Poslední Yankee z Bostonu
Anton Myrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11238/bmid_posledni-yankee-z-bo-11238.jpg
4
28
28
Psychologický román s kriminální zápletkou se odehrává v 90. letech v USA a líčí náhlé prozření muže, který celý život lpěl na tradicích své společenské vrstvy. Čtyřicetiletý architekt miluje svou práci, které věnuje veškerý čas a domnívá se, že je nejen dobrým občanem, ale také milujícím manželem a otcem. Od dětství je mu vštěpováno přesvědčení, že jeho stará a vážená rodina, náležející k bostonské elitě, jedná za všech okolností nejen správně, ale i spravedlivě. Zločin, spáchaný na jeho ženě, přepadené a znásilněné ve vlastním domě, otřese mužovou sebejistotou a donutí ho zamyslet se nad tím, zda byl své ženě v manželství vždycky plnohodnotnou oporou. Tento čin a jeho následky na čas zpřetrhá mezi manžely pouto důvěry a konečná konfrontace s pachatelem je hořkým, ale obrozujícím momentem pro oba partnery a staví jejich vzájemný vztah na nový základ.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , Knižní klubOriginální název:
The Intruder: A Novel Of Boston, 1965
více info...
Přidat komentář
V zásadě mne to nebavilo. Linka vyrovnávání se se znásilněním by sama o sobě byla zajímavá, ale Yankeeské hodnoty, Bostonská aristokracie atd, .. s tím jsem se nějak nesžil.
Sociální tématika a prozření hlavního hrdiny na konci mi nějak až moc šustilo papírem.
Obecně mi to celé přišlo takové "přepjaté" nebo teatrální a jsem rád, že to mám za sebou.
---
v anotaci zde je psáno, že se kniha odehrává v 90. letech, ale odehrává se v 60. letech.
Hlavní myšlenka psychologického románu je jistě dobrá, ale dlouhé nudné pasáže jsem musela přeskakovat. Poslední kabriolet a nebo Velká válka to rozhodně není.
Poslední kabriolet to opravdu není, zdaleka se nejedná o poutavou generační kroniku, ale otázka pojetí spravedlnosti a přístupu k ní byla na knize vysoce zajímavá. S odstupem si ji možná ráda přečtu zas.
Tuto knihu nelze srovnávat s Posledním kabrioletem (*****), těžko bych tuto knihu zařadil do konkrétního žánru, ale styl kterým píše Anton Myrer jsem si oblíbil. Pro někoho můžou být nějaké pasáže knihy nudné, já hlavně oceňuji hlavní myšlenku knihy, s kterou v podstatě souhlasím.
Kniha mě osobně ohromila, zápletka je silná, emoce v ní vyjádřeny velmi přesvědčivě a tak jsem ji za nedlouhou dobu přečetla a divila se, že je konec.
Příběh muže a jeho ženy, která se vyrovnává se znásilněním. Ne tak dobré jako Myrerovy romány, které se týkají války, ale i tak nadprůměr.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Poslední kabriolet |
| 2001 | Jednou orel |
| 1988 | Velká válka |
| 1995 | Zelená touha |
| 2001 | Divoké pobřeží |
Kniha by byla hezká, je dobře napsaná. Problémem je, že hlavní hrdina je takový nanicovatý, nic mě neláká držet mu palce.
Škoda.