Pôrodná sestra z Auschwitzu
Magda Knedler
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497695/bmid_p-rodna-sestra-z-auschwitzu-wgK-497695.jpg
3
885
885
Príbeh ženy, ktorá zachránila tisíce žien a detí v Osvienčime a vzoprela sa rozkazom neľútostného doktora Mengeleho. Pôrodná sestra z Auschwitzu je dramatický príbeh inšpirovaný hrdinským osudom Stanisławy Leszczińskej. Poľská sestra odviedla v Auschwitzi tisíce pôrodov, počas ktorých nezomrelo žiadne dieťa, žiadna matka. Bola to neobyčajne hrdinská žena, ktorá v dramatických podmienkach pomáhala tehotným väzenkyniam a ich bábätkám, najmenším a najbezbrannejším obetiam koncentračného tábora.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2023 , LindeniOriginální název:
Położna z Auschwitz, 2020
více info...
Přidat komentář
Dnes jsem knihu dočetla a v mnoha věcech musím s diskutujícími souhlasit. Na styl psaní autorky jsem si docela dlouho zvykala, nevěděla jsem, kdo vypráví příběh (ani doteď nevím, jak se jmenuje jedna z hlavních postav, "sochařka/fotografka"). Po nějaké době jsem si na styl psaní zvykla. U autorky jde strašně poznat, že čerpala z více zdrojů a chtěla tyto informace dát do nějakého kultivovaného příběhu, a tím podle mě vzniká ta zmatečnost, skákání v dějích a časech.
Většina knih na takové téma ve mně vzbuzuje silné emoce (vnitřní nechuť, soucit, pláč), ale tato kniha tyto pocity ve mě nezanechala (spíš ne tak silné), i když se píše o tak těžkém tématu jako je rození dětí, a co s nimi bude. Podle mě je to způsobeno stylem psaní, že ty hrozné věci autorka zaobllila - vyprávění, vyprávění, vyprávění, utopili dítě v sudu (pro mě rychlý šok), vyprávění dál.
I když se může zdát, že knížku haním, dávám 4hvězdičky. Zprvu mi sice neseděl styl psaní, ale dozvěděla jsem se spoustu nových informací a pochopila jsem tu hlavní podstatu, která hřeje u srdíčka.
Kniha byla krasna, jen asi do prvni tretiny mi delalo velky problem s tim ze jsou tam dva pohledy. Nejdriv mi to vubec nedavalo smysl ale pak kdyz uz jsem na to prisla to byla krasna kniha. Je v ni krasne popsana lidskost i tech nejhorsich moznych podminkach.
Takze 4 hvezdy jen za tu zmatecnost o kom zrovna ta kapitola je, nez na to clovek prisel. Jinak krasna.
Zacatek knihy byl trosku zmatecny. Porad jsem si musela cist zadni dovysvetleni postav, jak to doopravdy je. Na konci knihy jsem byla rada, ze jsem to nevzdala vzhledem k recenzim i k tomu, ze jsem byla opravdu zamotana v postavach na zacatku. Stala za to. Zajimavy pribeh, ktery jsem jeste necetla. Myslim zase jiny pohled na Osvetim. Vickrat ji vsak cist uz nemusim
(SPOILER)
Kniha, která má mrazivý název.
Odvíjí se zde dvě hlavní dějové linie. První z pohledu porodní sestry. Ta popisuje svůj život na porodní štubě a mimo ni. Popisuje drsnost podmínek v jakých žily a přežívaly. Ona, novorozenci a rodičky. Všechny ji oslovují máma. Už jenom cesta pro trochu čisté vody trvala 20 min a ještě nezaručovala úspěch. Kousek chleba se vyměňoval za buničinu, bylinky, či kus látky pro novorozence. Neustálé odhánění krys a potkanů. Psychická podpora a obracení na víru v Boha, byla jediné co je mohlo držet ve zdravém duchu. Dále také popisuje setkání s andělem smrti či zabíjení novorozenců. Ve vzpomínkách se retrospektivně vrací ke svému mládí a životu před koncentračním táborem. Druhý pohled je situován od jedné z těhotných vězeňkyň, která se ocitne na porodní štubě. Snaží se pomáhat při porodu i po něm. K mámě doslova vzhlíží a snaží se vypořádat se svou situací.
Kniha má zajímavý příběh a přináší nový pohled na situaci v koncentračních táborech. Musím přiznat, že jsem měla nejspíše přehnaná očekávání, a proto mě kniha tolik nenadchla. Nebyla pro mě tolik čtivá, autorka mě nedokázala udržet svou stavbou vět ale pouze příběhem. Pro mě nesystematické přeskakování mezi dějovými liniemi bylo obtěžující. Stejně tak některé detaily ze vzpomínek. Přesto knihu vřele doporučuji, zvláště ženy budou na tohle téma citlivější.
četla jsem mnohem "poutavější" knihy na toto téma, vadilo mi skákání v čase a také se mi zdálo, že je to pořád jedno a to samé dokola... porod, práce, bída, Mengele, porod, práce, bída, Mengele... Dočetla jsem jen ze setrvačnosti.
Nejsem velký fanoušek současných knih o holokaustu, nicméně jsem ji zkusila.
Velmi mě zaujala struktura knihy, která může na začátku komplikovat vyznání se v postavách a ději, nicméně posléze pro mě čtení velmi zpestřila a držela mou pozornost. Dále je nutné podotknout, že podle mého hlediska není tato kniha pro každého. Ženství prostupuje celou knihou a možná bych ho dala na první místo obsahu knihy, nežli obsah spojený s životem v koncentračním táboře - jak napovídá popis knihy. Což vnímám jako velkou škodu - zdá se, že spousta čtenářů očekává od knihy něco jiného.
Na knihu jsem se těšila, ale kniha mě zklamala. Dočetla jsem ji jen z donucení. Děj se nikam neposouval, přišlo mi, že čtu pořád to samé dokola. Skoky v čase mi vadily. Hodně jsem se na knihu těšila, ale veliké zklamání.
Kniha by to byla dobrá, kdyby mi sedl ten způsob vypravování. To se ale nestalo. Před, po, teď, předtím a teď zároveň... Přišlo mi to hrozně zmatené. Kdyby byly kapitoly koncipované nějak lépe a uspořádány smysluplněji, bylo by mé celkové hodnocení knihy a pocity z ní úplně jiné. Takhle jsem prostě rozčarovaná. Očekávala jsem něco a dostala něco jiného. Každopádně ty popsané hrůzy budu muset zase chvíli rozdýchávat u nějaké jiné, oddechovější knihy.
Knihu jsem nedočetla. Ač mě to mrzí. Ale když čtu knihu, chci se na ní těšit, chci o ní přemýšlet a ve volných chvílích po ní dychtivě sáhnout, abych se dozvěděla "co bude dál". Ve třetině této knihy se z tohoto těšení stala spíš povinnost a nutkání "musíš to dočíst" .... a když v polovině knihy toto nutkání nepřestávalo, tak jsem to zbaběle vzdala. Přepínání časů a vypravěčů, mě, ač s retrospektivou nemívám problém, vyloženě štvalo. Příběhy mi přišly místy až "vymyšlené" ne-li připrabvené. Ač se jedná o velice choulostivé téma, necítila jsem v autorčině podání žádné emoce a čtení nakonec vzdala. Možná se k ní někdy později vrátím, ale jen z principu, že nechci nechat knihu nedočtenou..
Tato kniha má velice rozporuplné názory. Ano nečte se úplně nejlépe a místy jsem se ztrácela, ale finální pocit z knihy mám kladný.
Autorka dokázala detailně popsat hrůzy koncentračního tábora a bylo znát, že se v tomto tématu vyzná. Velice mě dojímalo, že i na místě jako je Osvětim člověk dokáže mít naději.
Při čtení jsem si často říkala, že je neuvěřitelné co všechno lidské tělo dokáže zvládnout.
Četla jsem už více knížek z válečného období, ale tahle mi sedla ze všech nejméně. Přišlo mi to jako strohý a studený popis událostí, chyběl mi děj, přímá řeč i hlubší charakteristika postav. Když pominu velice zvláštní názvy kapitol, které jsem nepochopila, tak na začátku každé mi trvalo aspoň jeden odstavec, než jsem se zorientovala, o jakém čtu období, o jakých lidech...
Je jasné, že autorka si jistě nastudovala o "Mámě" Stanislawě spoustu materiálu, proto dávám tři hvězdy, jinak mě tahle knížka neoslovila.
Na tuto knihu jsem se hodně těšila a o to bylo větší zklamání. Marketing odvedl dobrou práci. Styl psaní na mě působil zmatečně, fádně, je to spíše směs myšlenek a úryvků. Očekávala jsem citlivý příběh, emoční vyprávění, více konkrétních postav a jejich osudů, ..... Také jsem měla problém s celkovým líčením příběhu, který na mě nepůsobil reálně a skutečně. Tisíce porodů bez smrti dítěte nebo rodičky, těžko uvěřitelné v krutých podmínkách bez jakýchkoliv nástrojů, hygieny, apod. Téma holocaustu se řadí mezi náročnější, .... smutek, utrpení, strach, bolest, nelidskost. Výsledkem by měla být citlivá díla se silnými příběhy tvořená s respektem a úctou.
Po ne úplně nadšených recenzích jsem přistupovala ke knize skepticky a se strachem, že jsem ji možná neměla kupovat. O to víc jsem však byla příjemně překvapena. I přes chaotický začátek a chvílemi příliš pomalé tempo se mi kniha četla skvěle. Styl Magdy Knedler mi nakonec fakt sedl a jeho nesnesitelná lehkost mě fascinovala. Porodní sestra z Osvětimi ve mně zanechala hodně podnětů k přemýšlení a zabodla mi do srdce ledový střep, který odtamtud už asi nikdy nedostanu.
Snažím se uvěřit.
U této knihy se mi naprosto potvrdilo pořekadlo "nesuď knihu podle obalu". Bohužel, měla jsem velká očekávání a přišlo akorát tak zklamání. Ač mám ráda knihy s tématikou druhé světové války, tato kniha je za mě velký propadák. Vyprávění je velice zmatené, neustále se mění kapitoly jak v časovém pásmu, tak i v pásmu postav. Jak je již zmíněno níže, ani já nechápu pojmenování kapitol. S ohledem na tyto skutečnosti, jsem se nedokázala do knihy začíst, nevpustila mě do děje, což od knihy očekávám.
Je škoda, že autorka nedokázala využít takového citlivého a emočně silného tématu, které se dalo zpracovat rozhodně lépe.
Za mě velké zklamání. Celou dobu jsem se do čtení nutila, ale skončila jsem ve druhé třetině. Knihu jsem nedočetla. Dávám pouze jednu hvězdu, a to za téma knihy.
Knihu jsem dostala, nevybrala jsem si ji, ale odhodlala jsem se k přečtení. Jedna z mnoha, které těží z tématu holocaustu. Vcelku souhlasím s většinou hodnocení níže, kniha je chaotická, skoky v chronologii a změny vypravěčů působí nepřehledně, názvy kapitol jsou podle mě naprosto nesmyslné a zbytečné. Vše se točí kolem osobnosti paní Stanislawy, porodní asistentky, ale v podstatě se nikam do hloubky nedostaneme. Nevíme, proč odmítá nenávidět dokonce takové zrůdy jako byl Mengele. Asi něco hluboce katolického, nějaký polský kontext. Nechce se mi věřit, že při tísících porodů nezemřela ani jedna matka a ani jedno dítě, to se nestane ani v nejmodernějších porodnicích, bohužel. Ale k čemu to nakonec bylo dobré, když většina těch dětí byla krátce po porodu nelidsky zavražděna a velká část matek zahynula též. Uvítala bych aspoň trochu naděje a více příběhů dětí, které přežily.
Od knihy jsem měla velká očekávání, těšila jsem se na emotivní příběh, který se bude číst jedním dechem. Kniha byla ale skoro bez emocí, často jsem se ztrácela v čase a osobách a nejednou jsem knihu chtěla nedočíst. Je mi líto, že tak silný příběh nebyl zpracovaný v síle svého potenciálu. Přesto při nejednou okamžiku jsem si intenzivně uvědomovala brutalitu této doby.
Takovéto knihy z válečného prostředí si moc nevybírám, a moc dobře vím proč. Dělá se mi z nich zle, z toho pocitu beznaděje, utrpení, ponížení...mohla bych pokračovat dál. Ten kdo je matkou a ví jaké to je držet v náručí své miminko, musí uznat, že takto přijít o děti je opravdové zvěrstvo. Celou dobu čtení mi bylo špatně a v noci jsem měla noční můry. Nední to nic pro mě.
Ačkoli je střídání vyprávění osob a prolínání minulosti, současnosti a budoucnosti zprvu matoucí, nic z toho neubírá na významu a poselství knihy. Stanislawa neboli Máma je pro mě vzorem, osobou plnou lásky, neutuchající víry, laskavosti, odvahy a pokory. I v tak děsivém a krutém prostředí dokázala být útěchou ostatním, zcela nezištně. O koncentračních táborech jsem četla již více knih, ale z této jsem se dozvěděla hodně nového - jak to probíhalo s těhotnými ženami a jejich dětmi. Nebylo to tedy vůbec příjemné čtení, leckdy mě mrazilo a bylo mi až zle z toho, co se tam dělo za hrůzy. Ale právě díky takovým knihám si člověk uvědomí, jakých šíleností a zvěrstev je člověk vůči člověku schopen a že je nutné dělat vše pro to, aby se nic z této kruté historie již neopakovalo. Za mě jsem ráda, že mám tuto knihu ve své knihovně.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zdravotní sestry porod Josef Mengele porodní asistentky přirozené porody Lodž
Autorovy další knížky
| 2020 |  Porodní sestra z Osvětimi |
| 2021 | Mé přítelkyně z Ravensbrücku |
| 2022 | Nikdo ti neuvěří |
Tato kniha se strašně špatně hodnotí, protože na jednu stranu se jedná o velice zajímavý příběh (respektive svědectví) ale na druhou stranu je to strašně špatně zpracované.
Kniha se vůbec nečte komfortně - nejen, že autorka přeskakuje mezi jednotlivými "vypravěči" (kterými jsou sama porodní sestra, jedna z rodiček a Mengele) ale zároveň i neustále přeskakuje v časech. Takže je to skutečně velice chaotické. Navíc styl psaní (nebo za to může český překlad?) je takový... nezáživný :-( přitom příběh Stanisławy Leszczyńské má rozhodně co nabídnout.