Potemnělé větve
Nikolaj Frobenius
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/273595/mid_potemnele-vetve-L59-273595.jpg
3
7
7
Fascinující román, ve kterém se hlavní hrdina, spisovatel Jo Uddermann, snaží odpovědět na otázku, co je podstatou samotného zla. Jo žije spokojeně se svou rodinou a dcerou Emmou. Pak se dozvídá, že Georg, jeho kamarád z dětství, jenž se pokusil podpálit jejich školu, nedávno zemřel ve věznici v Irsku. Rozhodne se proto napsat autobiografický román, ve kterém se snaží rozebrat Georgovu dětskou duši, důvod jeho násilnických sklonů a příčinu, proč vznikaly jeho kresby, ze kterých běhal mráz po zádech a které děsily celé okolí. Jakmile se však kniha objeví na pultech knihkupectví, začnou se kolem Joa dít zvláštní věci. Dveře zůstávají dokořán, někdo přes noc uřezal barbínám Joovy dcery Emmy hlavy, Joovi přicházejí mmsky, na kterých se líbá se svou milenkou Katinkou. Následujícího dne nalézají Katinku mrtvou… Kdo ji zavraždil? Co je ještě skutečné a co je už sen? Někdo se snaží žít Joův život a neváhá jít za hranici života a smrti.... celý text
Přidat komentář
Ich forma, minulý čas, to se mi vždycky čte nejlíp, to mě baví. Zajímají mě záhady psychologie. Knížka je výborně napsaná. Tohle říká hlavní postava v televizním rozhovoru: ,,Četl jsem hodně o zlu, ať už to byly články filozofů, neurologů, psychologů zabývajících se poruchami chování nebo specialistů na kriminologii. Zarazila mě jedna věc, jak málo se píše o touze a radosti z konání zla. Hodně se píše o dysfunkcích sociopatů, o nedostatku empatie, o lidech bez sociální inteligence a tak dále. O superegu, podráždění jedince, o sobeckosti a samotné agresi, Ale Georg takový nebyl. Nic z toho na něj nesedělo, Ani žádný typ osobnosti. Nebyl bezcitný, naopak, byl velmi citlivý a měl uměleckou povahu..."
Příběh, ze kterého na vás padá hrůza, ale chcete vědět, jak to všechno bylo. Doporučuji.
Pokud si člověk představí knihu norského autora, plnou temnoty, zla, krve a sexu, vyjde mu přesně tato kniha. Po přečtení nemám dojem, že bych jí rozumněla a určitě jí nebudu číst podruhé.
Potemnělé větve
Tady budu stručnější. Na začátku toho chce autor tolik říct a chce to vše vyslovit na malém prostoru. Měla jsem pocit, že vypráví uspěchaně. Honem, honem, honem, plno informací. Říkala jsem si, že něco prožil a teď o tom za stávajících emocí píše anebo se potřebuje vypsat. Knihu jsem už jednou četla, jen jsem si to neuvědomila a vypůjčila si ji podruhé. Příběh odpovídá uspěchanosti, nevidím v něm nic temného, ani zákoutí. Je o nevyjasněných a nevydařených vztazích. Možná, že příběh je autorovým snem, který se mu zdál a který mu něco oznamuje. A tento sen autor zhmotnil do knižní podoby. Zaznamenal ho a jeho útržky anebo význam bude třeba hledat ve snáři, anebo ve svém reálném životě.