Příběh matky a otce přehled
Edvard Hoem
Edvard Hoem (1949) patří k nejvýznamnějším současným norským spisovatelům. V jeho pozdních románech hraje důležitou úlohu tematika domova. Návrat ke kořenům charakterizuje i Hoemův umělecký vrchol, dokumentární román Příběh matky a otce (Mors og fars historie, 2005), v němž spisovatel beletrizuje osud vlastních rodičů.Autora přivedla k napsání knihy dávná vzpomínka na otázku, kterou matce položil a jíž také kniha začíná: „Mami, miluješ tátu?“ Matčina odpověď zněla: „Když jsme se vzali, tak ani ne, ale postupně ano, protože byl věrný a věrnost je stejně důležitá jako láska.“ Kniha se v zemi svého původu hodně čte a doufejme, že i proto, že v ní věru není ani stopy po nesnesitelné lehkosti bytí.Hoem je nositelem několika norských literárních ocenění a celkem čtyřikrát se jeho romány dostaly do užšího výběru nominací na prestižní Cenu Severské rady. Čtvrtou nominaci získal v roce 2006 právě Příběh matky a otce.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2007 , KalichOriginální název:
Mors og fars historie, 2005
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Příběh matky a otce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Reálný příběh autorovy rodiny a to mě baví. Severské podnebí, život na statku, víra v Boha a druhá světová. Hezké čtení.
Norsko 20.století. Genealogie jedné norské křesťanské rodiny. Autor vypráví zajímavý příběh svých rodičů. Nemanželská dcera matky, která se za 2.světové války zamilovala do německého vojáka a zrušené zasnoubení otce (v předchozím vztahu) jsou počátkem. Poté se spolu našli a prožili spokojený, byť těžký život.
(2006)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Příběh matky a otce v seznamech
v Přečtených | 17x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 2x |
v Chystám se číst | 10x |
v Chci si koupit | 3x |
Takový bledý příběh, pro mě tam nebylo ani dost reálií z Norska či zajímavostí, něco, co by mě obohatilo nebo naladilo. Postavy byly anonymní (k čemuž přispívalo neosobní pojmenování otec a matka) a příběh, jakkoliv mohl být zajímavý, byl dle mého odvyprávěn nudně a prostoupen přílišným kazatelstvím.
(Ale jsem vděčná i za průměrné knihy, protože pak si člověk váží těch dobrých).