Poslední báseň
Rabíndranáth Thákur
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163749/posledni-basen-163749.jpg
4
21
21
V Poslední básni se prolíná několik pásem. Za milostným intermezzem obou hlavních postav se odehrává střetnutí dvou vrstev bengálské společnosti a dvou jejich životních pojetí. Právník Amit představuje bohatou, provokující, nudící se bengálskou společnost. Své povolání vykonává jen proto, aby se bavil a udržoval společenské styky. Lábanje je jiná. Její vztah k životu je opravdovější a opravdovější je i v milostném citu. Hlavním zájmem románu zůstává psychologie milostného citu: básnická krása lásky se otevírá v jiskření lyrických a duchaplných dialogů. ... celý text
Přidat komentář
Je to zvláštní kombinace: Příběh náhlé lásky, které dělají společnost básně a obklopují ironické poznámky - o vyšší vrstvě pozápadnělé indické omladiny, o mužích, o stylu, o jednání a vrtoších různých lidí...
Na to, jak je knížka útlá, nezdá se mi příběh plochý. Ani postavy ne (především - ani ženské postavy nejsou ploché!). Některé plní jen epizodní roli, ale každá je svá a má svou historii. Dokonce i když se chovají excentricky, nebo snad zabedněně, mají city a znají strach. Chovají se tak nějak skutečně. Jejich rozhodnutí a nedorozumění mi dávají smysl.
Po dočtení mě napadá, že mi atmosféra připomínala Vianovu Pěnu dní. Je to zřejmě hlavní postavou, která se potácí mezi fantazií a realitou...
Priemerne napísaná kniha. Hlavné postavy nie sú ploché, ale ani nenadchli. Najzaujímavejšou časťou knihy je autorova polemika so sebou samým, so svojou vlastnou tvorbou. Amit totiž Thákurovu poéziu nemá rád a otvorene ju kritizuje - aj pred Lábanjou, ktorá ho naopak zbožňuje. Táto polemika dvoch ľudí o básnikovi Rabíndranáthovi Thákurovi je zároveň polemikou dvoch spôsobov života. Z diela tak na čitateľa dýcha hravosť autora, ktorá miestami prechádza do sebairónie, akoby ňou chcel získať odstup od slávy, od prideleného vavrínu národného básnika Bengálska.
Štítky knihy
láska indická literatura bengálská literatura
Autorovy další knížky
| 1947 |  Gitándžali |
| 1922 | Zahradník |
| 1995 | Česání ovoce |
| 1958 | Básně a veršovaná dramata |
| 1976 |  Muž a žena |
Kniha jako sousto exotického ovoce, u něhož se hned nemůžeme rozhodnout, zda nebo co vlastně nám na něm chutná. Navíc s příjemným poetickým dozvukem.