Posol
Neal Shusterman
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467694/bmid_posol-558-467694.jpeg
4
1337
1337
Smrtka / Žatva smrti série
< 3. díl >
Finále dystopickej trilógie, ktorá si získala čitateľov po celom svete. A nielen tých young adult! Prešli tri roky, odkedy Rowan a Citra zmizli bez stopy – počas katastrofy, čo má na svedomí kosec Goddard, ktorý nemilosrdne zlikvidoval svojich protivníkov a konečne sa dostal k moci. Sú to tri roky, odkedy sa Nimbus odmlčal – a jediný človek, s ktorým ostal v kontakte, je Greyson Tolliver. A je to práve tretí diel dystopickej série zo sveta Koscov, v ktorom sa osud ľudstva, „odsúdeného na večný život“, zavŕši. Predtým však budú musieť nové spojenectva aj staré priateľstvá prejsť najťažšou skúškou a možno opäť raz poraziť smrť.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno:
2020
,
Slovart (SK)
Originální název:
The Toll, 2019
více info...
Přidat komentář
Nejslabší z trilogie. Každý od závěrečné knihy očekává velkolepé finále, ale v tomto případě se ho čtenář nedočká. Dějových linek je hodně a jsou rozpolcené ve velkém časovém období, takže jsem se často neorientovala, do jakého momentu je zrovna děj zasazen. Střídající žánrové formy sice čtenářský prožitek ozvláštní, ale určitě ho nezachrání. Musím přiznat, že stále nechápu úryvky z chvalozpěvů o Zvonovi a jejich rozbor. Nicméně i nadále Neal zůstává mezi mými oblíbenými autory a ráda si přečtu jeho další počin.
Moooc povedené, přečteno jedním dechem, chytré, promyšlené, zajímavý konec.
Kniha se velmi dobře čte, jen oproti předešlým dílům mi děj přišel příliš roztříštěný. Možná to bylo tou dlouhou pauzou mezi druhým a třetím dílem, ale už jsem se nedokázala ponořit do původně velmi dobře promyšleného světa, který mě v minulých dílech nutil přemýšlet nad budoucností lidstva a nad tím, že vlastně u nesmrtelnosti není oč stát. U tohoto dílu už žádná vyšší myšlenka nebo záminka k hlubšímu zamyšlení. Celý svět se propadl do anarchie a na konci vlastně moc nechápu krok, který Nimbus učinil s tonisty.
Já jsem bohužel z tohoto dílu spíše zklamaná. Smrtka byla skvělá - autor vytvořil svět, který mě pohltil a neskutečně bavil. Nimbus už byl o trochu slabší, ale pořád to bylo dobré. Ale Zvon? Děj přeplácaný. Příliš postav, příliš časových posunů a příliš zápletek, které mě vlastně vůbec nebavily. Málo Citry a Rowana. Chyběl mi svět vytvořený v prvním díle, svět smrtek a jejich učedníků. Čtení mě nebavilo a musela jsem se donutit knihu dočíst. Takže pro mě: první díl skvělý, druhý dobrý, třetí zbytečný. Bohužel.
Hodnotit tento závěrečný díl je pro mě k mému překvapení opravdu těžké..
Čekala jsem hodně a asi půjdu proti většině, ale dostalo se mi málo..
Souhlasím s INCOGNITOREADER, že se kniha dobře čte, ale pro MĚ se děj moc odchýlil od hlavních hrdinů. Nové postavy mi nevadily, děj byl přehledný, jen mi připadal oproti prvním dvěma dílům takový nijaký...
Čekala jsem fenomenální konec a vlastně svým způsobem byl, ale opět souhlasím i s Tereziee, že se celý odehrál na pár stranách..
To mě ovšem neodradí od dalších knih pana Shustermana a budu se na ně těšit, protože předchozí díly jsou fantastické a originální :-)
Ach jo, dočteno. A chci víc. Naprosto dokonalý a úžasný zakončení série, opravdu jsem si nemohla přát nic krásnějšího.
Naopak bych klidně přidala ještě dalších 100 stránek, aby se každý postavě dostalo víc prostoru. Já mám úplně zahřátou dušičku, stálo za to si na to o ten rok dýl počkat.
.
.
Jeden jediný drobný detail, který mi trošku vadil, byla postava Jerico a neustále připomínání toho, jaká je, což je podle mě výsledkem dnešní doby, ale jakože pouze můj názor.
Je tu dlouho očekávaný závěr. Dostojí očekávání, které na něj čtenáři mají? To je docela složitá otázka.
Záleží jak moc nad příběhem budete přemýšlet a co od konce očekáváte.
Nutno říct, že kniha se stejně jako předchozí díly čte rychle a dobře, 563 stránek jsem měl za dva dny přečteno.
Zpočátku příběh přeskakuje v několika časových rovinách a úplně v orientaci nepomáhá, že chybí letopočet a rok má vždy jen jméno.
Většina děje se odehrává tři roky po údálostech na konci druhého dílu.
Pokud nejste fanoušci Tonistů tak zde jich dostanete vrchovatou dávku a některé pasáže už na mě byly moc a musel jsem přeskakovat.
Další otázka je, jestli bylo opravdu nutné tolik tlačit na hyperkorektnost, která pro děj samotný nemá žádný význam a je tam jen aby tam byla.
Pokud máte rádi Citru a Rowana tak vás kniha asi trochu zklame. Děj se jich tolik nedrží a jsou skoro až vedlejší postavy.
Jinak celkový příběh jak to asi tak dopadne lze odhadnout dopředu.
A jaký je konec samotný? No konec je takový neukončený. Hodně otázek zůstává nedořešených a další jsou položeny. Přišlo mi, že je tam i pár dějových nelogičností, které popírají dřívější zákony a pravidla.
Podle mě by to chtělo přeskočit zbytečnou akci v průběhu knihy, která je tam jen aby tam byla akce a více rozpracovat konec, protože to v jaké podobě konec je to vypadá, že konečný počet stran byl daný a tak se na konci muselo škrtat.
To bylo tááák dobré :-) Krásně uzavřená série. I přes Goddardovo smrtčí megalomanství a destruktivní vedení celého cechu smrtek nakonec zůstala lidem na zemi, i těm ostatním, naděje. Dostali novou, spravedlivou šanci. A to v tomto světě, který autor stvořil, a příběhu, jenž nám vyprávěl, rozhodně není málo :-)
Miluju tuhle sérii. Skvělé zakončení, nemohla jsem se odtrhnout od čtení, potřebovala jsem vědět jak to bude pokračovat a jak to skončí.
Svět je dokonale zpracovaný, což se o všech kniháxh podobného typu říct moc nedá.
Shustermana považuji za nejlepšího YA autora současnosti a tato knížka mi to opět potvrdila.
Vzhledem k tomu, jak dlouhá doba uběhla mezi vydáním druhého a třetího dílu, jsem se trošku bála, jak se do příběhu dostanu, ale už od začátku mě kniha naprosto pohltila a vyplivla až na konci a musím říct, že za mě byl poslední díl asi tím nejlepším.
Autor má všechno dokonale promyšlené a i když většinu času netušíte, kam tím míří, nakonec se vše propojí způsobem, který byste nečekali a ještě vás donutí k zamyšlení nad spoustou otázek.
A ten konec?! To byla teda jízda. A i když to bylo takové hořkosladké, moje romantické srdíčko nakonec zaplesalo.
Nevím, co teď budu dělat se svým životem.
Celou sérii jsem si zamilovala na první přečtení, asi i proto jsem čekala na konci něco víc. Měla jsem problém se do knihy začíst, bylo tam moc proměnných, moc nevyřešených věcí, jedna z hlavních postav minulých knih Rowan tam neměl prakticky prostor, Citřino hlášení o akcích smrtek mi připomínalo Catniss z Hunger games a její videa. Vše mi přišlo nedodělané, nepropracované, žádný příběh nedostal dost prostoru, abychom se do něj vžili. Jsem lehce zklamaná, myslím, že auto umí víc - viz Sucho, které je pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem četla.
Chvilku jsem se rozhodovala jak poslední díl mojí oblíbené série hodnotit. Nakonec nemůžu jinak než dát pouze tři hvězdičky a to z několika důvodů. Smrtka a Nimbus pro mě bylo něco wow. Chtěla jsem prostě jen číst, číst a číst. Tenhle stav se ke mně u Zvonu nedostal. Začátek se hrozně vlekl, nemohla jsem se absolutně začíst. Do příběhu totiž naskočí velké množství nových postav a časové posuny mezi kapitolami mi občas dělaly problém. Chtěla jsem víc Citry a Rowana, ne milion dalších, pro mě nepodstatných, postav. Tyhle dvě hlavní postavy byly až moc odsunuty do ústraní a staly se z nich spíš postavy vedlejší. Celé mi to přišlo nějak moc překombinované a chaotické. Zvon, tónisté, nová garda, pustý ostrov, záchranná akce...
Závěr dílu a vlastné celé trilogie byl hrozně uspěchaný. Celé se to odehrálo asi na dvaceti stranách. Pořád se nemůžu rozhodnout, zda to byl happyend nebo ne. Abych ale jen nekritizovala. Shusterman umí psát a měl to všechno promyšlené do posledního detailu. Dokonale propracovaný svět, moderní technologie ale i postavy. I když pro mě byl Zvon zklamáním, první dva díly série jsou pro mě pořád srdcová záležitost a těším se s čím novým autor přijde.
Na začátku jsem měla pocit, že to není ta samá série, kterou jsem si tolik oblíbila, byla to nuda (na můj vkus moc tonistů a Greysona, kterého prostě nemám ráda), ale naštěstí jsem se pořád mohla těšit na kapitoly se Citrou a Rowanem.. a nezklamaly! Jen teda mohli mít mnohem větší prostor. Konec je takový hořkosladký, ale myslím, že jsem spokojená, udržel mě v tom správném napětí. :)
Na knihu jsme dlouho čekali a neubránila jsem se různým představám.
Lépe je nic nečekat.
První polovina knihy na mě skrze všechny události a zpracované příběhy jednotlivých postav, působila tíživě a beznadějně.
Nimbus se odmlčel a v tichu kuje nějaké plány, tonisty jsem nemusela ani v předchozích dílech, a teď je jich všude plno a stávají se klíčovými hybateli děje. Mé oblíbené postavy jsou jakoby v pozadí a nic moc se s nimi neděje. Na utajeném místě roste utajená stavba a jedna ctihodná smrtka tam má depresi. A aby toho nebylo málo, tak většina smrtek známých regionů, jsou vše možné, jen ne ctihodné !!
Ale přes všechny myšlenky čtu, čtu a čtu a když nečtu, tak na knihu myslím.
A pak přichází poslední třetina knihy, všechno zapadne na své místo jak ozubená kolečka ve složitém stroji, a já žasnu, jak to ten autor zase geniálně završil.
Doufám, že si jednou přečtu celou trilogii plynule, a ve světle konce uvidím jasněji jednotlivé stránky.
uf....na něco se vyplatí čekat- třeba i 117 let
" Víra v nic je totiž stále vírou v něco - a jedině dosažením věčnosti se dá poznat úplná pravda. "
Svět upadl do chaosu, Nimbus přestal komunikovat a starý řád smrtek se tříští , nový svět nastává a pár jedinců se snaží vyhledat záchranné brzdy, které ještě mohou lidstvo spasit. Takhle lze nějak v krátkosti popsat děj dlouho očekávaného třetího dílu série Žatva smrti. Vyvrcholení příběhu bylo vskutku znamenité, vím, že někteří si konec představovali jinak, ano, i já bych tam pár věciček změnila, ale to nic nemění na tom, že jsem si tu finální jízdu užila, a to nesmírně !. No a ta poslední věta mě skoro rozbrečela - “Před chviličkou.” ——) zasvěcení, co už mají přečteno, vědí ♥️.
Chvíli mi trvalo se začíst. Musela jsem v rychlosti dokonce prolistovat druhý díl, abych si vzpomněla na úlohu postav a vlastně na všechno, co se před Zvonem stalo.
I přes pomalý rozjezd mě Neal Shusterman nepřestává překvapovat, avšak konec mě zklamal. Možná to je tím, že jsem prostě od posledního dílu očekávala něco jiného, možná jen prostě dávám přednost jiným koncům. Ale to už je spíše můj osobní problém.
Tento díl na mě zapůsobil velmi zvláštně a vyvolal ve mně pocity, které nedokážu popsat. Žádná kniha mě ještě nenechala takto na rozpacích. Řekla bych, že to byla i část Nealova plánu, takto nás šokovat a zanechat v nás tento neznámý pocit.
Knize nemůžu dát jinak než 5/5, i přes mé neuspokojení (ale jak již píšu výše, je to prostě můj osobní problém, přijde mi, že jsem s konci věčně nespokojená). Nemůžu se dočkat, s jakou sérií Shusterman přijde příště, ale věřím, že bude ještě velkolepější, než Smrtka.
Od počátku jsem měl trošku strach z tloušťky této knihy, jelikož je o dost silnější než první dva díly. Bál jsem se totiž, že bude obsahovat až moc výplňovylch částí, ale moje obavy byly rychle zažehnány.
Pár desítek stran mi trvalo než jsem se začetl a vzpomněl si, na všechny postavy a jejich roli v příběhu a vzájemná provázanost, ale potom to už byla jízda.
Zajímavé události, překvapivé zvraty a spousta stupňující se akce. Prostě...typicky Neal Shusterman.
Konec knihy bych si upřímně dokázal představit jiný, ale takhle to skoncilo typicky Nealovsky to jest překvapivě a zajímavě.
Kniha byla extrémně čtivá, jako všechny díly a bavila mě asi úplně stejně jako Nimbus I Smrtka.
Celkově vzato série ke které se( ač nemám rád Re-Reading) určitě jednou vrátím a užiji si ji stejně jako poprvé.
Hodnocení 1000/10
Ach jo, nechce se mi věřit, že je tato skvělá série za mnou. Tolik jsem se na Zvon těšila a pak to uběhlo tak rychle. V této knize nás autor hned od začátku seznamuje se spoustou nových postav a také je tady daleko více dějových, i časových linek. Kvůli toho možná byl začátek trochu vleklejší, protože než se všechny tyto linky daly do pohybu a nastaly zvraty, chvilku to trvalo. Těch zvratů ale v knize nakonec můžete čekat docela dost a posledních 150 stran už jsem knihu prostě nemohla odložit. Taky jsem v jedné chvíli měla i slušný infarktový stav. :D
Hrozně se mi ale líbilo, že konec jsem nedokázala odhadnout. Ze zakončení předchozího dílu bylo jasné, že společnost v knize čekají velké změny, ale jakým směrem se to všechno bude ubírat, jsem neodhadla. Líbilo se mi, zejména to, že i Tonisté, kteří mi v prvním díle přišli jen jako nějaká směšná sekta, najednou nabyli na významu a díky tomu se přihodilo mnoho věcí. Jde vidět, jak si Shusterman celý příběh promyslel a všechno hezky zapadlo do sebe.
Mrzelo mě ale, že díky spoustě dějových linek se nedostalo tolik prostoru Rowanovi a Citře, protože i přesto, že se v této sérii objeví spousta postav, oni jsou mí nejoblíbenější. Díky bohu, z jejich linky se nestane žádné typické romantické klišé a autor jim nachystal vskutku zajímavý osud. Z postav určitě nemůžu nezmínit smrtku Randovou - měla skvělý vývoj a fandila jsem jí, přestože nebyla zrovna kladným elementem a dost mě potěšilo, jak to s ní dopadlo, i když to bylo trochu takové hořkosladké.
Poprvé jsem se v knize setkala s genderfluid postavou. Na začátku, než to autor vysvětlil, jsem z toho byla lehce zmatená, ale nakonec jsem si přítomnost Jeri užila.
Před každou kapitolou na čtenáře opět čekaly úryvky z deníků smrtek, promluvy Nimbusu a úryvky týkající se náboženství Tonistů, ale tentokrát jsem měla pocit, že mě nenutí k zamyšlení tolik jako v předchozích dvou dílech. I přesto Zvon nakousne spoustu zajímavých témat.
Celkově mám ze Zvonu lehce slabší dojem než z předchozích dvou dílů, ale i tak se jedná o skvělé čtení. K sérii se budu určitě vracet, jelikož dle mého nabízí velmi zajímavý svět, postavy, akci a spoustu podnětů k zamyšlení.
Babouš má pravdu - je lepší dát si celou trilogii od začátku a najednou, pak člověku neuniknou souvislosti (jmen je prostě mnoho, stejně jako změn identity a stadií proměny nejen Citry a Rowana, ale všech dalších smrtčích, umělých i nadpřirozených entit). Na druhé straně - Shusterman vytváří skutečnou fantasy ságu a umí systémem odkazů vykreslovat fikční svět nejen v propracované podobě, ale taky s neuvěřitelným množstvím jeho změn, podrobuje ho až překotnému vývoji a ukazuje důvody tohoto vývoje - a dospívá až ke konci ve stylu katastrofického velkofilmu - nebo sci fi s dobrým koncem? I Zvon je originální a silný příběh, inspirující navíc k úvahám o smyslu existence i světa, jak ho známe, stejně jako předchozí díly; činí tak neobyčejně zábavnou formou (nadsázka a humor za sto bodů) - jen by to možná chtělo o něco zkrátit. A na své si přijdou jak milovníci mytologických, vědeckofantastických či fantasy příběhů, tak ti, kteří jdou primárně po milostné zápletce - nebo až hororové temnotě...
Těšila jsem se a popravdě čekala jsem tak nějak víc. Předchozí díly jsem přečetla za den, tohle jsem táhla snad týden.
A vadila mi ta fluidní postava, takové podprahové sdělení, no, asi stihomam :-)