• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Nikolaj Frobenius

Potemnělé větve

„Tady budu stručnější. Na začátku toho chce autor tolik říct a chce to vše vyslovit na malém prostoru. Měla jsem pocit, že vypráví uspěchaně. Honem, honem, honem, plno informací. Říkala jsem si, že něco prožil a teď o tom za stávajících emocí píše anebo se potřebuje vypsat. Knihu jsem už jednou četla, jen jsem si to neuvědomila a vypůjčila si ji podruhé. Příběh odpovídá uspěchanosti, nevidím v něm nic temného, ani zákoutí. Je o nevyjasněných a nevydařených vztazích. Možná, že příběh je autorovým snem, který se mu zdál a který mu něco oznamuje. A tento sen autor zhmotnil do knižní podoby. Zaznamenal ho a jeho útržky anebo význam bude třeba hledat ve snáři, anebo ve svém reálném životě.“... celý text
— veronika4001

---

Potemnělé větve

„Ich forma, minulý čas, to se mi vždycky čte nejlíp, to mě baví. Zajímají mě záhady psychologie. Knížka je výborně napsaná. Tohle říká hlavní postava v televizním rozhovoru: ,,Četl jsem hodně o zlu, ať už to byly články filozofů, neurologů, psychologů zabývajících se poruchami chování nebo specialistů na kriminologii. Zarazila mě jedna věc, jak málo se píše o touze a radosti z konání zla. Hodně se píše o dysfunkcích sociopatů, o nedostatku empatie, o lidech bez sociální inteligence a tak dále. O superegu, podráždění jedince, o sobeckosti a samotné agresi, Ale Georg takový nebyl. Nic z toho na něj nesedělo, Ani žádný typ osobnosti. Nebyl bezcitný, naopak, byl velmi citlivý a měl uměleckou povahu..." Příběh, ze kterého na vás padá hrůza, ale chcete vědět, jak to všechno bylo. Doporučuji.“... celý text
— micha-ella

---

Potemnělé větve

„Pokud si člověk představí knihu norského autora, plnou temnoty, zla, krve a sexu, vyjde mu přesně tato kniha. Po přečtení nemám dojem, že bych jí rozumněla a určitě jí nebudu číst podruhé.“... celý text
— maryska09

---

---

Latourův katalog aneb Komorník markýze de Sade

„Kniha stejně zběsilá a horečnatá jako sám život na okraji francouzské společnosti v dobách rodícího se libertinství a osvícenského materialismu. Pro Latoura představuje okolní svět jedno velké "theatrum anatomicum"; jeho bezmezná posedlost stavbou lidského těla a zejména fungováním mozku vychází z vrozené anomálie spočívající v neschopnosti cítit bolest - atmosféra prostředí plného nenávisti a morálního úpadku ("Všechno se děje z nutnosti, dobro a zlo jsou jen prvky nutnosti." s. 110) však tuto obsesi ještě umocňují a dávají volný průchod sériovým vraždám, prostřednictvím nichž si Latour obstarává orgány, které posléze pitvá a studuje ve snaze objevit centrum bolesti. Děsivá výpověď o tom, že "tělesná bolest je jediným důkazem toho, že člověk není zcela sám" (s. 175) a že "na pitevním stole jsou všichni stejně oškliví" (s. 96).“... celý text
— Orange Bleu