Poučka o podstate predvídateľnosti Katherín
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244415/bmid_poucka-o-podstate-predvidatelnosti--t5Z-244415.jpg
3
1864
1864
Colin Singleton má vo vzťahu k nežnému pohlaviu svoj jasný typ – dievčatá, ktoré sa volajú Katherine. Má to však chybu – zakaždým od nich dostane kopačky. Stalo sa mu to už presne devätnásťkrát. Tento veľký fanúšik prešmyčiek má odrazu strach, že je odpísaný, lebo zo zázračného dieťaťa zrejme nikdy nevyrastie dospelý génius, a tak sa vyberie na road trip. Vo vrecku má desaťtisíc dolárov, za pätami krvilačného diviaka a na sedadle spolujazdca najlepšieho kamaráta s nadváhou a s nehynúcou láskou k Sudkyni Judy, ale chýba mu Katherine. Colin má jasný cieľ: dokázať platnosť Poučky o podstate predvídateľnosti Katherín. Dúfa pritom, že pomocou nej získa možnosť predpovedať budúcnosť akéhokoľvek vzťahu a tak pomstí všetkých nešťastných zberačov kopačiek. Čo sa však v skutočnosti vďaka poučke stane? Svoju úlohu v premene citového života hrdinov zohrá láska, priateľstvo aj mŕtvy rakúsko-uhorský arcivojvoda!... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
An Abundance of Katherines, 2006
více info...
Přidat komentář
Rozporuplné pocity z Kateřin. Jiná díla od John Greena mě bavila a byla čtivá, šikovně uchopená. Toto se však ale nepovedlo. Souhlasím zcela s @evismaior že z očekávaného a zajímavého nerda se vyklubal otravný Colin. Ten navíc po celou dobu "kňourá" o svých smolných cestách na zářezech u Kateřin. Rovnice a grafy byly nikam vedoucí, a tak trošku k ničemu pro někoho, kdo se v této oblasti vůbec neorientuje. Boční příběh plný rozhovorů s místními, kteří mají přiblížit historii Gutshotu a továrny mě bohužel taktéž nudil. Johne tentokrát hvězdička za snahu.
20% - Tak tohle mi vůbec nesedlo. Podle anotace jsem očekávala nějakého fajn nerda typu Sheldon Cooper, se kterým budu prožívat jeho porozchodové lapálie na cestě přes USA. Jenže Colin Singleton je napsaný jako dost otravný a sebestředný přechytralec, který to s rádobyvtipným kámošem Hassanem zapíchne hned v prvním zapadákově a začne pracovat na teorému, proč se s ním rozešlo 19 Kateřin.
A nefunguje vážně nic z toho - brigáda spočívající ve zpovídání starousedlíků Gutshotu zní zpočátku zajímavě, jenže slouží jen jako nepodstatná vedlejší dějová linka. O Colinově teorému si toho přečteme naopak nechutně mnoho, zkoukneme množství nicneříkajících grafů a rovnic (jakože vymyšlených autorovým kamarádem matematikem, ovšem těch náhodně dosazených proměnných je tam tolik, že to prostě nemůže dávat smysl), abychom nakonec bez překvapení zjistili, že budoucnost se předvídat nedá. Hassan funguje jen jako přicmrndávač přidaný asi v zájmu jakési pokroucené korektnosti, s níž se nás autor snaží přesvědčit, že muslim meloucí často o tom, že by jeho kámoš měl pro vlastní klid začít věřit v Boha, je vlastně úplně v pohodě, protože občas klukovsky poruší zásady své víry, vypije půl piva a políbí holku (poté, co pronese obligátní "já nejsem terorirsta").
Devatenáct Kateřin bych raději zkrouhla tak na pět, pokud by byla šance, že se o nich dozvím něco víc, než jen umrněných pár odstavců v jedné z posledních kapitol. A pak je tu nový objev hlavního hrdiny Lindsey, která by měla být zajímavá, když se dokázala vyhrabat z pozice šikanované chudinky v místní princeznu, jenže je stejně nezáživná jako všichni ostatní. A tak tu hvězdu dávám snad jen za tu Lindseyinu matku Hollis a za to, jak se jako místní továrnice vyrábějící šňůrky do tamponů (haha) snaží udržet městečko a jeho obyvatele nad vodou. Jinak to ale vtipné není vůbec, děj klouže po povrchu bez jakéhokoli náznaku něco prozkoumat víc do hloubky, vlastně si nedokážu vzpomenout, kdy naposled jsem se musela tak moc nutit obrátit na další stránku.
Pro mě hodně slabá knížka od Greena. Celkově mi děj přišel o ničem a vůbec ničím mě nezaujala. Po druhé po ní určitě nechytnu. Čekala jsem něco lepšího, ale spíše to bylo zklamání.
ak s touto knihou jsem měla hodně velký problém. Nejen, že nemá pořádnou zápletku, vlastně je to takový road trip naprosto o ničem. Jasně, můžeme říct, že autor se zaměřil na přátelství a kniha v sobě určitou hodnotu nese, ale ty mínusy zkrátka převažují.
Kniha je navíc doplněná o spoustu grafů a matematických výpočtů. Ehm, kolikrát mi dělá problém i malá násobilka, s čísly si nerozumím a tohle bylo něco, co jsem v podstatě přeskakovala, protože tomu vůbec nerozumím.
Ta kniha a já jsme se vůbec nepotkaly. Jediné co mě nutilo číst dál, byla hromada dalších knih se skvělým hodnocením. Měla jsem pocit, že se nic neděje. Asi je to tím, že jsem se sama několikrát utápěla v porozchodových myšlenkách. Občas prolítla pěkná myšlenka, ale postavy mi nesedly. Matematické vzorečky mi nevadily, ale ani nenadchly.
Hlavním hrdinou je chlapec, kterému rodiče tak dlouho vtloukali do hlavy, že je výjimečný, až ho přesvědčili o tom, že je úplně neschopný. Když odmyslíme příběh nešťastné lásky po rozchodu Colina s Kateřinou, můžeme nahlédnout do bolavého nitra nadaného podivína (Aspergera?), který to nemá v životě zrovna jednoduché. To je pro mě přidaná hodnota knihy. Způsob jeho uvažování, jak se snaží vyznat ve světě, kterému moc nerozumí. Jeho kamarád mu pomáhá třeba i tím, že mu nemilosrdně dává najevo, že je nudný, že "mele nesmysly" apod. Knížka se mi líbila, matematické pasáže a vysvětlivky jsem občas vynechávala, i když mi přišlo, že příběh zajímavě doplňují. Svým způsobem připomínaly způsob myšlení hlavního hrdiny Colina.
Matematika nikdy nebyla moje silná stránka. Nikdy jsem nechápala rovnice, grafy, v prvním ročníku na vysoké jsem ji dokonce opakovala. Ale Colin Singleton je na ni expert. Stejně jako na Kateřiny.
Když jste zázračné dítě, otvírá se před vámi zázračná budoucnost. Nebo ne?
Colin Singleton právě maturoval, dostal kopačky od své devatenácté Kateřiny a má pocit, že jeho život skončil. Ano, 19. Kateřiny. Není to Catherine, Kate, musí to být Katherina.
Ještě že je tu jeho kamarád Hassan, který prostě žádné utápění v sebelítosti nepřipouští. Proto, než se Colin stačí vzpamatovat, ocitne se na cestě bez cíle a ta skončí v ospalé venkovské díře, vyznačující se jen dvěma pozoruhodnostmi: hrobem rakousko-uherského arcivévody a dívkou Lindsey.
Její zásluhou začně Colin vnímat spoustu věcí, jako například že nemusíte být úplný génius, abyste změnili svět.
Kniha Příliš mnoho Kateřin je od Johna Greena 3., kterou jsem kdy četla. A znovu jsem se přesvědčila, že jsem do něj musela dorůst. Příběh byl čtivý, krátký, poučný a člověka pohladil.
Jediné, co bych knize vytkla, byla až přílišná koncentrace grafů a rovnic, kterými Colin doplňoval své teorie. Jde však o moc povedenou a odpočinkovou knihu, kterou John Green opět nezklamal.
Splněný jeden bod Výzvy ;-) Fajn oddechovka. Až na ty vzorečky a teorém - nejsu matematický nadšenec :-D Např. hláška typu "Je to jako dávat francouzáka drakovi" je ovšem vynikající!
Začátek byl hodně dobrý, hlavní hrdina mě bavil, i ta matematika byla zpočátku zajímavá, městečko Gutshot a jeho obyvatelé super. Akorát poslední třetina už mě vůbec nebavila, přišlo mi to takové pořád to samé dokola a nic nového nebo zajímavého. Matematiku mám ráda, ale pokoušet se s ní předvídat budoucnost vztahů, to mi přišlo dost ujeté a vůbec mě to nebavilo. Zápletka bohužel nulová, takže to ani chvíli nebylo napínavé.
Tak toto bolo dosť o ničom. Strata času. Jednoznačne najslabšia kniha od Greena.
Knížka, která je na můj vkus až moc o ničem. Absolutně žádná zápletka, nic co by vás nutilo číst dál. Hromada nicneříkajících matematických grafů a teoretických plků. Alespoň, že ty postavy byly celkem sympatické místy i trochu vtipné, tak jsem to hecla a dočetla. Naštěstí je to tenká kniha, tak se to dalo, ale od pana autora jsem čekala daleko více.
⭐️"Přemýšlela jsi někdy o tom, jestli by tě lidi měli rádi víc nebo míň, kdyby do tebe viděli?"
Tuto knihu jsem měla půjčenou a upřímně jsem žasla, jak někoho, kdo čte může vůbec zajímat nějaké grafické znázornění problémů, apod. :D Můj šálek čaje to nebyl, nicméně od tohoto autora nikdy knihou nepohrdnu. :)
První kniha od autora, kterou jsem četla, a na začátku jsem ji skoro odložila. Četla jsem ale dál, spíš ze setrvačnosti, a pak se to trochu zlepšilo. I tak mě to ale ani trochu neoslnilo a za chvíli na ni asi zapomenu. Určitě ale zkusím i nějakou jinou, že jedna knížka z repertoáru nesedne se zkrátka stává :)
Knihy od Johna Greena mám obecně moc ráda a většinou jsem po jejich přečtení nadšená. Tato kniha byla bohužel výjimkou. Neřekla bych, že byla vyloženě špatná, byly i části, které se mi líbily, ale celkově bych jí hodnotila jako nejslabší v porovnání s ostatními díly tohoto autora.
Pojem "suchý bobky" s jeho významem už používáme doma, stal se i naší hláškou. Kniha odpočinková, spojení s matematikou zajímavé, hlavní hrdina spíš nudný.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
JG vaří stále ze stejných surovin. Geniální, od života obyčejných lidí silně odtržený teenager je vržen do víru (venkovský) citů. Má to dojmout (moc to nefunguje), pobavit (dtto.) a dodat nějaký odkaz či myšlenku (na to jsem už asi příliš mimo věkovou skupinu). Celkově to moc nebaví, ale knížky pana Greena jsou naštěstí tenké a psané velkými písmeny. Dá se to dožít.