Porodní bába od fjordu
Edvard Hoem
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480410/bmid_porodni-baba-od-fjordu-CCP-480410.jpg
4
57
57
V roce 1821 vyrazila autorova praprababička, Marta Kristine zvaná Stina, na dlouhou cestu ze severozápadního pobřeží Norska do hlavního města, aby se vyučila porodní asistentkou. Mladšímu z jejích dvou dětí byl v té době sotva rok. Když skončila výcvik, začala praktikovat své povolání ve vesničkách a odlehlých oblastech fjordu Romsdal a musela přitom bojovat nejen s těžkými přírodními podmínkami, ale i s nedůvěrou okolí a nečekanými problémy ve vlastní rodině.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , Mladá frontaOriginální název:
Jordmor på jorda, 2010
více info...
Přidat komentář
Hodně poučné. V těžké době plné předsudků, pověrčivosti, negramotnosti, chudoby, jít za svým cílem, klobouk dolů!
Vřele doporučuji!
Stina byla bezesporu silná a ctižádostivá žena,která rozhodně neměla na růžích ustláno.
Nicméně příběh je vyprávěn řekla bych dosti chladně a zrychleně.
Kniha severská, historická, inspirovaná skutečnými osobami. Jak autor píše v předmluvě - nemůžeme vědět, jací ti lidé byli a tak nám je popisuje, jak on sám míní. Hlavní postava Stina mě ze začátku dost rozčilovala - až jsem svými hlasitými komentáři lekala dřímajícího kocoura :-). Ale brzy se to změnilo, do příběhu jsem se začetla a bylo mi líto, když jsem otočila poslední stránku.
Drsný život v devatenáctém století ve vzdálené zemi. Chudí lidé měli těžký život napříč kontinenty. Velmi zajímavé čtení.
(SPOILER) Po přečtení jakoby zůstala divná pachuť. Svědectví doby, ve které se odehrává příběh Stiny, jež odmalinka dychtí po vědění a po uplatnění v oboru porodní báby. Tomu obětuje své veškeré snažení. Její duševní pochody jsou pro mě ale dost těžko pochopitelné. Seveřané zřejmě moc řečí nenadělají. A kvůli tomu asi dochází k nedorozuměním. Hans, o něhož Stina tolik stojí, neví, na čem je. Stina se nedokáže vyjádřit a on odjíždí plnit vojenskou povinnost. Následně je mi hodně divné, že Stina bez emocí a lhostejně věnuje své panenství člověku, který o ni projeví chvilkový zájem. A tím je vše odbyto, i když je Stina těhotná a porodí. Hansovi, který se vrátil, to zjevně nevadí a slaví se svatba. Pak to pokračuje dál a dál, hrdinka knihy získává vzdělání i oprávnění vykonávat v okolí porodnickou praxi. Neváhá oznámit porušování zákona povolat ji ke každému porodu. Při jejich výjezdech za studiem přebírá péči o domácnost i děti Hans nebo její rodiče. A do toho neustálá těhotenství a porody, tedy vlastních dětí. Tady mi skutečně zůstává rozum stát. S Hansem, který měl podle všeho bipolární poruchu, stále plodí další potomky. Jak je možné, že porodní asistentka, vzdělaná v oboru, nemá tušení o antikoncepci? Vždyť je nemohli všecky ani uživit! O nějaké podpoře ze strany manžela, který byl čím dál divnější a jenom zadlužoval rodinu, se nemohlo ani uvažovat. Spíš rodinu zatěžoval. Stina je žena hrdinka s nezlomnou vůlí, tvrdá k sobě a pracující do úmoru. Kniha je ale pro mě bohužel studená, strohá a úsečná. Vztahy mezi lidmi v tehdejším Norsku mohly být možná vřelé, ale z dialogů to moc nevyplývá. Přečetla jsem, ale vracet se k tomu nebudu.
Tak to se mi líbilo. Klidně můžu říct, že jsem tam někde v té knize žila. Cítila jsem tíhu života v norském fjordu, chlad, tvrdou práci. Fandila jsem uskutečnění snu Stiny, sledovala jsem její cestu za posláním stát se porodní asistentkou. A byla to cesta i fyzicky pořádně náročná. Bylo třeba zlomit nedůvěru obyvatel, zajistit obživu pro početné vlastní potomstvo a neztrácet víru a lásku k nemocnému muži. Pro mne to byla skvělá a poučná kniha o 19. století.
Knížku jsem ve třetině odložil, nějak jsem nevydržel ten styl vyprávění kdy autor vzal nějaké dokumenty a na ty se snaží kostrbatě naroubovat příběh. Něco mezi knihou faktu a románem. Škoda, těšil jsem se.
(SPOILER)
Seversky chladné vyprávění, přesto se dostane pod kůži (podobně na mne zapůsobila série o Ingrid Barroy, autor také Nor - Roy Jacobsen). Čtenáři přede mnou již krásně vystihli to, co bych napsala i já, takže to mám bez práce. Za sebe musím říct, že je to jedna z knih, u nichž si uvědomím, jak jsem zhýčkaná a kolik vlastním zbytečných věcí. Nelze na to nepomyslet např. při popisu dražby majetku po Hansovi, kdy se Stina snaží zachránit aspoň to nejnutnější k přežití.
Knihu doporučuji (četbu jsem ale prokládala jinou knížkou, přece jen toho norského chladu na mne bylo příliš).
Kniha se mi líbila především dějově. Byla psaná spíše stylem popisu a občas jsem se ztratila v časové linii, ale i tak doporučuji.
výprodej z Dobrovského, navnadilo téma, sever, kladné hodnocení a navíc jde o skutečný příběh autorovy příbuzné , který zpracoval kombinaci fikce a autorových domněnek na základech reálných událostí a historických pramenů....
koupě nelituji...i když je znát, že román psal chlap a v podstatě vycházel z jakési historické kostry (postavy byly jmény, málokdy vykreslené nějak hlouběji, často jsme netušili ani to, jak vlastně vypadají, často jsme najednu skočili o pár let dál, jako prstem na časové přímce v dějepisu...).
Atmosférou mi připoměl moje oblíbené - okřesaného Gulbranssena i Sigrid Undsett...a zároveň vnesl neformálnost a civilnost a popisným stylem jeden mohl získat větší odstup od těžkého živoa Marte Kristine, ale ani to mi nezabránilo nakonec pustit pár slz ;) ou, a teď si neuvědomuji, zda jsme se vlastně dozvěděli, které Stininy dítě bylo jeho prapředkem...
Svéhlavé děvčátko si jde za svým snem..inspirováno hrůzným činem a trestem..takové baladické, skoromájovské...uměla bych si představit i příběh vražednice zpracovaný románově, ale to už jsem utekla...
Zkrátka - pokud máte rádi sever, pokud máte rádi porodnictví (zjstíte, že vlastně proces rození, zrození a umírání je pořád stejný), příběhy ze života a rádi bloumáte 200let zpět - doporučuji ;)
Drsný život v devatenáctém století na venkově drsného Norska. Je to příběh Stiny, první porodní báby u fjordu Romsdal. Mám ráda knihy psané na základě skutečných událostí. To tahle je. Stina byla autorova praprababička. Kniha je zajímavá a poučná. Cílevědomá a statečná Stina. Šla si houževnatě za svým snem. Měla však také veliké štěstí, v uskutečnění jejího snu ji podpořili rodiče, manžel i švagr. Bez podpory svých blízkých by to těžko dokázala.
Výborná kniha o drsném, ale naplněném životě jedné odvážné ženy. A jít si v dané době za svým odvahu opravdu chtělo. Navíc je to vyprávění zajímavé, poutavé, dobře čtivé.
Příběh Marty Kristiny, řečené Stina, mne zasáhl. Příběh o jednom zajímavém osudu ve vzdálené a drsné zemi. Marta Kristina jde cílevědomě za svým snem se stát certifikovanou porodní bábou. Projde nejprve školením v nedalekém správním městě a pak i ve vzdáleném hlavním městě, Kristianii.
Oporou v naplnění tohoto snu jsou její rodiče, starostlivá Karen a praktický Anders a její manžel Hans, který podle všeho trpí těžkými depresemi a posttraumatickou poruchou, i její švagr Ole, který je předákem vesnice, ve které Marta Kristina žije.
Velmi zajímavé byly pasáže týkající se soudního vymáhání pokut v případě neohlášení porodu certifikované porodní bábě, dražby majetku vdovy i zvyklostí na svatbě.
Suchý a věčný styl, kterým je kniha napsaná, mi vyhovoval. Pěkně jsem si uměla popisované osoby, místa i věci představit a zároveň jsem měla dostatek prostoru pro fantazii.
Asi se odchýlím od ostatních hodnotících, ale zas až tak moc mě kniha nezaujala. Samozřejmě to, co Stina dokázala je obdivuhodné. Klobouk dolů. Musela to být opravdu silná a cílevědomá žena, aby se ve své době dokázala takto prosadit. Ale příběh mi přišel příliš suše podaný, bez emocí (a že by se našlo vhodných situací) nebo pokusu vcítit se do myšlenek a pocitů postav.
Na tuhle knihu je pět hvězdiček málo. Miluju tyhle drsnější příběhy z historie, tady začátek 19. století z norského prostředí. Obdivuji Martu Kristine, která si šla za svým dětským snem a posláním, stát se porodní bábou. Tak těžké podmínky k životu a ke studiu si ve svém životě nedovedu představit, jak jsem zhýčkaná, až hrůza. Měl by to někdo šikovný zfilmovat. 100% DOPORUČUJI.
Kniha mě bavila od začátku do konce, líbilo se mi sledovat Stinin osud již od dětství. Mnoho zajímavostí o tehdejší společnosti.
Právě jsem dočetla. Mám ráda překlady paní Vrbové, norština je celkem syrový jazyk a zrovna její překlady jsou čtivé. Když jsem se skandinavistikou začínala a chtěla jsem číst historické norské reálie, byly mi překlady knih např. od Gulbransena proti srsti. Téma skvělé, ale české zpracování pro mě nepříjemné. Toto je kniha, která je přeložena moc hezky a otvírá příběh z nádherného místa v těžké a pokorou oplývající době. Souhlasím s čerstvým komentářem Bettinky, tak se nebudu opakovat.
(SPOILER)
Kronika venkovského života, s hlavním zaměřením na Stinu, její cestu porodní báby a na její rozrůstající se rodinu. Popis těžkého živobytí a bídy především na počátku 19. století. Těšila jsem se, že se dozvím, jaké to bylo být porodní bábou a průkopnicí v tomto oboru. Nicméně těchto zajímavostí je v knize malinko, jde spíše o konzistentní výčet porodů a případně jak dopadly, pozvolných změn na venkově na pozadí měnící se politické situace, rybolovu, sezonních prací. Na styl psaní jsem si poměrně dlouho zvykala, autor několikrát nadhodil nějakou informaci s takovým jakoby příslibem, že k tomu ještě něco dodá nebo myšlenku nějak uzavře, ale to se nestalo. Byly to takové momenty, kdy jsem vlastně nepochopila, co chtěl některými sděleními říci. Ve chvíli, kdy Stinu její manžel vyzvedává po porodnickém kurzu 7. října 1821 a po popisu jejího návratu domů, následujícím onemocnění tyfem, překonání nemoci... a pak porodem synka - opět 7. října 1821, přestala jsem sledovat časovou linku příběhu a začala jsem vnímat knihu jako soubor obrázků ze života na venkově, které byly pospojovány dohromady ze zachovaných zánamů z kronik a doměnek autora či toho, co si na základě získaných informací dovodil.
Celkově to bylo zvláštní čtení, určitě stálo za to, protože pro mě to byl úplně jiný svět, jiná mentalita - např. z dnešního pohledu, kdyby mi někdo vyprávěl, že mladá žena v té době odejde od několika měsíčního miminka, aby se zúčastnila několika týdenního porodnického kurzu - asi bych tomu moc nevěřila. Palec nahoru za odvahu a odhodlání. Zajímavý byl také detailní popis dražby majetku po zesnulém Hansovi a vůbec informace týkající se obecně povinností a závazků, kdy jeden z manželů zemřel. Nejvíce se mě však dotýkal pocit jistého odciení mezi Stinou a většinou jejích dětí. O to silněji pak vyzníval Stinin celoživotní láskyplnný a respektující vzah s jejím otcem.
kniha je velmi čtivá.Psaná stylem kterým se psaly v minulosti romány pro ženy.Velmi popisná .Máte pocit jako byste sledovali film.Těžký život na skalách a vodě.Kde nikam nejedete ale veslujete.Na straně 142 je popisována horečka omladnic kdy na ni umíraly tisíce žen všude ve světě.Jen doplním,že až po roce 1840 přišel doktor Semelweis na to,že ji přenáší zdravotnický personál v absenci jakékoliv hygieny.Byl o něm natočen i film.V ději nechybí ani politika tak, je to v severské literatuře klasické.Tentokrát jsem byla mile překvapená i výrobou knihy.Malý formát s nahuštěným textem.Vejde se do kabelky.Zabere v knihovně málo místa.A vzhledem k nahuštěnému textu na stránkách nelistujete jak zběsilí,což snižuje komfort.Vzhledem ke kvalitě zpracování i příjemně dostupná cena.V neposlední řadě chválím překlad.Ten opravdu ocení fajnšmekři.
Porodní bába od fjordu
Hezky vystavěný příběh o životě porodní báby v dobách, kdy žena nebyla ta, která si určuje svůj život, svoji budoucnost. Je otázkou, jaký byl opravdu její život a jak spokojeně si žila, ale co je jistě dle starých zápisů, byla velmi odhodlaná, odvážná a silná přežít všechny strasti života...
Moc hezky se četlo!