Poslední Rožmberk
Jaroslav Pánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80182/bmid_posledni-rozmberk-cZ2-80182.jpg
5
28
28
V našich dějinách nenajdeme šlechtice, který by vstoupil do obecného povědomí tak hluboce jako poslední Rožmberk. Ačkoli Petr Vok žil již v letech 1539 - 1611, legenda o něm se rozvíjí od 17. století až podnes. Petr Vok byl ve skutečnosti především proslulým mecenášem kultury a největším bibliofilem české renesance, velmožem, který završil slávu rožmberského rodu. 224 stran + 12 stran bar. přílohy... celý text
Přidat komentář
Hezká a jednoduše napsaná kniha popisující život posledního Rožmberka, rodáka z Českého Krumlova.
Skvělá kniha, kterou si může přečíst jak lajk, tak i student VS. Kniha je velmi jednoduše napsaná a dokáže vtáhnout čtenáře do období posledních Rožmberků.
Moje oblíbená historická osobnost. Popisuje život Petra a jeho vztahy s Vilémem. Zajímavé je období po smrti Viléma, kdy bylo celé domínium zadlužené a Petr z Rožmberka byl nucen vyrovnat všechny dluhy a svého úkolu se zhostil velmi dobře.
Bohužel neměl žádného následníka a byl posledním mužským potomkem rodu.
Zajímavý je také popis pohřbu posledního Rožmberka.
Štítky knihy
renesance Rožmberkové jižní Čechy Petr Vok z Rožmberka česká šlechta
Autorovy další knížky
| 1989 |  Poslední Rožmberkové (Velmoži české renesance) |
| 1996 | Poslední Rožmberk |
| 2018 | Dějiny českých zemí |
| 2010 | Petr Vok z Rožmberka: Život renesančního kavalíra |
| 1998 | Vilém z Rožmberka |
Od prof. Pánka jsem před nástupem na universitu četla stať, v níž vzpomíná na svoje studia historie na UK: hlavně na prázdninové výlety, které se spolužáky podnikali po památkách podél Vltavy. Jeho barvitý, poetický text mě naprosto nadchnul (a inspiroval, poněvadž jsem měla na spolužáky podobné štěstí). Jelikož jsem tedy studium na téže alma mater otevírala s dílem prof. Pánka, přišlo mi vhodné ho s ním i skončit.
Je chyba mých přehnaných očekávání, že jsem nedostala to, s čím jsem počítala. Z nějakého důvodu jsem v prof. Pánkovi viděla český ekvivalent Petera Burka, ale jeho pojetí renesance není metodologicky inovativní nebo konceptuálně šokující. Zato v Posledním Rožmberkovi předkládá monografii vypracovanou s opravdu úctyhodnou znalostí pramenů (včetně těch, které se od třicetileté války nacházejí ve Stockholmu). Je to seriózní a důkladná práce o různých aspektech Petra Voka: manýristického kavalíra, sběratele a bibliofila, činitele stavovské opozice, konvertity, generála, hospodáře či třeba jednoho z prvních čtenářů novin. Toť vše, a asi ani nemám právo žádat víc.
Z knížky jasně vyplývá, že na scéně předbělohorských Čech drží Pánek palce protestantům. Autor je mistr slovní ekvilibristiky a podtextové sugesce, takže volbu implicitně hodnotících výrazů lze těžko pokládat za náhodnou. (Což ale nekritizuji, neznám jediného odborníka na raný novověk, který by si v konfesních sporech nevybral "svoji" stranu.) Víc mě zaráží morální hodnocení Voka a jeho současníků, které mi přišlo poněkud anachronické. Jak trestání poddanských vzpour (a celkově feudalismus), tak utilitární konverze jsou ožehavé jevy dobové mentality, na které těžko můžeme nazírat dnešníma očima. Navíc - ale to už může být jen můj neopodstatněný dojem - se mi zdálo, že Pánek zazlívá konverzi ke katolictví i Vilému Slavatovi (?), která přitom rozhodně nebyla účelová, nýbrž podložená dlouhým duchovním tápáním.