Postřižiny
Bohumil Hrabal
Jeden z nejznámějších románů Bohumila Hrabala. Vypráví o krásné ženě správce pivovaru, svérázném strýci Pepinovi i o životě na maloměstě (Nymburk) v době, kdy docházelo k velkým průmyslovým objevům, kdy probíhala překotná modernizace, kdy se "zkracovaly vzdálenosti i časy".
Přidat komentář
Pro mě zábavný, nápaditý, humorný a nestárnoucí příběh. Trošku složitější sloh, zato spousta mouder a komických situací. I filmové zpracování stojí za to, zejména díky hvězdnému obsazení. Za mě český kultovní román.
Špatně se mi četlo,předlouhá souvětí, prostě mi nevyhovuje Hrabalův styl. Ale příběh díky filmovému zpracování a hereckému koncertu mě bavil. Asi si tuhle literární filmovou klasiku opět pustím.
Jako náctileté se mi to líbilo. Teď ale nechápu, CO se mi na tom vlastně líbilo.
Příběh o zkracování vzdáleností, času, sukní i vlasů :) Příběh o jednom pivovaru, jedné velké lásce, nespoutanosti, mládí, o radosti ze života i o bláznovství. O tom, jak se vaří pivo, hlučném strýci i o šplhání na pivovarský komín. O odvaze, byciklech, kremrolích i rozštípaném nábytku a petrolejových lampách...
Kdysi mi to připadalo vtipné. Teď jsem pár scén četla s velkým přemáháním (chudák kocour, chudák pes). Vtipné mi to nepřipadalo vůbec - spíš hodně drsné. Bláznivé. Pitomé.
Ale navzdory tomu z příběhu dýchá nostalgie dávno ztracené doby - jako pavučina vás omotává, vtahuje vás do sebe a vy to cítíte. Vnímáte. Vdechujete. Vy tam JSTE.
Šplháte na komín.
Rozsvěcujete jednu lampu po druhé.
Koupete se v dřevěné vaně.
Vzpomínáte.
ŽIJETE...
(film jsem nikdy neviděla)
Až na dvě příhody, které se mi nečetly nejlépe, to bylo super a poetické. Do postav jsem si promítala herce ze stejnojmeného filmu, jen strýc Pepin vypadal pro mě jinak.
Krásně popsána lidská hloupost, kdy se hlavní hrdinka nechá strhnout módním trendem. Kniha je čtivá, ale nic pro mě.
Kniha samotná se mi líbila, ta atmosféra pivovaru, i příběh, ale hůře se mi četla, Hrabalův styl vyprávění mi úplně nesedl, hlavně ta někdy opravdu dlouhá souvětí. V nejbližší době si další Hrabalovo dílo asi nepřečtu, ale kdo ví, třeba k němu časem ještě dospěju. Na film se určitě někdy podívám.
Pěkný román Bohumila Hrabala který se dočkal krásné filmové verze a úžasného hereckého obsazení. Pokud mám hodnotit objektivně tak filmové zpracování mám radši. Kniha je napsána pěkně ale výkony herců v tomto filmu jsou famózní. Jsem rád že jsem knihu přečetl a tím pádem mužů porovnat obě varianty zpracování příběhu, bylo to hodně zábavné a zajímavé.
Jednohubka, při které mi jede před očima film a konečně se mi po letech některé věci osvětlily, co jsem ve filmu nechytila.
Tak Maryša je trochu rozporuplná, zdravo sebavedomá, moderná, ale aj ľahkovážna so sklonmi k sadizmu (asi sa na nej podpísala otcova výchova). No Hrabalov štýl je krásny a Pepinove príhody až Hellerovsky absurdné. Hoci som film videl viac krát (a teraz vidím, že sa dosť silno držal predlohy), čítanie som si užil. No a tú lásku Maryše a Francina, tú im môže čitateľ len závidieť.
Kniha prečítaná kvôli výzve. Trochu mi vadil štýl rozprávania, ale nakoniec som to zvládla.
Mně se Postřižiny líbily. Je to jiné čtení, než na jaké jsem běžně zvyklá. Takový květnatý a občas rozvleklý jazyk mi vůbec nevadil. Paní správcová už navždy bude paní Vášáryová. A psíka Mucka mi bylo líto.
Kniha mě moc nebavila, je tam sice pár momentů,kdy se člověk zasměje, ale je jich opravdu jen pár. Jednotlivé souvětí mi přišla složitá a zdlouhavá, stejně tak jednotlivé popisy.
Byť mi Hrabalův styl vůbec nesedí, tak některé pasáže jsou nádherné. Tak třeba hned ten úvod - povídání o lampách nebo návštěva kadeřnictví Do dalších knih pana Hrabala se ale pouštět nebudu, nečte se mi dobře. Hodně mi pomáhalo, že jsem si při čtení představovala film.
Nejdřív jsem viděla film a tak už mě kniha tolik nezaujala, i když je podána vtipně a čtivě.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy, vyprávění podobné filmovému zpracování, postavy z knihy měly filmové tváře, místy zdlouhavé popisy.
Čteno v rámci ČV, krátké vyprávění, kterým nás provází manželka správce pivovaru, může se pyšnit krásnými, dlouhými vlasy...
Filmovou verzi pod taktovkou J. Menzela viděl snad každý a při čtení jsem měla před očima herce, které jednotlivé role ztvárnily.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na styl autora.
Přečteno do čtenářské výzvy. Čtení mi zjednodušovala představa filmových postav. I když je to dílo poetické, i když samozřejmě nemohu upírat Hrabalovi přínos literatuře... Můj oblíbený autor to rozhodně není a nebude.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura pivo
Autorovy další knížky
2000 | Ostře sledované vlaky |
2009 | Postřižiny |
2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
1978 | Slavnosti sněženek |
1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Další geniální dílo z pera mistra Hrabala. Co se týče tématu zkracování, to je stále aktuální, vždyť naše postmoderní společnost zkracuje vesměs skoro vše (viz. Tiktok). Co se týče samotné novely, dá se srovnat s novelou Příliš hlučná samota, ne že by si tyto díla byla podobná, naopak představují odlišné typy Hrabalových pábitelů. V Příliš hlučné samotě je to uzavřený Hanťa, který nepotřebuje mluvit s lidmi každou chvíli, zato tady je to strýc Pepin, který se nebojí říci všechno na rovinu i když se to zrovna nehodí, a používá dost zajímavý jazyk, takové chodské nářečí přijde mi. Celkově se jedná o velmi povedenou novelu, kterou, snad poprvé u Hrabala, vypráví žena.