Pôrodná sestra z Auschwitzu
Magda Knedler
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497695/bmid_p-rodna-sestra-z-auschwitzu-wgK-497695.jpg
3
901
901
Príbeh ženy, ktorá zachránila tisíce žien a detí v Osvienčime a vzoprela sa rozkazom neľútostného doktora Mengeleho. Pôrodná sestra z Auschwitzu je dramatický príbeh inšpirovaný hrdinským osudom Stanisławy Leszczińskej. Poľská sestra odviedla v Auschwitzi tisíce pôrodov, počas ktorých nezomrelo žiadne dieťa, žiadna matka. Bola to neobyčajne hrdinská žena, ktorá v dramatických podmienkach pomáhala tehotným väzenkyniam a ich bábätkám, najmenším a najbezbrannejším obetiam koncentračného tábora.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2023 , LindeniOriginální název:
Położna z Auschwitz, 2020
více info...
Přidat komentář
Od knihy jsem měla velká očekávání, těšila jsem se na emotivní příběh, který se bude číst jedním dechem. Kniha byla ale skoro bez emocí, často jsem se ztrácela v čase a osobách a nejednou jsem knihu chtěla nedočíst. Je mi líto, že tak silný příběh nebyl zpracovaný v síle svého potenciálu. Přesto při nejednou okamžiku jsem si intenzivně uvědomovala brutalitu této doby.
Takovéto knihy z válečného prostředí si moc nevybírám, a moc dobře vím proč. Dělá se mi z nich zle, z toho pocitu beznaděje, utrpení, ponížení...mohla bych pokračovat dál. Ten kdo je matkou a ví jaké to je držet v náručí své miminko, musí uznat, že takto přijít o děti je opravdové zvěrstvo. Celou dobu čtení mi bylo špatně a v noci jsem měla noční můry. Nední to nic pro mě.
Ačkoli je střídání vyprávění osob a prolínání minulosti, současnosti a budoucnosti zprvu matoucí, nic z toho neubírá na významu a poselství knihy. Stanislawa neboli Máma je pro mě vzorem, osobou plnou lásky, neutuchající víry, laskavosti, odvahy a pokory. I v tak děsivém a krutém prostředí dokázala být útěchou ostatním, zcela nezištně. O koncentračních táborech jsem četla již více knih, ale z této jsem se dozvěděla hodně nového - jak to probíhalo s těhotnými ženami a jejich dětmi. Nebylo to tedy vůbec příjemné čtení, leckdy mě mrazilo a bylo mi až zle z toho, co se tam dělo za hrůzy. Ale právě díky takovým knihám si člověk uvědomí, jakých šíleností a zvěrstev je člověk vůči člověku schopen a že je nutné dělat vše pro to, aby se nic z této kruté historie již neopakovalo. Za mě jsem ráda, že mám tuto knihu ve své knihovně.
Knih na toto téma jsem již četla mnoho, proto mě obsahově kniha nepřekvapila. Přesto s velkým zklamáním musím říci, že mě nezaujala. Na můj vkus byla psaná velice chaoticky a místy jsem některé pasáže přeskakovala. Jako jedna z mála zůstane nedočtená.
Bohužel je to jedna z velmi málo knih, kterou jsem ani nedočetla, ačkoli téma 2. světové války a hlavně pak tzv. skutečné příběhy patří k mým "oblíbeným". Zvládla jsem prvních 120 stránek a chtěla dát knížce šanci, bohužel se to nepodařilo. Přidávám se ke čtenářům, kterým vadila forma, jakou byla knížka napsána, a do které se mi nepodařilo začíst a nechat se vtáhnout do děje.
Kniha mě celou dobu vůbec nebavila, příběhy se v ní opakovali, střídala se přítomnost, minulost a budoucnost a když se člověk začetl, tak byl zase někde jinde. Nicméně mě vždy překvapuje, co byli lidi v té době všeho schopni a nechápu, jak to mohli vydržet.
Nechápu to nízké hodnocení. Kniha je psaná jinak než jsem očekávala a je pravda, že chvíli mi trvalo se zorientovat kdo v jakou chvíli vypráví ale to nemění nic na tom, že to byla kniha, která se mi dostala pod kůži. Na začátku knihy jsem si říkala že to snad nemůžu dočíst, že tak strašné věci, co se tam píšou a co se opravdu děly nemohu číst. Ale je důležité aby jsme tyto věci četli a věděli a nezapomněli, že se děly. Už jen kvůli těm všem lidem, co to peklo museli prožít.
Jako asi většina čtenářů jsem měla problém s formou, jakým je kniha psaná. Často jsem se ztrácela v tom kdo je kdo je kdo a tak dál. Přes to všechno musím uznat, že nakonec se mi kniha "líbila" a to díky neotřelému hlavnímu tématu. Předtím mě nenapadlo ani uvažovat, že se tam vlastně ocitly i těhotné ženy. Nedokážu si vůbec představit ty podmínky. Sama jsem prožila těžký porod ( nebo teda poporodní komplikace ) - a to jsem byla v nemocnici! V čistém prostředí.... Klobouk dolů před "MÁMOU" - p. Leszczyńskou. Ona je opravdový lidský hrdina.
Velké téma. O to víc mě mrzí, že to prostě nefungovalo. Hlavu a patu pro mě měla až poslední čtvrtina. Ze všech knih s tímto tématem mě bohužel tato nedokázala udržet.
Do knihy jsem se pustila s trochu jiným očekáváním, ale vlastně mě to celkově překvapilo. Nevěřila bych, že doopravdy každá kniha o holokaustu, může být psaná úplně odlišným stylem. Autorka se zde hodně zaměřuje na porodní prostředí a především na charakteristiku Mámy. Bylo zajímavé nahlédnout opět do jiného zákoutí koncentračních táborů. Dost často jsem se však ztrácela v tom, kdo zrovna vypráví, jelikož se tu hodně střídaly pohledy. Nejspíše kvůli tomu jsem se ze začátku nemohla do knihy nějak začíst. Většina lidí očekávala spíše dějovou linku, proto jsou zklamaní. Já jsem názoru, že obálka, marketing i samotná práce spisovatelky byla zvládnuta skvěle. Toto je závažné téma, které by se nemělo úplně „překládat“ do románů. Osobně jsem s dílem spokojená, i když ne uchvácená. Rozhodně zde neočekávejte mnoho akce, příběh je psán citlivě až poeticky. Bylo mi ctí pozorovat různorodé chování nebo rozdílnou minulost a budoucnost vězeňkyň, založenou na pravdivých výpovědí.
„Válka mě už naučila, že není potřeba nic hromadit, že je nejlepší investovat do sebe sama, do svých dovedností, vzdělání do své hodnoty, protože to člověku nemůže nikdo vzít.“
Hodnocení: Na tuto knihu jsem se díky její veliké propagaci a tématu Druhé světové války, ale bohužel jsem z ní nebyla nějak více nadšená a hodnotím jí přízviskem průměrná . Kniha sleduje peklo koncentračního tábora v Osvětimi z pohledu porodní sestry, neboli takového místního anděla, který zachraňoval matky a děti. Kniha je psána odlehčeným jazykem , díky kterému se kniha četla i přes velice silné a drsné téma velice dobře. Opět jsem byla ráda že jsem se něco nového o této době přiučila a líbilo se mi že byla kniha psána z pohledu porodní sestry a zároveň zde byly vidět i hrůznosti, které v táboře dělal doktor Josef Mengele.
A teď k těm negativům. Měla jsem problém s orientací v jednotlivých časových rovinách ( v knize a místy jsem se i ztrácela v postavách. Kapitoly mi přišly velice chaoticky, nesmyslně a nesystematicky členěné. Zároveň mi přišlo že zde bylo dost pasáží, které se daly zkrátit a ne tak zbytečně protahovat, některé pasáže se docela často opakovaly a kniha místy díky tomu přestávala být čtivá.
Líbilo se mi že se zde vyskytovalo dost myšlenek, které nabádaly čtenáře k zamyšlení a že se to autorka snažila psát i přes náročné téma s lehkostí a zakomponovala tam opravdu pěkné myšlenky. Též oceňuji že zde autorka zmiňuje události, které se v této době odehrávaly i mimo tábor, jsem ráda že jsem se dozvěděla něco nového. Knihu opravdu nemohu doporučit citlivějším osobám , kterém by velká část knihy mohla být nepříjemná. A pokud jde o to, zda Vám knihu ve výsledku doporučím, či ne, tak to řeknu asi takto- líbil se mi styl psaní a také to že kniha byla psána z jiného úhlu pohledu, než bývá zvykem, ale to provedení a členění knihy bylo za mě horší a musela jsem tomu odebrat celkem dost ve finálním hodnocení. Pokud Vás zajímá téma 2. světové války, tak knihu pro mě za mě zkuste.
Na tuto knihu jsem se nesmírně těšila, ale musím říct, že mě zklamala. To čtení jsem potom postupně brala jako povinnost, protože se mi do ní nechtělo. Rozhodně ve mně kniha někdy vyvolala hrůzu, protože ta kniha je jednoduše smutná. V kapitolách jsem se lehce ztrácela, přišlo mi, že byly až moc složité. Kniha rozhodně není na odpočinek, protože je tam fůra informací. Nebyla to nejlepší kniha, kterou jsem četla, ale ani nejhorší.
Kniha vypráví o úžasné ženě, pokorné a silné. To bylo pozitivum, ale jinak mi kniha nesedla. Ztrácela jsem se v čase i osobách.
Na knihu jsem se těšila, pak jsem si přečetla zdejší hodnocení a svá očekávání mírně upravila. A můj názor? Střídání časů a míst mě nijak nerušilo, to jsem zažila již v jiných knihách. Ale stejně to jaksi nebylo ono. Proč? Snažila jsem se najít důvod a nakonec mně to došlo. Vyprávění bylo takové povšechné, odtažité, nedokázalo čtenáře pohltit. Přestože tam byly popisovány neskutečné hrůzy, autorka to podávala tak, že to ve mně nedokázalo vyvolat žádné velké emoce. Ne, nejsem z ledu. Ale v některých knihách, i když popisovali jen to, jak šli vězni na apel, pomalu jsem cítila tu hrůzu, zimu, paniku...Tady byly zmíněny mnohem drastičtější věci a skoro nic. Možná to byl záměr. Vždyť i Stanislava prý poté podala zprávu o svém působení v táboře bez emocí, obviňování, jen věcně popsala fakta. Závěr byl o něco lepší, proto nakonec čtyři hvězdy. Ale třeba Osvětimská knihovnice, to je prostě úplně jiná káva!
Asi jsem čekala mnohem víc. Příběh se mě dotýkal jako matky, ale přesto velmi vzdáleně, čekala jsem (vzhledem k tématu) mnohem větší intenzitu emocí. Problém s orientací v kapitolách (kdo je kdo?) mi vydržel asi do poloviny knihy, bohužel, mohla být uspořádána lépe.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zdravotní sestry porod Josef Mengele porodní asistentky přirozené porody Lodž
Autorovy další knížky
| 2020 |  Porodní sestra z Osvětimi |
| 2021 | Mé přítelkyně z Ravensbrücku |
| 2022 | Nikdo ti neuvěří |
Knihu jsem dostala, nevybrala jsem si ji, ale odhodlala jsem se k přečtení. Jedna z mnoha, které těží z tématu holocaustu. Vcelku souhlasím s většinou hodnocení níže, kniha je chaotická, skoky v chronologii a změny vypravěčů působí nepřehledně, názvy kapitol jsou podle mě naprosto nesmyslné a zbytečné. Vše se točí kolem osobnosti paní Stanislawy, porodní asistentky, ale v podstatě se nikam do hloubky nedostaneme. Nevíme, proč odmítá nenávidět dokonce takové zrůdy jako byl Mengele. Asi něco hluboce katolického, nějaký polský kontext. Nechce se mi věřit, že při tísících porodů nezemřela ani jedna matka a ani jedno dítě, to se nestane ani v nejmodernějších porodnicích, bohužel. Ale k čemu to nakonec bylo dobré, když většina těch dětí byla krátce po porodu nelidsky zavražděna a velká část matek zahynula též. Uvítala bych aspoň trochu naděje a více příběhů dětí, které přežily.