Postupímský zločin

10.07.2021

Rostandův válečný zpěv proti Německu vznikl v době, kdy na německé straně fronty zase skládal Ernst Lissauer svůj slavný „Zpěv nenávisti k Anglii“. Protože v první světové válce se bijí i básníci... a protože za první války může být propaganda i uměním, nejen fabrikátem.
Je jasné, že Francouz Rostand nezůstane ve válečném zápalu nestranný. Takže se u něj dočteme o libém míru v červenci 1914...

„Nad štěstím příbytků jste, střechy, věrně bděly,
psi, vy jste radostí tančili kolem stád,
vy, dcerky, chvátavě jste v ústret otcům spěly,
chráníce širáky, jež vítr chtěl vám brát ... .“

..., který naruší tajné setkání německých osnovatelů války, v jejichž čele stojí Vilém II. Znuděný monarcha vyvolá spor Rakouska a Srbů, z nějž má vzkypět první světová válka. Na plány císaře a jeho nohsledů pohrdavě shlíží Bismarckův duch, a to všechno se odehrává na postupimském zámku:

„Ten zámek bez ducha a ženské něhy, kde je
umístěn
Watteau, na sousedství Lenina pohlížeje;
zámek ten,

kde Fridrich hrou na flétnu Voltairu týral kdysi
denně sluch —
zde, zde to bylo, kde již v bivak změnil si
světa kruh!“

Když naplánují válku („vědomím, že každý nadčlověkem, opilí“), pachatelé se rozejdou. Císař potřebuje alibi, až konflikt vypukne, a tak se na své jachtě vydá do Norska. Rostand věnuje zvláštní pozornost jeho bělostnému úboru, kterým podle něj Vilém předstírá nevinnost, ačkoli v každém přístavu přebírá depeše. Císařovu jachtu označuje (aluzí na Wagnera) za „loď bludného Prušáka“. A vyzývá Francouze, aby si tuto Vilémovu cestu obzvlášť připomínali, kdyby v nich snad časem měla ochladnout nenávist k Německu. Konec.

Přebásnění Bohdana Kaminského je krásné a opravdu libozvučné (rozhodně se vyplatí číst ho nahlas! i když recitace zabere čtvrt hodiny). První, lyrická část básně s popisem mírové Evropy mi připadá nejpůvabnější, třetí (Vilémova plavba) naopak zbytečně rozvleklá. Pokud jde o historicitu, asi nemusím dodávat, jak zavádějící Rostandovo podání je. Ale autor nepsal učebnici dějepisu, nýbrž povzbuzení pro svůj národ, a pro jeho vlastenectví mám absolutní pochopení.
Zato ho nemám pro doslov k českému překladu (až!) z roku 1929. Karásek ze Lvovic tu mluví o „žhavé a spravedlivé nenávisti“ k Němcům, což mi tak dlouho po válce připadá značně nefér. Navíc když se v té době Německo nemohlo bránit, protože Versaillská smlouva označila zpochybňování jeho viny na válce za trestné. Chudák Německo, pořád tolik nenávisti na hlavu jednoho národa. :(