Poučka o podstate predvídateľnosti Katherín
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244415/bmid_poucka-o-podstate-predvidatelnosti--t5Z-244415.jpg
3
1864
1864
Colin Singleton má vo vzťahu k nežnému pohlaviu svoj jasný typ – dievčatá, ktoré sa volajú Katherine. Má to však chybu – zakaždým od nich dostane kopačky. Stalo sa mu to už presne devätnásťkrát. Tento veľký fanúšik prešmyčiek má odrazu strach, že je odpísaný, lebo zo zázračného dieťaťa zrejme nikdy nevyrastie dospelý génius, a tak sa vyberie na road trip. Vo vrecku má desaťtisíc dolárov, za pätami krvilačného diviaka a na sedadle spolujazdca najlepšieho kamaráta s nadváhou a s nehynúcou láskou k Sudkyni Judy, ale chýba mu Katherine. Colin má jasný cieľ: dokázať platnosť Poučky o podstate predvídateľnosti Katherín. Dúfa pritom, že pomocou nej získa možnosť predpovedať budúcnosť akéhokoľvek vzťahu a tak pomstí všetkých nešťastných zberačov kopačiek. Čo sa však v skutočnosti vďaka poučke stane? Svoju úlohu v premene citového života hrdinov zohrá láska, priateľstvo aj mŕtvy rakúsko-uhorský arcivojvoda!... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
An Abundance of Katherines, 2006
více info...
Přidat komentář
Jedna z horších Greenovek... po Papírových městech a Hledání Aljašky jsem čekala něco mnohem víc, a to se rozhodně nevyplatilo.
Já jsem si čtení užívala. John Green je skvělý autor a tahle knížka byla jedna z jeho méně náročných. Byla spíše odpočinková. I přesto byla plná zajímavých myšlenek.
(SPOILER) Velice oddychové čtení. Až na ty trapné výlevy mezi Colinem a Hassanem a dosti předvídatelným koncem, že se láska nedá vypočítat pomocí matematiky. Nelze knize nic moc vytknout.
Myslím, že jsem tuto knihu vzala do ruky ve správný čas. Potřebovala jsem absolutně vypnout mozek a to se u této knihy opravdu stalo (proto tak vysoké hodnocení). Děj bez větší hloubky a smyslu, ale čte se dobře :).
hrozná knížka, přišlo mi ze je úplně o ničem, dočetla jsem ji ale byla nudna a nezajímavá
Uff, konečně dočteno. Jako dlouho jsem nečetla knihu, do jejíhož čtení bych se musela tak nutit.
Za mě bylo docela v pohodě cca od 180 strany... Do té doby jsem se nudila, místy to bylo sice lepší, ale...
Mě tato kniha nesedla, ale vám může, nezbývá než ji zkusit...
Styl Johna Greena mi prostě sedí. Stejně jako u Aljašky je i tady trochu znát, že se jedná o jeden z jeho starších románů. Ty jsou oproti těm pozdějším o něco pubertálnější, což nemusí sednout každému. Sám věřím, že být o 10 až 15 let mladší, tak si užiju Kateřiny ještě o to více. Na druhou stranu, stále ve mně dřímá duše puberťáka a tyhle příběhy o dospívání, obzvlášť pokud jsou takhle chytlavě napsané, mě stále hodně baví. Jestli John Green něco fakt umí, tak je to přirozeně a lidsky vykreslovat svérázné postavy. A Příliš mnoho Kateřin má opět skvělého hlavního hrdinu. Colin, jeho výpočty i způsob myšlení, mě upřímně bavil stejně tak, jako lezla na nervy jeho občasná nesnesitelnost. Jako postava mi byl dost blízký. Hassan je sice typický humorný sidekick, ale má říz a čiší z něj pohoda a to i navzdory jistým omezením, které představuje jeho víra. Jen ta Lidsey je zase taková Aljaška/Margo v bledě modrém (yea, ani ta barva laku na nehty se nemění). John Green má evidentně svůj typ, ačkoli se tím malilinko vykrádá. Ale to až tak nevadí. Protože, stejně jako v každé jeho knize, se i tady, tentokrát skrze hodně komorní dobrodružství, dostává k zajímavým pointám o životě a k tomu, co od něj vlastně skutečně chceme. Příliš mnoho Kateřin má akorát nevýhodu v tom, že nemá jako celek až takovou emoční sílu a ostatním, často i ve finále docela zdrcujícím, greenovkám se nedokáže po obsahové stránce dost dobře vyrovnat. Hodně záleží na náladě. Jako oddychové letní čtení ideální. Obzvlášť pro někoho, kdo má občas chuť jen tak sednout do auta a vydat se na prázdniny. Jednoduše nechat domov a běžné starosti za sebou a jet, jet a jet, kam ho cesta zavede. A možná na konci něco najít. Třeba i sebe sama.
Z této knihy jsem trochu na rozpacích. Příběh dobrý, zajímavé vztahy, ale ty vzorce a výpočty mě připadaly až trapné.
Škoda bez nich by to bylo za plný počet.
Za mě bohužel Green ne-e. Nesedí mi jeho styl psaní, většina postav mi není sympatická a celkově se mi jeho knihy zkrátka nelíbí. Což mě mrzí, ale nedá se nic dělat. :(
Kateřiny v tomto ohledu nejsou výjimkou, ani tady se nestal zázrak. V textu jsem se nejednou ztratila, příběh se hrozně táhl a přišel mi vyloženě nudný. A taky nejsem velký milovník matiky, takže všudypřítomné výpočty a vzorečky mě nakonec poměrně štvaly. Dočteno z posledních sil a víckrát se do této knihy určitě nepustím.
Trochu jsem se Kateřin bála, protože nejeden člověk mi o nich referoval, jako o nejhorší Greenově knížce. Já ale byla nadšená! Po pro mě celkem podobných hlavních postavách (i příběhu) Papírových měst a Hledání Aljašky, byl hlavní hrdina (i příběh) nevšední a zajímavý. Oproti již dvěma výše zmíněným knihám jsem cca v půlce knihy neměla krizi a plné zuby hlavního hrdiny - naopak mi bylo líto, že je kniha oproti ostatním kratší a tak brzy končí. No, za mě prostě naprostý top, jasných 5*!
Mnoha lidem tato kniha nebyla zrovna pochuti, nicméně já jsem naprostý opak. Kniha mě opravdu nadchla. Děj není nikterak strhující, ale to mi vůbec nevadilo. Postavy byly velmi obyčejné, avšak o to více věrohodně na mě působily. Velmi přirozený, místy vtipný příběh mě donutil k zamyšlení se nad mezilidskými vztahy a nad různými sociálními situacemi. Zvládla jsem jí přečíst docela rychle za jeden jediný večer, protože se čte opravdu dobře, navíc jsem se od ní nemohla odtrhnout. Příjemná oddechovka!
P.S. hezká obálka
Pořád nevím co si o knihách Johna Greena myslet. Mám pocit, že se střídají hodně dobré s průměrnými až podprůměrnými. První kterou jsem četla byla Hledání Aljašky a kniha mě nadchla. Bohužel další už mě zas tak nevzaly. Je pravda že Jedna želva za druhou byla průměrná a nebyla asi úplně zlá. Ale tato kniha mě vyloženě zklamala. Trvalo mi hrozně dlouho než jsem se knihou prokousala, konec mě zklamal a stále přítomné matematické výpočty mě obtěžovaly. Takže za mě rozhodně ne a myslím, že jsem od jeho knih na poměrně dlouhou dobu odrazená.
Nemám ráda Greenovy knihy, Kateřiny ani matiku, tudíž vůbec netuším, proč jsem sáhla po téhle. A světe div se, ono to bylo skvělé. Ani chvilku jsem se nenudila, oblíbila jsem si Hassana, Lindsey i Colina, zamilovala jsem si Hollis (zejména zvrat ke konci mě dostal), a to s tím arcivévodou... To bylo sakra dobrý. Navíc jsem se u knihy několikrát zasmála (především u lovu), a vlastně mi i bylo líto, že skončila tak brzy. Za mě spokojenost, asi dám Johnovým knihám ještě šanci.
Tahle knížka mě za srdce nevzala, ale pěkně se četla a dobře jsem si u ní odpočinula od těžších témat. Prostě nejsem cílová skupina. Nejvíc mě zaujal druhý dodatek.
Příliš mnoho Kateřin považuji za nejslabší knihu Greenovy tvorby hned z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je skutečnost, že mi motiv knihy přišel příšerně nudný, děj samotný byl předvídatelný, chování postav průhledné a často iracionální. S knihou jsem se bohužel úplně minula, nedoporučuji.
Za mě, velká nuda... Nadchnul mě název, přiznávám. Jasně - Kateřina :-) Ale i když jsem nečekala nic světoborného, dočetla jsem ji jen s velkým sebezapřením. Ale říká se, že v každé knize, i v té špatné, je alespoň jedna věta, která stojí za přečtení....
"Člověk si nepamatuje, co se vlastně stalo. Stalo se to, co si pamatuje."
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Když jsem byla mladší, knihu jsem pořádně nepochopila. Přišlo mi to nudně lehké se zbytečně moc výpočty. Sáhla jsem po knize ale znovu o dost let později a mile mě překvapila. Výpočty mi nevadily, lehká kniha samozřejmě je (jelikož je dost předvídatelná), ale opět je zde spousta krásných myšlenek k zamyšlení a příběh hezky plyne a moc dobře se čte.