Pouta
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385055/bmid_pouta-KeY-385055.jpg
4
729
729
Nový román u nás již dobře známé spisovatelky nenechá nikoho v klidu: každý z nás si v něm najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou. Silná, intenzivní, temná kniha se světýlkem naděje, jejímiž hrdiny jsou naši současníci, je svědectvím o tom, že příčinou zla a tragických osudů nebývají jen války, přírodní katastrofy, nemoci a jiné, většinou těžko ovlivnitelné zásahy „shora“, ale působí si je lidé sami navzájem svou lhostejností, leností, sobectvím, slabostí či nepochopením…... celý text
Přidat komentář
Knihy Delphine de Vigan pro mne vždy znamenají sázku na jistotu a ani tato není výjimkou.
Její styl o jednoduchých větách nejspíš nesedne každému, nicméně právě tím dotváří bezútěšnou a depresivní atmosféru - zkrátka nepoužije slova navíc.
Jak u autorky bývá zvykem je i toto provokativní a konfliktní příběh, který je zároveň i velmi citlivý a veskrze dojemný.
Moje první kniha od této autorky. Upoutala mne natolik, že si určitě přečtu další.
Mám ráda knihy, ve kterých je celý příběh napsán z pohledu několika postav. Tady jde o čtyři postavy, ale život každé by vydal na další knihu. Každý si nese své břemeno, jehož začátky pocházejí většinou už z dětství. A ublížili jim jejich nejbližší. A ubližují si všichni i nadále, ať už někomu jinému nebo sobě. Někteří z nenávistí vůči jinému, kdysi blízkému člověku. Jiní svou bezradností, neschopností něco řešit.
A nejvíce to odnášejí děti, kamarádi Théo a Mathis. Život jednoho je v ohrožení a ten druhý neví, jak mu pomoct, aby ho, dle svého názoru, nezradil.
Konec je otevřený, což nemám moc ráda, ale do podobných příběhů to vlastně sedí....
Kniha bola vybraná na čítanie v knižnom klube ktorého sa zúčastňujem. Moje prvé stretnutie s touto autorkou. Som rada, že sa táto téma rozoberá, je to hlboké dielo. Ľudia sú veľkí sebci a obdivujem učiteľku ktorá bola všímavá. Stojí za prečítanie.
Krátké rozsahem, hluboké zásahem. Delphine de Vigan, tak jako vždy.
Rozvod a následně střídavá péče, dětský alkoholismus, trauma z dětství, dvě tváře člověka, kterého si myslíme, že dobře známe, osamělost, postupné ztrácení sebe sama…
Přijde vám, že se to všechno nemůže na 150 stran vlézt?
Mně to tak taky přišlo.
A stejně to zase dokázala a vůbec to nebylo podivně sešroubené, nýbrž to fungovalo naprosto dokonale.
Tak díky Delphine, příště zas!
Mám takový neodbytný pocit, že jsem teď knihu četla už podruhé, ale to je u mě normální. Ovšem vůbec to nevadilo, protože je bezvadná, jen škoda, že je kniha tak útlá - klidně bych četla dál.
Kniha Pouta je temná a asi nikoho nenechá chladným. Autorka otevírá hned několik témat - střídavá péče, trauma, dětský alkoholismus, dvě tváře osobnosti. Vše propojené neviditelnými pouty, kterými jsme všichni svázaní. Pouty k lidem, ke kterým jsme loajální a které chceme chránit, nebo se stydíme. Tak, jako dvanáctiletý Théo, kterému rodiče naložili na záda obrovské břímě. Dalšími postavami jsou jeho spolužák Mathis, jejich třídní učitelka Héléne a Mathisova máma Cécile. Příběhy všech jsou propojené, náročné a spojené s traumatem.
Překvapil mě jen závěr, zrovna probíhala docela dramatická situace, otočila jsem stránku a tam byla poslední věta a konec. Ale s odstupem tam ten useknutý konec vlastně docela sedl.
Při čtení jsem si vzpomněla na Vrány od Petry Dvořákové. I když se ty příběhy v lecčem liší, vidím tam určité
spojitosti.
Výborné napsaná kniha, která mě nečekaně rozplakala. Rozvod, střídavá péče a vliv na děti. Hodná, ale proti zlu bezbranná učitelka. Rodiče mohou mít ty nejlepší úmysly...Ale chybička se vloudí a najednou tu máte dítě, které si zcela vědomě chce vzít život dost drastickým způsobem...A kamarád, který chce pomoci, ale co může nezralé dítě vlastně udělat ??? Skvělá kniha, ale raději bych ji nikdy nečetla...Hodně to bolí.
Jenom se chci trochu zamyslet nad tím, že dnes je třeba naplácání dítěte na zadeček, facka puberťákovi atd. trestný čin , ale ta hrůza, které je vystavené dítě v průběhu rozvodu, ta už se nekomentuje....Jsem docela vděčná svým rodičům. Jo, nebyla u nás vždy pohoda, byl i řev a hádky, dostala jsem i na zadek .....ale rodina zůstala pevná. Nemusela jsem putovat s batůzkem ani si zvykat na nové strýčky a tetičky.....
Slabá kniha co do rozsahu, ale o to silnější po obsahové stránce! Určitě doporučuji, autorka se nebála dalšího palčivého tématu. Jednu hvězdičku odebírám za absenci nějakého závěru, s čímž se v poslední době setkávám více a více…musím si na to zvyknout :)
Moje první setkání s autorkou a stylem jejího psaní. Určitě mě děj knihy donutil zapřemýšlet o dané situaci a uvědomit si, že né všichni to mají v životě snadné a že nejvíce těmi dospěláckými problémy trpí hlavně děti.
Knížka určitě stojí za přečtení, ale nevím jestli to byl můj šálek kávy.
Zase velmi zdařilá Odeonovka... Psychologický román, který donutí k zamyšlení. Pro mě začátek velmi bolestivý, vzhledem k tomu, že mám také syna ve střídavé péči, byly pro mě řádky popisující tento stav z pohledu dospívajícího chlapce opravdu velmi depresivní. Přijmout skutečnost, čeho všeho se na svých dětech dopouštíme v domnění, že tak činíme pro jejich dobro. Stokrát se můžeme ubezpečovat, že jsme vše zvládli bez velkých hádek, převratů a kotrmelců, ale co se děje v dětské duši, to často netušíme.
Myslím si, že smyslem takových knih, jako jsou Pouta, je určitě i to, abychom se občas zamysleli nad svým jednáním a podívali se sami na sebe i z jiné strany.
Není to veselé čtení, ale kniha určitě stojí za přečtení.
Je tu spousta krásných a výstižných komentářů, takže za mne pouze jedno velké wooow.
(Bylo to mé první setkání s Delphine a opravdu předčilo očekávání - a to většinou mívám spíše opačný problém…)
Po přečtení této velice útlé knihy mohu jen poděkovat autorce, co vše dovedla na pár stránkách vyjádřit. Už jenom ten výstižný název "Pouta" jsou pocity, vzpomínky a touhy čtyř hlavních postav. Každá z nich má tajemství, něco ji trápí, hledá řešení, jak z této situace ven. Dohromady je spojuje rodina, přátelství a škola. Jsou schopni navzájem si pomoci a dovede dotyčný nabízenou pomoc přijmout?
V pasti je dvanáctiletý Théo, který doplácí na rozvod svých rodičů, vzájemnou nevraživost mezi nimi, problém se střídavou péčí. Jak těžké je pro něho vše zvládat. Svým konáním volá o pomoc, ale dostává tím do problémů spolužáka Mathise, kterého také dostává do pasti. Jak mu má pomoci, ale aby ho nezradil, ale podpořil. Sám má v té době trápení, protože jeho maminka Cécile začne mluvit sama se sebou a on neví proč. Ta však v této době řeší, s kým to vlastně žije. Kdo je její manžel?
V pasti je i Hélen, kterou jako malé dítě týral její otec. Jak to ovlivňuje její další život v profesi učitelky. Všímá si, že se něco s Théem děje, ale dovede pomoci?
Autorka každou strohou větou jako nitka k nitce utkala opravdu silný příběh.
Nie je to len o Theovi a alkoholizme, v tejto knihe zvládla autorka odhaliť veľmi veľa, Je to pribeh rozprávaný štyrmi postavami. Každá si niečo odžila. Kniha plná desivých situácii a napriek tomu som ju prečítala rýchlo. De Vigan je úžasná, toto bola moja tretia autorkina kniha a určite prečítam ďalšie.
“Je dítětem rozluky od stolu i lože, trpkosti , nesplatitelných dluhů a výživného: vyzná se v pravidlech diplomacie.”
Působivost této krátké novely spočívá v koncentraci silných emocí, přímočarost, s jakou vyzní příběh čtyř hlavních postav je až děsivá. Hlavní nití příběhu je ztráta životních jistot, které vedou k nezhojitelným hlubokým ranám. Démony uvnitř postav vyvolá z dřímoty podnět vycházející z jejich dětství…válka matky s otcem, ukrytý rasismus, týrání otcem..
Pro mne první autorčina kniha, rozhodně si přečtu další.
„Vím, že děti své rodiče chrání a že takové pakty mlčenlivosti pro ně někdy končí i smrtí.“ To vyslovila jedna z postav, Hélène, ale mohla to říci i kterákoliv z těch dalších, uzavřených v kolotoči, první připoutaná za druhou, druhá za třetí,… Hrozné téma, ale opět skvěle a jedinečně znázorněné: frustrace, deprese a ponížení (na zachycení toho posledního je autorka expert :-)). No, říkám si, tahle slova by mě věru nenalákala, takže sama pro sebe zkouším zformulovat, čím mi Delphine de Vigan vyhovuje. Nejvíc asi tím, že je sice očividné, jak moc jí záleží na tématu a jak se svými postavami soucítí, nikdy ale nejde cestou citového vydírání čtenáře. Její knížky odkládám s pocitem, že špatné věci se dějí a jsou závažné, ale existují lidé, kteří si s tím vědí rady a jsou ochotni pomoci. Po třetí přečtené knížce musím konstatovat, že její pohled na současný svět opravdu ladí s mým a způsob jeho zachycení vede k mé čtenářské spokojenosti.
Pouta. "Jsou to neviditelné vazby, které nás pojí k druhým – mrtvým či živým..." Všechny postavy jsou ale zároveň samy spoutané a kvůli tomu se nemohou ve své situaci pohnout z místa. S poutem k druhému se dá chodit, pokud vykročí oba, spoutaný člověk ale neudělá krok, leda ho ten druhý táhne nebo nese... Umění Delphine de Vigan spočívá v tom, že člověk s jejími postavami žije, jakkoli jsou jeho životu vzdálené. Při čtení Pout se vám temnota slepých uliček, ve kterých se protagonisté ocitli, každý sám v té svojí, dostane do hlavy i pod kůži.
Pouta.
Jsou to neviditelné vazby, které nás pojí k druhým – mrtvým či živým –, jsou to šeptané sliby, jejichž odezvu neznáme, mlčenlivá věrnost, jsou to dohody, které jsme nejčastěji sjednali sami se sebou, příkazy, které jsme akceptovali, aniž jsme je chápali, dluhy, jež uchováváme v hlubinách své paměti.
Temné, přesto ale skvělé čtení. Doporučuji, ráda zkusím i další knihy od autorky.
Útlá novela s hutným obsahem. Pouta jsou depresivní a uvěřitelný příběh dvou dětí, jejich rodičů a kantorky, uvízlých v nefunkčních vztazích, partnerských a rodičovských. Autorka píše velice úsporně, spíše naznačuje, ale dopad na čtenáře je obrovský. Z knížky dýchá neutěšenost situace a osobní trauma každého zúčastněného. Silné a smutné čtení k zamyšlení. Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Pouta. Jsme připoutáni k tomu, co nás trápí a sužuje. Vnitřní války, které prodělávají čtyři hlavní postavy, prodělává spousta z nás nebo lidí z našeho okolí. Tak palčivé trápení a přitom tak běžné..útlá, závažná kniha.