Hříchy pro pátera Knoxe
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359762/hrichy-pro-patera-knoxe-RCY-359762.png
3
228
228
Poručík Borůvka série
< 2. díl >
Cyklus deseti detektivních povídek, jejichž vtip spočívá v důsledném porušování pravidel klasické anglické detektivky. K vydání připravila Alena Přibáňová.
Přidat komentář
Jakkoli se mi velice zalíbila originální forma, obsah je bohužel poněkud podřadný. Sloh je zmatečný, typicky třeba v případu hejna slepic (různých genderů a mluvnických rodů) a harémového Jeana, přelidněné, nepřehledné, příběhy podané povrchně, nepropracovaná psychologie postav, nesnesitelnej češtin. Je to spíš taková novinová křížovka k odpolednímu čaji.
Pevně doufám, že tohle není typický Škvoreckého styl, protože mám na seznamu ještě několik jeho děl a tahle úroveň by ho v mých očích po výborných filmových klasikách dost degradovala.
Moc se mi líbila. Vtipná, snad mohu říci dokonce žertovná. Postavy, které dýchají. A přejete jim kapičku štěstí konečně. I samotný způsob vyprávění se mi zamlouval, nic zbytečně zeširoka, autor se nerozkročil víc, než záhodno, a zároveň není třeba nikam spěchat, žádný nervák. Vlídné počtení.
Na to že kniha je starší jak já, má stále co říci. Jedná se o krásnou ukázku toho, že dobře napsaný příběh je nadčasový. Josefu Škvoreckému se to povedlo výtečně.
Seriál, co běžel za mých mladších let v TV se mi líbil, alespoň co si dokážu vybavit, tak jsem si chtěla po Mluvícím balíku naservírovat další dávku nostalgie, ale tentokrát to bylo šlápnutí vedle. Málokdy knihy nedočítám, ale tahle je napsaná tak krkolomným a pro mě zcela nestravitelným jazykem, že jsem ji po nějakém čtvrtém, pátém případu, kdy se moje hlava stále víc zaobírala ani ne tak hledáním vraha jako spíš orientací v tom tak nějak svérázně zmateném a překombinovaném textu, začala považovat za ztrátu času a odložila ji - bohužel ne na později, ale navždy.
Pokud čtu nebo se dívám na nějakou detektivku, mám ráda variantu, kdy nevíme, kdo je vrah a patráme spolu s detektivem. Hříchy pro pátera Knoxe to splňují dokonale. Před koncem příběhu máte jako čtenář možnost se zastavit a dedukovat kdo je pachatel, ověřit si svoje logické myšlení. Pamatujete si na televizní podobu téhle knížky se Zlatou Adamovskou a s kouzelným průvodním slovem Dušana Kleina? :-)
Smutek poručíka Borůvky mám raději. Proč? Možná proto, že se nesnaží oslnit prostředím šantánů a strip-klubů, netlačí do čtenáře těžko uvěřitelný jazyk tohoto pomezí "normálního" světa a světa dětí noci...
Je to o něco slabší než Smutek poručíka Borůvky, což je nejspíš způsobeno celkovou koncepcí (Matematikové z Grizzly Drive byli - úmyslně - k nedočtení). Nicméně vše jako vždy zachraňuje Škvoreckého humor a parádně napsané postavy.
Škvoreckýho já moc ráda. Když vypráví příběhy o exilu a lidech, kterejch se to dotklo, mluví z toho jakási věrohodnost, posmutnělost a tak vůbec autenticita, která umí chytnout za srdce. A tady ten nádech trošku taky je. Posmutnělej poručík Borůvka, vzpomínající a svérázná Eva, Zuzán s jejím selovníkem, v Itálii provdaná Lubomíra... je to veselý a nad věcí, ale jaksi pod tím je cítit posmutnělost a pocit jakýsi ztráty.
Postavy jsou tedy milý a vyprávěcí styl též. Fajn je i celá myšlenka knížky - jednotlivé detektivní úkoly a prohřešky proti nepsaným pravidlům žánru.
Ale jednotlivé detektivní příběhy jsou šíleně, ale šíleně nevyrovnané. Někde má člověk jasno okamžitě (záhada zamčeného pokoje, vražda na lodi), jinde je to poněkud problém a hřích vede jiným směrem (jsem jediná, kdo byl u první povídky přesvědčen, že zde je hříchem existence o sobě nevědících dvojčat, pročež mi potom hřích "dvojčata/dvojník" scházel v jiném příběhu?). A některý příběhy jsou tak kostrbatý a překonstruovaný, že by na ně na základě četby nepřišel snad ani sám Sherlock - viz šámusové nebo dívčí vyžírací a vypíjecí pomsta.
Víc než tři tedy dát nemůžu. Ale stejně mě těšilo.
Perokrista pána, to bylo nudný čtení! Velkej dík Dušanu Kleinovi a Zlatě Adamovský, ponivač ty z toho uďáli stravitelnější záležitost!
Sáhl jsem po knize v touze nasát trochu té nostalgie což se ukázalo jako dobrý nápad. Jako detektivní povídky je kniha průměrná. První 4 povídky mě zaujaly, byly čtivé,vtipné a nápadité. Ale od páté, která byla strašně prekombinovaná až nesmyslná, kniha začne lehce nudit. Děj je zmatený, nepřehledný a evidentně je to autorův záměr. Někdy se dá vrah uhodnout snadno, jindy jste rádi, že se vůbec zorientujete ve spleti postav a různých slovních hříčkách,či nesmyslných vyrazech. Ke konci mě už ta přechytralá Československá emigrantka se svým ženským důvtipem lezla pěkně na nervy. Jako filmový seriál s Adamovskou to působilo věrohodněji.
Příběhy jsou většinou dost krkolomné, složité a nevěrohodné, takže nic moc. Základní myšlenka s hříchy proti pravidlům žánru a její přehledné zpracování se mi ovšem moc líbí a za to hvězdičku přidávám.
Z knihy jsem přečetla jen pár prvních příběhů a pak jsem ji musela odložit. Vadil mi styl psaní, podivná, často nespisovná čeština, střídání států, formy vyprávění a nakonec i řešení detektivek, krkolomné i po vysvětlení. V množství postav každého příběhu se jen těžko orientuje. Knihu nedoporučuji.
Potok?!
Eva byla parádní, hned jsem dostala chuť na drink. Občas tedy dedukce byly dost podivné, ale pro pobavení super.
Přestože Josef Škvorecký hned z kraje určí pravidla, jakými se budou jeho detektivky řídit, kvituju s povděkem, že čtenáři následně nedává výhru úplně zadarmo. Schválně předkládá falešné stopy v možnostech autorského hříchu, takže určit ten správný není občas úplně jednoduché, na každý případ totiž vychází tak tři až pět možností. Co mi ovšem vadilo, byla koncepce jednotlivých povídek. Ne to, že je každá jiná, což je naopak plus, ale to, že v každé jde o něco jiného - jednou odhalit vraha, podruhé uhádnout, jak ke zločinu došlo, potřetí určit, jakého prohřešku se tvůrce dopustil. Bohatě bych si vystačil s první variantou, další dvě už byly na můj vkus od věci. Mile mě naopak překvapilo, jak vyprávění funguje v popisech milostných eskapád Evy Adamové, jež jsou mnohem zábavnější než jakákoliv obdoba mužských namlouvacích skopičinek, které povětšinou ve Škvoreckého románech hrají prim. Připočtu-li k tomu perfektní češtinu, je mi až líto, že s rozvernou Evou nevzniklo mnohem víc příběhů.
Nevím no... těšila jsem se moc, protože ten seriál prostě zbožňuju, ale...
Nejvíc mi asi vadilo pořád to "tělíčko" a "kulička" a to, že se děj odehrává převážně v cizině. Ale zase na druhou stranu Evička měla sem tam dobrou hlášku.
Knížka neurazila, nenadchla... ale na Kleina to prostě nemělo.
Příjemná vzpomínka na seriál (z dob mého dětsví?). Knížka mě trošku zklamala jazykem, často se tam vyskytuje jakože hovorový jazyk s velmi lidovým dialektem či jak to pojmenovat a dost mi to vadilo v plynulosti čtení.
Část díla
Hřích čtvrtý : Otázka alibi
Hřích desátý : Třetí vrchol trojúhelníku
Hřích devátý : Mezi námi děvčaty
Hřích druhý : Omyl v Šlágrsé
Hřích osmý : Atlantická romance
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 | Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Ano, asi to ze slohového či jazykového úhlu pohledu nebude patřit k těm nejlepším dílům Josefa Škvoreckého, ale ta myšlenka porušit ukázkově všechna přikázání Desatera pátera Ronalda Arbuthnota Knoxe při psaní detektivních románů je naprosto kouzelná. Proto je tato kniha něčím tak zvláštní. Dalším důvodem, proč je asi tato jeho kniha docela známá, je též krásná seriálová adaptace se, v té době ještě naprosto svůdnou, zpívající Zlatou Adamovskou v hlavní roli v režii geniálního Dušana Kleina.