Nikolaj Frobenius

norská, 1965

Populární knihy

Nové komentáře u knih Nikolaj Frobenius

Potemnělé větve Potemnělé větve

Tady budu stručnější. Na začátku toho chce autor tolik říct a chce to vše vyslovit na malém prostoru. Měla jsem pocit, že vypráví uspěchaně. Honem, honem, honem, plno informací. Říkala jsem si, že něco prožil a teď o tom za stávajících emocí píše anebo se potřebuje vypsat. Knihu jsem už jednou četla, jen jsem si to neuvědomila a vypůjčila si ji podruhé. Příběh odpovídá uspěchanosti, nevidím v něm nic temného, ani zákoutí. Je o nevyjasněných a nevydařených vztazích. Možná, že příběh je autorovým snem, který se mu zdál a který mu něco oznamuje. A tento sen autor zhmotnil do knižní podoby. Zaznamenal ho a jeho útržky anebo význam bude třeba hledat ve snáři, anebo ve svém reálném životě.... celý text
veronika4001


Potemnělé větve Potemnělé větve

Ich forma, minulý čas, to se mi vždycky čte nejlíp, to mě baví. Zajímají mě záhady psychologie. Knížka je výborně napsaná. Tohle říká hlavní postava v televizním rozhovoru: ,,Četl jsem hodně o zlu, ať už to byly články filozofů, neurologů, psychologů zabývajících se poruchami chování nebo specialistů na kriminologii. Zarazila mě jedna věc, jak málo se píše o touze a radosti z konání zla. Hodně se píše o dysfunkcích sociopatů, o nedostatku empatie, o lidech bez sociální inteligence a tak dále. O superegu, podráždění jedince, o sobeckosti a samotné agresi, Ale Georg takový nebyl. Nic z toho na něj nesedělo, Ani žádný typ osobnosti. Nebyl bezcitný, naopak, byl velmi citlivý a měl uměleckou povahu..." Příběh, ze kterého na vás padá hrůza, ale chcete vědět, jak to všechno bylo. Doporučuji.... celý text
micha-ella


Potemnělé větve Potemnělé větve

Pokud si člověk představí knihu norského autora, plnou temnoty, zla, krve a sexu, vyjde mu přesně tato kniha. Po přečtení nemám dojem, že bych jí rozumněla a určitě jí nebudu číst podruhé.... celý text
maryska09



Latourův katalog aneb Komorník markýze de Sade Latourův katalog aneb Komorník markýze de Sade

Kniha stejně zběsilá a horečnatá jako sám život na okraji francouzské společnosti v dobách rodícího se libertinství a osvícenského materialismu. Pro Latoura představuje okolní svět jedno velké "theatrum anatomicum"; jeho bezmezná posedlost stavbou lidského těla a zejména fungováním mozku vychází z vrozené anomálie spočívající v neschopnosti cítit bolest - atmosféra prostředí plného nenávisti a morálního úpadku ("Všechno se děje z nutnosti, dobro a zlo jsou jen prvky nutnosti." s. 110) však tuto obsesi ještě umocňují a dávají volný průchod sériovým vraždám, prostřednictvím nichž si Latour obstarává orgány, které posléze pitvá a studuje ve snaze objevit centrum bolesti. Děsivá výpověď o tom, že "tělesná bolest je jediným důkazem toho, že člověk není zcela sám" (s. 175) a že "na pitevním stole jsou všichni stejně oškliví" (s. 96).... celý text
Orange Bleu