Posledný Inkov odkaz
Karel May
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/128557/posledny-inkov-odkaz-128557.jpg
4
39
39
Dobrodružný příběh od spisovatele Karla Maye.
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 1971 , Mladé letáOriginální název:
Das Vermächtnis des Inka, 1895
více info...
Přidat komentář
Přečteno české vydání z roku 1932 a tedy plné archaického jazyka a slovosledu. Ušlechtilá a šroubovaná čeština naštěstí k tomuto dílu skvěle sedí a možná umocňuje jeho pohádkovost více, než úžasné ilustrace Zdeňka Buriana. Příběh je svěží a příjemně odlišný od klasických westernových mayovek. Hlavní postava, Otec Jaguár je i přes svůj věk typicky všemocný Mayův protagonista, schopný zkušený a neporazitelný. Naštěstí jeho hrdinské činy ladně ředí popisy eskapád doktora Morgensterna a jeho sluhy Fritze, kterým se naopak nedaří vůbec nic a skončí třikrát (!) v zajetí toho samého padoucha. Tajemný motiv prince Haukarapory a jeho odkazů posledního Inky staví knihu na stejnou rovinu jako legendární Poklad na Stříbrném jezeře, zde je však přeci jen méně realičnosti a více humoru (snad až na čestnou výjimku brutálního konce obou hlavních antagonistů, jež je v rámci mayovek nadprůměrný jak v originalitě, tak v popisu). Nenudil jsem se.
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1968 |  Černý mustang |
| 1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
(SPOILER) V lednu 2023 přečteno potřetí v životě, předtím v letech 1992 a cca 2000. Dojmy z předchozích přečtení byly velmi pozitivní, avšak dnes se mně kniha líbila o poznání méně. Hodnotím ji nyní nikoliv silnými čtyřmi hvězdičkami, avšak 3,5 hvězdičkami, ke čtyřem jsem se přiklonil také vzhledem k předchozím čtenářským zážitkům stejného románu. Výborné jsou první dvě kapitoly a posledních pět kapitol, zejména ta úplně poslední. Zbytek knihy, tj. její dvě třetiny, je příliš rozvleklý a až zbytečně moc naplněn humornými příhodami ztřeštěné trojice Morgenstern, Kiesewetter, Parmezán. Na rozdíl od filmu Haukaropora na konci neumírá. Mayův cyklus z jižní Ameriky (Dobyvatelé Gran Chaca) považuji za viditelně zdařilejší dílo než je román Odkaz posledního Inky ze stejného prostředí. Odkaz posledního Inky byl Mayem zařazen mezi tzv. osm románů pro mládež, které nedoporučoval číst dospělým. Na rozdíl od Ducha Llana Estacada či Pokladu ve stříbrném jezeře skutečně pozoruji, že "Inka" byl zřetelně určen především dětem a mládeži. Mimochodem rovněž vlastním archaické vydání z roku 1932 – nakladatelský počin Jana Toužimského doprovázený kvalitními ilustracemi Zdeňka Buriana. Zbývá snad ještě dodat, že román Poklad Inků je zcela totožný s románem Odkaz posledního Inky. Databáze knih se přitom tváří, jako by šlo o dvě odlišná díla.