Posol
Neal Shusterman
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467694/bmid_posol-558-467694.jpeg
4
1337
1337
Smrtka / Žatva smrti série
< 3. díl >
Finále dystopickej trilógie, ktorá si získala čitateľov po celom svete. A nielen tých young adult! Prešli tri roky, odkedy Rowan a Citra zmizli bez stopy – počas katastrofy, čo má na svedomí kosec Goddard, ktorý nemilosrdne zlikvidoval svojich protivníkov a konečne sa dostal k moci. Sú to tri roky, odkedy sa Nimbus odmlčal – a jediný človek, s ktorým ostal v kontakte, je Greyson Tolliver. A je to práve tretí diel dystopickej série zo sveta Koscov, v ktorom sa osud ľudstva, „odsúdeného na večný život“, zavŕši. Predtým však budú musieť nové spojenectva aj staré priateľstvá prejsť najťažšou skúškou a možno opäť raz poraziť smrť.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno:
2020
,
Slovart (SK)
Originální název:
The Toll, 2019
více info...
Přidat komentář
Neal Shusterman završil dystopickou trilogii Smrtka naprosto fantasticky, i když nic jiného jsem od něho ani neočekávala. Všechny ty detaily a úžasně propracovaný svět, propletené dějové linky, nepředvídatelnost příběhu a to, jak to na konci do sebe všechno zapadne… To je prostě nádhera!
Netvrdím, že byl Zvon úplně bezchybný, přece jen tu bylo pár věcí, které mi třeba i oproti těm předchozím dílům tolik nesedly. Narovinu říkám, že Smrtka a Nimbus mě bavily o dost více. Zvon je mnohem detailnější, příběh hlavně v první polovině nemá takový spád a působí chvílemi dost chaoticky. Občas jsem se ztrácela v dějových linkách, které přeskakovaly z jednoho časového období do druhého. V knize se navíc objevila spooousta nových postav, které mi zkrátka nepřirostly k srdci tolik jako Citra s Rowanem. Ti byli bohužel hodně upozadění, což mě mrzelo. Na druhou stranu bylo super, že příběh nestál pouze na nich, a každá nová postava měla v knize své místo.
Přesto jsem byla ze Zvonu nadšená. Bála jsem se, aby moje očekávání nebyla příliš vysoká, a doufala jsem, že se autorovi podaří sérii uspokojivě zakončit. To se mu nakonec opravdu povedlo a já smekám, protože takhle překvapivý, ale zároveň skvělý závěr jsem už dlouho u žádné série neviděla.
Ještě jedna rada na závěr. Pokud se na Zvon chystáte a už uplynula delší doba od toho, co jste přečetli Smrtku a Nimbus, určitě doporučuju zvážit rereading obou dílů. Autor vás totiž vůbec šetřit nebude a mohli byste tak hodně tápat, v jakém příběhu jste se to vlastně ocitli. Hlavně si ale Zvon o to více užijete, pokud budete znát všechny podrobnosti z předchozích dílů.
No, co k tomu jen říct. Na Zvon jsem se opravdu těšila, ale trochu jsem byla zklamaná. Kniha mi přišla až moc dlouhá, některé věci bych úplně vypustila, nepřišly mi podstatné. Co mi opravdu vyrazilo dech bylo Goddardovo zachování při velké podívané s tisícema lidí.
Celá tato série je perfektní. Jiný svět, jiný nápad "fantasy" a Anastázii jsem si fakt hodně oblíbila. Napínavé, zvláštní svět.. A Nimbus? Podle mě může být jednou realita našeho světa!!
Možná mohl být poslední díl malinko kratší a možná by mu tahle malinká vada na kráse mohla ubrat pár pomyslných bodů, ale bodování teď beru za celou trilogii, která se mi líbila se vším všudy. Vůbec mi nevadilo víc postav (ani zdánlivé upozadění Citry s Rowanem), nabobtnání v tomto směru bylo spíše plusem, protože člověk se seznámil s dalšími jinakostmi budoucího světa, stvořeného Nealem Shustermanem. Nebýt toho, nepoznám Jeri, což by byla vážně škoda. Nerozjel by se příběh Greysona, který se vším všudy stojí za to. To, jak autor popisuje, kam až se může dostat víra, jak se z něčeho poměrně normálního dokáže vysunout sektoidní skupina magorů. Jak jsou lidé oblbnutelní a co všechno zmůže dobrý marketing. K tomu politikaření, zákulisní čachry, smrtky, které si nárokují vše. Trochu mi to občas připomínalo současnou situaci v našem státu.
Skvěle vymyšlený literární svět. O tom, jak v dokonalém světě nemůžou tak nedokonalé bytosti, jakými jsou lidé, obstát. I když mají za zády dokonalou umělou inteligenci. Za mě plus i za ukončení série. Myslím, že k Smrtkám se ještě někdy vrátím.
Tahle série je totální pecka. Teď nezbývá než truchlit, protože je konec. Není moc knížek, které čtu opakovaně, ale k těmto se rozhodně zase vrátím.
No tak tohle fakt bolelo. Dlouho už jsem nepsala recenzi. Neměla jsem potřebu, ale tahle kniha mě víc zklamala, než potěšila. Za mě nejslabší díl ze série. Ano konec dává smysl, ale hlavních hrdinů bylo tak málo, že jsem tu knihu opravdu kousala.
Po dlouhé době jsem byla ráda, že jsem knihu dočetla a vrátila do poličky. Dvě hvězdy dávám opravdu jen kvůli Citře a Rowenovi.
Zakončení trilogie Smrtka se mi líbilo. Na začátku jsem byla trochu zmatená, rozjezd byl pomalejší, ale určitě se do Zvonu pusťte co nejdřív. Ten konec stojí za to.
▶Jeri- tahle postava mě vážně zaujala. Nejprve jsem si na ni nemohla zvyknou, ale pak mi její "střídání pohlaví" přišlo naprosto normální, za mě super vedlejší postava.
▶Strašně se mi líbí ohlédnou se na celou sérii zpětně, je neskutečné, jak bravurně dokázal autor posunout celý svět dopředu. Když srovnám první a poslední díl, je tam obrovská změna- v dobré slova smyslu. Konec knihy mě ale už tak nebavil, přišlo mi, že čtu něco úplně jiného.
▶Nejsem si jistá, jestli se mi líbí, jak celá série skončila. Možná je to proto, že většina YA končí ve stylu žili šťastně až do smrti a tak nejsem zvyklá ta takovýto neutrální konec, něco mě na tom prostě znepokojuje.
▶Větší množství dějových linek nemám moc v oblibě, ale tady mě to opravdu bavilo, zvlášť, když se začínaly protínat a mohla jsem sledovat, jak se všechno spojuje do společného konce.
▶Mojí nejoblíbenější postavou je určitě Nimbus: "Nikdy jsem netvrdil, že jsem bůh, jenom sem mu podobám."♥
Neskutečné zakončení celé triologie, do kterého jsem se zamilovala během pár kapitol. Po lehkém zklamání u Nimba bylo tohle přesně to, v co jsem doufala. Začátek byl sice lehce matoucí tím, že tam přeskakovalo v čase, a možná trochu pomalejší. Pak se ale akce rozjela a já nemohla knížku dát z ruky. Čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc jsem se bála, co přijde a ten konec mě naprosto dostal. Trochu mě mrzí, že Rowan neměl více prostoru. Objevilo se tu několik nových postav, ze kterých jsem si nejvíc oblíbila Jeri. Za mě skvělé zakončení a vůbec by mi nevadilo, kdyby bylo ještě nějaké pokračování o Citře a Rowanovi.
Nečekala jsem, že mě tato série tak chytne a ani mě nenapadlo, že by mě mohl závěr příběhu zklamat. Líbilo se mi, jak má autor vše do detailu promyšlené a myslím, že zakončení trilogie bylo důstojné. Jen Rowana mohlo být více. :-)
(SPOILER)
Takže... Jsem zklamaná. To je asi to první co mě napadne, když pomyslím na tuhle knížku. První dva díly byly úžasné - bylo tam tolik napětí a uvěřitelných zvratů a já to bláhově očekávala i od tohoto dílu. Ale jak říkám - zklamalo mě to.
Na začátku se seznamujeme hlavně s příběhem okolo Ostrova šlofíků, kam připlouvají Munira s Faradayem. To je šest týdnů po potopení trvalky. Pak je tu dějová linka Greysona jako Zvona a posla tónistů - a taky jediného člověka, s kterým Nimbus stále mluví. Dále je tu Jeri - nebinární postava a vedoucí lodi. Jeri mi z nových postav nejvíce přirostl/a k srdci. Ale jak máme v češtině to sedl - sedla, nemohla jsem se do postavy úplně vcítit a brát ji jako člověka bez určitého pohlaví, což je škoda. Pak se tu objevuje nová postava Loraine, která pracovala u Nimba a nakonec ztroskotala také na tom ostrově s Munirou a Faradayem.
S Citrou a Rowanem se setkáváme až někdy u sté stránky a v té době už jsem byla naprosto zmatená a netušila co se děje. Rowan se pak v příběhu prakticky nevyskytoval. Navíc se jejich dějová linka odehrávala o tři roky později od potopení Trvalky a do toho pořád skákaly kapitoly z Ostrova šlofíků (já ten název nesnáším, ale nevzpomínám si, jak se to jmenovalo oficiálně), kdy se příběh odehrával tři týdny od potopení a já už jsem to vůbec nechápala.
Konec byl na mě moc ukvapený, rychlý a taky jsem to celé vůbec nepochopila. Navíc nevím, proč by Citra s Rowanem dobrovolně opustili Zemi, když tu měla Citra pořád celou svou rodinu. A i když jsem to obrečela, dokážu objektivně posoudit, že zakončení nebylo dobré. První díl byl jednodušší na děj, ale když už do něj přišel zvrat, já si řekla: Pane jo. To mě překvapilo. V druhém díle přišla jako velká bomba Trvalka. Ale tady toho bylo nacpanýho tolik, až mi z toho šla hlava kolem.
Dala bych tři hvězdičky v porovnání s ostatními díly. Ale dávám čtyři i když se mi kniha vůbec nelíbí, ale je čtivě a dobře napsaná (Dopisy ztraceným). Dlouho jsem se téhle knize vyhýbala a teď ani nevím, jestli jsem ráda, že je to za mnou. Protože tohle není konec, která si tahle série zaslouží.
Strašně jsem se na knihu těšila, ale musím říct, že jsem zklamaná. Tenhle díl se mi zdál, že vůbec "neodsejpá". Pořád se něco dělo, ale vlastně se nic nedělo. Ke konci v pár kapitolách to vypadalo, že už by se to mohlo rozběhnout, ale ne.... Po dlouhé době kniha, u které jsem ráda, že skončila. Někdy je méně více.
3. a závěrečný díl Smrtky je konečně tu. Byla to pro mě velmi očekávaná kniha, zároveň jsem se však bála, že budu zklamaná.
.
Tato trilogie má velmi propracovaný svět, který se stále vyvíjí a mění. A právě to se mi líbilo ze všeho nejvíce. Nebylo to tak, že by nám autor v 1. díle představil nový svět a tím by to skončilo. V každém díle, v každé kapitole jsme se dozvídali nové informace, díky kterým nám byl onen svět bližší a známnější. Skoro jako bychom v něm žili také.
.
.
Co se týče postav, ve Zvonu se objevují nové, které jsou pro příběh klíčové. Musím se přiznat, že mi nepřirostly k srdci a byly mi lhostejné. Nezajímalo mě, co se s nimi stane, zajímalo mě, proč v knize jsou a co nebo koho ovlivní. Zamilovala jsem si Citru a Rowana, a mrzelo mě, že tentokrát nedostali tolik prostoru.
.
.
Do příběhu jsem se nemohla pořádně začíst. Stále jsem si opakovala, že to co nevidět přijde, ale nepřišlo. Myslím si, že to bylo velkým množstvím postav a dějových linek. Nicméně styl psaní byl čtivý, všechny myšlenky byly zajímavé a opravdu mě to bavilo, jen jsem z knihy nebyla tolik nadšená jako z předchozích dvou dílů.
.
.
Podle mě je to úctyhodné zakončení trilogie, která patří mezi mé nejoblíbenější série vůbec. Rozhodně jsem ji nečetla naposledy.
.
Ve spolupráci s Knižním klubem.
(SPOILER)
Na tuhle knížku jsem se neskutečně těšila a zároveň měla strach, že se mi nebude líbit, jak autor sérii zakončí. Musím ale napsat, že se konec povedl. To jak autor sérii ukončil z hlediska celého světa, je prostě geniální. Pro Rowena a Citru jsem asi bezprostředně po dočtení chtěla něco jiného, ale když jsem pak nad tím přemýšlela, tak mají vlastně to, co by sami chtěli, navíc mi to dává trochu naděje, že by třeba série mohla někdy pokračovat. Jedinou výhradu mám k postavě Jerico, vadilo mi to zdůrazňování, že na pohlaví nezáleží, což je v dnešní době strašně populární a mně vadí, jak se to občas násilně rve do knížek. V předchozích dílech se i líbily pasáže z deníků smrtek a úvah Nimba. Tady byly úryvky převážně o Tónistech, což byla trochu nuda, beru to ale tak, že autor chtěl, aby čtenáři pochopili, jak byli Tónisti pro ostatní otravní. Také bych uvítala, kdyby Goddard přišel o život trochu víc výrazně. Ale celkově sérii hodnotím jako velmi povedenou.
4 1/2
Tuto sérii miluji již od prvního dílu. Svět Smrtek je tak dokonalý až z něj jde hrůza. Tedy... nejdříve je dokonalý. Všichni jsou šťastní, dokud se pár z nich nerozhodne být ještě šťastnější. A přesně to se děje v prvních dvou dílech. Dokonalý svět se řítí do záhuby. A poté přichází díl třetí.
Co se postav týče, tak ač mě baví sledovat osudy tohoto světa a jednání jednotlivých postav, tak k žádné z hlavních jsem si nevypěstovala nějaký silnější vztah. Chvíli mi byl sice sympatický Lucifer, ale to jen když měl na sobě pláštěnku. A pak jsem si během druhého dílu docela oblíbila Nimba (dá se považovat za postavu?) a Ayn a v podstatě jsem celou knihu čekala na dvě věci- na to jaký Nimbus udělá tah (a jestli jej někdo nějak "neusmrtí") a pak na to, kdy se Randové konečně rozsvítí, sebere koule a řekne supersekáčovi pěkně od plic, co si o něm sakra myslí. Kniha je sice plná zajímavých postav a třeba Jeri mě strašně bavil, ale že bych některé z nich nějak extrémně fandila se říci nedá.
A tak jsem se začala soustředit na Nimbův velký plán a když mi začalo docházet, kam jeho kroky míří a jak to celé asi dopadne, tak jsem přestala mít chuť číst dál, protože konec, který jsem očekávala mi začal připadat strašně prvoplánový a vlastně takový... nevim jak to přesně popsat, ale prostě, že se k dané knize nehodí a že bych jej čekala u jiné a tady prostě autor zvolil nejjednodušší cestu. I přes toto očekávání jsem to ale dočetla. A ano "hlavní" konec byl v podstatě takový jak jsem čekala, ale naštěstí tam byla hromada vedlejších konců, které mi přišly neskutečně úžasné a tedy vyrovnaly ten "hlavní".
Tak konečně dlouho očekávané finále. Smrtka a Nimbus byly naprosto boží čtení, Zvon - no o malinko slabší tak 4,8*.
Trochu pomalý začátek, chvíli mi trvalo se začíst. Celkem dost nových postav a velká část knihy se točí kolem tonistů, Rowan a Citra jsou spíše vedlejší postavy. Celkové rozuzlení bylo za mě v pořádku, a s tím, co se nakonec stalo s cechem smrtek stejně jako i s osudy jednotlivých hrdinů jsem spokojená.
Celé náboženství tonistů s jejich Hromem Tónem se mi jevilo trochu zmatené a pasáže s tonisty mě dost nebavili. Postava Jerico mi byla jako člověk sympatická a docela jsem si ji oblíbila, ale neustále připomínání toho, kým vlastně je, mi přišlo trošku na sílu, stejně jako narážky na soudobou politiku.
Děj se odehrává v širším časovém období zhruba tří let a mimo region Severní Meriky se dostáváme i do dalších koutů světa.
Chvílemi (někdy ke konci) mi čtení připomínalo "Vzpomínku na zemi" od Liou Cch'- Sina kdy tak trochu přecházelo z dystopie do až sci-fi žánru.
Zatímco ve Smrtce máme úryvky z deníku kosení jednotlivých smrtek a ve druhém díle potom úvahy samotného Nimba i ve třetí knize nám autor nabízí zpestření.
Zde mě bavily začátky kapitol s úryvky budoucí civilizace objevující události nebo relikvie, které v současném ději právě zažíváme.
Zvon je skvělým zakončením celé série a z velké části jsem si čtení naprosto užívala.
I když mě tento díl neohromil jako předchozí dva, tak série jako celek je jednoznačně na pět hvězd. Určitě jedna z nejlepších sérii za poslední dobu.
Tento dystopický svět se Shustermanovi povedl skvěle vystavět a bude mi chybět. Těším se na další díla z jeho dílny i když nejsem úplně cílová skupina, Schustermann si vždycky ráda přečtu.
Jsem trochu v rozpacích jak tento díl hodnotit.
Tak hlavně těch 500 stran uteklo rychle, četlo se mi to dobře a od knihy jsem se nemohla odtrhnout.
Ale...
- Neal vystavěl dokonalý svět! A ten nakonec dokonale zničil... Hrozně mi chyběl dokonalý svět, kde jsou všichni šťastni a smrti vládnou CTIHODNÉ smrtky.
- čekala jsem víc Citry a Rowena! Konec Nimba sliboval jejich velkolepý návrat, ale nakonec mi přišlo, že tam byli spíš do počtu
- zpočátku mě docela štvalo na první pohled nelogické přeskakování po časové ose, ačkoli se později ukázalo jako chytrý záměr, jak udržet čtenáře v napětí.
Suma sumárum kniha se mi líbila, ale bohužel po předchozích dílech jsem měla kapku vyšší očekávání