Postřižiny
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215184/bmid_postriziny-McA-215184.jpg
4
1278
1278
Jeden z nejznámějších románů Bohumila Hrabala. Vypráví o krásné ženě správce pivovaru, svérázném strýci Pepinovi i o životě na maloměstě (Nymburk) v době, kdy docházelo k velkým průmyslovým objevům, kdy probíhala překotná modernizace, kdy se "zkracovaly vzdálenosti i časy".
Přidat komentář
Hrabal není můj šálek čaje, ale Postřižiny byly má osobní meta. Konečně, konečně vím, proč - Postřižiny! :-) Na Hrabala to bylo fajn, docela mě to bavilo a i jsem se pobaveně culila. Navíc ten brilantní jazyk je vážně skvost.
Jen jsem ráda za audioverzi, přiznávám, Hrabalova souvětí si jinak neužiji a trpím při prokousávání se jimi. Takhle to bylo ideální. :-)
Můj první přečtený Hrabal, drobná knížečka rozdělená do kratších kapitol. Četlo se mi dobře, dlouhá souvětí jsem vůbec nevnímala. Musím ale přiznat, že film se mi líbí víc.
Další Hrabalova kniha s nekonečnými souvětími, které naprosto miluju. Postřižiny bych nazvala klasikou. Jak v knize, tak ve filmu. Tradiční staročeský večer o zabíjačce, dlouhovlasé Maryši, která vypije pivo na ex, Francinovi a jeho vtipném hlučném bratrovi Pepinovi. Když si na něho vzpomenu, musím se vždycky smát. Bod strhávám akorát za pasáž se psem, to si mohl Bohumil strčit od cesty. Jinak fenomenální!
Jak to tady sleduji, nejspíš jsem výjimka potvrzující pravidlo. Kniha se mi četla špatně, za což mohla pro mě příliš dlouhá a rozvinutá souvětí.
Na druhou stranu - pohled do prostého života buřičské Maryšky se mi líbil.
Při čtení Hrabalových knih se mi po duši permanentně rozprostírá klid. Nahlížím do prostého života prostých lidí s jejich prostými radostmi a cítím, že jsem tam s nimi.
Doba, kdy se ženy nesměly více projevovat, přizpůsobovaly se zažitým konvencím a představám o ideální ženušce v domácnosti. Maryška se proti tomu bouřila. Chtěla být volná, jíst jako chlap, nespoutaně pohazovat hřívou svých vlasů, lozit po komínech, prohánět se s příliš krátkou sukní na kole po náměstí, provokovat sousedy vyzývavými pohledy, pít pivo,...
Možná bychom měli být všichni trochu jako Maryška...
Film znám a tak jsem se odhodlal přečíst si i literární předlohu. Nelituji. Příjemné poetické čtení. Vlastně to byl můj první přečtený Hrabal.
Tohle je jazykový koncert! Když jsem četla např. popis zabijačky, říkala jsem si, že by se to líbilo i ochráncům zvířat :-) Hrabal má prostě jedinečný způsob vyprávění. Používá sice hodně dlouhé věty, ale tak krásně, že to prostě nevadí. Naopak to je kouzelné. A co se týká obsahu - asi každý viděl film. I tak kniha stojí za přečtení. Je psaná z pohledu paní správcové a je bohatší minimálně o to, co si paní správcová myslí.
Milej strejda Pepin mi řval v hlavě celou knihu a nevinný, jednoduchý popis upravování ocásku podle poslední módy mě zcela odrovnal. Postřižiny jsou napsány sice vyprávěcím stylem avšak budete mít pocit, že čtete neuvěřitelně krásnou epickou báseň.
No prostě úžasné:-) Unikátní slovník pana Hrabala mi dával občas zabrat, ale čtení jsem si opravdu vychutnala. Můžu říct, že film, který byl natočen, atmosféru celé knihy přesně vystihuje.
Zajímavé dílo. Několik dní strávených v pivovaru s manžely jejichž věk jsem prostě nedokázala určit. Maryša by se asi v dnešní době měla dobře, ale v době upjatých mravů pro ní byl život těžký. Na mě eunuchoidně působící Francin je úplným opakem. Tato kniha je jakoby výnatek z deníku Maryšky. Nemá klasické graduování, vrchol a spád, je to spíš plató. Ale docela pěkně napsané se zajímavým, až psychadelicky působícím popisováním. Velkým negativem je týrání zvířat, možná autorovo trauma z mládí. Maryška (v tu chvíli pro mě kr*a blbá) usekne psovi ocas, ten musí být pak v bolestech a sepsi zastřelen a to ještě na několikrát. V tu chvíli jsem tu knihu chtěla odložit, ale jsem ráda že jsem si jí přečetla. S filmem jsem nesrovnávala, jsou to dvě naprosto odlišné věci.
Vyprávění mě osobně mile překvapilo , humorné, mnohdy barvité a kudrnaté líčení mladé rozpustilé manželky pana správce bylo osvěžující. Postavy z filmu a podle knihy mě přišli panem Menzelem skvěle zvolené. Nikdo lepší mě ani nenapadá.Popis dvojnásobného utonutí bylo tak malebné, že by člověk nabyl dojmu, že je to fajn zážitek. Což jistě není. Sekání ocásku a konec psa mě přišlo kruté a zbytečné. Kniha by se jistě bez toho obešla. Jistě se ještě k této knize, nebo alespoň k částem vrátím. Určitě mě znovu potěší hlavně díky hláškám strýce Pepina, vystresovanému Francinovi a nadhledu jeho osobité manželky.
U filmů natočených podle knižní předlohy se většinou neubráním několika barvitých komentářů a originálních nadávek, ale tady je to přesně naopak - film je opravdový skvost, ale knihu jsem nebyla schopná si užít. Možná je to tím, že jsem ji četla kdysi na základní škole v rámci povinné četby. Kdo ví? Teď bych na ni třeba pohlížela úplně jinak. Jenže po předchozím zážitku nějak nemám chuť zjišťovat, jestli by to tak opravdu bylo.
"Lidé dobří, to, co za chvilku uslyšíte, to je vynález za který bude bojovat naše živnostenská strana, aby do každé domácnosti, do každé rodiny se za rok za dva dostal tento přístroj ... Občané tamten vynález je schopen nastolit dorozumění mezi městy, ale i mezi národy, ... my vítáme rádio, jako pomocníka celého lidstva! Dorozumění mezi lidmi všech kontinentů, všech ras, všech národů!"
... jj krásně napsáno :-) ... krásná doba plná optimismu :-) ... to proto tule knížku čas od času pravidelně otvírám ... a přečtu si zas namátkově pár stran ... protože pak mi je taky chvilku tak krásně ... optimisticky :-).
Humorný pohádkový příběh pro dospělé. Kniha se krásně čte a čtenář si při jejím čtení oddychne i zasměje. Z té knihy přímo sálá letní pohoda, poklidný život a pohoda. Lidé jsou tam na dnešní poměry až neskutečně bezstarostní, usměvaví, vstřícní a umějí se k sobě hezky chovat. Prostě knižní idilka.
Večer jsem si sedla a za dva večery byla knížka přečtená. Chvíli jsem přemýšlela jak hodnotit, protože (ač nerada) tak jsem tuto knihu stále srovnávala s filmem, který je opravdu úžasný (a také můj nejoblíbenější) a snad poprvé jsem váhala zda ne dokonce lepší než kniha, nakonec to skončilo remízou...
Tato kniha se zapsala do mého srdce, v některých pasážích mi připomínala nádhernou báseň, kterou jen někdo zapomněl rozdělit do slok a při čtení jsem se cítila trochu jako ve snu... Mám ráda knihy, kdy se můžu cítit jako ve snu (zvlášť když je to jako v hezkém snu)...
Jsem moc ráda, že jsem ji objevila v knohovničce a po skvělé zkušenosti s filmem i odhodlala přečíst.
Knížku jsme dostali jako povinnou četbu a moc jsem se na ni netěšila, protože se mi většinou staré knížky špatně čtou. Nicméně mě opravdu překvapila. Neříkám, že by to byla moje nejoblíbenější, ale četla se dobře. Viděla jsem i film a ten se mi líbil o trochu více.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura pivo
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Od Hrabala jsem už četla dvě knížky, a to Obsluhoval jsem anglického krále a Ostře sledované vlaky. Ani jedna mě moc nebavila. Má zvláštní styl psaní, který moc nelahodí mému oku. Jak jeho věty plynou v jednom sledu a jsou mezi nimi jen čárky, tak to dává zabrat mému mozku, vyžadujícímu lehké čtení. I přes to se mi tahle knížka dost líbila. Nejspíš to bude i kvůli zfilmování. Každopádně jsem tohoto autora nezavrhla a možná si ty dvě předchozí knížky přečtu někdy znovu.