Popis jednoho zápasu
Franz Kafka
Povídka o setkání dvou protagonistů na pražském Petříně je předznamenáním stálého tématu jeho budoucích děl - hledání smyslu lidské existence.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1996 , VotobiaOriginální název:
Beschreibung eines Kampfes, 1909
více info...
Přidat komentář
"Stál jsem opět na dlažbě a cítil bolest v koleni. Zapomněl jsem jména hvězd."
V téhle knize se toho dělo tolik, že si připadám, jako kdybych právě přečetl rozsáhlý román. Příběh byl podivně chaotický a upřímně bych teď nedokázal popsat, o čem přesně byl, ale přesto mi nějakým zvláštním způsobem utkvěl v paměti.
Kafkova prvotina, nedokončená povídka z roku 1904, vydána poprvé v roce 1936 Maxem Brodem z autorovy pozůstalosti. Obecně lze konstatovat, že dílo je napsáno čtenářsky složitým, částečně expresionistickým stylem - jde o jakýsi svého druhu experiment s různými výrazovými prostředky a imaginací, s určitými prvky autobiografie
Dějem povídky je jakési snové a myšlenkové putování a setkávání vypravěče s mnohými postavami a dialog s nimi (procházka zimní Prahou se spolustolovníkem z vinárny, rozpravy s podivným modlícím se návštěvníkem kostela, setkání s jistou společností na večírku). Vnitřní myšlenky a monology doplňují celkově snovou výstavbu textu, doprovázenou mnohými absurdními výjevy. Významným motivem je subjektivní potýkání se (či zápas) vypravěče s okolním světem, snovými situacemi a postavami. Charakterem onoho okolního světa je jeho omezenost a nepochopitelné uspořádání, jeho určitá krutost a nespravedlností. Absurdní snové situace se vzájemně prolínají a ústí nazpět v prvním příběhu povídky, imaginativním polemickém dialogu s návštěvníkem vinárny při procházce zimní Prahou.
Z mého pohledu se jedná o vstup do myšlenkového světa děl Franze Kafky. Prvotinu, která hledá specifickou formu a výrazivo pro jejich uplatnění v další autorově tvorbě. Ono hledání a experiment však již nesou určité rysy Kafkova specifického výrazu v mnoha dalších jeho dílech - leitmotivu jedince v konfrontaci s vnějším, často nepřátelským a odcizeným, světem. To vše s notnou dávkou absurdnosti a závanem bezvýchodnosti.
Čtení tohoto textu bez přihlédnutí k dobovému uměleckému kontextu může být pro současného čtenáře asi trochu psychedelický trip. Kafka je zde značně ovlivněn začínajícím expresionismem, což se promítá do poetiky i narativu povídky. Literární realita je nahlížena krajně subjektivisticky, čemuž je uzpůsobena i její jazyková reprezentace. Text je plný "brutalistních" metafor ve stylu "ruce jako mraky, jen divočejší", přirovnávání lidí k rozsvíceným lampionům apod. Popisy výjevů, situací i prostředí jsou koncipovány jako popisy děl expresionistického výtvarného umění - jsou v nich akcentovány výrazné tvarové linie a syté barvy, které jsou často i jediným vizualizačním zprostředkováním objektů ("zelená dlažba", "hnědá židle", "žluté světlo"...), abstraktním jevům jsou přiřazovány konkrétní vlastnosti a podoby, v rovině vyprávění je pak patrná hodně tenká narativní nit celého "příběhu" - vyprávění je náchylné k podléhání různým disociačním vlivům, k odchylkám a celkové těkavosti. Pokud k tomuto dílku budeme přistupovat s očekáváním "klasické", "příběhové" povídky, asi nás dost zaskočí. Je to spíše experimentální výtvor s dominantní uměleckou stylizací.
Naprosto souhlasím s předchozím komentářem. Ačkoliv tento druh knih mám ráda, tuhle povídky jsem zřejmě nepochopila a nedokázala ji uchopit. Nečetla se špatně, ale hlubší smysl mi zřejmě zůstává zatajen.
Bohužel, jakkoli moc Franze Kafku obdivuji, tak tuto povídku nějak nedokáži uchopit. Je v ní více vláken příběhu, který mi do sebe moc nezapadá, ale možná toto je právě oním smyslem.
Knihu ponechám bez hodnocení, neudělala na mě vůbec žádný dojem. Nebo jen možná nejsem s to pochopit a proniknout do autorova osobního literární projevu.
Nevím jestli jsem správně pochopil tu hloubku, ale v každém případě musím říct, že v příběhu je spousta nádherných vět a odstavců, které je třeba si přečíst vícekrát a zamyslet se nad jejich dokonalostí.
Občas mám touhu číst i klasiku, abych nebyla za úplného literárního barbara, který čte jen horory. To abych měla aspoň obrázek, o co v té klasice vlastně jde. Tak tady jsem se to nedozvěděla. Ach jo. Asi na to nemám buňky, vidět tu hloubku...ale přece jenom jsem si něco odnesla:
" Ta krajina mě ruší v přemýšlení, rozhoupává mé úvahy jako řetězové mosty v hněvivém proudu. Je krásná a proto chce být pozorována. "
Štítky knihy
německá literatura bibliofilie, bibliofilství, knihomilství
Část díla
- Popis jednoho zápasu 1909
Objeveno v antikvariátu v Praze, zkrášleno obrázky od mého oblíbence Slívy, text mi ovšem zůstal zahalen do hávu neporozumění. Ale jednou na toho Kafku vyzraju (dozraju) !