Hříchy pro pátera Knoxe
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359762/hrichy-pro-patera-knoxe-RCY-359762.png
3
231
231
Poručík Borůvka série
< 2. díl >
Cyklus deseti detektivních povídek, jejichž vtip spočívá v důsledném porušování pravidel klasické anglické detektivky. K vydání připravila Alena Přibáňová.
Přidat komentář
Josef Škvorecký je klasikem české literatury. Předpokládám, že většina veřejnosti spíše zná televizní seriálové zpracování, nicméně kniha byla fajn.
Ke knize jsem sáhla díky Čtenářské výzvě 2024, znám seriál, který se značně liší. Některé příběhy jsem měla problém dočíst, bylo těžké udržet pozornost.
Hezké čtení, ale náročné na pozornost. Nebyla jsem schopná zapamatovat si detaily při náhodném čtení, asi by to chtělo číst více v kuse. Znala jsem z televizního seriálu, ale rozuzlení jsem si nepamatovala. Hrdinka hodně cestovala, což si že seriálu nepamatuji.
Četla jsem již před léty a po dlouhé době ji znovu přečetla. Povídky jsou skvělé, akorát se hodí již do jiné doby. Dříve mi to připadalo věrohodnější než v této době.
Některé povídky jsou tak strašlivě utahané, že jsem měl problém je dočíst. Což je asi škoda, protože jinak je to hraní si se žánrovými očekáváními mnohdy docela vtipné.
Kniha se mi hodila do letošní Výzvy a navíc se mi líbil Smutek poručíka Borůvky, stejně tak seriál D. Kleina, takže jsem se těšila, ale nadšení se nekonalo. Příběhy jsou vyprávěny celkem vtipně, barvitým jazykem, ale samotné kriminální zápletky se v té upovídanosti dost ztrácejí, takže určit pachatele na základě skrytých indicií se mi podařilo asi jen dvakrát. Porušení desatera bylo trochu snadnější, celkově mě tyto příběhy nebavily, snad kromě posledního.
Hvězdičku dávám prostě jen za ten nápad, protože vážně nevím, za co bych měl další byť jen jednu hvězdičku přidávat. Případy zmatené, nudné, často hloupé až debilní. Hlavní hrdinka, to je kapitola sama pro sebe. Má gympl, je zcestovalá, zjevně není blbá, umí hromadu jazyků. Na druhou stranu, je to očividně veselá rozhoďnožka a mluví jakýmsi umělým hovorovým jazykem, tzn. pan intelektuální autor si zřejmě myslel, že toto je hovorová mluva. Zní to ale strašně, blbě se to čte a čtenář se po nějaké době nebojí semtam přeskočit odstavec či stránku, protože je to jedno. A teda z výrazů typu "Jsem se z toho zfeminizovala" jsem rostl. Zjevně nejsem tak na výši, abych pochopil, co znamená to "virtuózní vypravěčsky" z popisu knihy.
A dvě poznámky na závěr.
Jako správný masochista jsem si pustil seriál. Kleina jsem teda nikdy nemusel a je to čistokrevný céčko v papundeklovejch kulisách. Ale klobouk dolů, že se Kleinovi podařilo z tohoto shitu vytáhnout celkem jen hlavní linku případu a napsat a natočit něco, co mělo vcelku hlavu a patu a bylo plus mínus (do)koukatelné.
Kdyby v dnešní době tohle donesl nějaký současný autor do vydavatelství, tak ho s tím nakladatel po půlce první kapitoly rovnou vyhodí s vysvětlením, že na takovou nečitelnou krávovinu škoda papíru...
Knihu jsem četla už několikrát a pokaždé si v ní najdu něco nového. Některé případy mě baví víc některé méně, ale ráda se k ní vracím. Takové vzpomínání na povinnou školní četbu.
Některé povídky byly docela zajímavé, ale u dobré poloviny z nich jsem trpěla a četla dál jen pro další "zářez" ve čtenářské výzvě. Nízké hodnocení mě překvapilo, ale v průběhu četby jsem jej zcela pochopila.
Pro mne to bylo chvílemi zmatečné a vůbec jsem nebyl shopem odhalit v příběhu o co šlo. Má dedukce utrpěla pořádný políček do tváře.
První polovina mě celkem bavila, v hlavě mi pořád běžel seriál od Dušana Kleina se Zlatou Adamovskou.
Druhá polovina už se mi vlekla.
Kniha obsahuje deset detektivních povídek. Škvorecký ji pro čtenáře napsal jako cyklus detektivních hádanek, aby si vyzkoušeli, zda jsou sami schopní vyřešit kriminalistický rébus.
Musím přiznat, že tyto detektivky mi vůbec nesedly a z těch deseti jsem porozuměla snad jen jedné, nanejvýš dvěma. Stejně tak jsem neměla u žádné z nich šanci odhalit zločince. Do některé povídky se dalo aspoň začíst a něco málo si z ní odnést, či zapamatovat. Byly tam i takové, kde autor přidával do textu různé nákresy a grafy, to už jsem vzdala úplně a přešla na další povídku.
Tohle prostě nebylo ono. Přiznám se, že nejednat se o Škvoreckého, tak knihu ani nedočtu. Detektivní linka byla většinou krkolomná. Některé pasáže jsou vtipné a poutavé a jiné zase zbytečně rozvláčné. Škvorecký psát uměl, ale tohle se úplně nepovedlo.
Trošku těžší čtení. Mám za to, že dnes se píše trošku čtivěji. U této knihy se musí pořádně přemýšlet. Není to kniha, která se čte jedním dechem. Pokud se zamyslíte, jednotlivá pochybení proti desateru se dají rozpoznat.
Kdysi jsem viděla seriál se Zlatou Adamovskou a velmi se mi líbil, tak když jsem hledala jako milovnice detektivek něco do výzvy, volba byla jasná. Jsem trochu zklamaná...
Tak to vypadalo tak nadějně. Detektivku, kterou může čtenář doopravdy rozluštit? Sem s ní. Hrdinka s neortodoxním slovníkem? Sem s ní.
A povidku od povidky je to horší. Vůbec nemáte chuť to číst, natož se natolik soustředit, abyste si dali dohromady všechna fakta a mohli odhalit vraha.
Souhlasím s kolegy, seriál s krásnou mladou Zlatkou Adamovskou je mnohem lepší než knížka. Četla jsem kdysi, četla jsem teď (kvůli Výzvě) a názor mám pořád stejný.
Část díla
 |
Hřích čtvrtý : Otázka alibi |
 |
Hřích desátý : Třetí vrchol trojúhelníku |
|
Hřích devátý : Mezi námi děvčaty |
|
Hřích druhý : Omyl v Šlágrsé |
|
Hřích osmý : Atlantická romance |
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 | Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Tak tohle byl bohužel totální úlet. Musím se přiznat, že patřím k fanouškům filmového zpracovaní Hříchů, na které jsem se dívávala už jako malá spolu s maminkou a je to pro mě čistě nostalgická záležitost. Knihu jsem dostala už kdysi dávno k Vánocům a čekala, až na ni přijde řada.
První půlku jsem se ještě snažila a říkala si, že přece film nikdy neodpovídá knize přesně, ale tady to bylo teda úplně mimo. Některé hříchy ještě celkem ušly (Třetí vrchol trojúhelníku nebo Intimní záležitost), jiné (např. Proč tolik šámusů nebo Matematikové...) byla jenom změť postav, ze kterých mi šla hlava kolem. Pokud jde o hřích Mezi námi děvčaty, tohle byla úplná pitomost, chvílema jsem snad ani nerozuměla souvětím, která mi přišla, jako by je vyhodil náhodný generátor slov.
No suma sumárum, tohle bohužel fakt ne. Zůstanu u seriálu a na tohle se budu snažit zapomenout. Jedna * z nostalgie a ta druhá ani nevím za co.