Pouta
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385055/bmid_pouta-KeY-385055.jpg
4
737
737
Nový román u nás již dobře známé spisovatelky nenechá nikoho v klidu: každý z nás si v něm najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou. Silná, intenzivní, temná kniha se světýlkem naděje, jejímiž hrdiny jsou naši současníci, je svědectvím o tom, že příčinou zla a tragických osudů nebývají jen války, přírodní katastrofy, nemoci a jiné, většinou těžko ovlivnitelné zásahy „shora“, ale působí si je lidé sami navzájem svou lhostejností, leností, sobectvím, slabostí či nepochopením…... celý text
Přidat komentář
Pouta.
Jsou to neviditelné vazby, které nás pojí k druhým – mrtvým či živým –, jsou to šeptané sliby, jejichž odezvu neznáme, mlčenlivá věrnost, jsou to dohody, které jsme nejčastěji sjednali sami se sebou, příkazy, které jsme akceptovali, aniž jsme je chápali, dluhy, jež uchováváme v hlubinách své paměti.
Temné, přesto ale skvělé čtení. Doporučuji, ráda zkusím i další knihy od autorky.
Útlá novela s hutným obsahem. Pouta jsou depresivní a uvěřitelný příběh dvou dětí, jejich rodičů a kantorky, uvízlých v nefunkčních vztazích, partnerských a rodičovských. Autorka píše velice úsporně, spíše naznačuje, ale dopad na čtenáře je obrovský. Z knížky dýchá neutěšenost situace a osobní trauma každého zúčastněného. Silné a smutné čtení k zamyšlení. Doporučuji.
Táto kratučká novela je síce krátka na kvantitu ale o to viac pridáva na kvalite. Patogénna rodina. Asi v tomto bode sa stretáva osud 4 rôznych ľudí, ktorých príbehy sa navzájom vrstvia a spolu súvisia. Venuje sa spoločenským témam ako rozvrátená rodina, vplyv na dospievajúce dieťa, striedavá starostlivosť a nekomunikácia expartnerov, vyústenie maloletého do alkoholizmu, tyrania, antisemitizmus, rasová neznášanlivosť. Menovateľ je len jeden, nedostatočná K-O-M-U-N-I-K-Á-C-I-A.
Peklom sme si navzájom. Zlo a tragédia nevstupujú do života človeka „zhora“, ale ľudia si ich spôsobujú sami navzájom.
Na rôznych fórach som čítala, že toto je autorkino slabšie dielo. Ak je tomu tak, tak sa teším na jej ďalšie.
Pouta jsou paralyzér.
Po dočtení nastane stav ochromení…
Nepřichází ke mně slova, kterými bych mohla tento čtenářský zážitek popsat. Pokouším se o to již druhým dnem, ale paní de Vigan mi zkrátka sebrala dech a schopnost nějak se k jejímu dílu vyjádřit. Nejde mi to… Cítím, že k tomu vlastně není, co napsat, neboť si neumím představit člověka, kterého se příběh Théa a všech kolem něj nedotkne. V každém z nás se po poslední větě probudí něco jiného… Ti, co četli nepotřebují číst komentáře a ti, kteří ještě ne, potřebují jen absolutně odrovnané reakce, aby po jejím ovzduší zatoužili.
Takže – nemám slov. A zároveň jsem jimi naplněná. Těmi od neskutečné Delphine de Vigan.
Poutům absolutně nic nechybí a nic v nich nepřebývá.
Jsou dokonalé. A zasluhují si tu nejvyšší možnou pozornost.
Nemohu se dočkat, až se touto autorkou nechám dál utvářet...
Přestože je kniha celkem minimalistické dílo, jak rozsahem, tak i způsobem popisu událostí, nic v ní za mě nechybí. Čtení je to smutné a drásavé. Ukazuje, co ve vztazích dělá nefunkční komunikace. Jak děti chrání své rodiče a co rodiče nakládají na své děti, přestože to nejsou schopny unést. Nečinné přihlížení nesprávného je tady normou, proti tomu zúčastněná starost o druhého je považována za přehánění. Všímejme si, co lidi kolem nás prožívají.
Strach a špatná rozhodnutí...
Ovlivňující děti i dospělé.
Charismatické pohledy žen a dětí na neutěšený rodinný svět kolem nás.
Jemné vyprávění od autorky, která jakoby psala z jiného světa.
Odzbrojující atmosféra šedivé Francie, bodavá bolest v každé kapitole.
Psát v takovém sžíravém tempu dovede jen málokdo. Přitom se neodvíjí bůhvíjaký složitý příběh, jen nitkami propojený svět několika lidí.
Aktuálnost knihy je až omračující.
Nikdo z nás nemůže vědět, kolik takových podobných osudů neprobíhá mezi námi.
Našlapujeme mnohdy kolem lidí, o kterých cosi tušíme. Jindy zase zůstáváme nevšímaví.
Kniha musí zasáhnout každého a svou ostrostí postav a rozmazaných osudů přimět čtenáře k větší strukturalizaci vlastního života.
Odvaha je někdy nejdůležitějším aspektem lidského bytí.
V každém období života a za všech okolností...
Autorka si jako obvykle vybrala silné a nelehké téma a zpracovala jej velice úsporně. Pro mě ale byla tato úspornost tentokrát spíše na překážku, rychlé plynutí příběhu mi bránilo v tom, abych se více sžila s postavami. Některé osudy byly jen tak lehce načrtnuté, třeba by mě zajímalo více podrobností ze života Theova otce, jeho vztahu s Theovou matkou před tím, než se rozvedli apod.
“Někdy si říkám, že dospět je dobré leda k tomu, aby se napravovaly škody a újmy utržené v počátcích. A aby se dodržely sliby dítěte, jímž jsme byli.“
(str. 110)
Útlá, hutná, smutná. Pouta jsem přečetla na jeden zátah, prakticky proti své vůli. Původně jsem tenhle titul spisovatelky z nejoblíbenějších záměrně vynechala (stačila mi předsádka). Jenže se mi rafinovaně vnutil coby dárek od přítelkyně. Takové znamení a závazek v jednom, to už pak nejde uhnout.
Bála jsem se, že to bude hrůza, že to bude těžké. Bylo!!! Hrdinové týraní a týrající, vědomě i jaksi mimoděk. V hlavní roli dítě nacházející útěchu v gradujícím alkoholovém opojení. Pokrytectví a nevšímavost generující frustraci a tragédii. Mechanismu jejich vzniku rozumí autorka dokonale.
Pouta čtenáře trýznivě sevřou jak objetí špínou nacucaných andělských křídel. Kocháte se, jak úžasně ta ženské píše, a to umožňuje číst dál. I když se vám chce zároveň celou dobu zvracet. Jeden je fakt vděčný za to malé světýlko naděje, když závěrem probleskne záchranná folie.
Čtení pro odvážné – a pro ty ostatní možná ještě víc.
O tom, co dokáže napáchat dysfunkční rodina. Nevelké rozsahem, ale totálně přesvědčivé a hutné.
Sice krátký, ale o to silný příběh až deprimující. Čtyři hlavní postavy, které vypráví svůj traumatizující dospívání, a matka své odhalení o manželovi. Konec a nekonec si každý musí dát dle svého uvážení.
(SPOILER) Páni. To mě teda dostalo. Posloucháno jako audiokniha, temná hudba mezi částmi to nádherně doplňovala. Výborně načtené a samozřejmě krásně napsané. Velmi silný příběh. Určitě doporučuji a musím vidět nakonec naději, přestože konec si musíme domyslet.
Dva dvanáctiletí kluci, kteří se potýkají s životem. Ponechaní sami sobě, protože jejich rodiny moc nefungují. A k tomu démon alkohol, v tomhle věku nesmírně destruktivní...
Vůbec to není lehká knížka, i když je útlá a příběh je krátký. Nemám moc ráda tak strašně smutné příběhy týkající se dětí jako jsou Pouta...
Kde jsou ti andělé strážní, kteří by měli osamělé a zmatené děti chránit, když to nedělají jejich nejbližší?
První kniha od této autorky. Velmi silná témata k zamyšlení. Neuvěřitelné, co do pár stránek zvládla napasovat. Bohužel jsem úplně nepochopila konec.
Konečně moje první kniha od autorky a jsem mile překvapena,něco takového jsem myslím ještě nečetla,,na 144 stranách tolik myšlenek,bolesti,strachu,uzkosti,naděje,,,moc zajímavé čtení ...a už se těším na volné pokračování Vděk....
Skvělá kniha, ostatně jako všechny, které jsem od autorky zatím přečetla. To jak na krátkém prostoru dokáže vylíčit tolik emocí je úžasné. Její knihy mě vždy zasáhnou a není tomu jinak ani v případě Pout. Rozhodně stojí za přečtení.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Pouta. "Jsou to neviditelné vazby, které nás pojí k druhým – mrtvým či živým..." Všechny postavy jsou ale zároveň samy spoutané a kvůli tomu se nemohou ve své situaci pohnout z místa. S poutem k druhému se dá chodit, pokud vykročí oba, spoutaný člověk ale neudělá krok, leda ho ten druhý táhne nebo nese... Umění Delphine de Vigan spočívá v tom, že člověk s jejími postavami žije, jakkoli jsou jeho životu vzdálené. Při čtení Pout se vám temnota slepých uliček, ve kterých se protagonisté ocitli, každý sám v té svojí, dostane do hlavy i pod kůži.