Popelčiny slzy
Annie Burrows
Z obavy před manželstvím s mužem, který je proslulý svou krutostí, se Heloise Bergeronová vydá na milost a nemilost Charlese Fawleyho, hraběte z Waltonu. Ten byl sice zamilovaný do její krásné sestry, ale když ta utekla za svou skutečnou láskou, Heloise doufá, že Charlese svou nabídkou k sňatku uchrání od společenských klevet. Charles se k vlastnímu údivu rozhodne nabídku té obyčejné, nenápadné dívky přijmout. Když se se svojí manželkou vrátí do Anglie, začíná Charles teprve objevovat, jaká je Heloise ve skutečnosti. Je možné, aby byla opravdu tak nevinná?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2010 , HarlequinOriginální název:
The Earl´s Untouched Bride, 2009
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla jedním dechem, opravdu se autorce příběh povedl. Do budoucna mám nachystáno k přečtení i další dva díly z této série Popolušky.
Takže vřele doporučuji.
Zkusila jsem opět něco nového od pro mě dosud neznámé autorky a jediné překvapení bylo, jak autorka naložila s Du Mauriacem, jinak to byl celkově slabší průměr. Zrovna u této postavy jsem čekala nějakou dramatickou scénu. :) Hlavní hrdinové, ať už Heloise nebo Charles, dělali neustále své vlastní závěry, namísto aby spolu hodili řeč. Kdyby spolu rovnou komunikovali, tak vlastně kniha o ničem není, i když dvě scény se mi zamlouvaly, a to "žádost o ruku" ze strany Heloise a následně její seznámení s Robertem.
Mě se to celkem líbilo.Nebylo to vůbec hloupé.Jen mě mrzelo,že nebylo dořešeno,co bylo nakonec s Robertem,to zůstalo takové otevřené.Četla jsem i horší.
Hlavní hrdinka byla až moc neschopná a jak se do ní manžel zamiloval, když s ní netrávil čas, to já prostě nechápu..
Celou sérii "Popelky" charakterizuje, že spolu hlavní hrdinové v podstatě nekomunikují. Kdyby to dělali, nebylo by v těch knihách o čem psát...
Autorovy další knížky
2010 | Kapitánova žena |
2010 | Popelčiny slzy |
2011 | Manželské štěstí |
2010 | Půvabná divoška |
2012 | Hraběnkou do Vánoc |
Začátek příběhu mě zaujal, postupně vše upadalo, ke konci jsem se nudila. Vše se neustále točí kolem toho, že si hlavní postavy nejsou schopné normálně popovídat a chybně interpretují chování druhého. Na základě toho se zbytečně trápí a často i ubližují druhé straně. Mnoho zbytečně velkých emocí. Přiznám se, že mě labilita hlavní hrdinky spíš rozčilovala. Některé rozepře stály na hodně hloupém základu.