Poupátka
Hana Lehečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477665/bmid_poupatka-NQI-477665.jpeg
4
763
763
Jizvy na dětské duši jen tak nezmizí. Zneklidňující román nositelky Ceny Jiřího Ortena. Divadlo umí okouzlit. Ví to i jedenáctiletá Františka, která se po škole víc než domů těší do dramatického kroužku. Proč však vedoucí Mirek své divadelní partě zakazuje kamarádit se s jinými dětmi? Proč tvrdí, že správná herečka musí režisérovi vždy zcela důvěřovat, a nutí své svěřenkyně se svlékat? Zdá se, že ospalé městečko, kde Františka žije, má už řadu let závažné tajemství – tajemství, o kterém všichni tak nějak vědí, ale promluvit nechce nikdo.... celý text
Přidat komentář
Hodně silný a smutný příběh. Líbil se mi dětský jazyk a styl. Zneužívaným dětem vlastně vůbec nedocházelo, co se děje. A to i díky netečnosti okolí a rodiny.
Poupátka jsou letos moje třetí kniha na podobné téma. Je depresivní a bezútěšná, ale ne jen kvůli situaci v divadelňáku, ale pro mě hlavně kvůli vztahům v rodině a vůbec všeobecně. Ubohá Fanynka.
Kniha mě moc nezaujala, přestože jsem se na ni kvůli tématu velmi těšila. Vadil mi jazyk vyprávění - pohled malé dívky.
S vyjádřeními "kniha je mile napsaná" či "líbí se mi, jak si autorka hraje s jazykem" nemůžu souhlasit. Já měla z autorčina vyjadřování pupínky.
Kniha je opravdy syrová. Víc než pedofilní vedoucí dramaťáku na mě působila celková šeď života. Ty příšerné vztahy v rodinách, neschopnost komunikace. Vyrostla jsem v rodině, kde jsme se měli rádi a v komunitě, kde se pěstovaly hezké mezilidské vztahy. Knihu nedoporučuju číst slabším povahám a lidem se sklonem k depresím.
4,5/5 hvězd
Něco mi tam chybělo k tomu dát 5/5. Kniha pojednává velmi čtivou formou o silném tématu, které je u nás nějakým způsobem stále tabu. Čekala jsem ale, že mě to zasáhne o maličko více.
Kniha byla velmi čtivá. Plná dětské naivity a touhy zalíbit se, i přes to všechno.
Jediné co by mě zajímalo je kdy se kniha vlastně odehrává...Nějak mi to asi ušlo. Nemohla jsem dobu nějak charakterizovat.
(SPOILER)
Kniha je psaná velmi přímočare, žádná zbytečná omáčka, dlouhosáhlé popisy, a přebytečné kapitoly.
Bavila mě od začátku do konce a kdyby to šlo, přečtu ji za jeden den (velké plus jsou menší stránky a maličko větší písmo).
Další super byly ilustrace, které byly nevšední a atypické, temné.
V podstatě temné stejně jako samotné téma.
Děti jsou tak naivní a blahové. Sama jsem se zkoušela vžít do jejich "role" a postavení, nebylo by snadné říct okolí jak to doopravdy v jejich oblíbeném kroužku chodí. Navíc "režisér" byl přece naprostá jednička, rodiče ho obdivovali, pro členy klubu byl vzor.
Jenže jeho osobu, a chování, obestíralo jedno velké jenže.
Jenže proč někdo nezakročil?
Jenže jakto, že byl tak dlouho za závěsem přetvářky?
Jenže vždyť na něj musel někdo někdy přijít?
Přišel, díky bohu.
Témata pedofilie jsou hodně diskutovaná, a pro mě, nepochopitelná. Pokaždé když zabrousím do podobně temných vod, nestačím se divit čeho je člověk schopen.
Určitě doporučuji..
Tak to bylo velmi silné téma... Silné možná i tím, že je kniha založena na autobiografických prvcích. Po přečtení ve mě převažuje pocit smutku, zlosti a bezmoci. Jak jednoduché je zneužít svého postavení ve společnosti ke svému potěšení? Kolik lidí si raději nechce všímat problémů společnosti nebo vlastních dětí a jsou zaujetí pouze sebou samými? A kolik škody mohou rodiče napáchat nezájmem o své děti? Je to hrozné. Autorku ale musím pochválit za krásný jazyk, hru se slovy, které se misí s pocity postav. Doporučuji všem, co mají rádi příběhy ze života, ať veselé či smutné.
Knížka je mile napsaná, čtivá, téma je více jak potřebné.
Něco mi tam však chybělo - možná hlubší vhled do niterných pocitů Františky?
Dala bych plné hodnocení, kdyby kniha měla o 100 stran víc a neskončilo to tam, kde to skončilo.
Jinak perfektní, nenudila jsem se ani chvíli.
Po knížce jsem sáhla záměrně, protože jsem několik let pracovala s týranými a zneužívanými dětmi. Je těžké nebo téměř nemožné pochopit, co dítě v takové situaci prožívá, jak se cítí. Mohla bych psát romány o dětech, které matky prodávaly nebo mlčky přihlížely tomu, co se dětem děje a ty zneužívané děti stejně "takovou" matku milovaly, nedaly na ni dopustit. Odmítaly a bránily se přijmout pomoc, která je odváděla z toho šíleného prostředí. Je to k nevíře, ale ty děti se víc než prostředí, kde jim bylo ubližováno, bály toho prostředí nového, neznámého a pro ně bezpečného. Myslela jsem, že jsem už zažila mnoho, ale na konci knížky jsem měla při čtení husí kůži.
Skvělá sonda do smutné a zranitelné dětské duše, které chybí pochopení a láska v nejbližším okolí a tak snadno podlehne neblahému vlivu manipulativního predátora. Jeho techniky působení na děti byly fakt skvěle vystihnuté. Chvílemi jsem měla pocit, jako bych četla Petru Soukupovou, mistryni žánru sondy do každodennosti a rozbitých lidských vztahů, což pro autorku vnímám jako velkou pochvalu.
Tak to byla nálož. Zase jsem po čase při čtení zažila takový ten pocit, že se mi dělalo úplně až fyzicky špatně a nechtělo se mi číst dál.
Děsí mě, že tento příběh je založen na reálných zážitcích sexuálního zneužívání autorky, které se dělo v městečku 10 kilometrů od Českých Budějovic, kde sama bydlím. A ještě víc mě děsí, že Hanka nebyla jediná. Za 20 let fungování zmíněného dramaťáku zneužil vedoucí více než 100 dětí.
Příběh se ale celou dobu netočí jenom kolem tématu zneužívání, je také o přátelství, rodinných problémech a hledání odpovědí na otázky vyvstávající v období dospívání a také o hledání sebe sama.
Kniha je napsaná lehce a nenuceně přímo z pohledu Františky, je doplněna krásnými ilustracemi Ondřeje Dolejšího a je opravdu velmi čtivá.
První kniha Hanky Lehečkové, Svatá hlava, za kterou dostala cenu Jiřího Ortena, pro mě byla jednou z nejlepších knih minulého roku. V Poupátkách drží Lehečková laťku stále velmi vysoko a já se moc těším, co jí vyjde příště, protože to bude určitě zase stát za to!
Za mě celkem zdařilé, téma zajímavé a určitě by nemělo být opomínané, ale co se týče stylu psaní a celkově jazyku vyprávění, poutavosti a věrohodnosti, za mě určitě o dost dál je Soukupová nebo Dvořáková. Nicméně určitě zkusím od této autorky ještě ráda i další knížky :)
Kniha obyčejných dětí z obyčejného města, kdy mnoho lidí tuší, že něco není v pořádku, ale nikdo nezasáhne. Hlavní postava Františka chodí teprve do šesté třídy. Celý příběh je podán z jejího pohledu. Dobře napsané.
Tím, že je to psáno velmi jednoduchým jazykem, tedy slovy jedenáctileté holky, se to čte velmi rychle. I když přiznám, že některé pasáže, zvlášť popisy divadelních představení, jsem prolétla velmi zběžně. Téma silné jak noha od kulečníku. Manipulace s dětmi, které fakt ještě většinou netuší, která bije. Kterým nedochází, že tohle už je víc než přes čáru, které slepě důvěřují autoritě. Myslí to s nimi přece nejlíp, věří jim víc než rodiče, může je někam vytáhnout, jako to udělal s některými předchůdci. A vedle toho okolí, které někdy tuší, někdy i musí vědět, ale zavírá oči. Proč? Protože přeci nepůjdou proti někomu, kdo na malém městě vede tak skvělý divadelní soubor. Protože prostě takovému nařčení nechtějí věřit, však je to sympaťák, to by nikdy nemohl, dělá všechno jen pro dobro souboru a dětí.
Pro mě, která se s podobným manipulátorem setkala (naštěstí tedy jen psychickým), je to velmi citlivé téma a je velmi dobře, že se dostává mezi lidi i takto literárně zpracované. Velmi fandím autorce, že dokázala téma s autobiografickými prvky takto předložit čtenářům.
Trochu mi chybělo, že nebylo více popsané Františčino zázemí, rodina, tam to klouzalo dost po povrchu, matka byla nejspíš studená i kvůli blbé rodinné situaci, ale i tam mi chyběl větší vhled, byla bohužel dost ploše napsaná. 3,75
Pecka. Trochu drsné téma, zasazené navíc do bídy života nižší třídy na sídlišti. Skvěle vykreslená dětská naivita a víra, zároveň i zaslepenost dospělých. Trochu mne jen zklamal konec - otevřené konce obecně příliš nemusím. Zajímalo by mě, jak by příběh skončil.. Vězením? Zlepšil by se vztah rodičů k hlavní protagonistce? Nebo snad naopak? To už se asi nedozvíme.
Takové to holčičí čtení, které mi bohužel nesedlo do záložky... snažila jsem se pochopit tu tak trochu odlehčenou jedenáctiletou verzi... ALE... boha jehovo... mně z těch holek málem odkráčela cévka do věčných lovišť a ještě dál... ano, alarmující téma sice zabuší na pomyslná rodičovská vrata, leč opona padá příliš brzy a mně prostě nestačí jen sem tam pohozené zneklidňující náznaky osudu jednoho dramaťáku... a je to sakra škoda, ty vado!
Myslím, že po Svaté hlavě je tu další autorčina povedená kniha. Autentický popis život jedný dospívající holky, br, to teda sedlo.
Štítky knihy
zneužívání životopisné, biografické romány divadlo pedofilie psychologické romány autobiografické prvky přátelství z dětství české romány
Autorovy další knížky
| 2021 |  Poupátka |
| 2019 |  Svatá hlava |
| 2018 | Co se děje v Podpostelí? |
| 2020 | Vesmírné putování komety Julie |
Ach jo…Knihu jsem dostala od dcery k vánocům a jen díky tomu jsem jí dočetla. Jinak bych hned v druhé kapitole končila. Kapitola obsahuje několikrát vulgarismy a úplně zbytečně. Nechápu vůbec proč měla autorka potřebu tuto kapitolu psát, bez ní by byla kniha i na čtyři hvězdy, takto další knihu paní Lehečkové nejspíš nevyhledám.