Poslední kabriolet
Anton Myrer
I když americký autor Anton Myrer (1922 - 1996) napsal více knih (např. Velká válka), teprve v pozdním Posledním kabrioletu (1973) se mu podařilo vytvořit jeden z onoho druhu románů, na něž snad nikdo, kdo jej jednou přečetl, už nikdy nezapomene. Tato tklivá, humorná i sentimentální a také tragická generační výpověď o podstatné části uplynulého století se tak zařadila mezi nesmrtelná díla americké... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1987 , OdeonOriginální název:
The last convertible, 1978
více info...
Přidat komentář
další z nádherných knih, které vydával Odeon ve svém Klubu čtenářů; a která se četla skvěle před 33 lety, stejně jako dnes; i v dnešním uspěchaném světě stojí za to po ní znovu sáhnout;
Kniha co vás chytne a nepustí. Knížka jejíž děj nebudete lehce předvídat. Skvěle napsáno. Život může být krásný, smutný, tvrdý, nepředvídatelný. Rozhodně doporučuji přečíst.
Jednoznačně 5 hvězdiček. V Kabrioletu je všechno, co mám na knihách ráda... právě jsem ji dočetla a asi ji ještě nedokážu víc okomentovat... bude se sem muset vrátit :) ... mám ji půjčenou od tatínka - asi mu ji zapomenu vrátit :)
Generacni vypoved.. Kde sledujeme partu pratel od skoly az po zraly vek, kdy se jako rodice odrustajicich teenageru ppotkavaji na skolnim srazu... A zacnou vzpominat.. Jak to vlastne bylo, jak se kluci poprve potkali na kolejich.,, a samozrejme holky... Od prvnich milostnych vzplanuti az po lasky, ktere cloveka drzi cely zivot.. Tanec, swing, tanecni zavody...a zaroven desivy tanec smrti na bojistich druhe svetove valky ... Sex, drogy, alkohol, lesk a pozlatko Hollywoodu... Vs. Obycejny zivot, tvrda prace. Strach o deti.. A taky smrt... Velmi emotivni knizka. Cetla jsem opakovane ;) nicmene nejvic mi utkvela jista cesta vlakem v ten letni den s kabrioletem v ruce...nezapomenu ;)
Tuto knihu jsem četla asi před 28 lety na gymnáziu a hrozně se mi líbila. Dokonce ji tehdy přečetla i moje nejlepší kamarádka, pro kterou to byla dlouho jediná kniha, kterou v životě přečetla. Takže pro mě je opravdu "kultovní".
jedna z nejlepších knih, které jsem dosud četla. I po letech ve mně zanechala hluboký dojem. Dávám plný počet hvězdiček
Jsem na 150 stránce a naprosto ničím mě ta knížka nenadchla. Takže po dlouhé době odkládám nepřečtenou knihu. Už tu ten názor byl taky napsán, takže nejsem jediná. Nakonec, nemůže se nám všem líbit stejné knížky.
Kniha velmi čtivá a snad až příliš dokonalá. Takový literární Forrest Gump, musí se líbit každému. Uvítal bych trochu méně dokonalosti ve stylu kurzů tvůrčího psaní a trochu více syrovosti. A.Myrer skvěle zvládá dialogy, trochu méně popisy. Charaktery hlavních postav jsou plastické. Nejvíc mě dostala scéna likvidace německého tanku.
Pamatuji se, jak mne kniha nadchla, četla jsem v mládí. Dodnes ji mám na očích v knihovně. Už pohledna její hřbet mne zahřeje.
Po přečtení komentářů mne láká začíst se znovu jako hooodně dospělý člověk a zjistit, jak na mne situace, děj a vztahy budou působit nyní.
Krásná kniha... přátelé na život a na smrt... atmosféra II. světové války. Četla jsem 2x a pořád mě to chytalo u srdce
Hm, u mě by tedy při srovnání se Segalovými Doktory jednoznačně zvítězil Poslední kabriolet. Kniha - aspoň pro mne - myšlenkově mimořádně hluboká, moudrá, mistrovsky vyprávěná, a hlavně, hlavně, hlavně: prostá jakéholi kýče, klišé, přitaženosti za vlasy. Doktory jsem taky četl rád, ale vyprávění pro mě nebylo zdaleka tak přesvědčivé. Příběh líčený v Posledním kabrioletu mi běžel před očima naprosto reálně, u Doktorů jsem měl pocit, že sleduju romantický film. Jo, a připojuju se k těm, pro které je tahle kniha tou nejlepší, kterou kdy četli :-)
Nedá se spočítat po kolikáté jsem se vrátila ke svojí "srdcovce" a udělám to ještě tisíckrát. Je to jediná kniha, kde mám podtržené některé věty - a nemyslím si, že by mi za to Anton Myrer napráskal na zadek.
Nejvíc mne mrzí, že můj oblíbený Jean - Jean tam pobyl tak krátce...
"Nemůže to být pravda! Jean - Jean je tu, s námi, rozlítnou se dveře a Jean vpluje dovnitř v některé z těch svých bezvadných pruhovaných košil..."
Parádní jízda auťákem partou přátel napříč Amerikou. Průlom bezproblémového bonvivánského studentského života americké mládeže, do kterého trpce zasáhne válka a politika. Ukáže se, že i neohrožená silná přátelství dostanou trhliny a nevydrží na celý život.
Kopa sentimentu proložená tím nejlepším soundtrackem od Millera až po Goodmana. Tak jak ze začátku působí vyprávění naivně, stejně jako jeho hrdinové dospívá a odhaluje rány, které tahle generace schytala.
Tuhle "kultovní" knihu už jsem četla kdysi v mládí. Rozhodla jsem se, že se právě k některým knihám vrátím. Bohužel trochu mě to zklamalo a nebyla jsem z toho úplně nadšená jako tenkrát. Možná je to tím, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, nevím. Každopádně jsem to přečetla a doporučuji každému to zkusit, ta kniha je krásná.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) ságy nešťastná láska americká armádaAutorovy další knížky
2008 | Poslední kabriolet |
2001 | Jednou orel |
1988 | Velká válka |
1995 | Zelená touha |
2001 | Divoké pobřeží |
Pro mě téměř klasika. Mám ji v k nihovně a znovu si občas přečtu. Ideály mládí a realita života. Fandím mládí, ale stáří přijde ke každému. Doporučuji!