Pompejčan
Philipp Vandenberg
Dej románu sa odohráva v 1.storočí nášho letopočtu v období vyznačujúcom sa rušnými udalosťami, politickými a mocenskými intrigami vnútry Rímskej ríše , nepokojmi v provinciách a šírením a prenasledovaním kresťanského učenia. Na tomto pozadí sa rozvíja životný príbeh prepustenca Afrodisia. Keď Pompeje postihne zemetrasenie a on pri ňom príde nielen o rodičov , ale záhadným sposobom aj o svojho pána Serena , zmení sa celý jeho ďalší život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Ikar (SK)Originální název:
Der Pompejaner, 1986
více info...
Přidat komentář
Velmi slušná kniha tak trochu ve stylu "Jak chudák ke štěstí přišel". Většina knihy se čte velmi dobře, ale bohužel obsahuje i pasáže, u kterých jsem vysloveně trpěl. Několikastránkový popis domu, podobně obsáhlý popis menu svatební hostiny, odbočky do římské i řecké mytologie s desítkami bohů, polobohů, jejich potomků apod. Autor má neskutečné znalosti a chápu, že se je snaží "prodat", ale nemusel by tolik tlačit na pilu.
Co ale musím pochválit, je autorova schopnost vtáhnout čtenáře do prostředí.
Příjemný příběh otroka, který získá svobodu a okusí bohatství a získá vliv ve starém Římě. Příběh je starověkou groteskou, příběhem obyčejného člověka, který díky své chytrosti a přátelům (lidem kteří mu v začátcích ukázali směr a bez kterých by úspěchu nikdy nedosáhl) uspěje a získá poměrně velké prostředky. Kolem Pompejana se dějí divné věci od intrik, svádění, pomluv až po vraždění, ale ač se snaží přijít tomu na kloub - sám nic nevyřešil. Bylo příjemné nahlédnout do domů antických občanů a udělat si víc obrázek o obyčejném životě nižší třídy i vysoce vážených politiků a vojevůdců či caesara i bájí antické mytologie. Styl psaní autora byl příjemný, avšak mnoho latinských výrazů a textů neustále odvádělo pozornost k výkladovým poznámkám na konci knihy. Raději bych zapracoval do textu (což někde bylo a někde ne), nebo umístil jako poznámku pod čarou. Někdy člověk hledal a výraz ve vysvětlivkách ani nebyl. Proto za mne v hodnocení o hvězdu méně. Jinak prima odpočinkové čtení, které by si tu pátou hvězdičku možná i zasloužilo. Závěr byl pro mě trochu rozmrzelý a chybí mi nějaké lepší zakončení. Trochu by si člověk víc přál ten "happyend " nebo lepší zakončení ve smyslu dokončení příběhu alespoň u vedlejších postav (rodiny), které byli mimo Pompeje v den kdy je pohřbil Vesuv. Jinak autor zapracoval opravdu hodně detailů. Nedávno jsem shlédl dokument o Neronovi a spoustu faktů kniha téměř kopírovala. Nero byl velmi bizarní císař...
Příliš mnoho zajíců, myslivcova smrt. Autor je odborník na historii, archeologii a dějiny umění a jako by chtěl touto knihou všechny svoje vědomosti předat čtenáři. Vedle Pompejí a záhadných vražd rozehrává celou řadu dalších vláken - Poppaea Sabina, Nero, Seneca, pronásledování křesťanů, do toho popisy římské architektury, citace starověkých autorů a umění kuchaře Apicia na 6 stránkách. Ve víru těchto vzrušujících událostí si milující otec Aphrodisius ani nevzpomene, že má také syna. Kniha se ale čte dobře.
Po několik soudobých knihách autora jsem našla tuto a je to lahůdka. Četla se sama.
Kniha mě ležela v knihovně přes 20 let a dobře že jsem jí našla.Byla plná napětí a zvratů o které se postaral hrdina Aphrodisius.Spisovatel okázale popsal dobu za vlády císaře Nerona a jeho následovníků.Ovšem nejvíce na mne zapůsobily myšlenky a citáty,které byly krásným způsobem vloženy do celého děje. Bravurní zakončení románu ve mě zanechalo silný dojem.
Skvělý příběh, při čtení jsem měla pocit, že se opravdu nacházím na popisovaných místech. Trošku více prostoru mohlo být věnováno závěrečné katastrofě.
Chvilku mi trvalo začíst se do stylu psaní a zvyknout si na někdy delší popisy obecných věcí, které nebyly přímo k tématu. Děj ve starověkém Římě a v Pompejích byl však velmi dobrý a poutavý.
Hodně povedený román z římského prostředí. Svým stylem mi připomínal podobné romány od Mika Waltariho.
Jak je u podobných románů u Vandenberga obvyklé, hlavní postava tak nějak proplouvá životem, dovede zbohatnout a potkat se se spoustou historických osob, které tady ale nehrají hlavní roli.
Od začátku je zde zápletka s vrahem, myslel jsem, že se toho bude Vandenberg držet více ale v podstatě až na konci se objasní, kdo za tím stojí.
Román doporučuju, patří k těm povedenějším od Vandenberga.
Zajímavý a čtivý historický román, ocení, kdo má rád římské reálie. Námět záhady a jejího rozplétání tentokrát na zcela vedlejší koleji (oproti jiným Vandenbergovým knihám). Malinko mě zklamalo, že ač román odpovídá historickým skutečnostem, výbuch Vesuvu je oproti skutečnosti přesunut do nočních hodin, aniž by to pro děj mělo (kromě smyšlené pointy v ději) nějaký klíčový důvod...
Příběh zasazený do zajímavé doby, odehrávající se na zajímavých místech, ale přesto se mi zdálo, že tomu něco chybí a hodnotím pouze jako průměr. Byla to moje první knížka od tohoto autora, ale ještě mu chci dát další šanci.
Tohle byla první kniha od Ph. Vandenberga, která se mi dostala do ruky. A od té doby jeho knihy přímo vyhledávám. Jedna poutavější než druhá. Pro mně jsou to knihy, které mám v knihovně - tam jsou jen ty, které se dají číst vícekrát. :-)
Jde o knihu, která popisuje život v Římě v době Nerově a jeho nástupců. Tato doba se vyznačuje tím, že během jednoho roku vládli čtyři císaři. Kniha vypráví životní příběh otroka, který při zemětřesení v Pompejích přišel o pána. Děj je bez prostojů a má dobrý spád.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Král z Luxoru |
| 2008 |  Faraonka - Ze života královny Hatšepsut |
| 2005 | Akta Golgata |
| 2000 | Purpurové stíny |
| 2005 | Páté evangelium |
Anotace hodně vypovídá a kniha stojí za přečtení..
Příběh mě zavedl do starých časů a byla to zajímavá a zábavná cesta. Hlavní postava je fiktivní, jinak se v knize vyskytuje mnoho skutečných osobností, z nich asi nejznámější císař Nero. Nejde ale o učebnici historie a tak jsem se nijak nenudila, ani nepřeskakovala zdlouhavé pasáže.
Naopak, autor mě dokázal vtáhnout do doby starého Říma a moje představivost, díky jeho způsobu vyprávění, docela pracovala.
Mohla bych vytknout, že některé věci pouze naznačil a do hloubky víc nešel, nepropracoval je, ale to by musel napsat tak dvakrát víc textu.
Pokaždé, když čtu nějakou dobře zpracovanou knihu z časů "před mobily", znova si uvědomím, jak vyspělé byly civilizace v dávnověku, jak byli lidé schopní a tvořiví, a musím o tom znovu s potěšením číst... Závěrem si mohu jen povzdechnout, neboť jsem o tom přesvědčená, že přes veškeré úsilí historiků a archeologů toho stejně víme jen velmi málo.
Nezbývá, než se zneviditelnit, to je podmínka, odcestovat časem do minulosti, a všechno si tam prohlédnout :-).