Pôrodná sestra z Auschwitzu
Magda Knedler
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497695/bmid_p-rodna-sestra-z-auschwitzu-wgK-497695.jpg
3
901
901
Príbeh ženy, ktorá zachránila tisíce žien a detí v Osvienčime a vzoprela sa rozkazom neľútostného doktora Mengeleho. Pôrodná sestra z Auschwitzu je dramatický príbeh inšpirovaný hrdinským osudom Stanisławy Leszczińskej. Poľská sestra odviedla v Auschwitzi tisíce pôrodov, počas ktorých nezomrelo žiadne dieťa, žiadna matka. Bola to neobyčajne hrdinská žena, ktorá v dramatických podmienkach pomáhala tehotným väzenkyniam a ich bábätkám, najmenším a najbezbrannejším obetiam koncentračného tábora.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2023 , LindeniOriginální název:
Położna z Auschwitz, 2020
více info...
Přidat komentář
Bohužel mě kniha strašně zklamala a nakonec jsem ji odložila. Na toto téma už mám přečtenou spoustu knih, ale tahle tedy opravdu ne. Kniha má krásnou obálku a dobrý marketing, ale to je bohužel všechno. Nedoporučuji, o holokoustu je spousta mnohem lepších knih.
Kniha mi někdy přišla zdlouhavá. Není to nejlepší kousek s tématikou 2. světové války, ale musím pochválit, že je to originálně zaměřeno na těhotné ženy.
Váhala jsem mezi 3 a 4 *, protože mi moc nesedělo zpracování knihy a dělení kapitol. Ale obdivuji Stanislawu i ostatní ženy, které musely projít Osvětimí, a dokonce tam přivést na svět dítě. Za tyto příběhy dávám vyšší hodnocení.
Na téma Holokaust mám přečteno již několik knih a myslím si, že je těžké mi "vyrazit dech" nějakým dalším příběhem, takže tohle hodnocení neberte na 10000 % vážně.
Pokud bych četla tuto knihu jako jednu z prvních, tak bych byla hotová mnohem více, ale bohužel.
Co mi na knize vadilo asi úplně nejvíce bylo to, že byla zmatená. Doopravdy jsem do 3/4 knihy vlastně nevěděla, jestli je Máma a Stanislawa jedna a ta samá anebo 2 osoby. "Kapitoly" byly také nadepsány nešťastně.
Co se příběhu týče - opět hrůza. Doopravdy nechápu, že se něco takového mohlo dít. Že člověk byl schopný tak moc ublížit jinému člověku.
Kdybych četla knihu jako těhotná, tak bych ji podle mě dočíst nemohla a bála bych se porodit asi tak 37937592849382x více. Je strašné, co s miminky dělali a nejen s nimi.
Velmi silný příběh, ale četla jsem několik mnohem lepších knih.
Tato kniha nám skrze svůj příběh odkrývá pravdivé části života Stanislawy Leszczinské, která dobrovolně přijíždí do Osvětimi dělat porodní sestru. Pro ostatní je Máma... Pro všechny ženy, které rodí na špinavých kamnech v naději, že své děti budou moci po porodu alespoň pohladit. Stanislawa přinášela v tak hrozných časech všem rodičkám naději. Naději, že díky nenápadným znamením, která novorozencům dělá, je v budoucnu najdou.
Pravdivý příběh o Stanislawě, která denně riskovala život pro novorozence navzdory Mengelemu, je srdcervoucí, ale zároveň dechberoucí. Není to kniha pro každou povahu, ale jazyk, kterým je kniha napsaná mě naprosto uhranul.
Obálka knihy je nádherná. Pokud se tedy dá použít takové slovo v souvislosti s koncentračním táborem.. jistě chápete, jak to myslím.
Kniha se mi četla docela dobře, ale čekala jsem něco trochu ještě víc, týkající se porodů a dětí.
Větička v popisu knihy, že "zachránila tisíce dětí" mi přijde trochu sporná. Ano, pomohla rodičkám je porodit, bez ní by nevěděly, co si počít, ale jak bylo v knize párkrát popsáno, většinou se s novorozencem dělo to, co se s ním dělo.. takže o nějaké záchraně jako takové nemůže být řeč, i vůči tomuto byla porodní sestra bezbranná.
Ale jinak hodnotím vcelku kladně, pro mě to byla zajímavá zkušenost přečíst si i o jiné stránce věci, nikdy jsem se pořádně nezamyslela nad tím, že i v koncentračních táborech byly těhotné ženy a co se s nimi asi dělo..
"Po válce už jsem neuměla chodit na vysokých podpatcích, přestože jsem se to chtěla znovu naučit. Kdykoli jsem však po takových botách sáhla, pokaždé mě napadlo, že v nich nedokážu utíkat. A co když budu muset před někým utíkat?"
Omlouvám se, ale nedá mi to nereagovat na komentář p. Anny 13. A to jen z toho důvodu, kdy hodnotí ostatní čtenáře jako méně chápající atp. Docela odvážná kritika, nemyslíte? Stejně tak bych mohla zhodnotit, že Anna 13 je přecitlivělá a psychicky labilní, pokud ji kniha tak sebrala.
Téma knihy si všichni zdejší čtenáři plně uvědomují a nepopírají hrůzy, které se děly a co všechno musely matky zažívat.
Ale nehodnotíme pouze téma knihy, ale také celkovou stylistiku, srozumitelnost, koncepci.... A tady by měly jít city poněkud stranou.
Monika
"Nelitujte mě. Já každý den děkuju Bohu, že jsem mohla v Osvětimi být."
- Stanisława Leszczyńská
Jak... ? Nemůžeme to pochopit, ale můžeme se alespoň pokusit... Věnovat jí svůj čas - přečíst si její příběh. Poznat ženu, která znamenala pro Osvětim víc než jsme tušili.
Není jedno, že má tady tato kniha tak nízké hodnocení. Jak ostudné. Nestačím se tomu divit.
Protože mě kniha oslovila tak silně, jako žádná jejího žánru dlouho ne. Emoce mnou proudily, přetékaly, množily se, předbíhaly... Bylo jich moc.
Kniha je o nepředstavitelných krutostech, které by nás měly zraňovat. Čtěme o tom a nedopusťme, aby se to dělo znovu, protože "svět je v každém okamžiku připraven se znovu zhroutit a lidé zase zapomenout, že byli katy, oběťmi nebo něčím mezi tím".
Kniha mi rozdrásala srdce a já vím, že na ni NIKDY nezapomenu.
Nekončí osvobozením. Protože to nikdy nepřišlo. Ne zcela.
To, co se dělo v baráku plném nemocných a těhotných žen, v baráku matek se nedá slovy popsat. Ale Magda Knedler to dokázala. Vypráví příběh těch nejbezbrannějších a nejsilnějších... Příběh, kterému se těžko věří, ale věřit se mu musí. I když je neskutečné si jen představit, že má tohle svět za sebou.
A Stanisława Leszczyńská? Doufám, že tuto ženu pozná prostřednictvím této knihy, co nejvíce lidí. Nebyl to náhodou Anděl? Nemohu uvěřit...
Všem, co ji ještě nečetli: musíte si ji přečíst. Vykašlete se na kritiky od čtenářů neschopných číst text, který neplyne chronologicky, neschopných číst mezi řádky, neschopných snést trochu té záhady, kdo příběh vlastně vypráví.
Je to brilantní kniha! Nesmírně důležitá kniha.
Kniha, která přináší pravdu, kterou musíme znát, kterou se musíme nechat prostoupit.
Z celého srdce věřím, že zdejší procenta nebudou mít vliv na její čtivost.
A doufám, že lidi změní, uvede v pokoru a vděčnost.
"Tady žijeme pro tu chvíli. Když rodí jedna, je to, jako bychom rodily všechny."
Čtivě napsané, nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Člověk si hned uvědomí, jak se má dnes opravdu dobře.
Moc jsem se na ni těšila, ale četla se mi nějak těžko, postavy, čas, všechno pro mě rozházené a nepřehledné. Téma hodně zajímavé, ale......
Knihu sem přečetla jedním dechem. Hondě mne tohle téma zajima a bylo to velmi zajímavé. Rozhodne si najdu více knih o porodech.
Asi tak do půlky jsem netušila kdo co jak a proč. Pak jsem se zacetla. Ale na konci jsem zjistila, že vypravěčka je smyslena osoba, což mě osobně celkem zklamalo.
Z knihy pro mě jediné plus to, že jsem se dozvěděla o paní Stanislave, která odrodila spoustu děti v tom pekle bez jakékoliv újmy na zdraví matky či dítěte, což je obdivuhodné. Trochu jsem očekávala, že se dozvím něco o prezivsich dětech, nedozvěděla.
Kniha mě moc nenadchla, ale doporučuji si přečíst, je tam spoustu zajímavosti, které jsem já již věděla.
Pro mě teď velmi náročné a silné téma. Zpočátku jsem se sice nemohla vyznat v dějových linkách, ale postupně jsem se začetla a dozvěděla se něco nového z "Osvětimského života". Vůbec si nedovedu představit, co ty ženy musely prožívat.
Mám 3 týdny do porodu, před týdnem mi umřela milovaná babička.... mnoho lidí mě proto od knihy odrazovalo. Jsem nesmírně vděčná, že jsem po ní sáhla právě nyní. Možná pro všechny ty okolnosti, i ty, co se dějí ve světě nyní, mě dílo toliko uchvátilo. Naděje, že i v tak šílených podmínkách byly ženy jako Porodní sestra z Osvětimi, že snad tací hodní, pokorní a nezištní stále mezi námi jsou. Mnohým dnes chybí pokora a láska k životu, k cizím lidem. Děkuji za toto memento, já díky němu chci být rozhodně zase o něco lepším člověkem.
Tak moje první kniha o holocaustu a moc se mi nelíbila, příběh byl nepřehledný, a hodně jsem se strácel v postavách. Střídání minulosti a přítomnosti, tam bylo špatně podané.
Kniha je nepřehledná. Měla jsem problémy se v ději orientovat. V půlce jsem myslela že knihu odložím, ale nakonec jsem dočetla.
Četla jsem o Osvětimi již mnoho knih, ale tato byla nejslabší. Opravdový chaos v myšlenkách. Zhruba do třetiny knihy jsem ji měla chuť odložit, až poté jsem si na styl zvykla a začala trochu chápat.
Příběh sám o sobě je vcelku zajímavý a hrůzostrašný, tak jak tomu bývá u téhle tématiky. Ovšem styl psaní mě vůbec nebavil. Děj se promítal před,nyní a po, byla jsem z toho zmatená a občas jsem se ztrácela. Za sebe knihu nedoporučuji, četla jsem na toto téma hodně knih a rozhodně lepších.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zdravotní sestry porod Josef Mengele porodní asistentky přirozené porody Lodž
Autorovy další knížky
| 2020 |  Porodní sestra z Osvětimi |
| 2021 | Mé přítelkyně z Ravensbrücku |
| 2022 | Nikdo ti neuvěří |
Na knihu jsem se velice těšila. Téma druhé světové války mě zajímá. Na toto téma jsem přečetla uz hodně knih.
Kniha měla obrovskou reklamní podporu a díky ní i velkou poptávku ze strany čtenářů, kdy byla v knihkupectví nedostupná hned po jejím naskladnění.
Po přečtení anotace jsem si rikala, že půjde o něco trochu jineho, než jsme zvyklí o koncentračních táborech číst.
Příběh měla vyprávět porodní sestra a tak jsem si rikala, že to bude dechberoucí příběh zaměřený na těhotné ženy v táboře, kde se dozvím něco nového a po dočtení knihy budu zírat do prázdna a zpracovávat otřesné zločiny páchané jak na těhotných, tak na jejich sotva narozených dětech.
Toto se ale vůbec nedělo a nic z výše uvedených pocitů se nedostavilo.
Ze začátku příběhu jsem se nedokázala orientovat v kapitolách, které byly vyprávěné jak z toho, co bylo předtím, než se dostala hlavni hrdinka příběhu do tábora, tak vyprávěním z tábora.
Nesedl mi styl vyprávění, kdy se spíše řešil život v táboře hlavní hrdinky a to samotné téma porodů a zločiny páchaných na dětech byly popsány dvěmi větami.
Čekala jsem zkrátka více.
Kniha si vůbec nezaslouzila takovou propagaci. Knih na toto téma je daleko více, které ve vás zanechají nespočet pocitů a vy si říkáte, jak se neco takového mohlo stát.
Neříkám, že jsem neměla žádné pocity pri čtení těch pár vět, které zminily zločiny páchané na dětech, ale kdyby byly více rozvedeny, tak jak to čekal čtenář, kniha by měla větší hodnocení.
Shoduju se se spoustou komentářů níže.