Svatá hlava
Hana Lehečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406879/bmid_svata-hlava-hZb-406879.jpg
4
174
174
Nemá tátu, nemá práci, nemá přátele, v malé pohraniční vsi poznává krušný rodinný život v dluzích, šikanu, výsměch okolí, domácí násilí. Ale když vezme do rukou propisku a sešit, už není chudáček, ale svatý člověk obdařený nadpřirozenými schopnostmi. Zná smysl života a má tu moc zachránit celý svět. Psychotická novela vykreslující život na pomezí reality a bludů poodkrývá, jak těžké je vymanit se ze života v sociálně slabé rodině, pokud jste jen obyčejná slabá duše.... celý text
Přidat komentář
Za mě to byla úžasná knížka.
Forma je divoká, stejně jako to má divoké ve své svaté hlavě vypravěč. Některý obraty byly kouzelný.
Myslím, že se autorce podařilo zajímavě a nepateticky (díky!) vykreslit život zatíženej chudobou a sociálním vyloučením.
Je skvělý narazit na knihu, která je úplně, ale úplně jiná.
Velmi zajímavě napsaná kniha i typograficky. Chybí interpunkční znaménka, takže když se nehlídáte, čtete jak kulomet, ale dá se na to zvyknout. Je psána jednoduchým stylem, takovým, jakým je hlavní hrdina.
Autorce se povedlo skvěle zachytit jeho myšlenky a chování. Chvíli ho budete litovat, chvíli nenávidět, pak z něho jde strach a vy nevíte, co přijde dál. Rozhodně neměl vůbec jednoduchý život a stejně tak jeho matka.
Knihy z Edice Tvář jsou netradiční, s trefnými ilustracemi. Jsem moc ráda, že jsem se pustila do jejich čtení a těším se jaká bude ta další.
Nevím, čím to bylo, ale tato kniha mě oslovovala spíš epizodně, v některých pasážích, ale nezafungovala u mě jako celek. Na styl autorky jsem si rychle zvykla, nápad mi přišel taky dobrý, ale celé to u mě nezafungovalo. Ale některé pasáže ve mně rezonovaly.
"a najednou byli všichni pryč běželi do tmy sledoval sem je jak po parkovišti běží směrem k bytovkám co se jim papouškárna přezdívá protože sou barevné jak hrst lentilek a najednou sem byl úplně sám sandra ta sandra z moře mořská víla co mě svými řasami po obličeji hladila utekla s nimi stál sem tam sám před vietnamskou večerkou lahev sem hodil na zem rozbila se o zem už dočista celá jako ta má hlava svatá v noci na chodníku před večerkou kousky střepů které se brzy deštěm zalijí
a tak jsem utíkal
utíkal jsem pryč
do noci
běžel jsem a ani nevěděl kam běžel jsem do lesa schoval se do křoví a tam seděl na bobku koukal mezi stromy mezi větve a poslouchal do noci hluboké jestli někde něco nebo nic seděl jsem tam na bobku hodiny a když jsem viděl že už slunce vychází ráno je tady zvedl jsem se a pomalu pomalu šel domů šel jsem po kraji cesty okolo rybníků slyšel jsem žáby kachny a ryby jak se v rybníce melou až jsem si říkal že ta voda je snad živá voda za chvíli povstane sežere mě šel jsem ráno do té naší vesnice došel jsem k baráku rychle si branku otevřel do baráku po schodech vyběhnul do postele zapadl do té svojí postele jsem ještě v oblečení lehnul a přemýšlel jsem přemýšlel
proč je život takový
a ne jiný
proč já vidím svět
a ne někdo jiný
proč moje hlava bolí
myšlenkami
přemýšlel jsem proč vidím před očima
věci takové
a ne jiné"
Dobře napsané. Jazykový a grafický freestyle, ale věřím, že přesně takto to v hlavách schizofreniků je.
Je to hodně těžká kniha a asi bude hodně čtenářů, kteří to nedají.. Ale je geniálně napsaná - neskutečně obdivuji autorku, jak se jí povedlo tak dokonale vykreslit myšlenkové pochody nemocného člověka a tak krutý a těžký život jeho rodiny, které skvěle doplňují velmi vydařené koláže Ondřeje Dolejšího. Přečetla jsem jedním dechem a bylo tu kruté. Díky této knize si alespoň část statečných, kteří dočtou, dokáže na chvíli představit hrůzný a krutý osud všech zúčastněných. Děkuji všem, kteří se na zrodu tohoto skvostu podíleli a obývací pokoj vám všem ( ba i těm, kterým kvíz nevyšel podle jejich představ)!
Hlavní hrdina i styl vyprávění mi naprosto do detailu připomněl člověka, kterého znám...takže jsem knihu s nevěřícným kroucením hlavy přečetla na jeden zátah a měla až nepříjemný pocit, že ho autorka musí znát také. Výborně popsáno.
No, zvláštní kniha, ale mně se to líbilo. Zpočátku mi dělalo problém zvyknou si na absenci interpunkce. Jak někdo píše níže, text byl celkem bizár, ale napsán poutavě a stylem, který čtenáře nutí číst dál. Myslím, že autorka chvílemi skvěle vystihla chování i povahu postižení hlavního hrdiny. Na konci přichází to "pochopení", všechno dobře dopadne - no budiž. Nicméně kniha byla jiná, ale zajímavá.
Při čtení jsem si několikrát říkala, že text je bizár, ale zároveň jsem se od toho nedokázala odtrhnout a přečetla za chvíli.
Časem si čtenář na experimentální formu jakž takž zvykne, ale takové texty stačí jednou za hodně dlouho. Určitě se chci co nejdřív vrhnout i na Poupátka, čtení Svaté hlavy mě bavilo.
Nebývá obvyklé, že na knihu upozorní její audio podoba, ale mám pocit, že právě to se stalo v tomto případě. Hlavního hrdinu v podání Jakuba Albrechta provází věhlas a i mě na spisovatelku Hanu Lehečkovou před nějakou dobou upozornily kamarádky, když slyšely novelu Svatá hlava na Vltavě jako četbu na pokračování.
Jestli říkám, že rukopis Petry Soukupové poznám vždy a všude, troufám si teď totéž tvrdit i o Haně Lehečkové. Ze Svaté hlavy cítím podobnou energii a naléhavost jako z Poupátek a moc, MOC mě to bavilo číst. Ačkoliv je text psaný vlastně dost experimentální formou, v níž jde o proud mnohdy nesouvislých myšlenek, četlo se mi to opravdu dobře a s obdivem jsem sledovala, jak věrohodně umí autorka zachytit psychiku jedince, těkavost mysli a odraz okolního světa. Ačkoliv čtenář vše vnímá skrze v zásadě nespolehlivého vypravěče, který většinou není schopen správné interpretace vnějších vlivů, dokáže si o jeho světě a sociálně slabém prostředí, v němž se nachází, utvořit celkem komplexní představu. A i tady Hana Lehečková předkládá zásadní témata jako maloměšťáctví, vyčlenění ze společnosti nebo prostituci.
Za mě velké doporučení.
Tak já se přidám k těm, kterým se kniha četla těžce. A to nejen kvůli interpunkci, resp. kvůli její absenci, ale tak nějak celkově. Myšlenkové pochody Zdeňka mi připadaly velmi často nevěrohodné, podobně jako jeho téměř asexuální chování, ale kdo jsem já, abych to mohla posoudit? Závěr jsem nepobrala vůbec; kde se vzala ta smířlivost?
A naopak - testy, televizní kvízy, náboženská linka a taky grafické zpracování, to vše mi připadalo zajímavé a trefné, podobně jako "inspirace" internetem. Průměrný člověk se v záplavě informací nesnadno orientuje, co si s tím počne někdo méně chápavý?
Takže pro mě nezvyklý literární pokus o sondu do života a uvažování atypického jedince, ale rozhodně bych tuto knihu běžnému čtenáři nedoporučila. Na rozdíl od knih Řvi potichu, brácho, nebo třeba Autismus a chardonnay.
Je zima
Listí na stromech
Už není
Pod sněhem zůstává
Celou tu zimu
A na jaře jako zázrakem
Po listí
Ani stopy
Kouzelnický trik
každý den jsem více já
Svou koncepcí a zpracováním jde o román velice svěží, promyšlený a zdatně napsaný, jakkoli příběh je ve své podstatě banální a obsahuje mnohá klišé, pokud jde o tzv. sociální vyloučení. Navíc působivě a nápaditě ilustrovaný a skvěle graficky vypravený. (A živě mi připomněl předloňský náhodný rozhovor s mladíkem nejspíš dost podobným hlavnímu protagonistovi po výstupu z linkového autobusu v jedné obci poblíž Krumlova...) Takových hlasů a počinů si v naší literatuře cením a hodnotil bych plným počtem hvězd, kdyby nebylo stylistického a narativního poklesnutí v jistou zaumnost v poslední zhruba třetině knihy. Obecně vzato nerad čtu prozaické/úvahové texty bez interpunkce, respektive s interpunkcí výrazně šetřící (a platí to i pro slavná díla Hrabalova), zde však navíc přichází ke slovu jistý rozpad, zprvu na dva (typograficky odlišené) party a posléze do více různých „hlasů“ či „vizí“, jež se ve „svaté hlavě“ autorčině rodí. Zvláště v závěrečných kapitolách knihy to pak znesnadňuje nejen četbu, ale orientaci v ději. Jedná se patrně o autorčin záměr s cílem naznačit rozkol vnitřních perspektiv a světů hlavního hrdiny. Nicméně mělo by myslím (a to nejen pro knihu Lehečkové) platit, že volíme-li v próze přístup, který působí čtenářům diskomfort (a tedy jistým způsobem narušuje jejich požitek z vyprávění, radost z příběhu), měli bychom to vykompenzovat nějakým exkluzivním estetickým účinkem výsledné textové (de)kompozice. A to se myslím ve Svaté hlavě úplně nezdařilo. Různé jazykové a grafické experimenty mající naznačit „svéráznost“ („pomatenost“, „jinakost“) hlavního hrdiny na mě často působí spíš jako nevyzrálé, školácké hříčky s textem, které jen retardují vývoj událostí, a kdyby v knize nebyly, nic moc se nestane. Jistě, někdy jsou dovedné, vtipné, někdy nesou i dodatečnou sémantiku, pulsuje z nich hloubka, ale – ač je jejich míra přiměřená – dovedu si představit, že by se tento účel dal naplnit stylisticky efektněji a efektivněji. To vše ale nic nemění na tom, že knihu jako celek pokládám za slibný a silný debut, pokud jde o tvorbu Hany Lehečkové pro dospělé. A určitě se v budoucnu pustím do některé další její knihy (a teď mám na mysli především hojně propíraná Poupátka).
V knize jsem se těžko orientovala. Působila na mě depresivně a popravdě mi moc nesedla.
naprosto autentická, dokonale zachycená a mistrně literárně provedená sonda do mysli retardovaného jedince (tady je prostě hned poznat, že autorka ví, o čem píše - na rozdíl třeba od Labudové apod.); experiment s velmi neobvyklým způsobem zápisu se vydařil a je funkční, živý a variabilní od počátku do konce novely
snad jen ten závěr mi nějak nehraje, ale to už jsem hnidopich
Dočteno! Krásná kniha. Moc se mi líbil styl uvažování hlavního hrdiny. Vůbec mi nevadilo, že v knize není téměř žádná interpunkce, žádná velká písmena, začátky a konce vět. Ba naopak. Umožnilo mi to číst knihu "po svém".
Autorka píše, že se jedná o psychotickou novelu. Mám ráda psychotické novely.
Psychotická novela... Obdivuji autory, kteří se nebojí vybočit a napsat něco jiného, než "obyčejný" prvoplánově líbivý bestseller.
Sled myšlenek byl skvělý, a ač šlo o chlapce s jakousi poruchou mozku - autista, schizofrenik, idiot, hlupáček, psychopat..., každý v tom vidí něco jiného, jeho postřehy byly brilantní a jeho vidění světa více než trefné.
Knihu jsem už vrátila do knihovny, tudíž nemůžu citovat, třeba jen, jak jeho matce táhlo z úst jak z kanálu, co by tomu řekl Ježíš, kdyby to cítil? To je otázka. A také, jak přesně věděl, za co utratí svých 500kč od tety, to by teta koukala :-)
Bylo to děsivě otevřené, upřímné, možná šokující, ale skýtalo to jakousi naději.
Přečteno na jeden zátah, člověk nasedl na první řádek a už jel. Řítil se do hlubin jedné nemocné duše, ale kdo může říct, co a kdo je NORMÁLNÍ? Ten, kdo si trenky očuchá, nebo ten, kdo si je neočuchá?
Obývací pokoj vám všem přeji!
Bohužel, asi nejsem ten správný čtenář...
Nedočteno v rámci mého duševního zdraví
Dnes, 10.10., je světový den duševního zdraví. Zároveň je to den, kdy jsem dočetla Svatou hlavu. Příznačné.
ten tok myšlenek není snadný občas číst není snadný číst to nejenom protože já mám interpunkci ráda ale stejně jsem to četla a i když ze začátku jsem chtěla vyrvat vlasy všem tak pak jak se mísí realita a iluze tak to je hustý jak asfalt tak to teče líně a divoce a funguje to a grafická úprava knihy se mi taky líbí moc a ten pohled na slabou duši je sugestivní úplně neuvěřitelně moc
Štítky knihy
schizofrenie chudoba, bída psychologické romány psychologické příběhy domácí násilí sociální problémy vesnice rozhlasové zpracování Cena Jiřího Ortena české rományAutorovy další knížky
| 2021 |  Poupátka |
| 2019 |  Svatá hlava |
| 2018 | Co se děje v Podpostelí? |
| 2020 | Vesmírné putování komety Julie |
Ukázkový případ, jak forma může ještě zdůraznit obsah. Ten příběh je už sám o sobě dost zajímavý a velmi dobře pojatý,ale to hraní si s vizuální stránkou to všechno jen podtrhuje.. Originální a neotřelý pohled do světa "slabých duší".Konec mě příjemně překvapil, čekal jsem temnější završení příběhu.