Svatá hlava přehled
Hana Lehečková
Nemá tátu, nemá práci, nemá přátele, v malé pohraniční vsi poznává krušný rodinný život v dluzích, šikanu, výsměch okolí, domácí násilí. Ale když vezme do rukou propisku a sešit, už není chudáček, ale svatý člověk obdařený nadpřirozenými schopnostmi. Zná smysl života a má tu moc zachránit celý svět. Psychotická novela vykreslující život na pomezí reality a bludů poodkrývá, jak těžké je vymanit se ze života v sociálně slabé rodině, pokud jste jen obyčejná slabá duše.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Svatá hlava. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (62)
Dobře napsané. Jazykový a grafický freestyle, ale věřím, že přesně takto to v hlavách schizofreniků je.
Související novinky (1)
Knižní novinky (16. týden)
14.04.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2020 -
Cena Jiřího Ortena
Kniha Svatá hlava v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 203x |
ve Čtenářské výzvě | 39x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 76x |
v Chystám se číst | 129x |
v Chci si koupit | 25x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
schizofrenie chudoba, bída psychologické romány psychologické příběhy domácí násilí sociální problémy vesnice rozhlasové zpracování Cena Jiřího Ortena české romány
Autorovy další knížky
2021 | Poupátka |
2019 | Svatá hlava |
2018 | Co se děje v Podpostelí? |
2020 | Vesmírné putování komety Julie |
Nevím, čím to bylo, ale tato kniha mě oslovovala spíš epizodně, v některých pasážích, ale nezafungovala u mě jako celek. Na styl autorky jsem si rychle zvykla, nápad mi přišel taky dobrý, ale celé to u mě nezafungovalo. Ale některé pasáže ve mně rezonovaly.
"a najednou byli všichni pryč běželi do tmy sledoval sem je jak po parkovišti běží směrem k bytovkám co se jim papouškárna přezdívá protože sou barevné jak hrst lentilek a najednou sem byl úplně sám sandra ta sandra z moře mořská víla co mě svými řasami po obličeji hladila utekla s nimi stál sem tam sám před vietnamskou večerkou lahev sem hodil na zem rozbila se o zem už dočista celá jako ta má hlava svatá v noci na chodníku před večerkou kousky střepů které se brzy deštěm zalijí
a tak jsem utíkal
utíkal jsem pryč
do noci
běžel jsem a ani nevěděl kam běžel jsem do lesa schoval se do křoví a tam seděl na bobku koukal mezi stromy mezi větve a poslouchal do noci hluboké jestli někde něco nebo nic seděl jsem tam na bobku hodiny a když jsem viděl že už slunce vychází ráno je tady zvedl jsem se a pomalu pomalu šel domů šel jsem po kraji cesty okolo rybníků slyšel jsem žáby kachny a ryby jak se v rybníce melou až jsem si říkal že ta voda je snad živá voda za chvíli povstane sežere mě šel jsem ráno do té naší vesnice došel jsem k baráku rychle si branku otevřel do baráku po schodech vyběhnul do postele zapadl do té svojí postele jsem ještě v oblečení lehnul a přemýšlel jsem přemýšlel
proč je život takový
a ne jiný
proč já vidím svět
a ne někdo jiný
proč moje hlava bolí
myšlenkami
přemýšlel jsem proč vidím před očima
věci takové
a ne jiné"