Postřižiny
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215184/bmid_postriziny-McA-215184.jpg
4
1278
1278
Jeden z nejznámějších románů Bohumila Hrabala. Vypráví o krásné ženě správce pivovaru, svérázném strýci Pepinovi i o životě na maloměstě (Nymburk) v době, kdy docházelo k velkým průmyslovým objevům, kdy probíhala překotná modernizace, kdy se "zkracovaly vzdálenosti i časy".
Přidat komentář
Příběh se odehrává ve 20. letech 20. století v Nymburku. Autorovo vyprávění očima vlastní mamky.
Hlavní postavou je správce pivovaru FRANCIN a jeho manželka, která má velmi krásné a dlouhé vlasy.
V této knize se nachází také svérázná postava PEPINA, který přijel do nymburského pivovaru na 14 dní, ale zůstal zde několik let. Měl velmi výrazný hlas, takže když mluvil, působilo to, jako by řval. Jeho hlas se rozléhal velmi daleko a zajímavé a úsměvné byly také jeho historky, které vyprávěl své švagrové.
Je to odpočinková a humorná kniha, při které se čtenář pobaví a zapomene na starosti všedního dne.
V knize nalezneme rozvětvená souvětí, což je typické pro Hrabala, hovorovou řeč, slangové výrazy a slovácké nářečí.
Viděl jsem také film POSTŘIŽINY, jehož režisérem je Jiří Menzel. Film jsem viděl několikrát a líbil se mi. Když jsem tuto knihu četl, měl jsem před očima některé scény z filmu.
Videla som film a prečítala som si aj knihu a som rovnako rozpačitá z oboch. Kniha má trochu navrch, hlavne teda ma oboznámila s Hrabalovou známou poetikou, ktorá neviem či mi úplne sadla.
Tie kilometrové súvetia s popisom reálií pivovaru boli veľmi ťažkopádne a v podstate popisovali dosť banálne veci.
Rozumiem, že sa tým snažil navodiť atmosféru a naozaj sa mu to v niektorýchh kapitolách darilo, niekde mi to prišlo také zbytočné.
Poznačená filmom som si všade predstavovala Magdu Vášaryovú a to mi veľa vecí v príbehu uľahčovalo.
Chápem o čo sa autor snažil vykreslením českých reálií, "šibnutosťou" a spontánnosťou hlavnej hrdinky, ktorá vrcholí "postrižinami" a nádejou na nový život, zbavení sa okov Rakúska,... len na úplne ocenenie by som potrebovala nosnejšiu tému.
Proste to bola poeticky napísaná nuda.
Do knížky se mi původně vůbec nechtělo... Film mně vždycky připadal podivný, neměla jsem ho ráda - stejně tak Obsluhoval jsem anglického krále (a i zde je kniha lepší). Přesto jsem měla viděla před sebou protagonisty filmu :-)
Při slově "postřižiny" si jako první nevybavím zkrácení sukně, noh u nábytku či vlasů, ale psíka s useknutým ocasem žrající kremrole.
Jak film miluju, tak kniha nic moc. Autor se výžívá v nekonečných souvětích, kdy na konci si nejsem úplně jistá, o čem že se to vlastně píše. Připomněl mi tím Jane Austen, která jak chytila slinu, dokázala několik stránek popisovat naprostou malichernost. A to je na mě proste moc. Navíc vytištěné bez odstavců, stačilo zvednout oči a o zábavu s hledáním bylo postaráno. Nevidět film, byla by kniha utrpením. Takto musím vyzdvihnout umění pana Menzela, že dokázal z knihy vytáhnout to nejlepší, správně to poskládat a nechat to zahrát skvělými herci.
K maturitě jsem si vybrala dvě Hrabalova díla a zpětně to byla docela chyba. Ostře sledované vlaky se ještě daly, ale Postřižiny jsem myslela, že ani nedočtu. Hlavně dlouhé věty, kdy jsem na konci nevěděla, co bylo na začátku. Buď jsem mu ještě nepřišla na chuť nebo jeho styl psaní nezvládám.
Hrabalovi jsem nikdy nedokázala přijít na chuť. A ani film se mi moc nelíbil, prostě to nebyl můj šálek čaje. A těžko se to už v mém věku změní, protože mi kniha nesedla ani teď, kdy jsem si ji přečetla po letech znovu.
Nespočítám, kolikrát jsem Postřižiny viděl v televizi, naposledy v sobotu! A vy si myslíte, že je kniha stejná jako film? Ale prdlačky! Spoustu toho textu, co tam strýc Bohumil napsali, si ve filmu vymění Francin s Maryškou beze slova v těch zamilovaných pohledech. Jen strýc Pepin je furt stejný. Taky tolik křičí, i když v knize to neni tak hlasité, jako když křičí pan Hanzlík. Ale moc pěkná je ta kniha, třeba když Maryška v sudu vzpomíná na dětství, pan Řepa praží slad na černé pivo, a strýc Pepin k tomu zpívá do re mi fa sol la si dóóó!
Poprvé jsem sáhla po předloze našeho oblíbeného rodinného filmu, užívala si krásnou češtinu, včetně té Pepinovy ;), a byla mile překvapena, že vypravěčem je Maryška. Knížka je samozřejmě výborná sama o sobě, ale před očima jsem většinou měla obrazy z filmu. Znovu jsem tak musela smeknout i před Jiřím Menzelem za úžasnou adaptaci i za skvělé obsazení. Při čtení jsem se několikrát nahlas smála a několikrát se neudržela a předčítala vybrané vtipné pasáže mému muži, který mi jako milovnik a znalec filmovych hlášek potvrzoval, jestli ve filmu zazněly. Zároveň jsem ale oceňovala, že Menzel z filmu vypustil některé drsnější knižní scény.
Moc se mi líbil úvod Maryščiných vzpomínek při koupeli:
"Je to můj biograf, který si předvádím na plátno svých zavřených očí, film, jehož scénář a režii natočil můj život, film, ve kterém hlavní úlohu hraji já, já, která jsem dorazila až sem, do dřevěné vany, ve které ležím… ". Opravdu překrásná čeština.
Výzva 2022 - Kniha od držitele Ceny Jaroslava Seiferta. Oslava starých dobrých časů, oslava piva, oslava zlatých vlasů paní správcové... Zkrátka oslava poetičnosti, humoru a všeho ostatního, co nám Čechům dělá na duši dobře... :-)
Po knížce jsem sáhla díky povinné četbě a jsem zklamaná.
Když jsme knížku probírali ve škole, tak mě zaujala, ale po přečtení jsem zklamaná.
Ke čtení jsem se musela nutit a těšila jsem se až knížku dočtu, protože mě knížka vůbec nebavila. Bavilo mě pár scén, ale to je tak všechno. Kniha se za mě neskutečně táhla. Postavy byly celkem fajn, ale k žádné jsem si nevytvořila bližší vztah.
Závěrečné hodnocení: Knížku za mě doporučit nemůžu, až na pár scén (za které dostala 1*) mě knížka vůbec nebavila.
Příběh vypráví o Maryše, krásné manželce Francina, který je správcem nymburského pivovaru. O svérázném strýci Pepinovi i o životě na maloměstě ve 20. letech, v době, kdy docházelo k velkým průmyslovým objevům, kdy se zkracovaly vzdálenosti, časy.. i vlasy :))
Přečteno do čtenářské výzvy, skoro se až stydím, že je to můj první Hrabal. Skvělý popis zabíjačky, líbila se mi "neslušná ženská" Maryška a její touha po svobodě, poetičnost a humor příběhu.
Příběh zcela jistě všem dobře známý ve kterém nám autor přibližuje dění a atmosféru v nymburském pivovaru na počátku dvacátých let minulého století. Tam se děly věci, byly to převratné změny krácení vzdáleností, ale také i krácení vlasů. A tyto postřižiny byly jedním z mnoha živelných činů paní Maryši. Neustálý vzruch do rodiny přinesl rovněž Francinův bratr Pepin, jehož krátkodobá návštěva se náhle změnila v celoživotní pobyt. Oceňuji krásnou češtinu pana Hrabala jeho svérázný humor, poetičnost, originalitu a to vše zároveň s příběhem tvoří kouzlo, kterým si stále přitahuje čtenáře.
Kniha sama o sobě je napsána hezky, ale souhlasím s komentářem níže, je opravdu tak nějak o ničem. Filmové zpracování jsem neviděla, maximalně nějaká upoutávka v televizi. Samozřejmě scénu s komínem a medvídka mývala, mám v paměti vyrytou. Nicméně, přečteno v rámci čtenářské výzvy 2024, ale od pana Hrabala znám lepší knihy.
Musím uznat, že je to psáno hezkou češtinou, ale je to "tak nějak o ničem". Nikdy v životě jsem neviděla celý film, jen ukázky, takže jsem znala scénu s komínem, medvídka mývala, pití piva, jízdu na kole a vlasy. A ukřičeného Hanzlíka. Chtěla jsem si přečíst alespoň knihu, navíc se mi hodila do výzvy. Nenadchlo mě to! Myslím, že jednou stačilo a že ani film vidět nemusím.
Některé pasáže mi přišly zbytečně natažené, ale je to Hrabal, tak co naděláme. V mnoha ohledech byla knížka velmi něžná. Oproti filmu je Maryška docela dost prostá a jednoduchá žena.
Přečteno jen kvůli čtenářské výzvě a kniha mě vůbec nebavila a byla jsem ráda,když jsem ji dočetla.
Film je geniální, tak jsem byla moc zvědavá na knihu. A kniha? Kniha je jiná, ovšem rovněž geniální. Líbí se mi, jak je kniha poetická a jak Hrabal vládne perem a jazykem. Tak krásně a poeticky popsané věci v té knize nacházíme... Je naprosto neuvěřitelné, jak poeticky lze popsat zabíjačku a porcování prasete: "...ten krásný pajšl, ta symfonie mokrých barev a tvarů, nic mne neuvádělo tak v nadšení jako světle červené vepřové plíce, krásné vzduté jak mechová guma, nic není tak vášnivé v barvě jako tmavohnědá barva jater, zdobená smaragdem žluče, jak mračna před bouří, jak něžné beránky, zrovna tak se táhne podle střev hrudkovité plsní sádlo, žluté jak rozkapaná svíce, jak včelí vosk. I ten hrtan je sestavený z modrých a světle červených kroužků jako trubice barevného vysavače"... A líbí se mi i (oproti filmu) praštěnější verze Maryšky.
Muj první Hrabal. Nevim jestli to neni trochu ostuda, ale když jsem nad tim tak přemejšlel, tak asi ne. Film jsem viděl asi 3x, naposled asi před dvaceti lety a že by mi uchvátil, se nijak říct nedá, možná to ale bylo tim, že jsem na to ještě v tej době neuzrál. Tudíž si z filmu pamatuju pár útržků, jako třeba lezení na komín a příchod stýce Pepina.
Takže knížku jsem v podstatě rozečet s čistym štítem, rámcově jsem teda tak nějak tušil o čem to bude. Byl jsem ale příjemně překvapen, jak moc se mi to zalíbilo. Zpočátku jsem se trochu lek těch naprosto šílenejch souvětí i z několika desítek vět, ale kupodivu mi to postupně sedlo a celkově se to k vyprávění hodilo. Takhle květnatou a přesto tak tenkou knížku už jsem dlouho nečet (pokud vůbec). Popsat tak pěkně, poeticky a do detailu něco, z čeho by se mi jinak asi zved kufr (zabijačka), tomu bych asi řek umění. I celkově popis pivovaru a jeho různejch součástí, to srdíčko zaplesalo. Navíc já si tu dobu hrozně idealizuju, takže to byla taková pěkná exkurze do 20.let (doufam, že se nepletu, nikde tam neni zmínka, ale tak nějak mi to z různejch náznaků vyplynulo) a nakonec jsem se i dozvěděl, co že jsou to ty postřižiny.
Jinak teda paní správcová Maryša měla pěknej splávek, normálně jsem u toho dostal chuť na pivo :D
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura pivo
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Přečteno do čtenářské výzvy. Čtení mi zjednodušovala představa filmových postav. I když je to dílo poetické, i když samozřejmě nemohu upírat Hrabalovi přínos literatuře... Můj oblíbený autor to rozhodně není a nebude.