Poruchy osobnosti
Ján Praško
První česká monografie o poruchách osobnosti se zabývá skupinou psychických poruch dříve označovanou jako psychopatie. Tyto poruchy jsou velmi závažné, ale dosud o nich bylo málo poznatků zejména z hlediska možností terapie. Autoři uvádějí přehled ustavených skupin poruch osobnosti (paranoidní, schizoidní, disociální, emočně nestabilní, histriónská, anxiozní, závislá, narcistická) i některé skupiny, které jsou výzkumem teprve navrhovány. Zabývají se vývojem poruch osobnosti od dětství a v průběhu dospělosti a možnostmi léčby. Výklad je doplněn řadou kazuistik. Protože problematika poruch osobnosti (psychopatií) má závažné sociální souvislosti, práce osloví nejen psychiatry, psychoterapeuty a klinické psychology, ale i sociální pracovníky, kriminology, etopedy a výchovné poradce a také studenty příslušných oborů.... celý text
Přidat komentář
Prehledna kniha o poruchach osobnosti. Kazda porucha je popsana z hledisek obecneho pohledu, KBT a psychodynamickeho pojeti. Osobne pro me propojeni techto tří zpusobu nahlizeni bylo tim nejcennejsim, co mi kniha dala. Uvodni cast knihy rozvijejici termin osobnosti a jejiho vyvoje mi nevadila, soucasne vsak dle meho nazoru nebyla nutna. Kniha ma peknou pevnou vazbu, vydrzi.
Četl jsem hlavně z profesního zájmu. Nejsem sice ani psycholog, ani psychiatr, ale s lidmi s poruchami osobnosti se pracovně setkávám mnohem více, než je mi milo. A musím říci, že mi kniha dala více, než jsem čekal. Nějakými rysy různých psychických poruch v mírné formě jsme (třeba při únavě nebo ve stresujících situacích) postiženi téměř všichni a v knize se tak člověk leccos dozví i sám o sobě a jak sám sebe lépe zvládat. Trochu mě mrzí, že byla napsána už v roce 2003, dnes by mnohé pasáže vypadaly zřejmě jinak (i autoři sami uznávají, že jejich poznatky a doporučení platí právě pro dobu, kdy knihu sepisovali), ale i tak je to kniha přinejmenším velmi podnětná a kupodivu i pro laika dobře čitelná.
Praško nikdy nezklame. Je to poměrně stará publikace a některé informace jsou už zažité a místy zastaralé, neaktualizované.
Na trhu u nás je to jediná publikace, která se zaobírá konkrétními poruchami osobnosti, takže těžko srovnávat s něčím jiným. Co se týče anglických knížek, ty se s tímhle samozřejmě nedají srovnávat, přece jen tam to je někde úplně jinde a o poruchách osobnosti je spousta knížek v AJ.
První část knihy se zaobírá obecným rámcem: co je to osobnost, temperament, charakter; jak se k poruchám osobnosti přistupuje, jak se léčí, jak se pracuje např. s impulzivitou; KBT terapie a její postupy, přínosy v rámci poruch osobnosti.
Ta o něco zábavnější část je druhá část knížky a to jsou právě ty konkrétní poruchy osobnosti. Jsou vždy doprovázené pouze jednou kazuistikou (škoda) a samozřejmě teď je zase jiný rok a knížka se tedy jeví jako stručná a jakoby nedotáhnutá do konce.
Knížka je velmi podrobná a přínosná především co do popisů aplikace metod kognitivně-behaviorální terapie, které je věnováno dalece nejvíc prostoru. Na to, že se zabývá poruchami, také obsahuje poměrně podrobné kapitoly i o osobnosti obecně. Část týkající se popisů jednotlivých poruch je taky velmi podrobná, ale pokud jde o jejich diagnózu, kniha zde má jeden vážný nedostatek a tím je příliš malá konkrétnost (díky tomuto jsem nedal plné pětihvězdičkové hodnocení). Co to znamená "puntičkářství" ? Nebo "nebere ohledy na práva ostatních" ? Každý zná ve svém okolí např. bezohledné lidi...to maj všichni disociální poruchu? Asi ne, že --- o typickou disociální poruchu jde, pokud člověk nebere ohledy na práva ostatních stylem, že jde po ulici, uvidí v otevřeném okně láhev červeného vína, dostane na ni chuť a tak do bytu oknem vleze, víno vypije a když se objeví majitel a má s tím problém, tak mu dá po hubě a na policii se hájí tím, že neměl náladu poslouchat jeho rypákování. S tímto nedostatkem (obecné popisy nejsou doplněny konkrétním vysvětlením) pak souvisí další, že v knize nejsou vodítka, jak rozlišit mezi poruchou osobnosti a pouze vyhraněným osobnostním stylem -- např. kde vede hranice mezi narcistickou poruchou a velmi ctižádostivým člověkem nebo mezi paranoidní poruchou osobnosti a velmi nedůvěřivým člověkem, mezi hraniční a impulsivní osobností, mezi schizoidní a rezervovanou osobností atd. Věta v anotaci, že výklad je doplněn řadou kazuistik je pak velmi zavádějící. U každé poruchy je pouze jedna jediná kazuistika - bez výjimky. To je velmi nedostatečné množství.
Strukturovaný a srozumitelný přehled poruch osobnosti, bod dolů dávám za přílišnou akcentaci KBT na úkor jiných terapeutických přístupů (na druhou stranu nelze říct, že to od autora nemůžeme čekat;)).