Poslední tajemství Jana T.

25.11.2024

Už je to dávno co jsem knihu četl a tehdy jsem z ní byl nadšený. dnes? Inu, lehké rozpaky. Rozhodně oceňuji fan servis, i když těch odkazů na různá dobrodružství R.Š. bylo na mě trochu moc. Zařazení děvčat? Díky bohu za to. Kniha má silné momenty, celá cesta po řece, první a druhé setkání s Netopýry. Naopak celá zápletka s demýtizací Ježka v kleci mi přišla jako hereze, stejně jako to jak beztrestně se Stínadla otvírají Druhé straně. Některé dílčí zápletky vyzněly do ztracena a některé postavy nebyly moc prokleslené. Ano, dívám se na tebe Martino Hamouzová. Najednou ten kult ghetta a nebezpečné čtvrti mizí a to je mi sakra líto. Ale Hanča knihu zhltla a děsně si ji užila. Takže za mě cajk i když je to trochu hořký konec jedné éry mého života. "Žlutá je barva naše!"
Poslední tajemství Jana Tleskače podle Hanči.
Hanču bavily Amazonky a holky všeobecně. Kvitovala s nadšením odmaskování Široka a otevření se Stínadel světu považuje za fajn věc. Náznaky milostné aférky jí přišly taky fajn. Celá záležitost s titulním tajemstvím ji neoslovila a vyla jí dost ukradená.
Inu, jiná doba, jiné děti.

19.09.2024

Musím na úvod říct, že mi spadla brada z toho, jak opravdu skvělá může být (vpodstatě) fanfikce z Jestřábova Universa. Takhle by to mělo vypadat. Jasně, je vám dvanáct a hltáte každé slovo Stínadelské trilogie, ani nedýcháte, když se Mažňák starší plácá ve smrduté hnilobné vodě, shledáváte, že Širokko dělal parkůr dřív než to bylo cool... Jenže pak vyrostete, začnete lovit bobříky trochu jinak a najednou je vám čtyřicet a když to čtete svým dětem, je to najednou dobrý už jen s výhradama. Vzbuzuje to otázky.
A pak si tak jednou posloucháte podcast Rudá žeň a pánové Pavlovský a Kopřiva vám řeknou o existenci Kapitána Kida a jeho dokončení Foglarova díla. Tak to se prostě muselo přečíst!
Když bych porovnal Foglara a Velinského, musím konstatovat, že Velinský je mnohem dospělejší v tom, jak je knížka psaná. Oproti trilogii je výrazně akčnější. Zaujalo mě, že se tu Šípy občas drobí na skupinky, občas je s nimi pracováno jako s jednou postavou. Jinak se víceméně nic nemění, Rychlonožka hláškuje, Červenáček je ten hezkej (a pravděpodobně měl jako první holku a hned jí zařídil kariéru ve Stínadlech, ale nebudu spoilerovat), Mirek se moc nesměje a Jindra má toho přísného tatínka co to jeho klubaření nevidí rád a vpodstatě čeká na záminku jak mu to zatrhnout.
Oproti nadčasovosti se tu pracuje s reálnými daty, dozvíme se Tleskačovo origin story a taky zde proběhne několik Saturninovských uvádění románových nesmyslů na pravou míru (každý, kdo se snažil "hedvábný papír o velikosti běžné automapy poskládat do kuličky, aby se dala vsunout nejširším jejím otvorem do Ježka v kleci teď nejspíš přikyvuje..).
Takže tak. Dlouho jsem nezažil, abych si u knížky před spaním dávkoval "Tak ale fakt jen jednu kapitolu, zítra vstávám a navíc chci, aby mi to dlouho vydrželo". Vlastně jedinou výtku mám asi k Amazonkám, ty holky mi tam přišly otravné, asi jako taková ta blonďatá přicmrndávačka z Xeny.

01.09.2024

Dočteno. Už je to dávno co jsem knihu četl a tehdy jsem z ní byl nadšený. Dnes? Inu, lehké rozpaky. Rozhodně oceňuji fan servis, i když těch odkazů na různá dobrodružství R.Š. bylo na mě trochu moc. Zařazení děvčat? Díky bohu za to. Kniha má silné momenty, celá cesta po řece, první a druhé setkání s Netopýry. Naopak celá zápletka s demýtizací Ježka v kleci mi přišla jako hereze, stejně jako to jak beztrestně se Stínadla otvírají Druhé straně. Některé dílčí zápletky vyzněly do ztracena a některé postavy nebyly moc prokleslené. Ano, dívám se na tebe Martino Hamouzová. Najednou ten kult ghetta a nebezpečné čtvrti mizí a to je mi sakra líto. Ale Hanča knihu zhltla a děsně si ji užila. Takže za mě cajk i když je to trochu hořký konec jedné éry mého života. "Žlutá je barva naše!" Poslední tajemství Jana Tleskače podle Hanči.
Hanču bavily Amazonky a holky všeobecně. Kvitovala s nadšením odmaskování Široka a otevření se Stínadel světu považuje za fajn věc. Náznaky milostné aférky jí přišly taky fajn. Celá záležitost s titulním tajemstvím ji neoslovila a vyla jí dost ukradená.
Inu, jiná doba, jiné děti.

01.07.2024

Poslední tajemství Jana T. spočívá v tom, že Jaroslav F. měl tak skvělého nástupce, který dokázal napsat Stínadla, která naprosto přesahují Jaroslava F. Ano je to kacířské leč pravdivé... historie nebyla ke Kapitánu Kidovi moc milá, ale... měl zlaté ručičky a tak nejenže je nejlepším českým detektivkářem (jak často tvrdím klientům v knihkupectví, když jdeme vybírat knížku), ale bez problémů by obsadil přední příčku románopisce knih pro mládež... Stínadla byla, jsou a budou vždycky hlavně detektivkou s obrovským citem pro atmosféru místa (Stínadel), čímž se až díky mytologii blíží k urban fantasy... a Velinský tohle uměl fakt dobře. Rychlé šípy jsou v jeho podání potomci Oty Finka (schválně si čtěte nahlas ty Rychlonožkovy hlody, všímjte si Jarkovy dedukce, Červenáčkova smyslu pro umění) a to nemluvím o tom, že se tu objevuje cosi jako "romantická" linka, do hry vstupují a zasahují ženy/slečny/. Velinský měl Foglara načteného a dokázal vyplnit bílá místa, která mu vrtala hlavou a na tu trilogii navázat s bravurou... a podobně jako nedávno Pavel Horna celý příběh zasadil do historického rámce, čímž naboural ono posvátné Foglarovo Bylo nebylo... tahle knížka je skvělá, obsahuje celou řadu bonusů a je to prostě takový malý artefakt... a je škoda, že Foglar už nenapsal tu pátou část.

10.05.2024

Ke knihám pana Foglara mám trochu rozporuplný vztah. Záhadu hlavolamu jsem nadšeně hltala, když se tu tyhle knihy prvně objevily, pro mou generaci měly ještě trochu příchuť tajné literatury. Vzpomínka na Jana Třísku ve vlajícím černém plášti děsivého Široka mi ještě teď způsobuje lehkou závrať…
Ale v dospělém věku už jsem měla výhrady, i když jsem si je samozřejmě nechávala pro sebe; Hochy od Bobří řeky jsem nahlas předčítala asi devítiletému synovi a on byl prostě hodně nadšený, zatímco ten o pět let starší, který taky tak trochu poslouchal, měl už k četbě neuctivé poznámky… Nakonec je to dobře, není nic horšího, než udělat z autora nedotknutelnou modlu.
Ale přiznávám, teď už věkem zase zmoudřelejší, že Foglar je prostě fenomén, proto jsem vyhledala tohle Velinského pokračování a musím říct, že jsem byla hodně překvapená, a to pozitivně. Ano, má to ten foglarovský šmrnc, který mi dříve vadil i nevadil, těšil i rozčiloval, a skláním se před autorem, stínadelskou trilogii dokončil ve Foglarově duchu výtečně. A potěšilo, že i ty Foglarem opomíjené dívky tu mají nakonec svou roli.
A vlastně nevím, zda při čtení o tom, jak patnáctiletí „hoši“ nosí okolo pasu omotaná švihadla, se tomu mám smát, anebo cítit nostalgii po světě, který je už pryč…

16.03.2024

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

Knihu jsem četla už v době vydání, od kdy je hrdou součástí mé knihovny v těsném sousedství Foglarovy trilogie. Na VŠ jsem půjčovala známému, který řekl, že až na závěrečnou volbu Velkého Vonta (pro něj coby skalního Foglarovce naprosto nepřípustnou) to bylo, jako kdyby četl Foglara. Na podzim jsem ji půjčovala kamarádce, která ihned po přečtení, plna dojmů, měla potřebu shrnout to zásadní. Dovoluji si zkopírovat:

Ahoj, tak jsem knížku zhltla a jsem plná dojmů:
- moc jsem si to užila, neb jsem vůbec netušila, že taková FF existuje, a je zřejmé, že autor má Foglara velmi dobře načteného a dokázal ho vytěžit,
- zápletka, styl vyprávění, výrazové prostředky opravdu velmi připomínají kánon - zezačátku mě ty věty končící vykřičníkem přišly trochu na sílu, ale časem jsem si zvykla,
- oceňuji i sugestivní popisy počasí - miluju!
- co mi chybělo, byla možnost více se identifikovat s nějakou postavou a prožít skrze ni niternější pocity (ve většině knih Foglar s tímto pracuje, přiznám se, hanba mi - u Stínadelské trilogie si nejsem jistá!) Myslela jsem si, že to bude třeba ta Martina, ale o té se dozvídáme žalostně málo. Jako by se autor bál pustit se na tenký led ženské psýchy - je to budoucí Velká Vontka, ale v knížce se sotva mihne.
- co se mi naopak moc líbilo, byly slovní přestřelky mezi Červenáčkem a Rychlonožkou - ty byly vtipnější než v kánonu, bylo jich tam více a jsou silnou stránkou knihy,
- Losna je prostě looser forever, jemu to Velké Vontství prostě není souzeno,
- Tleskač: uvěřitelně zdůvodněný jeho původ, ale že by Tleskač dobrovolně půjčil Ramouzovi ježka, ještě rozšroubovaného, na celých 24 hodin?! NIKDY!!! Celá zápletka s dvěma ježky se mě vlastně trochu osobně dotkla - JEŽEK V KLECI JE JEN JEDEN!!!
- celá aféra kolem těch plánů a "zdůvodňování" původních zápisů v deníku mi přišlo trochu na sílu, i když ten závěr - plány jsou ztraceny, ale nevadí, protože kolo stejně nejspíš nelétalo - se mi vlastně docela líbil,
- sblížení Stínadelských s Druhostraníky v závěru je pěkný nápad (a konečně je důvod věřit, že je série fakt ukončená - už se tam nic zajímavého nestane) ale proč se proboha nekonal na závěr ten závod, kde by se mohl konečně atleticky zaskvět Štětináč?!?
- a jako jak, že na konci Rychlé Šípy DOSPĚLY??? Tady se musel Foglar obracet v hrobě!!!
- Shrnutí: Podařená FF. Miluju, když má někdo takhle načteného Foglara a dokáže smysluplně navázat. (Ostatně, to platí nejen u Foglara! ;-) Děkuji za půjčení, knížku si určitě pořídíme, manžel ji taky nezná!!

Kdykoli na knihu v minulosti přišla řeč, vyzdvihovala jsem Velinského, že ze všech Foglarových pokračovatelů on napsal nejvěrohodnější foglarovku; za mě to byl de facto rovnocenný 4. díl. Co se týče kamarádčiných výroků, v zásadě se se všemi ztotožňuji. Poté, co jsem loni přečetla nejen trilogii, ale i různé další autory zabývající se stínadelskou tématikou, nechala jsem si Poslední tajemství Jana T. na konec. Po přečtení, s časovým odstupem od časů, kdy jsem knihu četla prve, a v porovnání s předlohou, Hrnčířem, Grifinem či Hoganem, stále tvrdím, že je to Foglarovu stylu nejpodobnější, současně mám ale jako dospělý čtenář několik výhrad a výtek k věcem, co jsem dříve tolik nevnímala:

- Jarku Metelku miluju. Pokud jsem Grifinovi vyčítala neustálé omílání Jarkových detektivních schopností a nadužívání slovního spojení "detektiv Jarka", Velinský by si s ním mohl podat ruce. V zásadě je to vždy Jarka Metelka kdo přichází s racionálním vysvětlením, vývody, ke kterým dospěl jako první na základě faktů, ale i s poučováním a "kritikou" ostatních, když si něco nemyslí správně. Já Jarku fakt miluju, ale místy mi byl tou "přechytralostí" trochu protivný :-).
- Jak psala výše kamarádka, o postavě Martiny toho skoro nic nevíme. I Tonča Sedlářová, přestože vlastně také není nijak detailněji vylíčena, působí plnokrevněji než bledá a mlčenlivá Martina, jejíž upřený pohled nemůže nikdo vydržet.
- Coby stoupenec Otakara Losny (a jako hrdá obyvatelka Modrých ulic) nemohu se smířit s tím, že by Ota nakonec zaslouženě nebyl legendárním Velkým Vontem s velkým V. Na konci Tajemství Velkého Vonta se ježek dostane do rukou jemu, který ho už jednou vybojoval, a už by zase měl selhat?
- Mažňák působí jako hlavní antagonista, ale jeho linie vlastně taky není moc propracovaná a na dospěláka působí černobíle, včetně ohavného chování po záchraně z vody.
- Amazonky by si zasloužily rozpracovat, Ransomeho vliv na mě už kdysi působil spíše rušivě, ale ve srovnání s Grifinem jsou mi tyhle holky výrazně sympatičtější.
- Taky nerozumím tomu, proč se atletický závod nakonec nekonal?
- I když křestní jméno v trilogii zmíněno nebylo, Nekola za mě rozhodně nebyl Karel!
- Ale to hlavní: V knize je rozehráno několik dějových linií: zlověstní Netopýři (opravdu by jim RŠ dali deník jen tak a nechtěli ho získat zpátky??), poslední tajemství ježka v kleci, dění ve Stínadlech končící volbou Velkého Vonta. Autor se v průběhu děje zaměřuje tu na jednu linii, tu na druhou, ale ne každé se věnuje spravedlivým dílem. Volba Velkého Vonta v závěru knihy je neskutečně zrychlená, utnutá a ošizená, i když to Velinský zdůvodňuje Losnovým kvapným stěhováním. Každopádně po pozorném čtení trilogie vím, že by to s volbou nebylo tak snadné, jako v knize - vždyť i Vláďa Dratuš Losnu navrhl za svého nástupce a nerozhodoval dav ani většina, ale hezky se sčítaly hlasy od náčelníků ulic. Useknutý závěr téhle linky mě mrzel ze všeho nejvíc, a to jsem už svého času skousla, že VV se nakonec stala dívka.
- Nu a to usmíření mezi Stínadly a Druhou stranou? Pro mě jako skálopevnou nositelku žlutého špendlíku nemyslitelné!! :-)

09.03.2024

Jedno poslední dobrodružství. Ale jaké dobrodružství a v jakém stylu! Velinský zde oslavuje celou stínadelskou trilogii a v jejím duchu předkládá možné pokračování. Foglar sám chtěl taky napsat další díl, ale už to nestihnul.
Atmosféra knihy je věrohodná, navazání na předchozí díly funguje včetně psaného projevu, který kopíruje a zároveň přidává něco navíc.
Přišlo mi, že je zde méně takového toho patosu a vychvalování charakteru a vzhledu chlapců (což mi u Foglara nevadí, ale někdy toho bylo moc), spíše se šlo po ději. Ten je ucelený, všechny linky uzavřeny, dokonce se autor pokusil o jakési napravení některých mírně nelogických pasáží nebo nedodělků, které jsem u stínadelské trilogie pociťoval už kdysi jako malej. Další záhady jsou skvělé, je tu prostě vše. Dokonce se do popředí dostávají i děvčata a působí to v kontextu knihy dobře, přesto jsou stále hlavními postavami Rychlé šípy.
U těch doufám, že se nezapletli nějak do války (autor vymezil i časovou linii - máme rok 1938, Tleskač umřel v roce 1913 - nad tím jsem vždy uvažoval, v jakých letech se pohybujeme!) a že žili dlouhé, plodné životy a byli přáteli i v důchodovém věku :)
Je až s podivem, jak důstojnou knihu Velinský napsal. Líbila se mi určitě víc než Tajemství Velkého Vonta. Paráda!

29.02.2024

Famózní navázání na Foglarovu sérii, které se konečně nezdráhá implementace silných ženských postav. Čirá radost!

06.02.2024

2024/4
Bylo skvělé vrátit se zas na chvíli do příběhu Rychlých šípů. Hrozně oceňuju ten stejný styl psaní, a první polovina mi přišla výborná. Zámečnický učeň Rychlonožka je za mě 11/10 jak nápadem tak provedením, a konečně jsme se dočkali Velkého Vonta Oty Losny ve víc než jen několika větách. Skvělý je i Karel Nekola a samozřejmě Tonča s Martinou.
Přišlo mi ale, že linka s Martininým bratrem šla rozvést víc, a Netopýři ani ty části s lodí mě moc nebraly. Taky konec by mohl být pozvolnější - takhle mi to úplně nezapadlo.
Souhrnně se mi to ale fakt líbilo (vždyť jsou to, himbajs, Rychlé šípy ;)).

31.07.2023

Líbilo se mi to nenucené zapojení všeho možného ze světa RŠ - Kluci ze šestnáctky, Černí jezdci, Bratrstvo, Šmejkalova ohrada a mnohem víc.
Rád bych se i dočkal příběhu z Druhé republiky a Protektorátu.

24.07.2023

K tomuto dílu jsem se dostal docela náhodou, vůbec jsem neměl tušení, že Stínadelská trilogie má pokračování.

A byl jsem velmi mile překvapen. Velinský nejenže na Foglara výborně navázal, ale hlavně ho dosti překonal. Sice se snažil držet styl jeho jazyka, ale pokud jde o děj, tak se mu povedlo odstranit většinu nelogičností, jimiž se předchozí příběhy hemžily. V pojetí Velinského totiž Stínadla dávají mnohem větší smysl. Hlavně to není úplně izolovaná čtvrť bez napojení na okolní svět, jak se mohlo zdát z Foglarova originálu. Nemusí být neobvyklé, aby někdo třeba bydlel ve Stínadlech, ale do školy chodil či pracoval na Druhé straně, a tedy přirozeně přicházel do kontaktu s oběma komunitami zdejších obyvatel. Někdo se také mohl přestěhovat z jedné čtvrti do druhé, takže logicky nemohl zpřetrhat všechny původní vazby. Takže ne každý, kdo se narodí či bydlí ve Stínadlech, musí být automaticky Vont. Zkrátka a dobře celé pojetí Stínadel je v podání Velinského mnohem uvěřitelnější a smysluplnější, aniž by to šlo na úkor tajemna.

Skvělé bylo i zapojení dívčích hrdinek, na které Foglar ve svých dílech tradičně kašlal. Copak bylo možné, aby se v těch zápolících partách dospívajících kluků nikdo nezajímal o holky? Copak i Vontové neměli nějaké sestry či spolužačky? Ne, to foglarovské totální potlačení výraznějších dívčích postav prostě nedávalo smysl. A právě tady Velinský vyrovnal dluh, aniž by tím popřel základní koncepci, že jde stále hlavně o příběh party kluků. Každopádně Tonča s Martinou byly sympaťačky a jsem moc rád, že právě ony tak výrazně zasáhly do posledního příběhu Rychlých šípů.

Také si mi líbilo, jak Velinský otevřel otázky, které vyvstávaly při čtení předchozích dílů: Bylo možné nacpat celý plán létacího kola do malé kuličky v podobě ježka v kleci? Mohlo létací kolo skutečně létat? Mohl železný ježek vydržet rok v bahně svatojakubské stoky, aniž by přitom úplně zrezivěl? A jak se vlastně hlavolam dostal do rukou Jana Tleskače? Na toto všechno nalezneme v knize rozuzlení.

Zkrátka : Pokud vám u klasických foglarovek (stejně jako mě) vadila určitá nelogičnost či naivita příběhu, tak tahle kniha se to pokusila v rámci možností narovnat. A pokud naopak patříte mezi skalní fanoušky foglarovek, tak pro vás může toto dílo představovat hezký epilog stínadelské ságy s uzavřením všech neuzavřených linek.

02.12.2022

Tak tohle vrácení se do dětství je úplná bomba. Jak je možné, že mě to minulo dříve. Byl jsem nadšen a naprosto ponořen do děje. Bylo to dějově plnější než Foglar, mnohem vyváženější. Tohle je nutnost.

21.10.2022

Přišlo mi to až neuvěřitelné, ale kniha od Velínského mě bavila víc než foglarovky! Nádherně pracuje s napětím a zároveň rozvíjí přesně ty aspekty, které na Stínadelské trilogii miluju. Plní moje představy a sny. Román jsem hltal a přečetl jedním dechem. Knihu původně půjčenou z knihovny jsem si ještě v průběhu čtení musel hned koupit vlastní a byl jsem hrozně rád, že se ještě prodává.
Jedinou drobnou výtku mám - ten závěr mi přišel až moc uspěchaný a dal by se vymyslet podle mě napínavější.

09.10.2022

Těšila jsem se na pokračování Rychlých šípů. Trochu jsem se obávala, že to nebude úplně ono. ALE... Neskutečné překvapení. Bylo to mnohem lepší, než ne příliš povedený třetí díl - Tajemství Velkého Vonta. Znovu jsem měla pocit, že jsem ve Stínadlech. Mrzí mě, že pan Velinský nedokončil Černé stíny - započatý třetí díl Vontských dobrodružství. Moc ráda bych si ho přečetla. V tomto zakončení stínadelských příběhů se dočkáme uzavření všech záhad. Kdo byl Jan Tleskač, kde se vzal hlavolam Ježek v kleci, co se stalo s Mažňákem, jak se mohl nákres kola vejít do Ježka v kleci, jak vypadala Stínadla pod vedením Losny... Zapojení děvčat bylo na čase. Zvlášť po první světové válce se postavení žen v mnohém změnilo a Foglar to ve svých knihách nereflektoval. Otevření Stínadel se mi moc nezamlouvalo, ale to nemění nic na tom, že jsem nadšená a zařazuji na čestné místo vedle Stínadelské trilogie.

03.08.2022

Foglarovky mám poctivě načtené, i když mě už dlouho moc neberou. Knihu jsem si nepořídil ani kvůli Rychlým šípům, ani kvůli Foglarovi, ale kvůli Velinskému, protože mě zajímalo, jak asi skloubil Foglarovo universum se svým literárním stylem, který mě moc baví.
V tomhle ohledu se mi dostalo zklamání, protože autor zcela pochopitelně podřídil svůj literární talent (podle mě větší, než jaký měl Foglar) právě Foglarovi. Myslím, že v tomto ohledu budou čtenáři spokojeni, s tím se Velinský vyrovnal velmi dobře, stejně tak se mi líbily i způsoby, jakými vyřešil zbývající záhady kolem Jana Tleskače a jeho létajícího kola.
Asi to bude jen můj dojem, ovšem pro věc zapálená děvčata z knihy mi trochu připomněla nadšené svazačky z detektivek s mladým Finkem. Zarazil mě ovšem závěr knihy týkající se Vontů a Stínadel. Tady autor Foglarem vytvořený svět jasně popřel.

17.07.2022

Velmi zdařilé. Dobrodružství i prostředí zůstalo zachováno. Líbilo se mi jak hoši dospívají a berou rozum. Jak se jim rozšiřují obzory, rozšiřují se i Stínadla náhle jsou vidět i dívky a dospělí a stávají se také lidmi. Tím že chlapecké klubové kratochvíle přestávají k životu stačit, stává se dořešení této největší záhady o to důležitější - končí se tak přirozeně jedna etapa, byla bohatá, skvělá - ale nemohla vydržet věčně.
Děkuju Velinskému, že černé na bílém potvrdil mé vlastní celoživotní dohady o funkčnosti létacího kola a skládání plánku to bříška ježka.

29.06.2022

Bohužel, foglarovky mne nezaujaly, Velinský mne také nebavil. Četla jsem, abych pochopila, v čem tkví kouzlo těchto dobrodružných chlapeckých próz, ale neshledávám na tomto druhu literatury nic kultovního ani literárně skvostného.

Naprosto skvělé pokračování Foglarovy trilogie.

16.06.2022

Vážený pane Foglare, musím se dopředu omluvit za svá následující slova, ale "žák přerostl učitele". Tahle kniha je prostě fantastická, je psána živě, dramaticky, zajímavě, nedětinsky a její události neskutečně poutavě vysvětlují všechna tajemství, která se v původní trilogii objevila a zůstala "otevřená". Jasně, tento díl předpokládá, že čtenář je tak nějak obeznámen s děním v původní trilogii, minimálně první duologii, ale ten kdo se do této knihy pustí, tak si myslím, že má dané díly přečtené. Netušil jsem, jaký skvost se už 20 let pohybuje na knižním trhu a tak jsem nadšen, že ke mě kniha konečně doputovala.