Pomocník

27.10.2019

Na tuhle knížku jsem byl velmi zvědav. Už jen kvůli jistému autorově podivínství a osudu, který jej nakonec vedl do psychiatrické léčebny, kde asi 20 let až do své smrti žil. Také mě zaujalo, že v tehdejší době nebyly Walserovy knihy příliš úspěšné a to navzdory doporučení spisovatelů jako byli Ch.Morgenstern, F.Kafka, M.Brod, H.Hesse... Ale k samotné knize. V anotaci jsem se dočetl, že jde o autorův jediný román s klasickou příběhovou strukturou. Do jisté míry s tím souhlasím, ačkoli román! Román? Po celou dobu četby jsem se sám sebe ptal, co to vlastně čtu. Nevzpomínám si, že bych kdy narazil na tak podivnou hlavní postavu příběhu, jako je pomocník, v příběhu se jmenuje Josef Marti. Jeho myšlenkové pochody, chování, jeho způsob pozorování okolí a lidí, vztah k nim, především pak k ženám a autoritám...To všechno mě při četbě stále znovu provokovalo, někdy až drásalo, nechápal jsem pomocníka a nedokázal se s ním plně identifikovat. Po jazykové stránce (bohužel jsem četl zatím jen český překlad) jde o čtení vyžadující soustředění. Walser používá zvláštní metafory, někdy až ryze básnické, kterými si autor jako by sám pro sebe reflektuje, co vlastně vidí a prožívá a konstruuje tak jinou pro něj snad lépe pochopitelnou realitu...Napsal jsem toho už dost a přesto se zatím ještě vůbec nedostal k ději. V doslovu překladatel R.Charvát dokládá, že příběh neúspěšného vynálezce Toblera a jeho pomocníka má reálný základ a sám Walser přiznává, že kdysi sloužil jako pomocník u vynálezce Dublera a pro svůj román ani nemusel ve vyprávění příliš fabulovat. Ale stejně si myslím, že spíše než o příběh jde daleko více o hlavní postavu, tedy o pomocníka a vše, co se kolem něj děje je jakousi kulisou na níž může pomocník a jeho podivnost o to lépe vyniknout. Těším se na další Walserovy knihy a jejich bizarní postavy.