Popravisko
Čingiz Ajtmatov
Román kirgizského autora nastoľuje rad závažných otázok súčasnosti. Je to znepokojenie autora nad mravnými hodnotami, nad cynizmom, rastom narkománie, nad osudmi ľudstva. Tragédia vlkov zovšeobecňuje tragédiu v širšom zmysle slova, aj tragédiu každého, kto nemá dostatok možností brániť sa, je to tragédia prírody, ktorá sa proti zásahom človeka nemá ako brániť. Celým románom sa tiahne základná idea - akú cenu má dnes ľudský život, humanizmus, morálka...... celý text
Přidat komentář
dobré čítanie zas po dlhšej dobe. je to môj štýl. trochu prírody, zdravý náhľad na svet, silná túžba v duši. vrelo odporúčam.
Na modré oči Akbary do smrti nezapomenu. Asi jedna z nejsilnějších knížek co jsem kdy četl. Určitě stojí za přečtení.
Geniální kniha, která prolíná krásný zvířecí příběh v přírodě a také, podobně jako například v Bulgakově Markétce, příběh o odsouzení J.Krista. Silný příběh, ke kterému se hodlám určitě vrátit.
Zvláštna a nezvyčajná kniha z Ruského prostredia, ktorá ukazuje život po druhej svetovej vojne. Vzájomne sú prepojené viaceré dejové línie, v ktorých sa odohrávajú príbehy poukazujúce na to, že nie vždy dobro víťazí a že aj nespravodlivosť patrí k životu. Dosť pesimistická a smutná kniha.
Tahle kniha je zvláštní a nezapomenutelná. Jsou to vlastně dva dramatické příběhy spojené pouze vlčím párem Akbarou a Taščajnarem. Chvílemi je kniha mystická, chvílemi budovatelská, chvílemi dobrodružná. Podle autora by se lidé měli vrátit k bohu a polepšit se. V každém případě stojí za přečtení.
Pro člověka, který má rád ruskou literaturu, je velká část téhle knížky zklamáním. To, že autor opisuje od Dostojevského (Bratři Karamazovi a slavná polemika o Bohu) a hlavně tak okatě krade z Bulgakova, to mi vadilo hodně a měla jsem tendence ji odložit. Ale příběh Akbary a Taščajnara, to je něco, na co asi jen tak nezapomenu. Zvlášť pak na krásný závěr.
Tahle kniha na mě hodně zapůsobila... četla jsem ji už několikrát a vždycky najdu něco nového na zamyšlení. Ráda bych si ji stejně jako "Stanice bouřná" přečetla v originále.. Bohužel jsem ji zatím nesehnala.
Autor se ptal svého kamaráda "věřícího" člověka - Poznáš, že to psal ateista, Cítíš to z toho?
Odpověď už neznám, ale v románu autor úmyslně kopíruje cestu Ježíše krista, prostřednictvím jednoho hocha, kterému nezbývá, než jak se dostat z dluhů, tak pašovat drogy.
Pro mě rozvleklé, krásné, ale bezúčelné popisy krajiny, zvuků v nich, nepřesvědčivé kroky hlavního hrdiny.
popraviště a jeden den ivana denisoviče jsou špičky - všem doporučuji , jinak se ajtmatov moc nedá číst ................
Tak na tenhle román jsem slyšel dost rozporuplné reakce, někteří mí přátelé to po několika straníách odložili. Já jsem to četl už dvakrát a vždycky mi to připadá jako nějaký sen.Je zde tolik zakódovaných problému, kterými trpí nynější moderní svět a příjemně mě překvapilo, že ač byla kniha psána v SSSR, tak zde není nějaká daň režimu.Zvláště se mi líbila prostřední část - souboj víra x feťáci.
Štítky knihy
Ježíš Kristus ruská literatura marihuana konopí Sovětský svaz vlci perestrojka, pěrestrojka Kyrgyzstán lovci příběhy o zvířatech
Autorovy další knížky
1988 | Popraviště |
1979 | Džamila |
1983 | A věku delší bývá den |
1978 | Strakatý pes na břehu moře |
1972 | Bílá loď |
Rozhodně to vybočuje z řady knih, které jsem četl jen tak pro zábavu. Byla mi doporučena mým učitele literatury na gymnáziu a musím uznat, že to byla v rámci "školní četby" snad nejzajímavější kniha, která se mi dostala pod ruce. Hladce propojené příběhové linie, které jsou sami o sobě tak nějak surové nakonec vyústily v něco s přidanou hodnotou. Doporučuji k přečtení. Tak trochu klasická sovětská literatura, ale ne zase tak klasická :)