala.