Poslední kabriolet
Anton Myrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70189/posledni-kabriolet.jpg
5
1173
1173
I když americký autor Anton Myrer (1922 - 1996) napsal více knih (např. Velká válka), teprve v pozdním Posledním kabrioletu (1973) se mu podařilo vytvořit jeden z onoho druhu románů, na něž snad nikdo, kdo jej jednou přečetl, už nikdy nezapomene. Tato tklivá, humorná i sentimentální a také tragická generační výpověď o podstatné části uplynulého století se tak zařadila mezi nesmrtelná díla americké... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1987 , OdeonOriginální název:
The last convertible, 1978
více info...
Přidat komentář
Nádherná kniha, dokonale popsané přátelství a vztahy generace Američanů, která dospěla tak akorát v době začátku druhé světové války, postavy jsou výjimečně zdařile vykresleny. Romantické, dojemné, plné ideálů a po nich i zklamání.
Četla jsem mnohokrát a stále se k ní vracím, pamatuji si, kdy přijde jaká scéna a s chutí čtu znovu. Patří k nejlepším knížkám, které jsem kdy četla. Opravdu velmi silný příběh. Přečtěte si ho i vy!
Vlastně nevím, jestli mám říct, že kniha byla inspirativní nebo smutná, bláznivá či tragická. Asi měla ode všeho trochu podle doby, kterou popisovala. Věc, co se mi líbila, byla, že během let tak nějak každý sklidil, co zasel. V dobrém i zlém. Vyprávění po válce bylo tak odlišné. Budu na tu knihu ještě dlouho vzpomínat. Krásné vyprávění.
Jako jedna z mála patřím mezi ty, které knížka prostě nebavila. Hlavní hrdinové mi nijak k srdci nepřirostli, tak se divně potáceli a nevědeli co se sebou dělat...rozvleklá nuda.
Nadčasová kniha, jedna z nejlepších o ztracené generaci. Ano, je to celé „typicky americké“ a patetické (nejsem fanoušek ani jednoho), ale v případě tohoto románu autorovi odpouštím. Naopak se mi líbil jeho lehký a čitelný styl a propojení fiktivního příběhu s reáliemi. Oceňuji také velký prostor popisu ženského vnímání a prožívání války včetně jejích následků - výborně doplňuje pohled mužských hrdinů. Po delší době si odnáším hezký zážitek ze čtení a hlavně díky pocitu, který ve mě po dočtení zůstal, hodnotím plným počtem.
Je to už nějaký pátek, co jsem tuhle knihu četl, opravdu hooodněěě dlouho předtím, než jsem se vůbec ocitl tady - jakože na databázi knih ;-) Možná o to zajímavější je shrnout v komentáři to, co ve mě po tak dlouhé době zanechala:
Totiž otázku, jestli už i v mém životě nastala ona legendární noc na pláži, ono vyvrcholení, od kterého už šlo všechno v životě hlavního hrdiny jenom k horšímu. A odpovídám si, že nevím, a že je to tak lepší. Protože i když už i já mám možná to nejlepší za sebou, tak na tom vlastně vůbec nezáleží, dokud mne život dokáže vždy překvapit novými věcmi.
Doporučená povinná četba, kterou jsem si zamilovala a pro jistotu několikrát zopakovala ,)
Amerika 40. let, doba swingových big bandů a zběsilých jízd v otevřeném kabrioletu. Do poklidné idylky pěti přátel ale osudově zasáhla válka a jejich životy bez výjimky změnila. Vrátili se s touhou po starých časech, ale Amerika už je jiná. Z plánů a ideálů mládí jsou trosky, přichází rozčarování. Všední starosti i osobní dramata je nemilosrdně odsouvají do role starší generace, o jejich ideály už ale nikdo nestojí. Kronika jedné generace, jejíž představy o životě rozvrátil život sám.
Nejzajímavější mi přišel ten podklad amerických dějin. Hrdinové mi ničím neučarovali, byla jiná doba a jejich počínání mi často bylo záhadou. Nicméně ke konci románu bylo zajímavé sledovat, jak jiná byla hned další generace.
Kniha se mi moc líbila, rozvleklá mi nepřišla, bylo to zajímavé vyprávění o životě pěti kamarádů...navíc podle mého naprosto uvěřitelné. Každý z nás nadělal v životě rozhodnutí, která s ním už zůstala a ovlivnila všechno ostatní dění...
Ke knížce jsem se vždy ráda vracela a těšila se, až se zase začtu.
Dostala jsem na tuto knihu několik doporučení, přičemž o ní bylo hovořeno jako o "jedné z nejlepších knih v životě." Bohužel to nemohu potvrdit. Postavy mi přišly téměř totožné (např. Jean-Jean a Russ),a hloupě uvažující – hlavní hrdina si vezme ženu, kterou nemiluje, asi proto, že má hezky vykroužené měsíčky nehtů na rukou. Během desítek stránek se nestane vůbec nic, pak se zásadní událost odehraje na dvou. A taky to bylo přes míru sentimentální.
Válečný veterán vypráví svůj příběh nápadníkovi své dcery. Příběh sentimentální, melancholický, zajímavý, ale kdyby ho říkal mně, asi bych volala “zkrať to”. Ta poválečná část už byla svižnější. Postavy krásně vykreslené, ale všechno tak nějak zdlouhavé, musela jsem se s tím vyloženě poprat.
Ačkoliv je tato kniha vysoce hodnocena, nějak jsem u jejího čtení trpěla, připadalo mi to takové rozvleklé, postavy nesympatické. No prostě jsme se nějak s autorem nepotkali.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) ságy nešťastná láska americká armádaAutorovy další knížky
| 2008 |  Poslední kabriolet |
| 2001 | Jednou orel |
| 1988 | Velká válka |
| 1995 | Zelená touha |
| 2001 | Divoké pobřeží |
Knihu jsem četl kdysi dávno v pubertě. Nevím, čím mě okouzlila, ale stále jsem si ji pamatoval a chystal se ji znovu přečíst. Mé hodnocení po letech je trochu přísnější. Především nejde o výpověď o celé jedné generaci, ale pouze její části. Ne každý totiž studoval na vysoké škole a v dospělosti více, či méně zbohatl. Někdo také musel pracovat rukama. Jako nejautentičtější mi tak přišla část z války. Ale dost kritiky. Román je především o lásce a přátelství a jejich podoby popsal autor skvěle. Knížka se čte celkem dobře a má v sobě kouzlo, které nedovolí na ni zapomenout. Doporučuji.
Uspokojivé.